V Americe jsme byli 15 dnů a za tuto se nám povedlo navštívit následující:
- Yosemite National Park, California
- Death Valley National Park, California
- Zion National Park, Utah
- Bryce Canyon National Park, Utah
- Arches National Park, Utah
- Canyonlands National Park, Utah
- Gran Canyon National Park, California
- Hoover Dam, Hůvrova přehrada, California
- Las Vegas, Nevada
- Sequioa National Park, California
- San Francisco, California
1. den – 24.5. Úterý – přílet, San Francisco
Z Prahy nám to letí v poledne, takže z Brna vyrážíme už v 6:30 ráno. Doprava na dálnici je lepší než obvykle, kolony po noční havárkách se rozjíždějí dříve než k nim dojedeme.
Na letišti kupujeme pivka a snažíme se dojíst to, co si myslíme, že neprojde bezpečnostní kontrolou.
Putujeme nejdříve do Osla, tam máme hodinku na přestup a odtud už přímo do San Francisca – Oakland. Letíme Boeingem Dreamliner, hlavně Honza je nadšený. Let přes oceán trvá cca 10 hodin, a ačkoliv je letadlo vybaveno systémem, který nám má simulovat noc, tak se nijak zázračně nevyspíme. Díky časovému posunu přilétáme v pět hodin odpoledne. Na letišti máme zamluveno auto. Myslíme si, že je docela velké, ale později zjišťujeme, že na tamních parkovištích je obvykle jedno z nejmenších.
Hned z půjčovny jedeme dokoupit nějaké turistické vybavení do prodejny REI. Pavel s Petrou kupuje spacák, ešus a bomby na vaření. Honza s Luckou karimatky. V plánu bylo ještě udělat velký nákup jídla, ale protože už je pozdě a my jsme dost unavení, tak chceme dojet někam za San Francisco a ubytovat se v nějakém motelu. Jedeme dvě hodiny směrem na Yosemity a u města Tracy sjedeme k Motel 6, což je jedna z nejlevnějších možností ($80 za 4 lidi). Nemáme v podsadě žádné jídlo, nic k večeři ani k snídani (zabavila nám to celní kontrola), ale vzhledem k únavě nám to nevadí.
2. den – 25. 5. Středa – Yosemite National Park (California)
Hned ráno musíme nakoupit nějaké jídlo. Poblíž motelu je Walmart, kde kupujeme snídani a vše podstatné na následujících 14 dní. A pak už zamíříme přímo do Yosemite Village.
Přijíždíme cca ve tři odpoledne, je už pozdě na nějaký větší výlet. Takže začínáme autoturistikou a projíždíme Yosemite Valley až k Visitor Center. Jsme naprosto uchváceni. Je to fakt bomba. Všude vodopády, sequoie, brutálně vysoké skály. Rozhodujeme se pro výlet údolím k Mirror Lake a dále ještě za něj a zpět.
Zatím nemáme zajištěné žádné ubytování. Jisté je, že všechny kempy v parku jsou plné. Kolem národního parku je území National Forest (nějaký nižší stupeň ochrany přírody). Z doslechu víme, že je na takovém území možné tábořit kdekoliv. Nakonec jsme nabyli dojmu, že je to kdekoliv, kde to není zakázané a samozřejmě kolem cest a odboček je to často zakázané a jsou tu jen vyhrazené kempy. Ale i ty prý mají být plné. Zkoušíme to v jednom z nich a máme štěstí. Někdo měl rezervaci, ale nepřijel.
3. den – 26. 5. Čtvrtek – Yosemite National Park (California)
Na dnešní den máme jasný plán. Udělat větší trek v Yosemitech. Vycházíme z parkoviště u kempu Upper Pines a jdeme k vodopádům Vernal Fall a Nevada Fall. Vodopády jsou naprosto famózní. A protože je ještě dost času, tak se rozhodujeme, že jdeme dál. A takto se rozhodneme ještě několikrát, až stojíme pod Half Dome. A tady se ukazuje, že máme neuvěřitelné štěstí.
