Koruna Vysoké

Vysoké Tatry, pyšnící se přízviskem nejmenší velehory světa, nabízejí na malé rozloze 341 km² pestrobarevnou směsici nejen přírodních krás, ale i nezapomenutelných zážitků. Pro to druhé však musíte opustit značené chodníky, které jsou zaplavené obrovským množstvím turistů, a vyrazit na některý z ostrých tatranských štítů. Rázem se ocitnete v úplně odlišném světě, ve kterém se na několik hodin stanete miniaturní součástí vysokých skalnatých pyramid. Protože je volný pohyb v Tatranském národním parku omezený jen na značené turistické stezky, můžete horolezecké výstupy absolvovat dovoleným způsobem pouze v doprovodu horského vůdce (popřípadě instruktora) či samostatně jako členové ČHS (Českého horolezeckého svazu).

Po loňském výstupu na Gerlachovský štít přes Tetmajerovo sedlo padla pro letošní rok volba na Vysokou a Lomnický štít. Celou akci jsme naplánovali na prodloužený víkend s pátečním odpoledním odjezdem z Brna a pondělním či úterním návratem zpět. Poslední dny před odjezdem jsme s velkým zaujetím sledovali různé servery s předpovědí počasí a protože se prognózy zdály být příznivé, rozhodli jsme se nevytvářet žádný náhradní plán a vyrazit do Tater.

Komplikace při odjezdu

Naši výpravu tvoří tří Brňáci a Tomáš z Litoměřic, který nás má v Brně na parkovišti u obchodního domu Tesco vyzvednout ve tři hodiny odpoledne, abychom stihli v rozumný čas přijet do Tater. Plány jsou jedna věc, ovšem realita se od nich často výrazně liší. Tom mě nejdříve telefonicky informuje o půl hodinovém zpozdění, které se ovšem postupně prodlužuje. Když mi však ve čtvrt na pět přichází zpráva: “Super, vařím”, zakončená smutným smajlíkem, uvědomuju si, že budeme řešit problémy, se kterými se nepočítalo. SMS nás totiž neinformuje o skutečnosti, že si hladový Tomáš potřeboval udělat krátkou pauzu na přípravu těstovin od Vitany, ale bohužel o faktu, že se mu vaří motor. Před pátou za námi nakonec Tom doráží na parkoviště a společně všichni řešíme, co dál. Dostatečně prostorné náhradní auto, které by nás všechny i s batožinou pobralo, k dispozici nemáme, proto se rozhodujeme navštívit Michalova známého v autoservisu. Zde zjišťujeme, že se poškodil ventilátor, díky čemuž se motor v teplém počasí nedostatečně chladí. Na cestu ovšem s několika kanystry vody přece jen po sedmé hodině večer vyjíždíme a celá jízda až do Popradu už naštěstí probíhá bez komplikací. Zde na nás o půl 1 v noci čeká před panelákem ve fešáckém flanelovém pyžamu náš vedoucí výpravy Sveťo, který nám s labužnickým úsměvem nařizuje, ať si jdeme rychle zdřímnout, protože za dvě hodiny vstáváme.

Několik fundovaných expertů zjistilo, že to nejede

Čekání na Tomáše

Čekání na Tomáše

Continue reading

Křížem krážem Aljaškou

Po Denali nám zbyl do odletu asi 1 týden čas, proto jsme se rozhodli, procestovat trošku Aljašku.

 

19.6. Odpočíváme v Talkeetně na ubytovně Three trees, což je vlastně jen taková plechová bouda, ale zase jen za 25 usd na noc, což je nejlevnější, co jsme tady našli. Případně se procházíme po městečku. Talkeetně říkají historické městečko, ale pro Evropana zde historického opravdu nic není. Zato večer zde byla pro všechny příchozí párty s živou muzikou a jídlem zdarma. Podávali hamburgery, hot dogy, melouny a jiné.

Continue reading

Denali, nejvyšší hora Severní Ameriky

Po výletě po Kalifornii, kterou máme popsanou zde http://www.horyzdalky.cz/2015/07/05/kalifornske-narodni-parky-a-mt-whitney/, jedeme na Aljašku.

Náš hlavní cíl výletu, pokus o výstup na nejvyšší vrchol Severní Ameriky, začal přistáním na mezinárodním letišti v Anchorage, hlavním městě Aljašky. Známější název pro Denali se někdy uvádí starší název Mt. McKinley.

Již před začátkem jsme se rozdělili do 2 stanových skupin. Akim s Pavel (osa ČR) a Fredrik (Švédsko) s Juanem (Španělsko).

Continue reading

Kalifornské národní parky a Mt. Whitney

Náš výlet po Spojených státech začal v Kalifornii, kde jsme strávili jeden týden.

23.5. Odlétáme těsně před polednem z Prahy, s jedním přestupem v Londýně, do Los Angeles, kam jsme také večer s American Airlines doletěli. Vystoupili jsme z letadla a šli si vyzvednout naše zavazadla. A najednou si Pavel všimne, že má Akim jako příruční zavazadlo karimatku a on ne, protože jí zapomněl v letadle. Do letadla ho už nepustili, tak přemluvil nějakou letušku, aby mu karimatku přinesla. Ta mu jí bez problémů přinesla a dokonce i s bundou, kterou tam nechal samozřejmě také.  Toto byl ale bohužel jen začátek, neboť při čekání u pásů na zavazadla a následně na informacích zjišťujeme, že s námi letadlem přiletělo jen jedno zavazadlo ze tří. Ty dvě zavazadla zůstali při přestupu v Londýně. Prý se to někdy stává a že si pro ně musíme přijít druhý den. Scházíme se s Fredrikem ze Švédska na domluveném místě a měníme hned plány. Neodjedeme hned do hor, ale den strávíme v LA. Půjčili jsme si auto a ubytovali se v motelu nedaleko letiště.Continue reading