Krumlovský Horák – 29.8.2015

O Krumlovském horákovi jsem se doslechl už v jeho počátcích. Přesto, že mám jak lezení, tak „vodu“ opravdu rád, říkal jsem si, že honit se s někým na skalách a motat se mezi dalšími vodáky na konci sezóny po Vltavě není úplně můj sen. Asi týden před letošním ročníkem se mi ozvala Pája s tím, že hledá parťáka pro letošní ročník a jestli bych nechtěl jet s ní. Dlouho jsem nad tím nepřemýšlel a řekl, že pojedu. Na skálu jsem si nešáhl měsíc a po pádu na kole při singletracku v Beskydech mě stále trochu bolelo rameno. Domluvili jsme se tedy, že alespoň zajedeme kouknout do terénu co nás čeká a zkusit jestli to vůbec půjde. Přesto, že skály máme skoro co by kamenem dohodil (nu spíš autem dojel), některé cesty jsem lezl poprvé v životě. Zjistil jsem, že to sice není žádná hitparáda, ale že pár cest snad zvládnu a na vodě už to nějak odjedeme. Pointa závodu je vylézt až deset bodovaných cest a následně zajet co nejlépe časovku z osmého špice do Zlaté Koruny (cca 5km). V den závodu se potkáváme už v 6:30 a vyrážíme do Českého Krumlova, abychom už po sedmé hodině začali na Barevné skále (první z pěti skalních oblastí). KH01

Závod sice startuje oficiálně až v 8h, ale lezení je povolené od 7h a tak v době startu už za sebou máme Zatoulanou Ovečku(5), Plotnu(5+) a chystáme se na Krvavý kout(5+).

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Nakonec vše úspěšně přelézáme a rozhodneme se zkusit ještě Spářku(6-) z které se stává můj první, ale zdaleka ne jediný On-Sight pro tento den. Pája bohužel někde u třetí presky padá a dolézá cestu s jedním odsedem. Celou dobu se vlastně snažíme lézt relativně na jistotu, protože každý odsed znamená polovinu bodů resp. další pokus o čistý přelez.

KH04  KH05

V době, kdy si balíme nádobíčko, přichází ještě někteří opozdilci a nastupují do prvních cest.

KH03

Vyzvedáváme plastovou vydru v půjčovně a vyrážíme na Havraní skálu.

KH06

Ne úplně výletním tempem projíždíme Krumlovem. Skluzavka pod dřevěným mostem nás trochu zalévá, ale říkáme si, že vodu vybereme až později. Jez u Liry nakonec jedu v singu přes korunu a Páju nabírám až za ním. Na retardéře se už žádné drama nekoná. Po té, co pozorujeme jak nějací turisté sjíždějí Jelení lávku v Pálavě bokem a s pádly někde v luftu v klidu vplováme do rekonstruovaného jezu a po chvíli pádlování dorážíme k další oblasti. Na Havrance už někteří lezci dokončují první přelezy a my nastupujeme do Žlutých lázní(6). Páju očividně lezení baví a proto sem tam spadne a zkouší nový čistý přelez, což se jí nakonec vždycky povede. Opět zde potkáváme Honzu (pana ředitele závodu) který dohlíží jak si jeho svěřenci daří a zda vše probíhá hladce a bez komplikací. Po předchozích zkušenostech se rozhodneme vylézt už jen Zlom času(5) a zbylé body posbírat na Nultém špicu.

KH07 

Hned z kraje začínáme Manželkou(7-), nejlépe bodovanou cestou v našich silách. Následuje Milenka (5-) (ano všimněte si, že s manželkou je to opravdu těžší než s milenkou) a NoName(6).

KH08 KH09 KH10 KH11

V tuhle chvíli už máme 9 bodovaných cest a řešíme, co dál. Pája mi doporučuje Suchý žlábek(6+), který prý loni lezla úplně mokrý, a nějak to šlo. Nakonec tedy dávám další On-Sight a nechávám se spokojený spustit zpátky na zem. Zvažujeme ještě Starou slivovici (6+), ale po dřívějších zkušenostech a 10 vylezených cestách pochybuji o čistém přelezu a raději volím pro mě do té doby neznámou Wanderweg (6-). Krok v horní části vypadá vcelku akrobaticky, ale nakonec ho v pohodě zvládá i Pája se svými 150 a něco centimetry. Sedmý špic z vody připomíná jednu velkou pánvičku kterou sluníčko rozpaluje celý den a na které se uprostřed smaží jakýsi lezec. Při průjezdu jen zdravíme ostatní závodníky a dorážíme na osmý špic. Máme časovou rezervu, dáváme kofolu a lehkou svačinu. Lézt se nám už nechce a tak si po kratším odpočinku necháváme zapsat čas odjezdu a vyrážíme na finální časovku. Rameno, které mě do té doby nechávalo vcelku klidným, o sobě dává s každým záběrem vědět a tak se alespoň sem tam snažím střídat strany. Pája jede jako drak, nekouká a bere a bere. Na jezu si lehce vynucujeme volný průjezd slovy „prosím, pustě nás, závodíme“ a v zápětí přijíždíme do kempu. Po vytažení lodi, nás ještě čeká vychlazená flaška Pardála a já si říkám, jak do mě zahučí.

