Už cca měsíc zpátky se s Akimem domlouváme na nějaký horský výstup. Bohužel volné víkendy se nějak nepotkávají a tak termín padá až na první víkend v prosinci. Lokalitu zatím necháváme otevřenou. Jakmile se termín přiblíží, tak Andrea vykopává destinaci Similaun 3606m poblíž vesnice Vent, kde to velmi dobře známe (po mnoha neúspěšných zimních výstupech na Wildspitze) a dáváme dohromady lidi. Nakonec se nás poskládá 7 – 5 z Brna a 2 z Budějek. Plán je jasný – jedno auto pojede z Brna přímo a druhé přes Budějky. Jelikož si nechceme/nemůžeme brát dovču, tak se to pokusíme zvládnout za 2 dny.
Z Brna vyjíždíme v pátek kolem 15h a kolem 18h nabírám Akima s Andreou v Budějkách. Cesta ubíhá svižně a kolem 2 ráno už hledáme parkování poblíž Soldenu. Po půlhodince bloudění nacházíme luxusní místo na lesní cestě, kde se v pohodě vejdou dvě auta a 7 těl. Jelikož je dobrá nálada, tak otevíráme slivku a ještě skoro hodinku debatujeme o podstatných věcech.
Budíček je nastaven na 6:30 a odjížídíme po 7h do Ventu. Přebalujeme a vaříme čaj – resp. my ne, páč náš benzíňák odmítá poslušnost a tak jej necháváme v autě. Kolem 9h vyrážíme na dlouhou tůru údolím řeky Niedertalbach k chatě Martin Busch Hütte a dále k chatě Similaun Hütte 3019m. První polovina vede po šotolinové cestě, převážně bez sněhu a volným stoupáním. Na chatu Martin Busch Hütte dorážíme po 3h chůze a dáváme si hodinku pauzu a čaj. Winterraum zde je velmi luxusní – kamínka, vajíčka a útulné palandy. Zde ale nezůstáváme a vyrážíme za Dášou s Petrem, kteří nechtěli čekat a vyrazili napřed.
Cesta dále vede již po pěšince a po chvíli začne už i výrazněji stoupat až k chatě. Cesta je dobře značená a v poslední třetině už nasazujeme i sněžnice.
Na chatu dorážíme všichni těsně před západem slunce a nalézáme krásný winterraum, který ovšem nemá kamínka. Nevadí – slivovice zahřeje také. Kolem 5h odpoledne se otevírá první půllitrovka a rozjíždí se slušná zábava. V tomto duchu pokračujeme do 9h, kdy Akim likviduje poslední deci slivky na ex s tím, že to přeci nenecháme. Krom slivky zmizela ve stejný okamžik i jeho soudnost a tak je radno jít spát:)
Budíček nastavujeme na 6h a s rozbřeskem vyrážíme po mírném ledovci k vrcholovému hřebínku na Simulaun. Akim se ráno uplně necítí a tak si dává ještě chvilku v chatě a vyráží za námi s hodinovým zpožděním. Setkáváme se s ním pod vrcholovým hřebínkem a na vrchol dorážíme všichni společně. Je neskutečné počasí – nefouká a ani mráček. Užíváme si neskutečných rozhledů v této zimní krajině.
Po hodince kochání otáčíme a vracíme se zpět na chatu. Balíme, vaříme a vyrážíme kolem 13h zpět k autu. Cesta je to pravdu dlouhá a tak k autu dorážíme až kolem 17h a vyrážíme domů.
Jedeme přes Salzburg a na hranicích s Německem se sekneme na hodinku a půl v koloně kvůli autonehody. Do Budějek dorážíme kolem jedné ráno a do Brna kolem 3tí ráno. Velmi intenzivní a luxusní výstup.
PS. Tímto bych chtěl poděkovat také Benymu, že nemohl a tak nám umožnil vystoupit na vrchol:)
Účast:
Andrea Tetourová
Dagmar Buchtová
Pavel Rozehnal
Martin Jáchym (Akim)
Vlastimil Kotas
Petr Ondo
Michal Belák