Tak jsme se opět po roce zajeli podívat do Wallisských Alp a to konkrétně do údolí Saastal.
sobota 5.7. – Vyrážíme v 10:00 z Českých Budějovic směrem ke Švýcarsku, do údolí Saastal. Těsně před tímto údolím, mezi městečky Visp a Stalden, u oranžové benzínové stanice, odbočujeme vlevo a po několika set metrech, v podobných místech jako loni, parkujeme u opuštěného seníku, u kterého jsme nakonec strávili dohromady 2 noci.
Již v nočních hodinách nás velice pobavil David a jeho velkolepá ohňová šou, když při pokusu o vaření nejen zničil svůj benzínový vařič, ale málem i podpálil stodolu a svoje auto.
neděle 6.7. – A už jedeme konečně do hor. I když počasí nám zrovna úplně nepřeje, vyjíždíme za 39CHF (zpáteční) lanovkou do stanice Hochsaas (3100 m), kde se za neuvěřitelných 75CHF ubytováváme v Bergrestaurant Hohsaas hütte. Máme polopenzi, protože jinak se na chatě ubytovat nelze. Po ubytování hned vyrážíme na Lagginhorn (4010 m). Zde taky Beny načíná naší profesionální přípravu – zjišťuje, že si nechal v autě slunečný brýle, naštěstí má Akim jedny lyžařské brýle jako náhradní, tak mu je může půjčil.
Ale z důvodů toho, že vyrážíme velice pozdě a začínalo i sněžit, dostáváme se pouze na skalnatý hřebínek. Nejprve to otáčí Andrea, pak David s Radkou a nakonec Akim s Benym (Beny se dostal nejvýš). Do chaty již dorážíme v nulové viditelnosti a pak již jen sledujeme z okna, jak hustě prší či sněží. V noci pak v restauraci koukáme na finálový fotbalový zápas mistroství světa mezi Německem a Argentinou.
pondělí 7.7. – v 7 hodin vyrážíme směrem na Weissmies (4017 m). Jedná se o jednoduchý pohyb na ledovci, kdy však celá trasa vede mezi trhlinami a cesta tak dost kličkuje. Na vrchol dorážíme asi za 3,5 hodiny, sice výhledy jsme žádné neměli, ale konečně jsme se dostali na vrchol. Dolů sestupujeme stejnou cestou, tak jsme za chvilku opět u lanovky, začíná opět pršet, a tak rychle chvátámei dolů. Večer jedeme ještě do Brigu, kde mají termální lázně a za 8CHF se zde 2 hodiny koupeme. Hlavně tobogán tady mají hodně luxusní. V noci spíme (někdo vevnitř) opět u našeho oblíbeného seníku, který přezdíváme roztomile maštal.
úterý 8.7. – vyjíždíme za 44CHF (opět zpáteční) lanovkou na Felskinn (prvním spojem, který jede v 7:30), odkud dojdeme za cca 40 minut do chaty Britannia Hutte (ukazatelé ukazují 1:15 hod), která se stala na 2 noci naším domovem. Sice na internetových stránkách píší, že ubytovávají pouze s polopenzí, ale když jsme jim volali kvůli rezervaci, tak že nás ubytují i pouze se snídaní za 39CHF za noc. Akim, Beny a Andrea využívají den (částečně pomocí metra Allalin)výstupem na Allalinhorn (4027 m). Z konečné lanovky Mittel Allalin je to sice jen na vrchol cca 500 výškových metrů a cca 2 hodiny chůze po ledovci, ale protože už je teplo a slunečno a již dost hodin, výstup je i tak docela namáhavý, protože je sníh již zcela rozbředlý. Zde Beny zjišťuje, že si zapomněl na chatě sedát, tak se spolu navazují pouze Akim s Andreou. Na vrchole máme konečně jasno a tak vidíme pěkně okolní vrcholky včetně Matterhornu i další vrcholy, na kterých jsme byli loni. David s Radkou se potulovali kolem chaty.
středa 9.7. – Tento den máme v plánu Stralhorn (4143 m). Budíček nařizujeme na příjemných 2:45 ráno, ve 3 hodiny máme snídani a těsně před 4 hodinou vyrážíme nahoru. Vlastně dolů, protože cesta vede od chaty dolů na ledovec (odhadem tak 100-150 výškových metrů). Dole Akim zjišťuje, že si nechal na chatě mačky, tak se pro ně vrací a pak musí skupinu dohnat. Kolem 6 hodiny dorážíme na rozcestí mezi Stralhornem a Rimpfischhornem. To už pěkně svítá a my sledujeme východ slunce. Následně se na chvilku rozdělujeme, Akim s Benym lezou direktivně přes jednu kolmější ledovou stěnku, ostatní jdou normálkou. Před vrcholem se opět spojujeme a na vrchol dorážíme společně. Tam stojíme kolem 9 hodiny, fotíme se a jdeme dolů. Cestou dolů již sníh pěkně rozbředl. Také cestou dolů zjišťujeme, že je na ledovci hodně trhlin, které musíme překonat, ale v noci jsme si jich nevšimli. Proto je dobré zde chodit navázaní na laně, i když to prvně na nějaké objektivní riziko nevypadalo. Na chatu pak docházíme v cca rozmezí 12:00 – 12:30.
čtvrtek 10.7. – Tento den se rozdělujeme. Akim s Benym jdou na Rimpfischhorn (4199m), ostatní bez lanovky rovnou z chaty na Allalinhorn (4027 m). Opět máme budíček ve 2:45.
Na Rimpfischhorn se jde první 2 hodiny stejně jako na Stralhorn, pak se uhýbá vpravo a Rimpfischhorn se obchází. Nejtěžších je posledních cca 150-200 výškových metrů. Cesta vede v mixovém lezení II+, později až III+, na jižní předvrchol (4185m), kde je již vidět hlavní vrchol s křížem. Zde se přechází skalnatý hřebínek, který byl zasněžený prašanem, proto zde měl malý problém Akim, který moc svému nikdy nebroušenému turistickému cepínu moc nevěřit, tak raději počkal na Benyho, který když se vracel v vrcholu, mu půjčil svůj lezecký. Nazpátek na chatě jsme byli ve 12:30, kde již na nás čekala druhá skupina, která se vrátila z Allalinhornu.
A z jejich vyprávění vyplynulo, že tato cesta může s klidným svědomím konkurovat severní stěně Eigeru. V této skupince se do role horského vůdce přihlásil David a světe div se, nejen že to všichni přežili, dokonce ho holky chválily, jak byl šikovný.
Potom se již vracíme na lanovku a k autu a opět před termální lázně v Brigu jedeme domů. Další den v pátek 11.7. , kolem 15 hodiny, dorážíme do Čech.
Účast:
Andrea Tetourová
David Dvořák
Martin Jáchym (Akim)
Petr Benhák (Beny)
Radka Kozáková