Přechod Mont Blancu

https://www.youtube.com/watch?v=lC5NunXtZrg&feature=youtu.be
Po dvou letech, kdy jsme přechod Mont Blancu kvůli špatnému počasí otočili již kousek od lanovky, se pokoušíme o přechod Mont Blancu znova.  Náš plán je tedy stejný jako před léty, vystoupat na vrchol tzv. cestou tří Mont Blanců (obtížnost PD+) a sestoupit po normální francouzské cestě přes Dôme du Goûter.
Vyrážíme ve čtvrtek ve 23:00 z Prahy směr Chamonix, Akim přisedá do auta v Plzni. Už v Rozvadově na benzínce zjišťujeme malý  problém – Honza po prohledání celého auta zjišťuje, že si doma zapomněl penězenku se všemi penězi a hlavně doklady. Nyní se z něj tak stal uprchlík a z nás převaděči. Když jsme projížděli hranice, dělal že spí a tak i bez Honzovo dokladů dorážíme v pátek kolem 10 dopoledne do Chamonix, kde necháváme auto na stejném místě jako před 2 lety, nedaleko vlakového nádraží.
Po zabalení věcí do baťohů docházíme na začátek lanovky a kupujeme za 48,5 euro jednosměrnou jízdenka na Aiguille du Midi do cca 3842 m.n.m. Vyjíždíme lanovkou nahoru a protože máme poměrně dost času, a na chatu je to z lanovky pár minut, rozhodujeme se, že se budeme na horní stanici lanovky „aklimatizovat“ – tj. ležet, dospávat spánkový deficit z noční jízdy autem a hlavně pít pivo. Po 2 hodinách příjemného zahálení projdeme krátkých ledovým tunelem a sestupujeme do údolí Col mu Midi, kde se nachází také naše chata Cosmiques, kde máme zamluvené ubytování. Lze se zde ubytovat pouze s polopenzí a tak jsme každý rázem chudší o nekřesťanských 65 eur. Ale večeře byla chutná.
P1140605 P1140617 P1140622

Continue reading

Monterosa masiv 2016 – Lyskamm, Vincent-Pyramide, Schwarzhorn a Ludwigshöhe

Prázdniny jsou v plném proudu a my již máme od jara rezervovaný týden na horské dovádění v oblasti Monte Rosa – tentokrát z jihu přes chatu Mantova Hut, 3498m. Celý výlet je naplánovaný na odjezd v pátek po práci do Českých Budějovic a poté dvěmi auty do městečka Alagna Valsesisa, Italy. Cesta se nám komplikuje ještě před vyjetím z Brna, kdy Pavle zjištuje, že mu při sekání přilehlého trávníku rozbily pravé ukénko u auta – následuje obvyklá anabáze (policie, pojištovna a obvolávání servisů). Bohužel v pátek večer není oprava možná a tak se Pavlovi daří získat náhradní vůz (bez klimatizace a tempomatu – což je skutečná výzvu na cestu do parné Itálie). Do ČB přijíždí kolem 1 ráno.

DSC05401 DSC05405

Ráno vyrážíme docela bohémsky kolem osmé a přes nespočetná varování o začínajících prázdninách v Bavorsku a dalších dálníčních katastrofách pokračujeme v příjemných 35C teplotách do Itálie. Nakonec parkujeme v kempu u jezera Lago Maggiore kolem 19h večer. Později příjíždí auto David, Radka a Beny, kteří jeli dříve ráno přímo na jih přes Arco, kde se jim podařilo si střihnout ferratu Monta Albano, která byla v roce 2014 znovu otevřena.

Den nultý – cesta na chatu Mantova Hut, 3498m

Po noci v kempu přejíždíme na lanovku v městečku Alagna Valsesisa ze které vede soustava lanovak až do výšky 3200m – cena za zpáteční jízdenku je neskutečných 40Euro, ale za ušetřených 3000m výškových to stojí. Cesta od lanovky na chatu je na necelou hodinku a necelých 300m převýšení bez větších technických potíží. Vzhledem náročnosti trasy bereme alkohol ve skle:)

DSC05408 DSC05409 DSC05413 DSC05412 DSC05422 DSC05424 DSC05427 DSC05432Continue reading

