Už v zimě vznikl nápad, že bysme po našich horských cyklistických výletech do Alp mohli zkusit i nějakou jarní přípravu. Do hledáčku nám padla Korsika a Mallorca. Po pár týdnech, kdy jsme to nechávali uležet se plány začali přiklánět k Mallorce – jednodušší a rychlejší doprava (letecky) a velmi silná cyklistická tradice a mnoho pozitivních zkušeností různě na netu. Jelikož volba padla na tento malebný ostrov, tak jsme se rozhodli sebou vzít i přátelé a manželky/přítelkyně. Nakonec se nás poskládalo celkem 9 do 3 skupin po 3 lidech – cyklisté, horolezci a památkáři. Tento report se bude zabývat cyklistickým pohledem na výlet – ve složení Pavel, Honza a Laďa (Benyho táta, cca 60 let – který nás proháněl celou dobu).
Z organizačního pohledu:
termín 6-11.5.2014
letenky přes Niki Air (zašítěno Air Berlin) – odlet z vídně, cca 3600,-
hotel Globales Nova v Palmanova – dvoulůžkáče za 3300,- osoba/5 nocí
půjčení kola na místě v http://www.ciclosquintana.com/ 110 Euro/6 dnů včetně pojištění
půjčení auta na letišti v http://www.enterprise.com cca 6500,-/6 dnů
Všechno výše uvedené mohu jen doporučit, letání s Niki Air mělo výhodu, že standardně v ceně je 20kg zavazadlo, které se může změnit na kolo (bez příplatku, ale člověk se pak musí sbalit třeba k manželce do jejího) a příručák. Půjčení kola přes Quintanu taky mohu jen doporučit – za rozumné peníze to byly velmi kvalitní karbonové kousky a dobře vyladěné – za celý pobyt jsme nemuseli na nic šáhnout, vše chodilo skvěle.
Den první – přílet a půjčení kol, 29km
Do Palmy jsme přiletěli brzy ráno kolem už kolem 8 a tak jsme si bez problémů stihli půjčit auto, přepravit všechny osoby do hotelu (část za pomoci MHD), ubytovat se a v odpoledních hodinách si zajet vypůjčit kola a odjet na nich do hotelu.
Den druhý – rovinky, jižní mys, 164km/1180m
Už brzo ráno kolem 8 vyrážíme na vlak do Palmy (jezdí co hodinu za 4Eura přes celý ostrov) a jedeme do města Manacor (konečná) odkud vyrážíme nejkratší cetou k pobřeží. Poté pokračujeme na jih, zajíždíme na nejjižnější místo ostrova, kde je oplocený maják a asi milion kamenných mužíků a pokračujeme na východ po pobřeží až zpět do Palmy a následně do hotelu. Krásná zahřívací a poznávací projíždka.
Den třetí – kopce na severu, 142km/2793m
Dnes vyrážíme na nejkrásnější (což jsme poté ale vyvrátili cestou na severní mys) etapu ostrova – cestu v horách kolem severního pobřeží. Má to být pecka, tak sebou bereme ještě Akima, Benyho a Vlastu, kteří se nebojí. Etapa je to skutečně nádherná – celou dobu sledujeme severní útesy s nádhernými vyhlídkami na moře a úžasnými serpentínamy i sjezdy. Takto se tímto zvlněným terénem prokousáváme až do městečka Soller, kde si dáváme zasloužený oběd. Víme dobře, že nás čeká asi nejdelší výjezd ostrova – výjez ze Solleru až na hřeben, kde se nachází tunel skrz – 14km/850m. V tomto kopci to otáčí Vlasta, který se odpojuje s vidnou cesty vlakem ze Solleru do Palmy. Nakonec se ukazuje, že s tím vlakem to není tak jednoduché (nenašel ho) a musí přejet hřeben mezi Sollerem a Palmou a tak to má jen o 300m lehčí než my. My ostatní, co jsme mezitím dorazili nahoru k tunelu, si užíváme téměř 30km sjezdu až do města Inca, odkud odjíždíme do Palmy a zpět do hotelu. Byl to opravdu krásný den.
