Poslední týden padaly teploty v ČR až na mínus 15C, tak neváháváme a hledáme vhodnou destinaci na lezení v ledu. Překvapivě v Alpách tak nízké teploty nejsou a například v Maltatalu není nateklé téměř nic. Nakonec se rozhodujeme pro poměrně vysoko položenou oblast Rauris poblíž Zell am See. Na tuto oblast existuje výborná webkamera, která umožňuje kontrolovat počasí a stav ledů téměř online – http://www.foto-webcam.eu/webcam/sonnblickbasis/ .
V pondělí voláme na chatu a po pár slovech v angličtině už máme u telefonu českou obsluhu. Dostává se nám informace, že chata je už plná a že možná budeme spát na zemi. Každopádně rezervaci dostáváme. Cena je luxusní – 22Euro za noc se snídání v lagru.
Z ČR vyrážíme ve dvou dvojicích – Pavel s Akimem a Beny s Vlastou. Vlasta bude poprvé na ledech a je z toho trochu rozpačitý, ale nakonec svolí a jede. Odjezd z Brna máme naplánovaný na 17h s tím, že přespíme v Českých Budějovích, a ve 4 ráno vyrazíme na parkoviště v 1200m, odkud by nás na zavolání měl vzít transport do chaty v údolí o 400m výše.
Překvapivě až na „drobné“ zpoždění při odjezdu z Brna vše klapne a v 9 ráno se už přebulejeme na chatě Naturfreundehaus v údolí v 1600m. Zdrží nás ještě drobná nehoda při které figurovala plechovka od piva a Akimův spacák. O chvíli později už vyrážíme na ledy v oblasti vpravo od chaty, protože to tam známe už z předchozího roku a také proto, že ledy v levé oblasti nejsou nateklé. Začínáme na ledu Vegetari – vpravo za 2 a v levo za 3. Led pod námi, Cascadi 3/3+, brousí nějaký guide se sedmi klienty na toprope. A když se chceme přidat, tak nás odhání slovy „too dangerous“ (o hodinu později tu linii natahuje a brousí dál – takže asi tak moc dagerous to zase nebylo).
Odpoledne se přesouváme do vedlejšího zářezu na led „Just yak it“/4-, kde zůstáváme až do konce dne. Led je krásný, kompaktní a natahujeme několik cest ke slaňákům – tento led hodnotíme jako nejlepší v této části údolí.
Večer se vracíme na chatu a dostává se nám dobrého ubytování v lagru pro asi 30 lidí. Překvapivě jsme tu sami – zbytek se občerstvuje v hospodě dole. Všímáme si, že se tu potulují drobné skupinky v ručnících a pak nalézáme venkovní saunu – vstup je za 5Euro na halvu a tak neváháme. Domlouváme si sice soustředění národního teamu volejbalistek na stejnou dobu, ale ty z nějakého záhadného důvodu nedorazily. Tak snad příště. Každopádně sauna v pohodě a příště zas. Příjemný relax. Dopíjíme zásoby alkoholu a přikupujeme další. Pavel s Vlastou odpadá kolem 20h! a Beny s Akimem pokračují cca do půl 11. Nejsme zde jediní češi a v žebříčku výtržností se dostáváme na téměř poslední místo. Dobře to tu krajané rozjíždí:)
V neděli je snídaně o půl osmé, stíháme začátek a vyrážíme jako téměř první k ledům, abysme chytili místo. V hledáčku máme „Golling’s Cakewalk“/4, kde natahujeme několik linií a užíváme si ledy do 12h. Počasí se sice trochu zkazilo, přes noc napadlo pár čísel sněhu a sněží dál, ale lezení je příjemné. V teplotách kolem bodu mrazu je led příjemně tvrdý a leze se hladce.
<
Na odchodu sbíráme zbytky vybavení, které tam zanechal Beny s Vlastou a vracíme se na chatu.
Kolem 13h využíváme svozu zpět na parkoviště a odjížídíme zpět do ČR. Zjišťujeme ještě, že Beny doma nahlásil, že se bude pokorně hlásit, ale nenahlásil se ani jednou (v údolí není signál) a jeho Mirča málem vyhlásila celostátní (vlastně by musela mezinárodní) pátrání. Vypadá to, že ho zase nějakou chvíli neuvidíme.
Celkově se jednalo o velmi vydařenou akci a snad se nám povede víc takových ještě tuto zimu.
Účast:
Petr Benhák (Beny)
Martin Jáchym (Akim)
Vlastimil Kotas
Pavel Rozehnal