Author Archives: Pavel

Huascaran, Peru – přípravy, plány

Posted on by

Vybavení

https://docs.google.com/document/d/1eTO5kkOVtouJzW8R1krRi42I9HamPBmnmwgGDIN9Nak/edit?usp=sharing

Odkazy

Harmonogram

28.5. – let do města Lima
28.5./29.5. – přejezd do Huarazu, 3000m.n.m
31.5.-6.6. – aklimatizace – BC Alpamayo, 5947m nebo Quitaraju 6036m
6.6.-7.6. – rest v Huarazu
8.6-14.6. – Huascaran, 6768m nebo Chopicalqui, 6354m

  1. den – Musho – BC, 4150m
  2. den – BC – C1, 4900m
  3. den – C1 – C2, 5400m
  4. den – C2 – vrchol, 6768m
  5. den – sestup do BC
  6. den – zpět do Musho

15.6-18.6 – rezerva pro počasí
19.6-20.6 – cesta do města Lima a odlet (odlet v 20:00 tak transport do města Lima idealně stejný den)

Pojištění

http://www.oeav.cz/alpenverein-premium – novinka od 3/2017, termín se počitá odlet-přilet do domácí země a minimální doba měsíc. Připojištění nad 6000m je potřeba zajistit prakticky vždy (teoreticky existují případy, kdy se lze nad 6000m i dle jejich podminek dostat bez tohoto připojištění, ale nesmí se spát nikdy nad BC atd.) Pro vyřízení pojistky je potřeba projít schvalovací procesem (nemusí to schválit), takže začít vyřizovat min dva týdny před odletem.

cena: 400EUR/osoba

Doprava

Brno-Videň-Brno

https://www.studentagency.cz/#form-2
28.5 5:10 – na letišti ve Vídni budem v 7:25
20.6 20:20 – do Brna ke grandu dorazime v 22:50
(zavazadlo navic za 50,-)

Videň-Lima-Videň

Doprava Lima – Huaraz

http://www.moviltours.com.pe/ – 35USD/osoba za noční spoj s plnou lůžkovou pravou. Pokud se spokjíte se spaním v leže, tak se dá sehnat za 13USD/osoba

 

 

Ice Arena Bad Gastein – Federweissfall, 4 a oba Doppellutscher, 4+

Posted on by

S Akimem máme booknutý víkend na ledy, ale protože nikdo další nemá volno, tak se rozhodujeme pro sólo akci v legendární Ice Aréně u Bad Gasteinu. Nachází se zde legendární Mordor, 5+ a další významné kousky. Z Budějek odjížídme ve 4 ráno a první pohledy do ledové arény máme kolem 8. Teď už nás čeká jen cca hodinový nástup a jdeme na to

Původně jsme chtěli jít Hoehkarfall, 3 (po levé straně údolí na předchozí fotce), ale už z parkoviště vidět, že jeho značná část se již povaluje v údolí. Nakonec volíme Federweissfall, který se nachází přímo uprostřed a nabízí o jeden stupeň obtížnosti více zábavy. No nic, vyrážíme vzhůru údolím kolem říčky.

Federweissfall, 4 [topo]

Po cca hodince škrábání do kopce se dostáváme pod led a před námi jsou v údolí pouze dvě dvojky – jedna se sprchuje v Mordoru na sluníčku (respekt) a druhá před námi v Federweissfallu v třetí délce. Nahazujeme cajky a společně ještě se 2 lezeckými dvojcemi jdeme na to. První délka začíná pozvolna a pak se to zvedá nahuru až do čtyřkové obtížnosti. Štandujeme v ledu a pokračujeme mírným traverzem k pravé stěně do borháku. Třetí délka je to nejlepší co tu můžeme najít a to 50m ve čtyřkové obtížnosti. Ale máme téměř ideální podmínky – teplota kolem nuly, takže měkčí led ale stále suchý – tak to jde krásně. Nahoře opět štand ve skále vpravo a choďáček pod poslední vrcholovou délku. Nádhera – veprostřed jsou krásné mohutné převislé rampouchy a po stranách kompaktní téměř 90tky. Vylezeme poslední délku a už slaňujeme o strom dolů a podél pravé stěny až pod stěnu. Dole jsme kolem 15h a shodujeme se, že to bylo asi to nejhezčí, co jsme zatím  kdy lezli (ještě jsme toho moc nelezli:-) ).