Obecně k výstupu na Half Dome je potřeba mít permit, který by se nám nepodařilo získat. Mimo jiné i proto, že na dnešní den se ještě nevydávaly, protože tam ještě nebyla natažena lana. Naše štěstí spočívalo v tom, že zrovna dnes se dokončilo natahování lan, ale protože se ještě nevydávaly permity, tak to tam nikdo nehlídal. Pavel s Honzou se tedy opravdu dostali na vrchol. Petra s Luckou “jen” na Sub-dome, protože i výstup s lany vypadal dost exponovaně, začínalo krápat a už opravdu nás začínal tlačit čas.
Spíme ve stejném kempu jako včera, do kempu přijíždíme už za tmy.
4. den – 27. 5. Pátek – Yosemite National Park (California)
Ráno balíme stany, protože dnes už Yosemity opustíme. Chceme přejet na druhou stranu pohoří po silnici Toga road (Rd 120), která se otevřela teprve před týdnem. Do té doby byla neprůjezdná kvůli sněhu. Poprvé tedy nejedeme do Yosemitského údolí, ale míříme nahoru k hlavnímu hřebeni. Podnikáme zde ještě menší vycházku. Vyrážíme od Tuolumne Meadows Visitor Center a míříme k Dog Lake, po cestě zpět si ještě uděláme odbočku na Lembert Dome. Je to tu jiné než v Yosemite Valley, ale opět je to skvělé. Místy je sníh.
Pak už sedáme do auta a přejíždíme téměř bez zastávek do Death Valley National Park. Přejezd je dlouhý a trochu nás tlačí čas. Rádi bychom stavěli stany ještě za světla. Pavel už tady byl a tak nám doporučuje kemp Mahogany Flats. Rozlehlost, vyprahlost a opuštěnost parku nám bere dech. Samotný kemp je ve výšce 2479 m a díky tomu zažíváme úplně jiný pocit z Death Valley než jsme očekávali. Prožíváme zde jednu z nejchladnějších nocí vůbec.
5. den – 28. 5. Sobota – Death Valley National Park (California)
Ráno na sebe oblékáme téměř vše co máme, v této výšce je zima i v Death Valley. Po snídani se balíme a sjíždíme dolů k Visitor Center a k hlavním atrakcím. Tam zase téměř vše vysvlékáme, teplota je přes 40 °C. Postupně navštěvujeme Mosaic Canyon (malý kaňon s vyleštěnými stěnami), písečné duny, Salt Creek, Harmony Borax Works (opuštěná a částečně zachovalá osada, kde se těžil borax), Devils Golf Course (horkem rozpukaná země pokrytá solnými krystaly), Badwater Basin (nejníže položené místo na severní polokouli), Natural Bridge (skalní most). Každé vystoupení z auta je úmorné, vedro nás docela ničí. Moc si neumíme představit, že tady trvale žili lidé a ještě k tomu něco těžili.
Vše zakončujeme dvěma vyhlídkovýma projížďkami: obíbenější Artists Drive a opuštěnější s prašnou cestou Twenty Mule Team Canyon.
Nemáme zajištěné žádné ubytování, chceme spát někde za Las Vegas, takže sedáme do auta a vydáváme se na dlouhý přejezd. Opouštíme Kalifornii a vjíždíme do Nevady. A někdy v této době zjišťujeme, že Pavel nemá kreditku, se kterou se mělo všechno platit. Docela nás to vyplaší, prohledáme celé auto a nic nenajdeme. Chvíli se rozhodujeme, zda se vrátit do Death Valley, kde se s ní naposledy platilo, ale nakonec toto zavrhneme. Jen se tam pokusíme zavolat, abychom se dozvěděli, že se nic nikde nenašlo. V nejbližším McDonaldu využijeme internetu a Pavel kartu zablokuje. Celou akcí ztratíme dost času a tak se rozhodneme spát přímo v Las Vegas. I tam přijíždíme hodně pozdě, zkoušíme nějaké levné hotely a zjišťujeme, že VŠUDE je ÚPLNĚ plno. Celé je to způsobené tím, že v pondělí po tomto víkendu je jakýsi státní svátek (Memorial Day), o kterém jsme nevěděli, a tradičně celá Amerika cestuje. Musíme tedy jet dál, i když už je po půlnoci. Vjíždíme do státu Utah. Po cestě zkoušíme ještě několik motelů ale je to úplně bez šance. Nakonec dojedeme až do blízkosti Zion National Park, který chceme zítra navštívit. V Dixie National Forest se nám poštěstí najít neplacené tábořiště, kde se ještě vejdou naše stany. Jdeme spát ve tři ráno.
