Křížem Jižní Indií

Již několik let jsem nebyl na nějakém větším, čistě poznávacím výletě, a proto se s kamarády Davidem a Pavlem rozhodujeme, že uskutečníme výlet do Indie. Všichni jsme již Indii navštívili (i když severní) a hlavně Pavel má opravdu nevšední vzpomínky, když na 2 týdenním výletě zhubl 14kg. Proto jsem se s Davidem velice těšil na to, co předvede Pája tentokrát. Ale tento výlet dopadl úplně jinak (asi proto, že výlet jako minule neplánoval Beny) a Pája dokonce přibral 1kg.

 

Rozhodujeme se (na rozdíl od předešlých indických výprav), že procestujeme jižní část indického poloostrova. Nakupujeme tedy za 10.881Kč letenky s Turkish Airlines do Bombaje a dokupujeme jednosměrné vnitrostátní lety Bombaj – Madurai a Goa – Bombaj, dohromady za 3304Kč.

 

14. března – Odlétáme z Prahy 11:30, přestupujeme v Istambulu na jiný let. Máme zde asi 4 hodiny čas, tak si sedáme do letištní restaurace, a dáváme si pivko za 26 místních šušnů, aniž tušíme, jaký je kurz. Odhadujeme na maximálně 5Kč za jeden turecký šušeň, tak asi pivka dáme ještě každý 2 a ještě hamburger za 38. Útratu platíme kreditkou a kurz zjistíme až v Indii. A kurz se k naší nelelibosti pohybuje kolem 10Kč za tureckou liru.

 

15.března – Přilétáme po 5 hodině ráno do Bombaje, vycházíme z letiště, odmítáme mnoho taxikářů a ťukťukářů (řidiči místních motorikš – tzv. ťuk-ťuků) a nasedáme do autobusu, který nás odváží na vlakovou zastávku, z níž se dá dostat až do centrální Bombaje. Zde procházíme dle průvodce nejhezčími ulicemi až k Gateway of India, která je připomínkou návštěvy britského krále Jiřího V.  v roce 1911, a zde nasedáme na loď a jedeme na ostrov Elephanta, kde se nacházejí jeskyně a chrámy z 5. – 8. století vytesané do skály, zasvěceny Šivovi. Po prohlídce se vracíme opět na pevninu. Na první pohled nás Bombaj, šesté největší město světa, trošku zklamala – je to na indické poměry (se srovnání se severem) relativně čisté a vyspělé město, proto další plán je jasný – návštěva místního slumu a rovnou toho největšího – Dharavi. Zde jsme již spokojeni, ulice plné lidí, tu a tam (vlastně všude) nějaký nepořádek, ale cítili jsme se bezpečně. Večer se vracíme na letiště a čekáme na brzký ranní let.

DSC_5844 DSC_5875 DSC_5905 DSC_5922

16. března – Odlet ve 3 hodiny ráno s jedním přestupem do Madurai, přílet v 7:30. Z letiště opět 2 autobusy se dostáváme do centra města a zde si nacházíme hotel za 1200 rupií (kurz cca 2,5 rupie na 1Kč) za pokoj a jdeme si na chvilku lehnout. Přeci jen jsme 2 dny nespali na posteli, ale jen na podleze letiště či v letadle. V poledne jdeme navštívit muzeum Mahátma Gándhího a následně pestrobarevně a bohatě zdobený chrám Šrí Minakší – Sundaréšvara. Jedná se o jeden z největších chrámových komplexů v Indii zasvěcený bohyni s rybíma očima Minakší. Unikátní příklad drávidské architektury. Palác Tirumalai Nayak postavený v indosaracénském stylu a palác Tamukkam královny Mangammal ze 17. století s mnoha sloupy a klenbami. Na vstupu sice musíme nechat fotoaparáty, ale za poplatek se dá fotit alespoň mobilem. Uvnitř je komplex opravdu nádherný a necháváme si zde požehnat i od posvátného živého slona – tj. slon nám za 10 rupií chobotem poplácal po hlavě.

DSC_5931 DSC_5939 DSC_5945d DSC_5945e

17.března – Ráno jedeme autobusem (asi 4,5 hodiny jízdy) do Kumil, obce nedaleko přírodní rezervace Periyár. Zde jsme se za 700 rupiíí ubytovali (určitě nejhezčí ubytování v Indii) a zařídili si za nekřesťanských 2000 rupií na osobu výlet na další den. Odpoledne se procházíme po Kumilech a projíždíme se na slonovi.