 

Kolem 16h jsme u auta a přejíždíme k mýtné bráně směrem k oboum Doppellutscherům zjistit podmínky na druhý den. Vypadá to v pohodě a ani teploty nad nulou se na ledech nijak nepodepsaly. Na sestupu ztrácím klíče od auta a tak si to dáváme ještě jednou a trochu ve stresu 😀

Večer přejíždíme do luxusního ubytování za 2,5k, páč žádné sockoidní ubytování již nebylo. Večer navštěvujeme místní bar, kde si užíváme pohledů na skupinky místních vnadných a mladých slečen v drindlech.

Levý Doppellutscher, 3 [topo]

Ráno parkujeme těsně pod mýtnou bránou a kolem 9h už nahazujeme cajky u levého ledu. Jsme tu sami.

Tento led už jsme oba lezli, tak víme do čeho jdeme. Lezeme to na dvě délky a dobře to odsýpá. Sice dostávám kusem ledu do ksichtu a tak na top dolézám s trochu zkrvaveným ksichtem, ale na kvalitě zážitku to nic nemění. Slaňujeme a přesouváme se k pravému bratříčkovi.

Pravý Doppellutscher, 4-5 [topo]

Led je v bezvadné kondici a prvních 10m vypadá docela zábavně. Skála je tu převislá a tak je začátek tvořený steklými rampouchy v čisté kolmici. Překvapivě ještě nějaké síly zbyly a tak se mi daří to přelézt čistě a o dvacet minut později už štandujeme na abalakách. Akim to svižně vybuší a ani moc nenadává a o hodinku a půl později už balíme cajky u cesty.

V cca pul třetí odjíždíme a v 7h jsme již v Budějkách odkud pokračuji dále do Brna.

Účast:
Martin Jáchym (Akim)
Pavel Rozehnal

 

 

Maltatal 2017 – Strannerbach a Hochalmfall

Posted on by

Letošní zima nám dopřává pořádných mrazů a tak už v prosinci spřádáme plány na výlet na ledy. Jelikož podmínky jsou téměř tutové, tak vyrážíme na víkend do Maltatalu.

Z Budějek odjíždíme v sobotu ráno ve 4hodiny ráno a  do údolí dorážíme kolem 9té. Řetězy nasazujeme hned na konci upravené silnice. Bohužel plně naložená kára a pomerně měký sníh nám dovolí vyjet jen pod Columbus a tam musíme auto nechat. I proto, že jeden se řetězů se přetrhl.

 Continue reading→

Grossglockner, 3798m – podzim na Stüdlgratu (nevyšel)

Posted on by

Svátek 28. října vychází letos na pátek a nám se v hlavě rychle formuje myšlenka někam vyrazit. Jelikož máme letos v tomto termínu čas jenom s Akimem, tak vyrážíme za dobrodružštvím na Glockner se záměrem vylézt Stüdlgrat – lehkou lezeckou cestu a zajímavější na podzim, kdy je hřebínek pod sněhem.

Náše cesta nakonec kuloár pod označením 5b

Odjezd plánujeme na čtvrtek 27tého, kdy přijíždím do Budějek a ráno s Akimem pokračujeme k chatě Lucknerhaus, 1920m, kde necháváme zaparkované auto kolem 13h. Je suprové počasí bez jediného mráčku a na chatu Stüdlhütte, 2802m dorážíme po 3h chůze.

dsc06037 dsc06040 dsc06046 dsc06047 dsc06051 dsc06060 dsc06061 p1140970Continue reading→

Schwarzmooskogel Eishöhle – ledová jeskyně v Toteskách

Posted on by

Už na jaře vznikl nápad zopakovat exkurzi do jeskyně Schwarzmooskogel Eishöhle, kterou jsme navštivili už v roce 2012. Tato jeskyně je vyjímečná mimořádně klimatem chladným klimatem (temploty kolem -2C), které umožňuje její celoroční zalednění.