Znovu v Monte Rose

Tradiční výlet do Švýcarska tentokrát vyšel na srpen, protože Akim s Pavlem přijeli v červnu z Aljašky, kde dobyli Denali a Akim potřeboval trochu vydechnout. I když jsme chaty objednávali před jejich odjezdem v polovině května, byly dny druhého termínu  již plně obsazené, a tak byl datum odjezdu přesně stanoven bez ohledu na počasí – od 9. 8. do 13. 8. Podle předpovědi však bylo jasné, že o víkendu 9. a 10. 8. bude v Monte Rose silně pršet resp. sněžit. Plán byl, že budeme spát první noc v Monte Rosa Hutte, následně dvě noci v Cappana Regina Margherita a znovu sestoupíme do Monte Rosa Hutte. Vzhledem k tomu, že bylo možné přebukovat pouze první termín, resp. jej posunout o den, bylo jasné, že ze dvou nocí na Margharitě zůstane jen jedna, což nakonec bylo evidentně dobře. Před Zermattem jsme ve Vispu přespali tradičně u seníku, resp. kvůli celonočnímu dešti přímo v něm a ráno vyrazili na zubačku do Zermattu, kterou jsme se dovezli do mezistanice Rottenboden, kde začínala naše zhruba čtyřhodinová deštivá cesta na Monte Rosa Hutte.

P1080823 P1080824 P1080828 P1080833 P1080836 P1080841Continue reading

Alpské čtyřtisícovky nad údolím Saastal

Tak jsme se opět po roce zajeli podívat do Wallisských Alp a to konkrétně do údolí Saastal.

 

sobota 5.7. – Vyrážíme v 10:00 z Českých Budějovic směrem ke Švýcarsku, do údolí Saastal. Těsně před tímto údolím, mezi městečky Visp a Stalden, u oranžové benzínové stanice, odbočujeme vlevo a po několika set metrech, v podobných místech jako loni, parkujeme u opuštěného seníku, u kterého jsme nakonec strávili dohromady 2 noci.

Již v nočních hodinách nás velice pobavil David a jeho velkolepá ohňová šou, když při pokusu o vaření nejen zničil svůj benzínový vařič, ale málem i podpálil stodolu a svoje auto.

neděle 6.7. – A už jedeme konečně do hor. I když počasí nám zrovna úplně nepřeje, vyjíždíme za 39CHF (zpáteční) lanovkou do stanice Hochsaas (3100 m), kde se za neuvěřitelných 75CHF ubytováváme v Bergrestaurant Hohsaas hütte. Máme polopenzi, protože jinak se na chatě ubytovat nelze. Po ubytování hned vyrážíme na Lagginhorn (4010 m).  Zde taky Beny načíná naší profesionální přípravu – zjišťuje, že si nechal v autě slunečný brýle, naštěstí má Akim jedny lyžařské brýle jako náhradní, tak mu je může půjčil.

Ale z důvodů toho, že vyrážíme velice pozdě a začínalo i sněžit, dostáváme se pouze na skalnatý hřebínek. Nejprve to otáčí Andrea, pak David s Radkou a nakonec Akim s Benym (Beny se dostal nejvýš). Do chaty již dorážíme v nulové viditelnosti a pak již jen sledujeme z okna, jak hustě prší či sněží. V noci pak v restauraci koukáme na finálový fotbalový zápas mistroství světa mezi Německem a Argentinou.

P1030953 P1030952

pondělí 7.7. – v 7 hodin vyrážíme směrem na Weissmies (4017 m). Jedná se o jednoduchý pohyb na ledovci, kdy však celá trasa vede mezi trhlinami a cesta tak dost kličkuje. Na vrchol dorážíme asi za 3,5 hodiny, sice výhledy jsme žádné neměli, ale konečně jsme se dostali na vrchol. Dolů sestupujeme stejnou cestou, tak jsme za chvilku opět u lanovky, začíná opět pršet, a tak rychle chvátámei dolů. Večer jedeme ještě do Brigu, kde mají termální lázně a za 8CHF se zde 2 hodiny koupeme. Hlavně tobogán tady mají hodně luxusní. V noci spíme (někdo vevnitř) opět u našeho oblíbeného seníku, který přezdíváme roztomile maštal.

P1030986 P1030972

úterý 8.7. – vyjíždíme za 44CHF (opět zpáteční) lanovkou na Felskinn (prvním spojem, který jede v 7:30), odkud dojdeme za cca 40 minut do chaty Britannia Hutte (ukazatelé ukazují 1:15 hod), která se stala na 2 noci naším domovem. Sice na internetových stránkách píší, že ubytovávají pouze s polopenzí, ale když jsme jim volali kvůli rezervaci, tak že nás ubytují i pouze se snídaní za 39CHF za noc. Akim, Beny a Andrea využívají den (částečně pomocí metra Allalin)výstupem na Allalinhorn (4027 m). Z konečné lanovky Mittel Allalin je to sice jen na vrchol cca 500 výškových metrů a cca 2 hodiny chůze po ledovci, ale protože už je teplo  a slunečno a již dost hodin, výstup je i tak docela namáhavý, protože je sníh již zcela rozbředlý. Zde Beny zjišťuje, že si zapomněl na chatě sedát, tak se spolu navazují pouze Akim s Andreou. Na vrchole máme konečně jasno a tak vidíme pěkně okolní vrcholky včetně Matterhornu i další vrcholy, na kterých jsme byli loni. David s Radkou se potulovali kolem chaty.

