Už na jaře vznikl nápad zopakovat exkurzi do jeskyně Schwarzmooskogel Eishöhle, kterou jsme navštivili už v roce 2012. Tato jeskyně je vyjímečná mimořádně klimatem chladným klimatem (temploty kolem -2C), které umožňuje její celoroční zalednění.
Z Brna odjíždíme v pátek po práci a vzhledem k dlouhému přístupu k jeskyni si bereme volno i v pondělí. Abysme mohli prozkoumat co nejvějtší část jeskyně (součást komplexu o rozsahu 56km), tak se připravujme na dvě noci v jeskyni – tzn. bivakovat! Z Brna odjíždíme s lehkým spožděním, ale Marika za volantem situaci bravurně napravuje. S Akimem se potkáváme kome půl 9 večer v Linzi, kde se sesedáme do jednoho vozu. Vměstnat veškerou bagáž není uplně jednoduché, ale pomoci dobrých konstrukčních technik se nám to daří.
Na parkoviště pod Vrchlem Loser příjíždíme kolem 23h přes mýtnou bránu, kde při odjezdu platíme 16 Euro za tři dny nahoře. Nahoře parkujeme, stavíme stany a upíjíme zásoby alkoholu. Něco po půlnoci jdeme spát. Je hezky.
Ráno balíme veškerou bagáž a vyržíme k jeskyni. Věcí máme slušně – jen lan táhneme 220m což už samo o sobě je pěkná váha. Vaření a bivak také situaci nepomáhají. Počasí je ale krásné, tak se pomalu posouváme v dobré náladě k jeskyni. Po necelých 3 hodinkách jsme už v místech, kde se má s pěšiny odbočit a Akim s Pavlem vyrážejí najít cestu ke vstupu. Po 3 hodinách se vracejí po velmi dobrodružné – vidíte tady pěšinku nahoru? Tak tude ne:D Správnou cestu našli až na sestupu a tak se prodírali půl kilometru svahem proti kleti s nejasným cílem. Dobrodružné. Nahazujeme všichni batohy a vyrážíme – za hodinu už sledujeme chladné proudění směrej z jeskyně. Respekt. Přebalujeme, obklékáme overaly, sedáky a vyrážíme.
Pro vstup jsme použili Sloní vchod, který ústí přímo do Mamutího domu. Tento dóm má neskutečné prostory ve stovkách metrů každým směrem a kapající voda zde vytváří ledové krápníky neskutečných rozměrů.