Nejkratší noc roku je tu a s ní, stejně jako několik posledních let, cyklisticky ultramaraton K24. Jedná se o 24h cyklistický závod v převážně rovinatém terénu jižně od Brna. Klání se odehrává na okruhu dlouhém 28,4km a jediným hodnoticím kriteriem je ujetá vzdálenost za 24h. Závod se startuje vždy v pátek v 16h končí v sobotu ve stejnou dobu. Každoročně závod vyhrávají borci s najetými cca 26-27 kolečky – což odpovídá vzdálenosti více než 700km. Respekt a uznání těmto borcům. Já si dávám cíl o poznání menší a to pouhých 600km. Závod se jede v relativně lehkém terénu, takže krom těla prověří hlavně psychickou stránku závodníka.

Letos týden před závodem panuje tropická vedra, ale na konec týdne jsou již plánovany silné bouřky. Dle předpovědi by se v noci měli objevit bouřky a pršet by mělo i celou sobotu. Vyhlídky nic moc.

Je čtvrtek večer a ja zběsile pobíhám v supermaketu a nakupují balení 6×1,5l vod, toustový chleba, nemalo množství tyčinek a další nutné potraviny. Před závodem je nutné si dobře připravit stravu, abych v průběhu závodu neztrácel čas a sílu přípravou jídla a pití. Ráno v 7h nakládám vše potřebné do auta a kolem 13h končím v práci, abych byl měl ve 14h už zaparkováto v zázemí závodu a mohl se začít psychicky připravovat na závod. Ve startovním stanu dostávám číslo 19 a za venkovní teploty přes 30C jej připevňuji na kolo.

Je 16h a pořadatelé již odpočítávají start. Tepovka mi vlivem adrenalinu překračuje 100 a všichni se nemůžeme dočkat startu. Je to tu! Masa 170 závodníků se zvolna rozjíždí a všichni doufají, že se peleton neposkládá hned na startu jak tomu bylo v jednom z předchozích ročníků.. Za minutu už jedeme s průměrnou rychlostí přes 35km/h prvním kolem a uvnitř balíku se jede netradičně dobře. Tepy pod 130 říkají, že to půjde. Ke konci se už kluci na čele trochu začínají nudit a tak se tempo trochu zvyšuje a na rovinkách to letíme kolem 40kmh a to už začínáme i v balíku cítit. První kolo máme za 48min a na čelé se již formuje dvojice, která se chystá na únik – postupně balíku nastupují, ale balík se stále drží, ale tempo už není komfortní. V druhé polovině druhého kola se jim podaří únik, kdy je balík už nechává zmizet. Naštěstí. V balíku ovšem panuje adrenalin a tak se stále pohybujeme nad 35km/h a začínám cítit, že mě toto tempo začíná unavovat. Třetí kolo je ve stejném stylu a pak nám všem naštěstí dochází voda a tak se balík v startu/cíli zastavuje a rozpadá.

Nabíráme další bidony iontových nápojů. Do čtvrtého kola již vyjíždíme postupně v rámci malých 3-4členných balíků a už začínáme šetřit energií. Po čtvrtém kolem mám průměrnou rychlost 35,1km/h. V tuto chvíli nás to všechny ještě baví. Po dojetí čtvrtého kola nastává první problém. Honza, se kterým máme naplánovaný stejný cíl – 600km, po dojetí kola zastavuje a má problém s nohou – nateklý nárt. Rychle se domlouvám, že jedno kolo si dá pauzu a těch 50min si to bude ledovat a pak uvidíme. Toto kolo si dávám sám a po dojetí Honza říká, že pojede, ale dobré to není a je na něm vidět silná demotivace. Později zjišťujeme, že navině byla asi příliš dotažená tretra. V průběhu večera se začíná zatahovat. Postupně krájíme kolo za kolem a v 23h, tedy po 7h závodu, už za tmy mám „nakrájených“ 8 kol. Při krátké pauze v osvětleném stanu ovšem začíná bouřka, poměrně silná a s blesky a tak do půlnoci čekáme, ale situace se spíše horší než lepší. Jelikož nás to zastihlo když jsme schování ve stanu, tak se rozhodujeme, že moknout a riskovat zdraví smykem v bouřce riskovat nebudeme a já se rozhoduje, že půjdu do dvou ráno spát. Bohužel ve dvě hodiny situace venku podobná a tak jen posouvám budík o 1h na 3tí ranní a pokračuji ve spánku.

Ve 3h ráno déšť ustal a o půl hodiny už sedím na kole. Honza na startu bohužel ještě není, tak se rozhoduji že vyrazím bez něj. Je ještě tma a cesty jsou „pěkně“ mokré. Po prvním kole se ovšem situace lepší a vlivem teplot kolem 20C cesty rychle schnou. V tomto prvním ranním kole mám žaludeční problémy a ale daří se mi je rozjet. Ovšem toto kolo mi asi trvalo víc než hodinu. Nebyl to zrovna příjemný začátek dne. Další kolo se již spojuji s Honzou a začínáme kroužit dál. Je 5h ráno a mám za sebou 10 kol, Honza o dvě méně. Je jasné, že cíl 600km se letos nepodaří – do konce zbývá 11h což je možné v mém podání dát maximálně 10kol. Přeci jen už mám v nohách 280km a druhá polovina závodu nebývá rychlejší než první.

Pokračujeme v kroužení a s drobnými pauzami mám před polednem za sebou 15kol. Do konce zbývá zhruba 4 a půl hodiny a jám mám ještě záchvěv zajet za tuto dobu 4 kola, ale je to opravdová výzva. Bohužel mám problémy koholiv přesvědčit, aby to takto zajel – kolo už v tuto dobra téměř hodinu a tak je to na celou dobu 30min pauz na přípravu pití a odpočinek. Navíc kdybych se měl trhnout, tak bych se neměl s kým střídat a o to by to bylo těžší. Přes den začalo celkem foukat, tak jízda v balíku velmi šetří síly. O všem po jednom trochu svižnějším kole mě začíná bolet levá achylovka a ja se postupně rozhoduje, že si zbytek závodu budeme chtít užít a dojezdíme to na 3 kola – tzn. já skončím s celkovým počtem 18kol, tedy 511km. Tak se i daří. Pouze před posledními dvěmi koly si dáváme klobásu, kterou pro nás pořadatelé připravili a Honza s ní má slušné žaludeční a střevní problémy. Naštěstí vše překonává a končíme v 15:40. Já s 18ti a Honza s 16ti koly. Cíle se nám nepodařily a tak aspoň máme na co se těšit zase příští ročník.

Až na tu půlnoční bouřku, která většině závodníků ukrouhla velký díl z koláče 24h, se závod povedl. Organizátorky a organizátoři byli příjení jako každý rok a celkově měl závod velmi přátelskou atmosféru.

Účast:
Jan Pernička, Pavel Rozehnal

Stránky závodu:
K24 „neexistuje nedokáži jen nechci“

Výsledky:
kronika závodu

Log závodu:
Endomondo