DSC_5947a DSC_5955 DSC_5975 DSC_5979

18. března – Navštěvujeme přírodní rezervaci Periyár. Před vstupem ještě musíme zaplatit každý vstupní poplatek 460 rupií, čímž se tento výlet stane rapidně nejdražším, který jsme v Indii platili. Ale je to prý jedna z největších a nejnavštěvovanějších rezervací v Indii na území Kardamomového pohoří. V rezervaci je prý možno vidět slony, divoká prasata, leopardy, více jak 260 druhů ptáků. Šance je i na tygra. My se rozhodli o výlet na vorech po jezeře tak, abychom měli největší šanci vidět nějaké to zvíře. S průvodci se jde nejdřív cca 2 hodiny pěšky k jezeru a tam na vorech, na kterých musíme sami pádlovat, objíždíme různé ostrůvky a zákoutí. Po několika hodinách plavby a chůze však kromě ptáků, veverky a stopy tygra nevidíme pomalu žádné zvíře. Trošku zklamaní se vracíme na původní kotviště a najednou průvodci křičí „elefant“. A opravdu, v dálce se pase stádo slonů, včetně slůňat. A opět pěší cestou k východu z rezervace potkáváme ještě jedno stádo. Slony sice vidíme docela z dálky, ale i tak to byl krásný zážitek.

DSC_5987 DSC_6007 DSC_6020 DSC_6047

19. března – Jedeme ráno busem (5 hodin) do Munnaru, město známé pěstováním čaje. Zde se ubytováváme za 600 rupií v nějakém sklepním pokoji a vyrážíme do ulic, oholit se místního holičství a především do muzea čaje. Zde je ukázán celý proces pěstování a výroby čaje, stroje jsou na ukázku puštěny. Večer si sjednáváme na druhý den za 800 rupií ťuk-ťuk, který s námi objede nejhezčí místa v okolí.

DSC_6060 DSC_6062 DSC_6068 DSC_6081

20. březen – Ťuk-ťuk stojí v půl 8 na domluveném místě a my vyrážíme. Objíždíme čajové plantáže, jezera a okolní vyhlídky. Musím říct, že místa to jsou velice působivá a fotogenická. Za nějakých 5 hodin se vracíme opět do Munnáru, kde se balíme a jdeme na autobus směrem Kottayam. Řidič, pravděpodobně nějaký indický bratr Michaela Schumachera, bral jízdu velice srdečně a krosil to v zatáčkách takovou rychlostí, až nám všem bylo špatně od žaludku. Jednou dokonce narazil do nějakých liján, ale na rychlosti to vliv nemělo. Naštěstí jsme to přežili a dojeli až do Kottayamu. Zde nám v hotelu řekli, že je dnes a hlavně zítra, ve městě veliká slavnost. Rozhodujeme se tedy zde setrvat ještě o jeden den déle a šlo se na festival. Ten byl opravdu velmi působivý: kolotoče, různé atrakce a pak přehlídka v chrámu – asi 20 slonů a za živé muziky veliká oslava. Já a Pája jsme šli na takové rychlejší ruské kolo a jen za naší jízdy museli 2x kolotoč zastavovat, protože se tam pokaždé někdo pozvracel.

DSC_6100 DSC_6109 DSC_6152 DSC_6182 DSC_6190 DSC_6198 DSC_6223 DSC_6292

21. březen – Jedeme do přístavu místní lodní hromadné dopravy a za 20 rupií na osobu jedeme asi 2,5 hodiny do Alappuzhy. Jezdí se přes Backwaters – systému vodních kanálů, jejiž břehy lemují palmy. Z Alappuzhy jedeme nazpátek autobusem, je to o něco málo rychlejší. Večer se vracíme na festival, který měl být prý mnohem lepší než den před tím. Ale nic nového jsme zde nenašli, jen mnohem víc lidí.

DSC_6309 DSC_6321 DSC_6322 DSC_6340

22.března – Autobusem jedeme do Ernakulamu, odkud jezdí loď (stojí na osobu 4 rupie) do Kočínu – starého přístavního města. Zde se nachází portugalský kostel Svatého Františka, kde byl pohřbený cestovatel Vasco de Gama (avšak jeho ostatky byli již převezeny zpátky do Portugalska). Vidíme zde také koloniální paláce, katolické kostely, holandský palác, ale nějak zvlášť nás Kočín nenadchnul. Město je také známé svými čínskými rybářskými sítěmi, které lemují moře. Ale ani toto není až tak úchvatné, jak popisují v průvodcích.

DSC_6348 DSC_6351 DSC_6352 DSC_6350

23.března – Přes místní cestovku si objednáváme za 850 rupií (plus příplatek 200 rupií za hloupost, tj objednáváme přes hotel a ne rovnou přes cestovku) na osobu výlet opět na Backwaters. Ráno nás odvezli k malé lodi a celý den nás vozili do vodních kanálech. Odpoledne nám dali oběd a večer odvezli zpět do Kočínu. Z Kočínu jsme se vrátili opět do Ernakulamu, odkud jsme měli z Čech rezervovaný vlak do Belgaluru (noční lůžkový) a následně do Mysore.