KH12

Totálně zadýchaný do sebe lámu lok za lokem a přemýšlím, jak to pivo v sobě i udržím. Následně pomáhám dopít Páje, které to očividně moc nejede. Vody je letos málo, piva moc, a tak končíme s časem někde okolo 38 min. Postupně dojíždějí i ostatní závodníci, někteří nestíhají ani deadline v 19h. Drtivá většina z nich (až na některé výjimky kupodivu ženského pohlaví) je překvapena, jak těžké je „vyexovat“ to zatracené pivo. Následně se všichni jako sardinky namačkáme do mikrobusu a necháme se odvézt do kempu ve Spolí, kde nás čeká vyhlášení. Nejméně je zastoupená ženská kategorie s jedinou soutěžní dvojící a tedy i jasnými vítězkami. V mužské kategorii se účastnilo 4,5 dvojic (ano čtete správně, někdo zvládl závodit i sám).

KH13

V naší, tedy smíšené kategorii, z celkového počtu 9 dvojic končíme na bramborovém čtvrtém místě. Když nic jiného, alespoň nás těší vítězství v časovce smíšených dvojic, ikdyž to se nevyhlašuje. Ještě nějakou chvíli posedíme, prohodíme pár slov s dalšími lezci a okolo 11h večer dorážíme zpátky do Budějovic a následně i do zasloužené postele.

Osobně mám z celého závodu velmi dobrý pocit. Nesl se v přátelské atmosféře, letním počasí a naprosté pohodě. Myslím, že pokud bude příští rok možnost, rád si to všechno zopakuji.

Bohužel během závody jsem nestihl pořídit žádnou svou fotodokumentaci a všechny fotky jsou s laskavým svolením Honzy převzaty z oficiálních stránek Krumlovský Horák

 

Švédsko – národní parky, trailový běh a plechovka Surströmming

Již delší dobu přemýšlíme o návštěvě našeho parťáka ve vysokých horách – Fredrika, který bydlí ve Švédsku v městečku Umea. Navíc, když na jaře zjišťujeme, že je toto městečko Umea zvoleno evropským městem kultury pro rok 2014, tak je rozhodnuto. Datum odjezdu určuje trailový běh, který se tam běží v sobotu 14.6.2014. Společně s registrací na závod (startovné 250 SEK) kupujeme i letenky u ČSA za 3400,-. Termín nakonec volíme kvůli cenám letenek od středy do pondělí. Na transport ze Stockholmu – letiště Arlanda se rozhodujeme mezi dalším letem nebo půjčením auta. Z důvodu praktičnosti i celkových úspor  (ve 4 lidech to už vyjde levněji) volíme auto od půjčovny AVIS, kde si vyřizuji Eurobonusovou kartičku od SAS (švédské aerolinky) na kterou dostávám slevu 10%. Celkové náklady na tento šesti denní výlet jsou tedy:

letenka – 3400,-/osoba
auto – 7 500,-/6 dnů
benzín – 3 nádrže – dohromady cca 5000,-
startovné na běh – 750,-/osoba

Výlet pro nás společně začíná na letišti Václava Havla v Praze, kde se sjíždíme ze všech koutů – Akim s Andreou jedou z Českých Budějovic, David je z Prahy a já jedu z Brna. Odlétáme v 11:45, tak se na letišti potkáváme už v 10h dopoledne. Není lepšího přívítání než plechovkou piva a takto se to už táhlo celý výlet. Vybrat dárek pro Fredrika do Švédska, kde vládne prohibice, bylo docela jednoduché – veškerý volný objem a hmotnost batohů doplnujeme plechovkami piva. Snažíme se skoupit všechny různé druhy a docela se nám to podařilo díky Akimovi, který si tento úkol vzal za svůj. Nakonec dovážíme nějakých 30 plechovek, kde 2 kusy padly díky péči jemných pracovníků aerolinek a provoněli krásně celý akimův obsah batohů včetně spacáku.