Z Brna odjíždíme v pátek po práci a vzhledem k dlouhému přístupu k jeskyni si bereme volno i v pondělí. Abysme mohli prozkoumat co nejvějtší část jeskyně (součást komplexu o rozsahu 56km), tak se připravujme na dvě noci v jeskyni – tzn. bivakovat! Z Brna odjíždíme s lehkým spožděním, ale Marika za volantem situaci bravurně napravuje. S Akimem se potkáváme kome půl 9 večer v Linzi, kde se sesedáme do jednoho vozu. Vměstnat veškerou bagáž není uplně jednoduché, ale pomoci dobrých konstrukčních technik se nám to daří.

dsc07419

Na parkoviště pod Vrchlem Loser příjíždíme kolem 23h přes mýtnou bránu, kde při odjezdu platíme 16 Euro za tři dny nahoře. Nahoře parkujeme, stavíme stany a upíjíme zásoby alkoholu. Něco po půlnoci jdeme spát. Je hezky.

dsc05866 dsc07420

Ráno balíme veškerou bagáž a vyržíme k jeskyni. Věcí máme slušně – jen lan táhneme 220m což už samo o sobě je pěkná váha. Vaření a bivak také situaci nepomáhají. Počasí je ale krásné, tak se pomalu posouváme v dobré náladě k jeskyni. Po necelých 3 hodinkách jsme už v místech, kde se má s pěšiny odbočit a Akim s Pavlem vyrážejí najít cestu ke vstupu. Po 3 hodinách se vracejí po velmi dobrodružné – vidíte tady pěšinku nahoru? Tak tude ne:D Správnou cestu našli až na sestupu a tak se prodírali půl kilometru svahem proti kleti s nejasným cílem. Dobrodružné. Nahazujeme všichni batohy a vyrážíme – za hodinu už sledujeme chladné proudění směrej z jeskyně. Respekt. Přebalujeme, obklékáme overaly, sedáky a vyrážíme.

dsc05868 dsc05869 dsc05871 dsc05873 dsc05877 dsc05890 dsc05898 dsc07469 dsc07466 dsc07468 dsc07476 dsc07481 dsc07482 dsc07492 dsc07491 dsc05908 dsc07504

Pro vstup jsme použili Sloní vchod, který ústí přímo do Mamutího domu. Tento dóm má neskutečné prostory ve stovkách metrů každým směrem a kapající voda zde vytváří ledové krápníky neskutečných rozměrů.

dsc05912 dsc05911 dsc05980 dsc05921 dsc05924Continue reading→

Monterosa masiv 2016 – Lyskamm, Vincent-Pyramide, Schwarzhorn a Ludwigshöhe

Posted on by

Prázdniny jsou v plném proudu a my již máme od jara rezervovaný týden na horské dovádění v oblasti Monte Rosa – tentokrát z jihu přes chatu Mantova Hut, 3498m. Celý výlet je naplánovaný na odjezd v pátek po práci do Českých Budějovic a poté dvěmi auty do městečka Alagna Valsesisa, Italy. Cesta se nám komplikuje ještě před vyjetím z Brna, kdy Pavle zjištuje, že mu při sekání přilehlého trávníku rozbily pravé ukénko u auta – následuje obvyklá anabáze (policie, pojištovna a obvolávání servisů). Bohužel v pátek večer není oprava možná a tak se Pavlovi daří získat náhradní vůz (bez klimatizace a tempomatu – což je skutečná výzvu na cestu do parné Itálie). Do ČB přijíždí kolem 1 ráno.

DSC05401 DSC05405

Ráno vyrážíme docela bohémsky kolem osmé a přes nespočetná varování o začínajících prázdninách v Bavorsku a dalších dálníčních katastrofách pokračujeme v příjemných 35C teplotách do Itálie. Nakonec parkujeme v kempu u jezera Lago Maggiore kolem 19h večer. Později příjíždí auto David, Radka a Beny, kteří jeli dříve ráno přímo na jih přes Arco, kde se jim podařilo si střihnout ferratu Monta Albano, která byla v roce 2014 znovu otevřena.

