Už na GrossGlockneru jsme si říkali, že tímto naše cyklistické výlety neskončí. Už tam vznikl nápad udělat 3 denní cyklistický výlet do slunné Itálie za finální etapou Giro di Italia – na Passo dello Stelvio a dalšími passy v oblasti městečka Bormio.
Odjezd jsme naplánovali za čtvrtek poledne z Brna a 15h z Českých Budějovic, kde jsme přesedli do prostorné dodávky. Cesta tímto „dopravní prostředkem“ s maximální rychlostí 100km/h si vyžaduje na tuto vzdálenost už přespání někde na trase. Přes server hotels.com jsme zvolili krásný hotýlek Alfaierhof-Bergheimat poblíž průsmyku Brenner. Do tohoto hotýlku dorážíme v 11 v noci, kdy všichni už spí, a všude nás vítají pouze cedulky „Family Rozehnal“, které nas zavedly až do našeho pokoje. Ráno odjíždíme kolem 8h a za 2h jsme v městečku Prato allo Stelvio, kde parkujeme na opuštěném parkovišti u nějakého hotelu a rychle se soukáme do dresů a kolem 11h vyrážíme na dlouhou cestu vzhůru na Passo dello Stelvio.
Cesta na Passo dello Stelvio z Pratta je dlouhá 25km s převýšením 1800m. Stoupání začíná pozvolna od 2% a postupně se zvedá na maximálních 13% v krátkých úsecích v horních částech výjezdu. Při výjezdu je nutné počítat s tím, že nahoru se jezdí od cca 1h45m do 3h a také na teplotní rozdíl způsobený výškou společně s případnou změnou počasí. Ve výsledku to znamená, že je nutné s sebou vézt oblečení od 25C v Pratu až na cca 10C v Passu. Vše lze vměstnat, s trochou snahy, do kapes dresu. Prvních cca 5km jedeme společně a pomalu se roztáčíme nohy na větší stoupání. Zpočátku se jede podél řeky, poté se začne stoupat standardním sklonem cca 7% vzhůru, což má výhodu, že člověk nevidí, co ho čeká, a po traverzu se v nějakých 2000m otevře pohled finální část serpentin, která vede velmi exponovanou stěnou. Na vrchol dojíždíme v rozmezí 18min od 2h0m48s až po 2h19min.
Dáváme pivko a pokračujeme okruhem Pass Umbrail a Švýcarsko zpět do Prata. Celkově 62km/1996m a 3h01m. Po návratu se nakládáme do dodávky a přes Stelvio přejíždíme do Bormia, kde máme další ubytování v hotelu Residence dello Stelvio v sousední vesnici Oga – zde se stala trochu chyba a neověřil jsem si nadmořskou výšku hotelu – je cca 400m nad Bormiem – to bude při návratu ještě bolet.
Druhý den volíme celkem extrémní trasu přes Passo Mortirolo a Passo Gavia zpět do Bormia, potažmo hotelu. Vyrážíme po 8 ráno a hned po sjezdu nás na křižovatce míjí peleton 55 závodníků akce forza4energy4all, ke kterým se nám podaří po kratším spurtu připojit. Zjišťujeme, že se jedná o charitativní akci na boj proti rakovině, který má jako dnešní cíl vyjet na Mortirolo, čehož využíváme a tento pass zdovoláváme společně. Je to úžasné, jelikož tento peleton má doprovodné vozy, který blokuje kruháče a pruh silnice, takže jízda je naprosto nerušená. Pod Passem Mortirolo se na okamžik odpojujeme a rychle vysvlíkáme návleky a poté doháníme peletonek, který se pomalu dere nahoru.
Stoupání na Mortirolo je opravdu očistec. Jedná se o pas s převýšením 1200m na necelých 12km, tzn. průměrné převýšení 10,05% – první kilometr je v příjemných 8%, pak následuje několik kilometrů s průměrem 13% a úseky až 19% a dojezd je opět na příjemných 8%. Pavel s převodníkem 53×39 a kazetou max 27z má co dělat. Ostatní máme kompakty a tak to lze utočit – Honza se v 18ti procentním stoupání převažuje dozadu a málem padá. Ještě že tam je ta zídka… Nahoru dorážíme po cca 1h15m a užíváme si dojezdu cílem vybudovaným pro probíhající „závod“.
Po půlhodince na regeneraci při válení se v trávě zastavujeme cca 200m pod vrcholem v restauraci na druhé straně passu a dáváme si špagety – den bude ještě dlouhý. Po pivku vyrážíme na Passo Gavia, nejdříve sjezdem o nějakých 900m a poté pozvolným stoupáním 2-5% až pod Passo Gavia. Zde nás čeká výjezd do 2650m z cca 1300m, tzn 1350m převýšení z městečka Porte di Legno. Stoupání je celou dobu v průměru 8% až na cca 8km, kde je celkem dlouhý úsek o 14%.
Na vrchol dojíždíme po více než 2h na pokraji svých sil. Honza se navíc napil tekoucí vody v údolí a polovinu výjezdu měl žaludeční křeče. Po pivku si užíváme dlouhý sjezd do Bormia. Čím jsme blíže, tím více si uvědomujeme, co nás čeká – 400m z Bormia k hotelu. To už chtělo trochu morál… Navíc 100m špatně odbočujeme a dáváme si bonusových 100 výškových metrů. Nakonec sečteno dnešní den 129,5km/3544m a 6h20m v sedle. Je až překvapivé, že se všichni večer cítíme lépe než den předtím.
Další den ráno z okna koukáme na šedou oblohu a lehký deštík a v hlavách se nám honí vzpomínky na slunnou Itálii. Jelikož nás čeká cca 9h cesta do Českých Budějovic a pak některé 3h cesta do Brna, tak se rozhodujeme celkem rychle. Beny se „objetuje“, bere auto a vyráží na Passo dello Stelvio a my ostatní, sedáme už mokří na mokrá sedla vyrážíme na stoupání na Passo dello Stelvio ze strany Bormia – když už jsme tu, tak nás přece nezastaví „pár kapek“. Po trase potkáváme pouze dva další šílence. Z této strany je stopání mírnější a začínáme v 1300m což je o nějakých 400m vyše než v Prato a tak na vrchol je to „jen“ 1400m a v našem podání cca 1h46m jízdy a 25km. Nahoře je 6C a počasí je tak špatné, že si sjezd se slzou v oku odpouštíme a rychle se převlekáme z totálně promočených věcí do suchého a vyrážíme na cestu domů.
V Českých Budějovících jsme kolem 20h a v Brně v 23h. Všichni jsme přežili bez úrazu, defektu a odjíždíme se spoustou intenzivních zážitků.
Účast:
Ladislav Benhak
Petr Benhak
Honza Pernička
Pavel Rozehnal
Odkazy:
trasy: http://www.hotelfunivia.it/en_percorsi.aspx
fotky: picasa