Na podzimní víkend 20.-21.10 je dobrá předpověd, tak se rychle rozhodujeme, že bysme mohli důstojně zakončit lezeckou sezónu na Großer Priel, 2515m + vylezení cesty „Stella“ (600m, 5-, 13 délek). Celou akci bereme také i jako rodinnou dovolenou a bereme sebou všechny přítelkyně i kamarádky, které budou mít v programu vylezení tamní ferraty Bert-Rinisch-Steig (C/D).
Pro dopravu se rozdělujeme do dvou aut – jedno z Brna a druhé z Českých Budějovic. S tím, že si dáváme sraz až na chatě Prielschutzhaus (1420m). Z parkoviště je to na chatu nějaké 2 a půl hodinky. Na chatu doráží skupina z ČB už před 20h (mají to o poznání blíž, ne že by byli rychlejší:) a brněnská až po 22h. Přesto ještě před zavřením tamího výčepu stíháme několik rund piváků a rozdělujeme se do dvou skupin – „lezci“ a ferratisté. Lezci musí vyrazit už kolem 5h ranní, abysme u vrcholového kříže stanuli zhruba ve stejnou dobu. Předpokládáme totiž, že ferratisté budou rychlejší (tento předpoklad se nepotvrdil).
Počasí je naprosto úžasné – ráno v 5h cca 13C (v údolí mrazíky díky inverzi) – takže už od chaty jdeme v jen v termu.
Kolem 7h už na sebe věšíme všechny cinkátka a vyrážíme do cesty. První délku lze spojit s druhou, ale jelikož zrovna tyto délky jsou v rámci obtížnosti této cesty nejtěžší (nic těžšího než 5 zde nečekejte). Cesta je pěkně vyborhákovaná a naše dvojčata jsou příliš těžký kalibr na ni – bez problémů bysme si vystačili s jednoduchým lanem 60m.
Orientace v cestě je celkem bezproblémová a cesta je i slušně odjištěna novými borháky (díky tomu je i celkem jasná linie kudy lézt).
pod nejtěžším místem z první délky
dolez druhé délky (trochu to klouzalo)
Po prvních délkách, které jsou typické alpské „rinne“ se po 1-2 délkách dostává na hřebe a užívá si luxusních výhledů a sluníčka.
8 délka – dle topa nejtěžší
V osmé délce by mělo být nejtěžší místo – a je to skutečně jen místo – respektive jeden krok, který lze v případě problémů vyhákovat, protože jsou tam 3 nebo 4 skoby po 20cm zasebou. Tento krok je skutečně nepříjemný…
typické „lezení“ v této cestě – zpravidla max dvě smyčky na délku
Věžička v 12té délce za 4+, nic těžké ale s batohem ve spodní části celkem těsné. Zde jsem použil i friend na dojištění (spiš morálek).
subjektivně nejtěžší lezení celé cesty v 12té délce
Po této věžice již chybí posledních pár desítek jištěné chůza po hřebeni než člověk dorazí na ocelové lano, které ho po ferratě dovede až k vrcholovému kříži.
dolez k ferratě
K ferratě jsme dolezli kolem 13h a jak se ukázalo, tak jsme nebyli pomalejší a po nějaké půlhodince čekání, kdy jsme žádné postavičky v dohledu neuviděli se Akim s Pavlem rozhodují (Pavel má dost strach o přítelkyni:D), že začnou sestupovat ferratou dolů, než na ně narazí… Po cca 15min sestupu naráží na Andreu a po další půlhodince – již poměrně nervózní – narazí na zbytek a pomáhají jim s výstupem.
vrcholový kříž Gross Priel
Po relaxu začínáme sestupovat a po dalších více než dvou hodinkách již pijeme vítězná pivka na chatě. Druhou noc trávíme opět na chatě, kde si užívá luxusní večeře (jako na všech OEAV chatách). Jako „pokoj“ jsme si vybrali tamní bouldrovku (shodou náhodou i nejlevnější možnost ubytování:), kde se snažíme zanalizovat vliv alkoholu na lezce – zprávu z tohoto aktuálně připravujeme, ale je problém najit někoho kdo je schopen spolehlivě vylíčit události z pozdních hodin.
Druhý den ráno začínáme krásnou podzimní krajinou sestupovat zpět do údolí k autům a vyrážíme zpět k domovům. V údolí je úžasná inverze a teploty pod nulou – neuvěřitelné.
inverze v údolí
Účast:
Lezci – Martin Jáchym (Akim), Pavel Rozehnal, Viktar Paklonski, Michal Ficek
Ferratisté – Petra Nováčková, Andrea Tetourová, Milan Veleba
Odkazy:
Chata – http://www.bergsteigen.at/de/h
lezecká cesta Stella – http://www.bergsteigen.at/pic/pdf/706_Topo_d15ba03c-b906-4d80-a5cd-a24f2560b139_Prielsuedgrat.pdf
Ferrata Bert-Rinisch-Steig (C/D) – http://www.bergsteigen.at/pic/pdf/71_Topo_1c312117-55a5-4df6-ac5d-1bc6ee5a6173_bertrineschstgtopo.jpe