Den čtvrtý – den manželek a přítelkyň, odpočinkový den, 100km/690m
Po dvou intenzivních dnech máme naplánovaný odpočinkový den a jelikož to není jen bootcamp, ale i rodinná dovolená, tak do hry zapojujeme i manželky (resp. jedeme uplně všichni – 9 lidí). Petra vybírá jako destinaci národní park – močálky, což není uplně náhoda, protože si správně myslí, že močálky budou pravděpodobně na rovině:) Ráno přijíždíme do městečka Sa Pobla, kde se Honza rozhodne se oddělit a dá si sám poměrně tvrdou etapu 171km/2100m. Ostatní pokračujeme krásnými rovinkami k národnímu parku (potkáváme velké množství triatlonových speciálů – zítra se tu má jet docela prestižní půl Ironman). Park si komplet projedeme po trase cca 15km (upozorňuji, že opravdu není vhodný pro silniční kola) a zastavíme se na oběd v restaruaci, kde za 10Euro můžeme snít vše co chceme (bych nevěřil, co dokážou někteří sníst, že Jani, Laďo:D). Holky jsou již poměrně unavené a tak už nabíráme směr zpět do Sa Pablo a jelikož ještě zůstávají nějaké dívčí síly, tak jedeme dále až do města Inca, odkud odjíždíme vlakem. Holky si půjčily kola v Palmě na nádraží (kde také nechali zaparkované auto) a tím pro ně tedy výlet končí. My ostatní pokračujeme zpět do hotelu.
Den pátý – opět sever a opět hory, Ironman 70.3, 206km/3340m
Brzy ráno, již těsně po 7, vyrážíme do Palmy, abysme stihli vlak v 8:15. V plánu máme ambiciozní program – vyjet z Incy do hor (sjezd jsme již jednou absolvovali, někteří dvakrát), zajet si do Sa Calobra (světová památka a neuvěřitlně krásný alpský sjezd/výjezd – cca 700m převýšení končící u moře) a poté navštívit severní mys (úžasný skalnatý výběžek) a vrátit se zpět (na vlak, ne do Palmy). Vyrážíme tak brzy také proto, že mě večer čeká romantická večeře s ženou, kterou jsem ji nezkušene den předtím slíbil (a jak romantická může taková večeře, po více než 200km v horách, vypadat nechám už na vás). Hned na startu nás ve vesničce Selva zastavují zábrany a dozvídáme se, že kompletně všechny cesty, kde se jeden Ironman jsou komplet uzavřené. Výjezd na který jsme se tak těžili se tdy rychle stává minulostí. Rychle přehodnocujeme plány a zkoušíme to tedy opačně. Přejíždíme do městečka Alcudia odkud se vydáváme na severní mys. Honza ho jel včera. Cesta na tento mys je asi to nejkrásnější co Malorka může nabídnout v délce 19km z městečka. Jede se pěkný zvlněným terénem po tomto kopcovitém výběžku a tuto dokonalost ani moc nekazí kvalita asfaltu, která posledních 10km patří k tomu nejhoršímu co na Malorce najdete (v podstatě průměrná česká okreska). Na mysu u majáku si dáváme krátkou pauzu a vyrážíme zpět stejnou cestou (jiná zde není). Dále pokračujeme přes město Pollenca a nastoupáváme do hor do cca 600m, kde se rozhodujeme zda stíháme ještě Sa Calobra nebo musíme zpět do Incy. Naštěstí holky taky trochu nestíhají, tak vyrážíme ještě do Sa Calobra. Když už si člověk myslí, že je nahoře, tak zjistí, že ho žádný sjezd nečeka a musí vyjet ještě dalších 200m výškových než si začne užívat tohoto úžasného sjezdu. Zátoka a přístav, kde se po čtvrthodince objeví patří ke skutečným skvostům. Dáváme si pouhých pár minut pauzy a vyrážíme do tohto téměř 700m vysokého stoupání s průměrem 7,5%. Za cca 40min jsme nahoře (Honza mi to tu o 6 minut natřel – má opravdu formu – ale na svoji obranu musím říct, že mi zapomněl říct, že závodíme:D). Z vrcholu si už přes únavu snad ani už neužíváme sjezd do Incy, vlakem přejíždíme do Palmy a následně do hotelu. Tato etapa byla opravdu dokonalá. Večer stíhám i slíbenou romantickou večeři s Petrou:)
Den šestý – odlet, vrácení kol – 100km/830m
Odlítáme až večer, tak si poprvé užíváme dopoledne “dovolenou” a z pokojů se vyhrabeme až kolem poledne. Na dnešek je naplánované jen vrácení a jelikož se cílové místo nachází za Palmou, tak pro přímou cestou (kterou jsme jezdili dvakrát téměř každý den) by nás nedonutilo téměř nic. Volíme trasu nad Palmou vnitrozemím. Už oba cítíme únavu, tak to bereme relaxačně a po vrácení kol (problémy nedělali žádné) zasedáme do, snad nejvíc cyklistické hospůdky na Mallorce a užíváme poslední hodiny na ostrově každým coulem (jak jinak než u pivka).
Shrnutí: dokonalá dovolená, kde se nám splnilo snad vše co jsme si jen dokázali před odletem představit.
Účastníci – cyklisté:
Ladislav Benhák
Jan Pernička
Pavel Rozehnal
Ostatní:
Petr Benhák
Jarmila Benháková
Jana Fridová
Martin Jáchym
Vlastimil Kotas
Petra Rozehnalová