Od září jsem měla začít studovat na švédské universitě, tak jsem se rozhodla, že je to jedinečná příležitost vyrazit před začátkem semestru na nějaké švédské hory. Nakonec jsem pro tento nápad nadchla ještě další dva nadšence. Vyhlídli jsme si národní park Sarek, ležící za polárním kruhem. Říká se o něm, že jsou to jedny z posledních evropských divokých hor. To asi proto, že v něm, až na pár výjimek, nevedou žádné pěšiny. Jsou tu jen tři mosty, které se sem dopravují vrtulníkem jen na letní sezónu a celá oblast je úplně neobydlená (pravda, jsou tu nějaké chaty, ale ty jsou čistě pro vědecké expedice a jsou většinu roku neobydlené a zamčené). Přes to všechno existuje pěkná a aktuální mapa (BD10 1:100 000).
Rozhodli jsme se cestovat vlakem s využitím InterRail Global Pass (10 dní neomezeného cestovaní během 22 dní za 239€). Cesta vedla z Prahy do Berlína (místenka 3€), z Berlína nočním lůžkovým vlakem do Malmö (místenka – lehátko 15€), z Malmö osobákem do Goteborgu, z Goteborgu vlakem X2000 do Stockholmu (místenka 7€) a ze Stockholmu nočním vlakem do Murjeku (místenka na sedadlo 3€) – ze Stockholmu jsme odjeli s 90 minutovým zpožděním, které však vlak přes noc téměř dohnal. Bohužel, většina zakoupených místenek byla nezbytná. V Goteborgu jsme přespali.
Z Murjeku jsme pak cestovali místními autobusy, které jezdí naprosto přesně a docela pěkně navazují jak na vlak, tak na sebe navzájem. Jeli jsme přímo do Kvikkjokku přes Jokkmokk (jízdenka cca 170SEK, v letní sezóně jezdí 2 autobusy denně).