6. den – 29. 5. Neděle – Zion National Park (Utah)
Ráno vstáváme trochu později, využíváme blízkého potoku a pořádně se umýváme, také se omlouváme okolním stanujícím, že jsme je v noci vzbudili. Naše omluvy přijímají, ale po chvíli vysílají svého zástupce, aby nás požádal, jestli si můžeme posunout jeden stan, protože jsme moc blízko k ním a oni se cítí nekomfortně. Přijde nám to trochu na hlavu, ale neděláme problémy a stan posuneme.
Vyrážíme do Zion National Park, je to necelá hodinka jízdy. Opět se projevuje to, že je prodloužený víkend. Všude je neuvěřitelné množství návštěvníků, je problém zaparkovat a na vstup do parku jsou dlouhé fronty. Nicméně musíme uznat, že Američani se s tím vypořádali opravdu statečně a nakonec zvládli všechny odbavit až překvapivě rychle.
Hlavní atrakcí národního parku Zion je hluboký kaňon, jehož stěny jsou z krásné červené skály.
Dnes se rozhodujeme, že se rozdělíme. Půjde zvlášť Petra s Pavlem a Lucka s Honzou. Všichni si nejprve chceme projet celou soutěsku místním okružním autobusem a pak se vrátit k výchozímu bodu dnešních výletů.
Pavel s Petrou z nejzadnější zastávky autobusu jdou ještě dál do hlubin kaňonu, ale po třech kilometrech se otáčejí zpět. Další cesta by vedla řekou a na to nemají vybavení. Popojedou kousek autobusem a vystoupí na vyhlídku Angels Landing.
Honza s Luckou si chtějí dneska dát volnější den, vydávají se zpět autobusem a pomalu se vydávají také na Angels Landing, po cestě se rozhodují, že si výlet prodlouží a projdou i West Rim Trail. Nakonec je z toho poctivý celodenní trek.
Zážitky obou dvojic jsou podobné, všude je hodně lidí, často se musí čekat než je možné projít exponovanější úseky. Ale stojí to za to, výhledy jsou parádní. Dozvídáme se, že dnes je v parku nejvíce návštěvníků za posledních mnoho let.
Večer se vracíme na včerejší tábořiště a jdeme brzy spát.
7. den – 30. 5. Pondělí – Bryce Canyon National Park (Utah)
Ráno balíme stany a jedeme do Bryce National Park. Jsou to přibližně dvě hodiny autem. Vzhledem k předchozím problémům s hledáním ubytování to nechceme nechat až na večer a zastavujeme se v jednom z prvních kempů (Red Canyon Camground, UT-12), které v okolí národního parku potkáváme. Kemp je placený a funguje na principu first come – first served. Místa je tu dost a tak rychle stavíme stany a jedeme dál.
Bryce Canyon je skalní město, které je tvořeno velmi měkkou červenou skálou, a proto všechny skalní věže mají naprosto bizarní tvary.
Zastavujeme u Visitor Center, kde si vybíráme trasu a do výchozího bodu přejíždíme místním okružním autobusem. Vyrážíme z Sunset Point po Navajo Loop Trail, dole v kaňonu se napojujeme na okruh Peek-A-Boo Loop Trail, který projdeme celý a zpět nahoru se vracíme po zbylé části Navajo Loop Trail. Celá trasa měla lehce nad 10 km, a ačkoliv byla označená jako namáhavá, tak nic strašného to nebylo.
Protože máme do večera poměrně dost času, tak se po cestě zastavujeme v jednom větším kempu, kde je veřejná prádelna, obchod s potravinami a internet zdarma. Lucka s Petrou perou prádlo a v mezičase dokupují nějaké zásoby (hlavně maso na večerní grilování v kempu), Pavel s Honzou se snaží rezervovat ubytování na další noci, abychom předešli problémům.
Večer se zase po delší době sprchujeme, vaříme, grilujeme a popíjíme pivka. Ačkoliv se to nezdá, tak kemp je ve výšce 2 200 metrů a v noci slušně promrzneme.
8. den – 31. 5. Úterý – Arches National Park (Utah)
Ráno je dost zima a tak si dáváme teplou snídani. Pak sedáme do auta a vydáváme se na poměrně dlouhý přejezd do národního parku Arches. Do města Moab přijíždíme až odpoledne. Je to první větší město po delší době a tak se nejprve stavujeme do supermarketu dokoupit nějaké jídlo a něco k obědu. Kupujeme grilované kuře, které jíme až před Visitors Center. Během oběda se rozhodneme, že bude lepší si najít ubytování co nejdříve. Pavel s Honzou tedy jedou zpět k městu a projíždějí několik kempů, které jsou na břehu řeky Colorado. V posledním z nich je jedno volné místo, navíc je hned u řeky s bezvadným výhledem. Petra s Luckou čekají v Visitors Center. Alespoň mají čas si prohlédnout suvenýry :).
Na prohlídku parku vyrážíme poměrně až okolo čtvrté odpoledne. Park je známý svými skalními útvary. Je zde okolo 2 000 skalních mostů a oblouků, skalní věže a viklany. Mezi zajímavostmi jezdíme autem a děláme jen krátké výlety. I tak je to v horku docela náročné. Vidíme Petrified Dunes (zkamelé duny), Balanced Rock, Double Arch, Windows, Turret Arch a Sand Dune Arch. To že jsme na prohlídku vyrazili tak pozdě má jednu výhodu a jednu nevýhodu. Nevýhodou je, že nestíháme projít Devils Garden. Podle všeho by to stálo za to. Výhodou je, že nás zastihne západ slunce a vidíme skály úžasně zbarvené a v krásném světle. Pavel fanaticky fotí.
Do kempu přijíždíme až skoro za tmy. Petra se rychle koupe v řece Colorado. Na večeři grilujeme klobásy a zeleninu.
9. den – 1. 6. Středa – Canyonlands (Utah)
Ráno balíme stany a vyrážíme do národního parku Canyonlands. Park je opět v blízkosti města Moab a je velmi rozsáhlý. Vybíráme si k návštěvě oblast Island in the Sky, což je obrovský útes vysoko nad soutokem řek Colorado a Green River. V parku je zase horko. Mezi kratšími vycházkami popojíždíme autem. Děláme dvě vycházky k okraji útesu a nakonec navštívíme kráter Upheaval Dome.
Chvíli si pohráváme s myšlenkou jet zpátky po prohlídce do města Moab po prašné cestě. Ptáme se rengerů, co si o tom myslí. Oni se podívají na naše auto a této naší myšlence se vysmějí. Zpátky raději jedeme po asfaltu.
Ve městě děláme krátkou přestávku a hned poté vyrážíme na přejezd do Grand Canyonu. Projíždíme rezervací kmene Navajo, která se rozkládá jak v Utahu, tak v Arizoně, dále vidíme Monument Valley a místo, kam doběhl Forrest Gump. Podle průvodce máme projíždět mnoha městečky, která jsou pro tuto oblast významná, pokud jsme si jich vůbec všimli, tak jejich význam nám zůstal utajen. Večer dojíždíme do města Tuba, kde si chceme najít motel. Ukazuje se, že ve městě jsou jen dva hotely. Jeden drahý a jeden levný, vedený indiány. V něm je volný už jen jeden pokoj, ve kterém je jen jedna postel. Jsme rádi i za to. Petra s Pavlem spí na zemi, Lucka s Honzou na posteli.
Večer Petra s Pavlem si berou auto a vyráží do města na večeři. Poměrně rychle zjišťují, že tu žádné centrum není a vše už je zavřené. Nakonec si kupují večeři v Taco Bell. Lucka s Honzou vyrážejí na noční procházku pěšky.
10. den – 2. 6. Čtvrtek – Grand Canyon National Park (Arizona)
Ráno sedáme do auta a pokračujeme ke Grand Canyonu. Není to daleko, přijíždíme dopoledne. Jako první hledáme ubytování. Jedeme do kempu Desert View Campground, který je placený a funguje systémem first come – first served. Bez potíží nacházíme místo. Rychle stavíme stany a vyrážíme k Visitors Center (cca 20 mil).
Pro dnešek se chceme projít jen po okraji kaňonu, zítra bychom rádi šli dolů. Plán je takový, že po kraji kaňonu půjdeme směrem ke Grand Canyon Village, po cestě se zastavíme v geologickém muzeu a nakonec se stavíme v druhém Visitors Centru, které se specializuje na cesty dolů a rezervaci kempů v kaňonu. Nějak špatně se domluvíme a obě dvojíce se po cestě navzájem ztratí, navíc Lucka ani Honza nemají signál. Nezávisle na sobě absolvujeme domluvenou trasu, ale nepotkáme se. Ve Visitors Centru si jen ověřujeme, že žádný kemp v kaňonu není volný. Upozorňují nás, že zítra má být dole obzvláště teplo. Rozhodujeme se, že nepůjdeme až dolů k řece a že vyrazíme velmi brzy ráno.
Petra s Pavlem se vrací zpět k autu, kde nacházejí vzkaz od Lucky s Honzou, že jsou v pořádku, že se šli ještě podívat na jednu vyhlídku a že se u auta sejdeme o půl sedmé. Nakonec se všichni potkáváme a jedeme do kempu.
Zastavujeme se ještě na Desert View Watchtower, akorát nám to vychází na západ slunce. Výhled a barvy skal jsou opravdu parádní.
Chystáme jídlo i na zítra a jdeme brzy spát.
11. den – 3. 6. Pátek – Grand Canyon National Park (Arizona)
Dnes chceme jít dolů do kaňonu. Podle předpovědi má být dole mimořádně horko. Vstáváme proto ještě za tmy, abychom co největší část cesty absolvovali ještě během dopoledne. Rychle balíme stany, na dnešek máme rezervovaný kemp blíže kaňonu (Mather Campground).
Auto parkujeme u Visitors Centra a jedním z prvních okružních autobusů jedeme k jižnímu konci stezky Kaibab Trail. Po ní se vydáváme dolů, na 7 kilometrech klesáme o 1000 metrů. Je úžasné sledovat, jak procházíme různýma geologickýma vrstvami. Výrazně se mění jak struktura, tak i barva okolní půdy. Čím jsme níž tím je vyšší teplota. Od deseti hodin se drží blízko 40°C.
Na křižovatce se stezkou Tonto Trail se po ní vydáváme na západ. Jdeme 7 kilometrů téměř po vrstevnici. Vše je hodně vyprahlé a je horko. O to více nás překvapí, když v jednu chvíli křížíme tekoucí potůček. Namáčíme si klobouky, ale ty stejně za chvíli uschnou.
V jedenáct hodin dojdeme do Indian Garden. Zde stezka kříží další potok. Tentokrát poměrně velký. Kolem něj rostou mohutné stromy. Je zde voda a lavičky. Děláme velkou přestávku. Původní plán je počkat zde tak dlouho, než opadne horko. Nicméně čekání nás přestane bavit a rozhodneme se jít nahoru už dříve. Teplota je okolo 45°C.
Nahoru jsou oba páry zvlášť. Po Bright Angel Trail stoupáme 900 výškových metrů na 8 kilometrech. Každých 300 metrů je místo, kde je voda, stín a záchody. Kolem čtvrté hodiny jsme zase nahoře. Petra s Pavlem jedou pro auto, Lucka s Honzou jdou přímo do kempu.
Tam se potkáváme. Stavíme stany a vyrážíme do sprch a na nákup. Večer popíjíme pivka a vaříme večeři.
12. den – 4. 6. Sobota – Hoover Dam, Las Vegas (Nevada)
Ráno balíme stany a vydáváme se na cestu. Míříme do Vegas! Po cestě děláme malou zajížďku a projedeme Road 66 z města Seligman do Kingman.
Zastavujeme se i na Hoovrově přehradě. Je naprosto mimořádně vedro. Nejdříve si hráz prohlížíme z dálničního mostu a pak se po ní projdeme. Ale i to nás docela zničí. Přehrada je skvělá a hlavně Honza je nadšený.
Do Vegas bychom chtěli jet okolo vodní nádrže, protože dle všeho se v ní dá koupat. Ale protože za vjezd do této oblasti se platí, tak raději jedeme po dálnici.
Ve Vegas máme zarezervovaný motel velmi blízko hlavních atrakcí. V je v něm i bazén. Koupeme se asi tak 10 minut od toho, co nám na recepci dají klíče od pokoje.