Po standardních leteckých rituálech – pár pivek na hlavu pro navození správného transportního stavu – nastupujeme do letadla a už to začíná. Jak procházím při vstupu do letadla kolem stevardů, tak na mě pan Stevard (v té době zcela neznámý) promluví “Běžel jste to?”. Ja něj chvilku koukám docela nechápavě až on znovu “Vokolo príglu, běžel jste to?”. V tu chvíli mi dochází, že mám na sobě tričko z běžeckého závodu “Vokolo príglu”. Logicky tedy odpovídám “Jasně, to snad běžel každý,ne?”. V zápětí se dozvídám, že běhá maratony a že se zastaví na pokec. Tak jo, říkám si. To bude dobrý let.

A skutečně, po startu se skutečně zastavuje a dozvídáme se, že se jedná o Miroslava Hasala, který je aktivní běžec a spravuje běžecké tabulky na www.behej.com. Mimojiné nám vypraví o svém “maratonu v letadle”. Docela zajímavý kolík. David mezitím ruinuje aerolinky svým způsobem a objednává si jednoho panáka Jamesona za druhým. Za necelé dvě hodinky letu stíhá čtyři kousky a dvoudecku červeného. Což ho na zbytek dne deklasuje z cestujícího na zavazdlo.

P1030613

Po příletu na letiště Arlanda, Stockholm se po drobných výtržnostech přesunujeme letištím autobusem BETA k autopůjčovnám a po chívíli nakládáme batohy a Davida do Toyoty Avensis a odjíždíme na sever do městečka Sundsvall, kde máme domluvený sraz s Fredrikem. Po cca 350km a 3 a půl hodinkách za volantem se potkáváme u Mekáče ve městě kolem 19h. A po krátkém občerstvení v místní severské síti Max burgers pokračujeme dalších cca 110km do parku Skuleskogen. Na parkovišti parkujeme kolem 21h. Už teď zjištujeme, že to máme s časem nahnutý, protože nás čekají min 2h chůze ke srubu, kde jsme plánovali spát. A skutečně po krásných 2 a půl hodince chůze dorážíme těsně před půlnocí ke srubu. Výhoda severské země se hned projevila – i o půlnoci se dá fotit bez blesku a tak není s pozdním příchodem nejmenší problém. Jediné co nás trochu zaráží je severský způsob léta – v ČR vládnou tropická vedra 30C a na severu nás vítá krásných 14C a přeháňka každé 3h.

2014-06-11 21.41.14 P1030626 P1040349 IMG_1343 IMG_1342 IMG_1341 IMG_1345 IMG_1349 IMG_1350 P1040369 P1040407 P1030666 P1030665 P1040412 P1040419 P1040420

Continue reading

K24 aneb „neexistuje nedokáži jen nechci“ v roce 2013

Nejkratší noc roku je tu a s ní, stejně jako několik posledních let, cyklisticky ultramaraton K24. Jedná se o 24h cyklistický závod v převážně rovinatém terénu jižně od Brna. Klání se odehrává na okruhu dlouhém 28,4km a jediným hodnoticím kriteriem je ujetá vzdálenost za 24h. Závod se startuje vždy v pátek v 16h končí v sobotu ve stejnou dobu. Každoročně závod vyhrávají borci s najetými cca 26-27 kolečky – což odpovídá vzdálenosti více než 700km. Respekt a uznání těmto borcům. Já si dávám cíl o poznání menší a to pouhých 600km. Závod se jede v relativně lehkém terénu, takže krom těla prověří hlavně psychickou stránku závodníka.

Letos týden před závodem panuje tropická vedra, ale na konec týdne jsou již plánovany silné bouřky. Dle předpovědi by se v noci měli objevit bouřky a pršet by mělo i celou sobotu. Vyhlídky nic moc.

Je čtvrtek večer a ja zběsile pobíhám v supermaketu a nakupují balení 6×1,5l vod, toustový chleba, nemalo množství tyčinek a další nutné potraviny. Před závodem je nutné si dobře připravit stravu, abych v průběhu závodu neztrácel čas a sílu přípravou jídla a pití. Ráno v 7h nakládám vše potřebné do auta a kolem 13h končím v práci, abych byl měl ve 14h už zaparkováto v zázemí závodu a mohl se začít psychicky připravovat na závod. Ve startovním stanu dostávám číslo 19 a za venkovní teploty přes 30C jej připevňuji na kolo.

P1170556

Continue reading