P1030990c P1030990g

středa 9.7. – Tento den máme v plánu Stralhorn (4143 m). Budíček nařizujeme na příjemných 2:45 ráno, ve 3 hodiny máme snídani a těsně před 4 hodinou vyrážíme nahoru. Vlastně dolů, protože cesta vede od chaty dolů na ledovec (odhadem tak 100-150 výškových metrů). Dole Akim zjišťuje, že si nechal na chatě mačky, tak se pro ně vrací a pak musí skupinu dohnat. Kolem 6 hodiny dorážíme na rozcestí mezi Stralhornem a Rimpfischhornem. To už pěkně svítá a my sledujeme východ slunce. Následně se na chvilku rozdělujeme, Akim s Benym lezou direktivně přes jednu kolmější ledovou stěnku, ostatní jdou normálkou. Před vrcholem se opět spojujeme a na vrchol dorážíme společně. Tam stojíme kolem 9 hodiny, fotíme se a jdeme dolů. Cestou dolů již sníh pěkně rozbředl. Také cestou dolů zjišťujeme, že je na ledovci hodně trhlin, které musíme překonat, ale v noci jsme si jich nevšimli. Proto je dobré zde chodit navázaní na laně, i když to prvně na nějaké objektivní riziko nevypadalo. Na chatu pak docházíme v cca rozmezí 12:00 – 12:30.

P1040011 P1040030

čtvrtek 10.7. – Tento den se rozdělujeme. Akim s Benym jdou na Rimpfischhorn (4199m), ostatní bez lanovky rovnou z chaty na Allalinhorn (4027 m). Opět máme budíček ve 2:45.

Na Rimpfischhorn se jde první 2 hodiny stejně jako na Stralhorn, pak se uhýbá vpravo a Rimpfischhorn se obchází. Nejtěžších je posledních cca 150-200 výškových metrů. Cesta vede v mixovém lezení II+, později až III+, na jižní předvrchol (4185m), kde je již vidět hlavní vrchol s křížem. Zde se přechází skalnatý hřebínek, který byl zasněžený prašanem, proto zde měl malý problém Akim, který moc svému nikdy nebroušenému turistickému cepínu moc nevěřit, tak raději počkal na Benyho, který když se vracel v vrcholu, mu půjčil svůj lezecký. Nazpátek na chatě jsme byli ve 12:30, kde již na nás čekala druhá skupina, která se vrátila z Allalinhornu.

A z jejich vyprávění vyplynulo, že tato cesta může s klidným svědomím konkurovat severní stěně Eigeru. V této skupince se do role horského vůdce přihlásil David a světe div se, nejen že to všichni přežili, dokonce ho holky chválily, jak byl šikovný.

Potom se již vracíme na lanovku a k autu a opět před termální lázně v Brigu jedeme domů. Další den v pátek 11.7. , kolem 15 hodiny, dorážíme do Čech.

P1040058 P1040049 P1040055 P1040060

 

Účast:

Andrea Tetourová
David Dvořák
Martin Jáchym (Akim)
Petr Benhák (Beny)
Radka Kozáková

Foto:
http://akimos.rajce.idnes.cz/2014_-_Svycarsko/

Matterhorn, Breithorn, Pollux a Castor

Před cestou do Pamíru jsme se potřebovali někde aklimatizovat a protože již už dlouho sníme o výstupu na Matterhorn, rozhodli jsme se pro něj a pro nedaleký masív Monte Rosy. A tak vznikla naše cca 10ti denní dovolená..

5.7.
A protože jsme v našem snažení nechtěli být sami, poptali jsme se pár kamarádů a vyrazili ráno dvěma auty v osmi lidech směr švýcarský Zermatt. Do Zermattu je zákaz vjezdu vozidlům se spalovacím motorem, proto jsme večer dojeli po cca 12 hodinách jízdy (zdrželi nás zácpy apod.) do obce Täsh a přespali na nedaleké louce ve svahu.

