Jak jinak se dostat co nejčastěji do hor, než nakazit láskou k nim celou rodinu. Je však zapotřebí k tomu přistupovat s velkou obezřetností, zvlášť když jde o děti (partnery :)), a proto je velmi dobré připravit program, při němž lze zapomenout na nějakou tu námahu. Takže strategie by byla, a když je cílem cesty Svatý Johan v Tyrolsku není obtížné ji také naplnit. Cesta z Budějovic není nikterak dlouhá, ale po dvou hodinkách ji přerušujeme a sjíždíme před Salzburgem k Mondsee, a to hned na jeho počátku na oficiální pláž, auto necháváme za 4 eura na parkovišti a dvě tři hodinky se oddáváme příjemnému osvěžení v jezeře. Ve dvě hodiny máme objednánu prohlídku v solných dolech v Halleinu, a tak se neradi zvedáme, abychom se za necelých 40 minut nechali nasoukat do plátěných kalhot a haleny, ještě předtím se na parkovišti teple oblékáme, což není ve 30 °C zrovna příjemné, ale co se dá dělat, když v dolech má být kolem 10 °C. U pokladny ještě kupuji klukům dva elektronické průvodce v češtině, což je, jak se ukáže, velmi užitečná služba. Výklad je dlouhý a bez něj by návštěva dolů vůbec nebyla tak zajímavá. Dozvídáme se zde totiž (od živého průvodce v angličtině a němčině) vše o dávné historii dolů (těžili zde již Keltové), o způsobech těžby, o nálezech v dole und so weiter,….Prohlídka je velmi působivá, povozí vás při ní důlním vláčkem, na lodi po solném jezeře a sami si můžete užít na skluzavkách. Po návštěvě solného dolu ještě navštívíme keltskou vesnici Salinu, která je hned vedle a i zde elektronický průvodce dobře poslouží. V Halleinu je ještě možné vidět exponáty z doby Keltů ve městě v muzeu. Vše je zahrnuto ve vstupném do dolů (pro nás 2+1=44 euro + 10 euro průvodci, vstup pro děti od 4 let). Muzeum však vynecháváme a mažeme na ubytko do Sankt Johannu, část Marsch, dvůr Rothof. Dostaneme svůj předem objednaný apartmán (400 euro na 5 nocí včetně úklidu a turistických poplatků), který je jako vždy v Rakousku pěkně vymazlený a u pivíčka a vínečka plánujeme další dny.

Předpověď počasí na druhý den hrozí přeháňkami a bouřkami, tak škrtáme túru a plánujeme návštěvu Geisterbergu (vstupné – lanovka + hora – 2+1= 50 euro). Nástup je u lanovky v Alpendorfu (3 km), takže dnes bez šlapání. Na vršku hory je postavený pro děti zábavní park, který je inspirován duchy všech možných živlů a druhů, všelijaké prolejzačky a přelejzačky a skluzavky a nvm co všechno ještě, které si taky ráda často vyzkouším, jsou vynalézavě vyrobené především ze dřeva. Dorazíme hned s první lanovkou, a tk je tu dětí zatím jen pomálu, což je veliká výhoda, prtže se nikde nečeká. Po třech hodinách se pomalu obracíme k návratu, Bíboš si ještě zaleze na venkovní stěnce a pak už zpátky dolů. Rozhodujeme se, že zajedeme do Rothofu najíst se a odpoledne ještě zajdeme do místní soutěsky Liechtensteinklamm. Plán je to dobrý, nebe se během chvíle zatáhne a přežene se bouřka, a protože soutěska je otevřená až do šesti, v klidu ještě prohlídku po dešti stihneme a užijeme si velkolepost vody deroucí se skalami (vstupné 16 euro pro nás tři).

Na další den už je naplánována túra, jedeme asi 40 minut do údolí Sportgastein (Nassfeld), v blízkosti Bad Gasteinu. Jsem trochu nervózní, většinu cesty drobně mrholí a teplota stále klesá až na 12 °C. Pak začneme stoupat, hlavně po vjezdu na zamýtěnou silnici Gesteiner Alpenstrasse u Bocksteinu, a já si říkám, kdy už se asi dostaneme nad ty mraky. Klapne to, na parkovišti už svítí slunce. Uf. Z údolí vede spoustu cest (těžších, těžkých i lehkých), hůře se orientujeme, která je ta naše vedoucí k jezerům Bockhartseen, nakonec ji najdeme, začíná za chatou Valerienhaus severním směrem. Brzy zjistíme, že nahoru vede šotolinová cesta, ale kluky přesvědčím, že my určitě musíme jít serpentinami lesem, už kvůli příjemnému chládku, a také kvůli té zábavě. Těsně před blížící se krizí vidíme chatu a tak těch prvních 350 výškových už dorazíme. Čeká náš ještě 200 nahoru od Unt. Bockhartsee k Ober. Bockhartsee, ale zde nastoupáváme už jen pozvolna, míjíme vodopádek a překračujeme síť potůčků přeskakováním z kamene na kamen. Horní jezero je malinké, ale Bíboš je nadšený, že jsme u cíle, a tak chvátá do vody, aby si smočil nohy. Nadšení netrvá dlouho, protože za chvíli se koupe celý, nicméně oblečený :). Samozřejmě mám pro něj v batohu další sadu oblečení, je však pro chladnější variantu počasí, a tak se musí trochu pařit v dlouhých kalhotách. Vrátíme se zpět na chatu u spodního jezera a dáváme si laskominy (Milan gulášek a pivo a my s Bíbošem štrůdl se šlehačkou). Při sestupu vydrží mešíci na lesní cestě jen chvíli a pak přechází na šotolinu, nejsou prej terénní myši…., je fakt, že následují všechny ostatní. Celkově ale spokojenost s výkonem, Bruník se ještě odmění řáděním v bazénku v Rothofu, a tak je na konci dne dost utahanej.