Den nultý – cesta na chatu Mantova Hut, 3498m

Po noci v kempu přejíždíme na lanovku v městečku Alagna Valsesisa ze které vede soustava lanovak až do výšky 3200m – cena za zpáteční jízdenku je neskutečných 40Euro, ale za ušetřených 3000m výškových to stojí. Cesta od lanovky na chatu je na necelou hodinku a necelých 300m převýšení bez větších technických potíží. Vzhledem náročnosti trasy bereme alkohol ve skle:)

DSC05408 DSC05409 DSC05413 DSC05412 DSC05422 DSC05424 DSC05427 DSC05432Continue reading→

USA 2016 – Národní parky

Posted on by

V Americe jsme byli 15 dnů a za tuto se nám povedlo navštívit následující:

  • Yosemite National Park, California
  • Death Valley National Park, California
  • Zion National Park, Utah
  • Bryce Canyon National Park, Utah
  • Arches National Park, Utah
  • Canyonlands National Park, Utah
  • Gran Canyon National Park, California
  • Hoover Dam, Hůvrova přehrada, California
  • Las Vegas, Nevada
  • Sequioa National Park, California
  • San Francisco, California

1. den – 24.5. Úterý – přílet, San Francisco

Z Prahy nám to letí v poledne, takže z Brna vyrážíme už v 6:30 ráno. Doprava na dálnici je lepší než obvykle, kolony po noční havárkách se rozjíždějí dříve než k nim dojedeme.

Na letišti kupujeme pivka a snažíme se dojíst to, co si myslíme,  že neprojde bezpečnostní kontrolou.

Putujeme nejdříve do Osla, tam máme hodinku na přestup a odtud už přímo do San Francisca – Oakland. Letíme Boeingem Dreamliner, hlavně Honza je nadšený. Let přes oceán trvá cca 10 hodin, a ačkoliv je letadlo vybaveno systémem, který nám má simulovat noc, tak se nijak zázračně nevyspíme. Díky časovému posunu přilétáme v pět hodin odpoledne. Na letišti máme zamluveno auto. Myslíme si, že je docela velké, ale později zjišťujeme, že na tamních parkovištích je obvykle jedno z nejmenších.

Hned z půjčovny jedeme dokoupit nějaké turistické vybavení do prodejny REI. Pavel s Petrou kupuje spacák, ešus a bomby na vaření. Honza s Luckou karimatky. V plánu bylo ještě udělat velký nákup jídla, ale protože už je pozdě a my jsme dost unavení, tak chceme dojet někam za San Francisco a ubytovat se v nějakém motelu. Jedeme dvě hodiny směrem na Yosemity a u města Tracy sjedeme k Motel 6, což je jedna z nejlevnějších možností ($80 za 4 lidi). Nemáme v podsadě žádné jídlo, nic k večeři ani k snídani (zabavila nám to celní kontrola), ale vzhledem k únavě nám to nevadí.

2. den – 25. 5. Středa – Yosemite National Park (California)

Hned ráno musíme nakoupit nějaké jídlo. Poblíž motelu je Walmart, kde kupujeme snídani a vše podstatné na následujících 14 dní. A pak už zamíříme přímo do Yosemite Village.

Přijíždíme cca ve tři odpoledne, je už pozdě na nějaký větší výlet. Takže začínáme autoturistikou a projíždíme Yosemite Valley až k Visitor Center. Jsme naprosto uchváceni. Je to fakt bomba. Všude vodopády, sequoie, brutálně vysoké skály. Rozhodujeme se pro výlet údolím k Mirror Lake a dále ještě za něj a zpět.

Zatím nemáme zajištěné žádné ubytování. Jisté je, že všechny kempy v parku jsou plné. Kolem národního parku je území National Forest (nějaký nižší stupeň ochrany přírody). Z doslechu víme, že je na takovém území možné tábořit kdekoliv. Nakonec jsme nabyli dojmu, že je to kdekoliv, kde to není zakázané a samozřejmě kolem cest a odboček je to často zakázané a jsou tu jen vyhrazené kempy.  Ale i ty prý mají být plné. Zkoušíme to v jednom z nich a máme štěstí. Někdo měl rezervaci, ale nepřijel.

