Agadir – Tiznit – Tafraoute (Anti – Atlas) – Agadir
SO 10. 10. 2015 – Agadir
Po příletu do Agadiru s CK Blue Style a ubytování v hotelu Tagadirt (byl jsem tam z našeho busu jedinej turista) jsem si šel nejprve koupit marockou místní sim kartu, abych měl levnější volání. Stála 70 DH, vyměnili mi ji rovnou při nákupu. Až později jsem si uvědomil, že je to ovšem chyba, neboť jsem byl odříznutej od své české karty, ke které jsem bohužel neznal PIN a PUK. No, párkrát jsem zavolal domů z místní karty, později mi to začalo hlásit něco ve francouzštině a měl jsem po volání do ČR. Zkusil jsem zavolat průvodci Šarifovi z minulého roku ve Varzazatu. Poznal mě po hlase, hlavně když jsem mu zkusil říct něco arabsky. Byl překvapenej a měl na jedné straně velkou radost, ale zároveň byl smutnej, že se neuvidíme, protože jsem měl jiné plány než Varzazat. Zavolal jsem mu ještě 2 x v dalších dnech, vždy jsme si chvíli popovídali, řekl jsem mu, kde zrovna jsem, ujistil jsem ho, že mám v plánu přijet do Varzazatu v příštím roce znovu, Insha al Láh.
NE 11. 10. 2015 – Tiznit
Ráno po lehce rozšířené kontinentální snídani v hotelu Tagadirt v Agadíru jsem vyrazil k taxíkem (40 DH) k autobusovému nádraží. Povedlo se mi koupit lístek na bus společnosti CTM v 10 hod. do Tiznitu (40 DH), i když podle jejich internetu to tam jezdí až večer. Bus Supratour ve stejný čas už byl vyprodanej. Bus CTM měl ,,lehké“ zpoždění, přijel někdy po půl jedenácté. Do Tiznitu jsem přijel cca v 13.30 hod., těsně před Tiznitem jsme měli pauzu u slušné restaurace asi 40 min., tak jsem si dal první tažín (dušené maso se zeleninou, brambory, příp. švestkami, olivami, ke kterému se jí chleba°; připravuje se v keramické uzavřené nádobě). Po příjezdu do Tiznitu jsem začal pátrat po spojení na další den po ránu do Tafraoute, řidič mi řekl, ať přijdu ráno cca v 6. 30 h na místo, kde jsem vystoupil. No, nezbylo mi nic jiného, než mu důvěřovat. Našel jsem pak slušné a levné ubytování v hotelu As Saka, kde mi nabídli pokoj za 130 DH a snídani za 20 DH, a vyrazil jsem na prohlídku městských hradeb a mediny. Kolem hradeb rostly olivovníky, ochutnal jsem prvně v životě zralé olivy přímo u zdroje. Byly sice měkké, ale bez další úpravy se fakt jíst nedají. L Hradby jsou podobné hradbám v Taroudantu, jsou však o pár století mladší. V medině jsem si prohlédl mj. památné místo Source Blue, a prošel trhy. Velká mešita byla zrovna obehnána lešením, ale svolávat k modlitbě z ní nepřestali. Město na mě působilo dost exoticky, ženy byly často zahalené tak, že jim koukaly jen oči, za celý den jsem nepotkal jediného Evropana. Opuštěné, ale čisté uličky v medině střídal živej ruch, hlavně bylo hodně lidí na trhu a kolem vyzdobených mešit, každou chvíli svolávání k modlitbě, povozy s osly, vůně teplého jídla, koření, tropického ovoce, no prostě Orient v pravém slova smyslu. I muži chodili většinou v tradičním oblečení, galabíji.
Večer jsem vyrazil do místního hammamu v medině, (parní lázně, kde ovšem nejsou sprchy, ale návštěvník vyfasuje masážní žínku a dva kýble, do kterých si načepuje vodu a polévá se), vstupné bylo 10 DH, v hammámu bylo dost chlapů (ženy bohužel ne), Evropan jsem tam byl jen já. Jeden mladej, sportovně založenej Maročan tam předváděl přímo artistické úkony jak hadí muž, když se protahoval. Pochválil jsem mu to, nabídl mi, že mě zmasíruje, této nabídky jsem ovšem nevyužil, nebyl jsem si jistej svou ,,pružností“ J.
Po návštěvě hammámu jsem měl ve tmě v medině trochu problémy s orientací, člověk se v tom bludišti úzkých a často slepých uliček lehce ztratí, zvlášť v noci, ale nakonec se mi povedlo dostat se v pořádku do hotelu.
