Počasí nám přeje a tak se domlouváme na další ledolezecký výjezd. V Maltě se nám to posledně příliš nepovedlo, tak jedeme zkusit novou oblast v oblasti Bag Gastein, o které kolují legendy. Např. legendární Mordor zná asi každý z nás.

Docela bez problémů formujeme čtyřčlenou skupinku z Brna, protože Budějováci se tentokrát rozhodli věnovat lyžování v oblast Zell am See. Při pohledu do mapy zjištujeme, že je to co by kamenem dohodil z Bad Gasteinu, a tak se hned začne rýsovat plán, že u nich pěkně zasqatujeme. Ve čtyřech sedáme do auta a o pár minut vyjíždíme z Brna ve třech. Ševča se po dvou kilometrech rozhodl, že se mu na ledy vlastně nechce a u Hornbachu nás opouští. Rád jsem toho kluka poznal:-).

Do Zell ams See přijíždíme kolem 22h večer a dle výborných instrukcí kde bydlí Budějováci – cituji smsku „bruch-fush“ se vyklubala vesnice „Bruck an der Großglocknerstraße“, takže poslední kilometry byly orientačně trochu náročnější. Je tu tu divoký večírek – většina obyvatelska v tuto hodinu už spí a tak obsazujeme poloprázdný obývák a s Akimem a Benym popíjíme do cca 1h ranní. Ráno vstáváme v 6:30 a v 7:15 už sedíme v autě a vyrážíme do oblasti Raurisu, webová kamera: http://www.foto-webcam.eu/webcam/sonnblickbasis/.

Těsně po 8 už parkujeme u závory a přemýšlíme jak dál. Dostat se sem zas tak jednoduché není – závora je tu proto, že místní obyvatelé mají obchodního ducha, a tak posledních 7km se dá zdolat jen po svých nebo pomocí místního svozu – je nutné cinknout na telefonní číslo a někdo pro vás přijede (asi). Cenu jsme nezjištovali, protože jsem toto nechtěli podporovat a tak jsme zaplatili parkovné o po 20ti minutách odjeli do vedlejšího údolí Bad Gasteinu.

Jelikož jsme sebou měli průvodce, tak jsme si říkali, že to pěkně prozkoumáme celé ať si uděláme názor, jak to tu vypadá. Nejdříve jsme prozkoumali led Glaspalast hned za tenulem do údolí u vesnice Klammstein a led nevypadal vůbec zle. Jediná nevýhoda, že jsme na něj koukali přes docela běsnící řeku. Nevypadalo to zrovna lehce překonatelně – už jen proto, že aby se k ní člověk vůbec dostal, tak ho čekal 15ti metrový kolmý břeh. Otáčíme se a jedeme dál.

Dochází nám voda do odstřikovačí a Petrovi ponožky, tak nakupujeme tyto nezbytnosti (voda 300,- a ponožky 650,-) a pokračujeme dál až do vesničky Sportgastein. Postupně dojíždíme až do údolí, kde vyrážíme po pěšině kolem řeky pod jiždní stěnou, která je vystavena slunci. Jak procházíme tak sledujeme lítající bloky ledu o velikosti dospělého člověka jak s rámusem dopadají do údolí. Vidíme také poměrně slušnou lavinu, která nás definitivně otáčí a vyrážíme do protějšího svahu k ledu, který se nám ukáže mezi stromu. Později zjišťujeme, že ledy jsou tu hned dva – Linker Doppellutscher W2-3, 70m a Rechter Doppellutscher W4, 80m. Jelikož sem dorážíme až kolem 13h, tak rychle navlékáme matroš a ve třech lezeme. Pavel na prvním a Martin s Petrem na druhém. Led je příjemný. O hodinku a půl později už stojíme opět všichni pod ním.

Přesunujeme se napravo od něj a Martin vyráží do těžce vypadající 5ti metrové části 90ti strupňového ledu. Zadarmo to nebylo, ale i tak je po pár minutách u prvního štandu nad ním (abalakovy hodiny). Už se nám stmívá, tak to otáčíme a zbylou, lehčí, část ledu si necháváme na příště. K autu scházíme kolem 20h a přejíždíme zpět squatovat za kamarády.

Další den vstáváme v 7h a přejíždíme do oblasti vesnice Anlauftal – do slavné Eisareny. Po drobných zmatcích před tunelem, kam jsme málem vjeli a připravili se tak o 17E, objíždíme mýtnou bránu a parkujeme na parkovišti pod Eisarenou. Je to pěkná podívána.Před námi je uzavřené údolí, které je prakticky celé pokryté monumentálními ledy.

Rychle balíme cajky a vyrážíme za nimi – bohužel po cca půl hodince chůze zjišťujeme, že jsme tak ve třetině a tak vzhledem k časové tisni se otáčíme a vyrážíme zpět do Bad Gasteinu do sportovní oblasti ARBO. Je to uprstřed města pár minut od parkoviště. Jelikož kvalita ledu nedovoluje zavrtat pořádně šroub, tak jedeme na topa a užíváme si hrátek. Po dvou hodinkách v 13h balíme a vyrážíme směr Brno.

Na A1 chytáme bouračku přes oba směry s dvěma vrtulníky, která nám způsobí hodinové zdržení, ale jinak cesta probíhá hladce.

Celkově se tedy jednalo spíše o seznamovací akci s novou oblastí, i když jsme si také zalezli. Byl to fajn výlet a určitě se sem ještě vrátíme. U Eisareny je určitě nutné počtat s delším nástupem.

Účast:
Martin Majkut
Pavel Rozehnal
Petr Zima