DSC02388 DSC02422 DSC02396 DSC02467 DSC02608 DSC02606 DSC02546

Continue reading→

Tre Cime na sněžnicích (Dolomity)

Posted on by

Letošní rok nám poprvé nadělil nový státní svátek „Velký Pátek“ a tak máme volné čtyři dny v kuse. Vzhledem k dobíhající rekonstrukci máme, poprvé po několika měsících, možnost se sbalit a vyrazit někam pryč. Vzhledem k předpovědi počasí a dostatku dnů volba nakonec padla na Italské Dolomity – konkrétně oblast v okolí legendárních Tre Cime a města Cortina d’Ampezzo.

Z Brna odjíždíme v sestavě Petra, Pavel a Vlasta v pátek „časně ráno“ kolem 9h. Žádná dopravní špička se nekoná a do ubytování v městečku Villabassa nacházíme bez problémů kolem 17:30. Po krátkém seznámení zjišťujeme, že s angličtinou zde příliš nepochodíme a odnášíme si klíčky od apartmánu. Naštěstí vše klapne a tak se v zápětí zabydlujeme v docela útulné 2+kk. Večer popíjíme něco vína plánujeme cestu, což bez internetu a mapy není úplně jednoduché. Zjevně si budeme muset vystačit s pár tipy a plánky co jsme si vytiskli pár minut před ojezdem.

Den první – Tre Cime z východu – 1100m (nastoupaných)

DSC01925

Z ubytování vyrážíme kolem půl deváté ráno a po menší zajížďce se už blížíme k nástupu od hotelu Dolomitenhof – Fischleintal (1456 m a souřadnice 46.666420 N 12.353570 E nebo UTM 33T 297558 5171497). Cesta vede nejdříve po zasněžené cestě k chatě Talschlusshütte, 1528m  (vhodná i pro kočárky) a poté uhne doprava a začne po chvíli ostře stoupat. Trasa je poměrně frekventovana tak první hodinku jdeme bez sněžnic a nad prvním výšvihem je obouváme. Cesta vede logicky údolím nahoru přes dva skalní výšvihy až na horní plato odkud se ukazuje krásný výhled na horskou chatu Drei-Zinnen-Hütte, 2403m. Po další půlhodince se už kocháme neskutečným výhledem od chaty na tři majestátní vrcholky Tre Cime. Od chaty se ještě vydáváme na dostupný vrcholek Sextnerstein, 2503m a sestupujeme zpět do údolí.

DSC01826 DSC01838 DSC01844 DSC01872 DSC01878 DSC01885 DSC01901 DSC01910 DSC01968 DSC01991 DSC02030 DSC02046 DSC02055 DSC02072

Den druhý – Monte Piana, 2324m – 470m (nastoupaných)

DSC02179

Na druhý den plánujeme o něco lehčí trek s tím že večer strávíme kulturou v městečku Cortina. Volba nakonec padla na placatý vrchol Monte Piana, 2324m, jehož výstupová trasa začíná v městečku Misurina, 1840m. Cesta vede spočátku po rolbované cestě a po kilometru z ní uhne na starou výstupovou cestu, která je vysekaná ve steně kopce. Celou dobu se jde příjemným stoupáním až na chatu rif. Bosi, která je otevřena i přes zimu. Z této chaty se již pokračuje po zvlněném terénu až na „placatý vrchol“ Monte Piana. Sestup stejnou trasu ovšem s výrazným zrychlením – na sáních. Tyto je možné vypůjčit za 5Euro na chatě rif. Bosi.

DSC02117 DSC02121 DSC02133 DSC02166 DSC02168 DSC02170 DSC02173 DSC02174 DSC02272_crop DSC02284_crop DSC02292_crop DSC02355

Den třetí – muzeum první světové války a odjezd

Před odjezdem nám nezbývá už moc času a tak ráno vyjíždíme do pasa navštívit Museo del Forte Tre Sassi – Passo di Valparola (první světové války). Za 7Euro vstupné se můžeme mrknout na autentické muzem první světové války přímo v prostorách pevnosti, která bránila frontovou linii. Prohlídka je skutečně auteticka – v budově se totiž netopí a je zde krásných 6 stupňů.

