Tuto akci máme domluvenu už od té poslední s tím, že dáme dohromady dvě auta – jedno z Brna s klukama z Igea a jedno z Českých Budějovic s klasickou posádkou. Dva dny před odjezdem píše Martin Majkut, že je nemocný a tak jeho parťák na rychlo shání náhradu. Den před odjezdem se vše vrací do standardu – jedeme ve čtyřech z ČB. Auto bere Beny. David ho vzít nemůže, protože žádné pojízdné nemá.

Do Českých Budějovic přijíždím v pátek kolem 9h a v průběhu cesty mi volá Beny, že auto nakonec nebere – prasklé přední sklo. No to nám to pěkně začíná. S Akimem probíráme kdy a kam a po pár pivkách usínáme s tím, že vyrážíme ve 3 ráno a po cestě nabereme Benyho s Davidem. Ráno vše klape skvěle – v 3:02 vyrážíme s Akimem z Budějovic. K Benymu dorážíme za necelou půlhodinku a po chvíli čekání před barákem ho mobilním telefonem probudíme. Pro jistotu ve stejnou dobu voláme i Davidovi, kterého probouzíme také. Vše jde jako vždy. Za další půlhodinku nás už kontrolují na hranicí rakouští příslušníci. O oblasti Raurisu víme zřejmě víc než oni, protože příliš důvěry jsme si vyslovení názvu tohoto městečka nezískali.

Těsně před 8 už parkujeme na parkovišti u závory a snažíme se zjistit, jak se co nejrychleji dostat nahoru. Od závory je to nějakých 5km a pár set metrů výškových. Naštěstí zde zrovna příjíždí nějaká skupinka, která má už zajištěný odvoz a po chvíli pro ně příjíždí svoz. S trochou drzosti a štěstí se k nim vmáčkneme na korbu a už fičíme nahoru. Kosa je pěkná – ráno cca -9C a jasno.

Po pár minutách dorážíme do malebného údolí a cestou si prohlížíme ledy po stranách. Nevypadá to zle. Vystoupíme a k našemu překvapení máme tuto cestu grátis. Bez váhání vyrážíme na ledy v pravé části údolí. Ukazuje se, že všechny jsou cca 30m vysoké a tak se dají lézt na jedné půlce. Obtížnost je cca 3 nebo méně a tak je to příjemné na rozlez. Po pár hodinkách postupujeme do dalšího zářezu (přístup je trošku složitější, díky za vyšlapanou cestičku), kde nás čeká hezká 4-. Uplně ideální obtížnost a nejhezčí led dnešního dne. Na závěr, kolem 15h, koukáme na hlavní led, který už bohužel nestiháme a necháme si jej na příště. Zde se to pod 4+ moc nedostává.

Vracíme se k hospodě a přemýšlíme jak se prozměnu dostat dolů – svozy dolů nejezdí, ale je zde nabídka, která se neodmítá. Sáně 4E/osoba. Neuvěřitelné. Bez váhání popadáme čtvery sáně a už se přesouváme údolím ke hraně, kde se to rozjede. První metry taktak jedou, ale po chvíli se dostáváme do serpetýn, kde fičíme 30km/h a zatáčky bereme smykem. Za pár minut jsme u spodní závory. Tak to opravdu stojí za to!!

Přejíždíme do našeho ubytování, které je přímo nad poctivou rakouskou 4kou a vůně cigaret nás víta už několik metrů od budovy. Ubytko za 28Euro/osoba/noc v centru města není jen tak. Ubytko je nakonec lepší a tak do nočních hodin debatujeme o ničem a likvidujeme zásoby alkoholu. Vyšlo to tak tak.

Ráno přejíždíme do údolí za Bad Gasteinem, kde mám nedolezený Rechter Doppellutscher W4+, 80m z minulého výletu. Ze spodu budí respekt a chvíli vůbec debatujeme jestli raději nepůjdeme na lehčí led vedle. Nakonec do něj jdeme rovnou ve dvou liníích – v levé i pravé části. Která byla lehčí, lze jen těžko hádat. Za příjemné dvě hodinky stojíme nahoře a užíváme si výhledů do údolí. Led stál za to – spodní třetina je docela poctivá 4+ a dolez je pak 3.

Kolem půl jedné už balíme cajky, vracíme se k autu a v 13h už vyrážíme směr domov. V Českých Budějovících jsme v 18:15 a Pavel doráží do Brna před 21h. Super výlet, super počasí a super led. Lepší už to snad ani být nemohlo.

Účast:
Petr Benhák  (Beny)
David Dvořák
Martin Jáchym (Akim)
Pavel Rozehnal