6.7. Chata Hornlihutte
Ráno parkujeme na parkovišti (5CHF/den) a odjíždíme vlakem do Zermattu. Odtud jsme se nechali lanovkou za necelých 30CHF (při koupi 10 lístků, 2 jsme prostě vyhodili) vyvézt na Schwarzsee (2566 m) a pěšky na Hornli hutte (3220m). Ještě večer jsme si šli projít nástup a dostali se tak cca 200 výškových metrů nad horskou chatu. Ubytování na chatě nás stálo s alpenvereinem 35CHF.

7.7. Matterhorn
Budíček si nařizujeme na 3:30, posnídáme a ve 4 vyrážíme nahoru. Nahoru jsme šli pouze v pěti ve dvou skupinách, jedna dvojice (Míra a Viktar) a jedna trojice (Akim, Beny a Pavel). První hodina po tmě šla poměrně rychle, ale to jen proto, že jsme si to den před tím prošli. Proto toto považujeme za velice důležité, protože orientace na Matterhornu je opravdu velice mizerná. Asi za 3 hodiny od chaty docházíme z bivakovaní boudě Solvay (4003m). Co nás docela překvapilo bylo, že cesta od Solveyky byla těžší než k ní, ale to bylo dáno i velkým množstvím sněhu. Kolem 10 hodiny se nám podařilo dostat na vrchol, ale protože se k nám začaly pomalu blížit nějaké mraky (ty nám ale nakonec vůbec neohrozily), začali jsme rychle sestupovat dolů. Po nějakých 8 hodinách sestupu a slanění jsme se dostali opět na chatu. Na hoře jsme byli kromě dvou dvojic jdoucí severní stěnou úplně sami.

Matterhorn 4478m / 7.7.2013 from Pavel Rozehnal on Vimeo.

Continue reading

Piz Bernina 4049m, pokus číslo dvě

Po neúspěšném květnovém pokusu o nejvýchodnější čtyřtisícovku Alp se o vrchol pokoušíme znova a to po hřebeni Biancograt. První den vyrážíme z Českých Budějovic brzo ráno přes Rakousko a Německo do Švýcarského Sankt Moritz (Sv. Mořic). Parkujeme nedaleko ve vesnici Pontresina a ještě ten den docházíme po čtyřech hodinách chůze na chatu Chamanna da Tschierva (2583 m), výchozí chatu na Biancograt.

100_0155

Druhý den vstáváme ve 2 hodiny ráno, rychle posnídáme  a jako první, kolem půl 3, z chaty vyrážíme vzhůru. Zanedlouho dorážíme ke skalním blokům, kde se navazujeme a průběžným lezením lezeme nahoru. Zde se také plně ozívá Akimův natažený sval na břiše, kdy při každém jeho kroku cítí silnou bolest. Ale výstup nevzdává, protože by ještě minimálně 5 let slyšel, jak na Piz Berninu nemá a jaké je máslo. Zde je také asi technicky nejobtížnější část cesty, lezení obtížnosti  až III+ UIAA, ale jsou zde místy nějaké kruhy a nýty, tak nám to šlo poměrně rychle.

Continue reading

Rychlovka na Mont Blanc (4810m)

Máme volný prodloužený víkend a rozhodujeme se, co s ním. A rozhodli jsme se, že se pokusíme o Mont Blanc, nejvyšší horu Alp.

V pátek večer po práci se scházíme v Českých Budějovicích, kam přijíždí Pavel z Brna a Beny s Davidem z Prahy, a rovnou vyrážíme směr Francie.

Snímek 074

Ráno dojíždíme do městečka Le Fayet, kde se nachází stanice tramvaje, která vede do stanice Nid d´Aigle (2 367 m), kde začíná normální francouzská cesta na vrchol. Chvilku se prospíme, počkáme na první ranní tramvaj a jedeme do Nid d´Aigle, kde začíná naše cesta. Zde už začíná ledovec, nazouváme mačky a za 2 hodiny jsme již na chatě Refugio de Tete Rouse (3 167 m). Zde se ale moc nezdržujeme a stoupáme ještě o cca 650 metrů výše na chatu Refugio du Gouter (3 817 m). Na chatě se ptáme na ubytování, ale protože je plno, nabízejí nám, že jestli chceme, můžeme se vyspat v jídelně. Tuto nabídku přijímáme a čekáme, až se všichni ostatní nají a jídelnu uvolní. Ale nikdo k našemu spánku nemá moc pochopení a oslavují úspěšné výstupy na vrchol. A protože jsme byli po celo-noční jízdě autem značně unaveni, ubytování v chatě vzdáváme a jdeme si ven postavit stan, kde přespíme.

Continue reading