DSC_6365 DSC_6372 DSC_6378 DSC_6392a

24.března – Ráno, po cca 12,5 hodinách dorážíme docela včas do Belgaluru. Naštěstí včas, protože jsme si odvážně nechali na přestup jen 50 minut, ale jiné vlaky nebyli k mání. V Belgaluru přesedáme na vlak do Mysore (Majsúr). Zde jsme se ubytovali a šli navštívit večerní palác. Kolem 8 večer jdeme navštívit místní kino a film Om. Samozřejmě v lokálním jazyce a aniž tušíc na co, jdeme se dívat. Jedná se o 3 hodinový romanticko-akční film, kde hlavní roli hraje mačeta, usekávání různých končetin, krev a pouliční bitky. V kině se může klidně kouřit a zvuk filmu byl tak nahlas, až z toho bolely uši.

DSC_6394f DSC_6394g DSC_6394i DSC_6394k

25.března – Ráno jdeme pořádně prozkoumat místní paláce maharádžů. Vstupné je 250 rupií pro cizince (místní platí 10). Samotná podoba třípatrového palácového komplexu je postavená v indo-saracénském slohu mísícího hindský, muslímský, rádžputský a gotycký styl. Palác obklopuje rozsáhlá zahrada. Za nejzajímavější části stavby se považuje Ambavilasa – síň pro soukromé audience. Do haly vedou dveře vykládané slonovinou a uvnitř naleznete zdobený interiér vykládaný sklem, ocelí, k zajímavostem se řadí lustry s detailně propracovanými rostlinnými motivy. Odpoledne máme ještě chvilku čas a tak jedeme již na vlakové nádraží a navštěvujeme místní železniční muzeum. Ve 4 večer máme zaplacený vlak do Belgaluru (3hodiny) a pak do Hospetu (9 hodin).

DSC_6398 DSC_6412a DSC_6413 DSC_6430

26. března – Ráno dojíždíme do Hospetu, který se nachází pár kilometrů od Hampi – asi nejhezčího místa našeho výletu. Nachází se zde na obrovské ploše kdysi mocný hinduistický stát Vidžajanagar, dnes ležícího v troskách uprostřed krásné krajiny. Celý den se potulujeme do zdejších troskách, koupeme se v řece, apod. Celou oblast Hampi lze pohodlně projet s ťuk-ťukem, čehož využíváme a za 300 rupií se necháme vozit.. Lze si zde půjčit i kolo, ale to kvůli obrovskému horku nakonec nevyužijeme. Postupně navštěvujeme Vírupakšův chrám, chrám Hazar Rama, Lotus mahal, schodovitou nádrž, bazar street, apod. Kompletní vstupné vychází pro cizince nějakých 260 rupií. Krajina je také posypaná mohutnými balvany, proto nesmí chybět pokusy o nějaký ten bouldering, avšak v sandále nejsou na to nejoptimálnější obuv. Večer se vracíme do Hospetu a sleeperbusem jedeme přes noc do Goa.

DSC_6443 DSC_6474 DSC_6511 DSC_6531 DSC_6551 DSC_6583 DSC_6639 DSC_6651

27.března – Ráno přijíždíme do Panjimu, zde hned nastupujeme do prvního autobusu, který nás odváží do Mapusy a odtud se dalším autobusem dostáváme do Arambolu, který je znám svými plážemi z dob Hippes. Zde se koupeme v moři, ubytováváme za 700 rupií a již jen odpočíváme. Zde stojí za zmínku asi jen to, že Pavel ztratil v moři nejdříve sluneční brýle, které mu následně Akim našel, aby za pár hodin ztratil brýle dioptrické, které se ale už nenašly.

DSC_6657a DSC_6658 DSC_6659 DSC_6659a

28. března Goa – Ráno poslední koupel v moři a jedeme systémem autobusů (celkem 4) na letiště, odkud nám v půl 2 letí letadlo do Bombaje. Při přistávání zjišťujeme, že okolí letiště je lemováno pěknými slumy, proto zbytek dne trávíme zde, kde nás pěkně provází nejhezčími částmi místní chlapec. V noci přespáváme před letištěm.

DSC_6660 DSC_6661 DSC_6667 DSC_6674

29. března – Odlet z Bombaje v 6:40, přílet do Prahy v 13:50.

 

Jízdenky na vlak jsme kupovali z Česka přes http://www.hindustan.cz/vlakem-po-indii , což jsou webové stránky zaměřené na Indii a lze si zde na malý poplatek jízdenky koupit. Ty pak vám přijdou na mail v pdfku a stačí již jen vytisknout a ukázat ve vlaku

 

Účast:

David Dvořák

Martin Jáchym (Akim)

Pavel Vtelenský

Posted in Cestování, Proběhlé akce and tagged , , , .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *