https://www.youtube.com/watch?v=lC5NunXtZrg&feature=youtu.be

Po dvou letech, kdy jsme přechod Mont Blancu kvůli špatnému počasí otočili již kousek od lanovky, se pokoušíme o přechod Mont Blancu znova.  Náš plán je tedy stejný jako před léty, vystoupat na vrchol tzv. cestou tří Mont Blanců (obtížnost PD+) a sestoupit po normální francouzské cestě přes Dôme du Goûter.

Vyrážíme ve čtvrtek ve 23:00 z Prahy směr Chamonix, Akim přisedá do auta v Plzni. Už v Rozvadově na benzínce zjišťujeme malý  problém – Honza po prohledání celého auta zjišťuje, že si doma zapomněl penězenku se všemi penězi a hlavně doklady. Nyní se z něj tak stal uprchlík a z nás převaděči. Když jsme projížděli hranice, dělal že spí a tak i bez Honzovo dokladů dorážíme v pátek kolem 10 dopoledne do Chamonix, kde necháváme auto na stejném místě jako před 2 lety, nedaleko vlakového nádraží.

Po zabalení věcí do baťohů docházíme na začátek lanovky a kupujeme za 48,5 euro jednosměrnou jízdenka na Aiguille du Midi do cca 3842 m.n.m. Vyjíždíme lanovkou nahoru a protože máme poměrně dost času, a na chatu je to z lanovky pár minut, rozhodujeme se, že se budeme na horní stanici lanovky „aklimatizovat“ – tj. ležet, dospávat spánkový deficit z noční jízdy autem a hlavně pít pivo. Po 2 hodinách příjemného zahálení projdeme krátkých ledovým tunelem a sestupujeme do údolí Col mu Midi, kde se nachází také naše chata Cosmiques, kde máme zamluvené ubytování. Lze se zde ubytovat pouze s polopenzí a tak jsme každý rázem chudší o nekřesťanských 65 eur. Ale večeře byla chutná.

Ráno vstáváme již v 1 hodinu, posnídáme a za úplné tmy vyrážíme těsně před 2 hodinou ranní směrem k vrcholu. Nahoru z chaty nás šlo asi 20 – 5 lanových družstev. Počasí nám přeje, skoro nefouká, a i když nejsme vůbec aklimatizovaní, cesta nahoru jde ze začátku poměrně dobře. První kratší přestávku dáváme až pod prvním vrcholem Mont Blanc du Tacul. Ale protože nás čeká ještě poměrně dlouhá cesta, na tento vrchol nejdeme a jdeme dál k hlavnímu vrcholu naší cesty – Mont Blancu. Zklesáme asi sto výškových metrů do sedla Col Maudit, abychom mohli tyto metry opět nastoupat. Když se začíná pomalu rozednívat, dostáváme se k nejtěžšímu místu cesty, což je jedna odtrhová trhlina a asi 80-100m dlouhé 50st. sněhové stoupání. Ale protože jsou zde vyšlapané stopy a dokonce je zde natažené fixní lano, výstup není nikterak těžký.

Následuje travers pod Mont Maudit a odtud zbývá na vrchol „pouze“ 400 výškových metrů. Ale zde s přibívajícími metry už je nadmořská výška znát víc a víc, že nejsme  aklimatizovaný je patrné už hodně. Už to nejde jako když jsme vyrazili. Ale kolem 9 hodiny ráno se ale již dostáváme na nejvyšší vrchol Alp – Mont Blanc 4810m, pořizujeme  fotky, kocháme se krásnými výhledy a dokonalým počasím. Na vrcholku si dáváme vrcholové pivo přinesené v baťohu a po necelé půl hodině se navazujeme a začínáme klesat francouzskou normálkou. Následně dáváme malou přestávku na Valotce a velkou na chatě Refugio du Gouter (3817m), kde si dáváme něco malého k jídlu. Potom sestoupíme k Tete Rousse (3167 m), kde po překonání Gran Couloir, obávaného místa výstupu, sledujeme se zájmem padající kameny a před nimi prchající horolezce zrovna traverzující kuloár. V chatě si dáváme za 17 eur špagety, ale porce je tak veliká, že to nejde ani sníst. Den končíme u bivaku mezi chatou  Tete Rousse a zubačkou, což je malebná chatka s dřevěnou podlahou, kde alespoň využíváme naše spacáky. K chatce dorážíme kolem 18 hodiny, asi 16 hodin od doby, kdy jsme vyrazili z chaty Cosmiques.

Následný den sestupujeme z bivaku až do Chamonix, což jsou nějaké 4 hodiny chůze a vyrážíme autem domů, kam se dostáváme někdy před půlnocí z neděle na pondělí.

Martin Jáchym (Akim)

Tomáš Svoboda

Jan Klíma