DSC02366 DSC02361 DSC02365 DSC02371 DSC02373

Po necelé hodince se vydáváme na cestu zpět do ČR kam dorážíme kolem 8 večer.

Účast:
Vlastimil Kotas
Petra Rozehnalová
Pavel Rozehnal

 

Ledový víkend v Rauris, Rakousko

Posted on by

Poslední týden padaly teploty v ČR až na mínus 15C, tak neváháváme a hledáme vhodnou destinaci na lezení v ledu. Překvapivě v Alpách tak nízké teploty nejsou a například v Maltatalu není nateklé téměř nic. Nakonec se rozhodujeme pro poměrně vysoko položenou oblast Rauris poblíž Zell am See. Na tuto oblast existuje výborná webkamera, která umožňuje kontrolovat počasí a stav ledů téměř online – http://www.foto-webcam.eu/webcam/sonnblickbasis/ .

V pondělí voláme na chatu a po pár slovech v angličtině už máme u telefonu českou obsluhu. Dostává se nám informace, že chata je už plná a že možná budeme spát na zemi. Každopádně rezervaci dostáváme. Cena je luxusní – 22Euro za noc se snídání v lagru.

Z ČR vyrážíme ve dvou dvojicích – Pavel s Akimem a Beny s Vlastou. Vlasta bude poprvé na ledech a je z toho trochu rozpačitý, ale nakonec svolí a jede. Odjezd z Brna máme naplánovaný na 17h s tím, že přespíme v Českých Budějovích, a ve 4 ráno vyrazíme na parkoviště v 1200m, odkud by nás na zavolání měl vzít transport do chaty v údolí o 400m výše.

DSC01666_result DSC01668_result

Překvapivě až na „drobné“ zpoždění při odjezdu z Brna vše klapne a v 9 ráno se už přebulejeme na chatě Naturfreundehaus v údolí v 1600m. Zdrží nás ještě drobná nehoda při které figurovala plechovka od piva a Akimův spacák. O chvíli později už vyrážíme na ledy v oblasti vpravo od chaty, protože to tam známe už z předchozího roku a také proto, že ledy v levé oblasti nejsou nateklé. Začínáme na ledu Vegetari – vpravo za 2 a v levo za 3. Led pod námi, Cascadi 3/3+, brousí nějaký guide se sedmi klienty na toprope. A když se chceme přidat, tak nás odhání slovy „too dangerous“ (o hodinu později tu linii natahuje a brousí dál – takže asi tak moc dagerous to zase nebylo).

DSC01676_result DSC01674_result DSC01679_resultContinue reading→

Similaun, 3606m – předvánoční zimní pohoda

Posted on by

Už cca měsíc zpátky se s Akimem domlouváme na nějaký horský výstup. Bohužel volné víkendy se nějak nepotkávají a tak termín padá až na první víkend v prosinci. Lokalitu zatím necháváme otevřenou. Jakmile se termín přiblíží, tak Andrea vykopává destinaci Similaun 3606m poblíž vesnice Vent, kde to velmi dobře známe (po mnoha neúspěšných zimních výstupech na Wildspitze) a dáváme dohromady lidi. Nakonec se nás poskládá 7  – 5 z Brna a 2 z Budějek. Plán je jasný – jedno auto pojede z Brna přímo a druhé přes Budějky. Jelikož si nechceme/nemůžeme brát dovču, tak se to pokusíme zvládnout za 2 dny.

Z Brna vyjíždíme v pátek kolem 15h a kolem 18h nabírám Akima s Andreou v Budějkách. Cesta ubíhá svižně a kolem 2 ráno už hledáme parkování poblíž Soldenu. Po půlhodince bloudění nacházíme luxusní místo na lesní cestě, kde se v pohodě vejdou dvě auta a 7 těl. Jelikož je dobrá nálada, tak otevíráme slivku a ještě skoro hodinku debatujeme o podstatných věcech.

DSC00424 DSC00427Continue reading→