No a poté vyrážíme do města. Nejprve na Fremont Street Experience. Ulice, na kterou je přes čtyři bloky vyklenut obří display. Pod touto klenbou vede lanovka, díky které můžete proletět nad celou ulicí v pozici jako superman :). Procházíme první kasina, vidíme první podivíny.
Nakonec vyrážíme přímo do středu dění na Las Vegas Strip. Procházíme kasina a nestíháme valit oči. Mají tu fakt všechno :). Nakonec prohrajeme svých deset dolků a jdeme spát.
13. den – 5. 6. Neděle – Las Vegas, přejezd do Sequoia National Park (California)
Dneska nás čeká nejdelší přejezd, cca 600 km. Vypadá to v zásadě na celý den cestování.
Petra s Luckou ale přemluví kluky na nějaký menší shopping. Las Vegas je známé i svými outletovými centry. Projdeme několik letáků, abychom našli to s nejlepšíma značkami, a nakonec vyrazíme utrácet do Las Vegas North Premium Outlets. Oba páry vyráží zvlášť. Dáváme si na nákupy dvě hodiny. Nakonec každý něco uloví, slevy jsou fakt velké a zboží není nijak přebrané.
Pak už sedáme do auta a vracíme se zpět do Californie. Projíždíme Mohavskou pouští, očekáváme, že potkáme mimozemšťany z utajovaných vojenských základen, silnice plné aut bez řidičů, které zde prý testuje Google, ale asi máme smůlu a tak v poušti míjíme jen obří soloární elektrárny. Panely jsou uspořádány do kruhů a směrují sluneční energii do věží uprostřed, ve kterých parní turbína vyrábí proud.
Projíždíme jižním podhůřím Sierry Nevady, jsou tu krásné kopce porosltlé dlouhou světlou trávou, ale nemáme čas se zde zastavit.
V Sequoia National Park máme rezervovaný kemp (Lodgepole Campground). Přijíždíme už pozdě za tmy. V nočním lese jen tušíme obří sekvoje. Těšíme se na zítřek a rychle jdeme spát.
https://en.wikipedia.org/wiki/Ivanpah_Solar_Power_Facility
14. den – 6. 6. Pondělí – Sequoia National Park (California)
Ráno naposledy balíme stany. Jedeme do Visitors Centra a pak hned na General Sherman Tree, jeden z největších stromů na světě, v jeho okolí děláme menší procházku. Jakmile odbočíme z rušnějších cestiček, tak vidíme i medvěda. Naštěstí je docela daleko. Sekvoji je zde spousta, jsou krásné a obrovské. Autem pak přejíždíme k dalším atrakcím. Strom, ve kterém je průjezd pro auta, strom, ve kterém se dá bydlet, pařez stromu, na kterém býval taneční parket a tak podobně. Sbíráme šišky jako suvenýry a pak už zamíříme do San Francisca. V centru města máme zamluvený hotel. Sem už přijíždíme až za tmy. Hotel je v dost zanedbané čtvrti, plné podivných lidí, ale samotné ubytování je pěkné a čisté. Ještě před usnutím se snažíme sbalit kufry a připravit se na odlet.
15. den – 7. 6. Úterý
Ráno dokončujeme balení, zavazadla si necháváme na recepci a vyrážíme na prohlídku města. Do centra je to jen 7 bloků. Musíme ale projít špinavou čtvrtí plné bezdomovců. Pak už se dostaneme do lepších částí. Procházíme Union Square, kde Pavel neodolá velkému Apple Storu. Dále procházíme čínskou a italskou čtvrtí a pak už jdeme k moři, kde na molu č. 39 vidíme Lachtany. Zpátky jedeme známou lanovkou a vracíme se do hotelu. Tam si přečteme, že odlet bude opožděn. Vezmeme už všechny věci a autem přejedeme na vyhlídku na Golden Bridge. Po cestě projíždíme typickou čtvrtí, která vypadá jak z filmu.
No a nakonec už zbývá jen přejet záliv, vrátit auto a odbavit se na letišti. Všechno jde hladce. Díky časovému posunu do Prahy přelétáme až ve středu před desátou večer. Na letišti na nás čeká Taťka od Petry s baťůžkem plným piv.
