Zima udeřila i našich zeměpisných polohách a o prvním lednovém víkendu se otevřela ledová stěna v Víru. Neváháme a hned v prvních dnech si tam dáváme 4 hodinky ledových hrátek. Teploty kolem nuly a docela kvalitní ledové podmínky nás navnadily, že by mohly být vhodné podmínky i v Maltatalu, Rakousko. Na internetu je napsáno, že polovina ledů je již lezitelných a předpověď slibuje celý týden teploty silně pod nulou a tak domlouváme první ledolezeckou akci.
Formujeme dvě lezcké dvojice a odjezd na sobotu 2:30 ráno z Českých Budějovic, kam odjíždíme z Brna už v pátek odpoledne. Bohužel si ovšem nikdo z nás už nezkontroloval vývoj událostí v Maltatalu. Na místo dorážíme v 7:30 ráno a v údolí nás výtají teploty kolem 5C nad nulou. V údolí navíc v noci silně pršelo a tak nikde nejsou ani stopy sněhu. Nasazujeme řetězy a po ledové cestě (v tu dobu jsme ještě na cestu zpět nemysleli) vyjíždíme nahoru. Auto necháváme v odbčce k Aluholu. Cesta je pokryta kompaktním ledem a sjezd dolů si moc nedovedeme představit. Během chvíle nás míjí auto s dvěmi rakouskými horolezkyněmi, které na situaci kolem sebe koukají stejně vykuleně jako my. Ovšem mají více odvahy než my a pokračují po cestě výše.
Balíme vercajk a vyrážíme k ledu Strannerbach bez jakýchkoliv očekávání. Po půl kilometru narážíme na holky, které se snaží sjet po ledové cestě dolů. Když u nás přibrzdí a my jen sledujeme, jak je zadek auta otáčí a končí pár centimetrů od svodidel. Vypadají docela vyděšeně. Po chvilku laborování jejich auto pomocí lehkého zatlačení otáčíme do protisměru a navrhujeme ať zkusí zcouvat dolů. Možná jsou dobré v ledu, ale určitě ne za volantem. Po chvíli to vzdávají a jedou se znovu otočit nahoru a že to zkusí sjet po krajnici. Kupodivu se jim to docela daří a po chvíli nám mizí z očí.
Pokračujeme směrem k Strannerbachu, kde nás už čeká Beny. Led na první pohled nevypadá dobře, ale z blízka je situace lepší a tak se rozhodujeme, že jej zkusíme vylézt kam až to půjde a uvidíme. Nakonec se po prvních třech délkách (kde až na komickou vsuvku kde nám Beny ukazuje, jak se dá během okamžiku kompletně zamotat do lana a ještě v tom zkoušet lézt, dostáváme do partií, které jsou více zapuštěny do skalní rokliny a kvalita ledu se výrazně zlepší.
Pokračujeme do 10té délky, kde ve 2:30 odpoledne zahujeme sestup. Slaněním. Toto slanění je nádhernou ukázkou toho, jak lze úplně promáčené lano vymačkat úplně promáčenými rukavicemi do úplně promáčených kalhot:-)
Cesta dolů není o mnoho rychlejší než výstup a tak se dolů dostáváme až cca hodinku po setmění. Čelovky má naštěstí většina z nás. Velmi vysoké teploty přes den nám řeší situaci jak dostat auto dolů, protože většina ledu z cesty již zmizela a tak sjezd je již téměř bez komplikací.
Večer se ubytováváme u Johanny za velmi příjemných 18Euro a likvidujeme zásoby alkoholu.
V neděli jdeme ještě omrknout Aluhol, ale situace je tak tragická, že jsme jej nepoznali, když jsme k němu došli a tak cca hodinku ještě traverzujeme svahem a hledáme jej v okolí. Bohužel to co jsme našli bylo to nejlepší co tu je – bylo těžké uvěřit, že tohle je ten led, který známe z předchozí let.
Kolem 11h to balíme a vyrážíme směr ČR. Sice to byla opravdu tragédie, ale v sobotu jsme si užili cca 9h čistého lezení, tak to ve výsledku takové fiasko není.
Účast:
Petr Behnák
Martin Jáchym (Akim)
Martin Majkut
Pavel Rozehnal