Předpověď na další den je deštivá, no tak si naplánujeme zajet do solných lázní Therme Amadé do Altenmarktu im Pongau (rodinné vstupné na čtyři hodiny 47 euro). Ovšem stejný nápad má spousta lidí, a tk je tu na můj vkus trochu přelidněno. To mě ale nemusí příliš trápit, já mizím do saunového světa a kluci si bazén užijí včetně dvou zajímavých skluzavek – trychtýře, to oba a loapingu, to jen Milan, poklop kterým se jeden propadne do hloubky do protivody, aby byl vymrštěn vzápětí vzhůru, není totiž určen jedincům pod 40 kg. Déšť celý den nikde! A Bíboš nemá vody dost, takže znovu obsadí až do večera domácí bazén. Celý týden vychází nejlepší počasí na následující den, a tak se připravujeme na další túru. Popojedeme necelých 20 km do Wagrainu a dále přes Kleinarl k Jagersee, tady můžeme nechat auto, nebo ještě popojet po zamýtěné silnici za 4 euro ke Schwabalmu a ušetřit si 3, 5 km po rovinaté šotolinové cestě lesem. Dnes chceme jít k Tappenkarsee, podle turistického průvodce je to červená cesta a hustota vrstevnic, které máme příčně vystoupat, mi dělá trochu starosti. Nerada bych se dítětem dočkala nějaké té alpské záludnosti, a tak si beru něco na přijištění neklidného dítěte. Sotva vystoupíme z auta, začne mrholit, hm! Na parkovišti jsou tři auta, takže to prej znamená, že dobrý. Hm! Nejdříve jdeme lesem, začíná slušně pršet, Bíboš dostává pláštěnku. Za chvíli dorazíme k serpentinám, někde těch 600 výškových metrů na 3, 5 km nastoupat musíme. To už regulérně leje jak z konve. Cesta je pěkně široká, nastoupáváme rychle a stále stejným sklonem. Soustředíme své nadávky na déšť a předpověď, a tak to pěkně utíká, ani nevíme jak a jsme v půlce. Je tu krásný vodopád. Déšť ubírá na síle, už zase jen prší. Pak se cesta ještě trochu zvedne, ale kolem ní vede masivní dřevěné zábradlí. Tak to jsem ještě neviděla, až k samému cíli je do kopce zaříznutá vybagrovaná snad dvoumetrová pěšina. Paráda, žádné záludnosti se nekonají. Vycházíme z lesa, kolem se zvedají alpské štíty a přestává pršet :). K jezeru docházíme za slunce. Je to tu krásné. Z jedné strany vysoké kamenné hory, z druhé strany nižší oblé a zelené a pěkné skalky na lezení. Dáme si pivo, gulášovku a Bíboš mlaská u povidlového knedlíku se šodó a mákem, pak se ještě projdeme kolem jezera k další chatě a rozhodneme se pro cestu dolů. Proti nám jde funící štrůdl rodinek a nám je jasné, že odměnou za déšť byla prázdná cesta. Na parkovišti jsou desítky aut, ale jen tři z Čech včetně našeho. Bruník dostává mazáckou pochvalu! Večer se ještě jdeme podívat na místní gymnastické hřišťátko v Marsch a zkoušíme tu sleklajny, moc nám to nejde,………….

Je tu bohužel den odjezdu. V plánu je ještě návštěva soutěsky a vodopádu v Golling an der Salzach, což je 40 km po cestě zpátky. Cesty v soutěsce Lammerklamm byly viditelně vybudovány již docela dávno, ale i tady je co vidět (rodinné vstupné asi 10 euro). Je tu zajímavý dóm, kterým se sestupuje směrem dolů k divoké vodě, v němž žili pravěcí lovci a soutěska se prochází jakoby shora. Můžete se tu také svézt na kladce soutěskou, k tomu váš příslušně vybaví. Také vodopády na druhé straně městečka jsou moc pěkné a stojí za to se tu zastavit (rodinné vstupné asi 6 euro). Ještě jednou si užijeme koupání v Mondsee. A pak už domů!

A protože jsme tu už podruhé musím ještě doporučit z minula Krimmelské vodpády (vážně velkolepé, ale je tu móóóc lidí), soutěsku Kitzlochklamm (podle mě jedna z nejhezčích) a ledovou jeskyni ve Werfenu.

Cíl: Rakousko, Tyrolské Alpy

Ubytování: Rothof, Sankt Johann im Pongau, Marsch

Délka cesty: + naježdíno: cca 850 km

Účastníci:
Bíboš (Bruno)
Milhaus (Milan)
Andrea