Květnové lezení v Oltre Finale

20150507_174622-2

Už v zimě nás začaly svrbět prsty a naše srdce toužila po kameni, a proto jsme začali plánovat letošní lezení v Itálii. Při spřádání těchto plánů padl návrh, že namísto čtyřdenního lezení v Arcu, pojedeme na delší dobu do jiné, vzdálenější, oblasti. Na základě příznivých doporučení od našich kamarádů, jsme si nakonec vybrali Oltre Finale v Ligurii. A protože se v této oblasti neleze v létě kvůli horku, zvolili jsme termín od 30. dubna do 8. května. Vyrazili jsme navečer kolem osmé hodiny 30. dubna z Českých Budějovic. Cesta po dálnici uběhla celkem rychle a před šestou už jsme byli u moře v Albenze, kde jsme si nejprve na pláži dali borůvkový koláč a pak se vydali do města na ranní kávu. Kupodivu už měli v kavárnách od sedmi hodin otevřeno, a tak jsme své korzo po městě zahájili po italsku – voňavým espressem. Uličky byly v této brzké době ještě prázdné, o to více jsme si atmosféru historického centra, s domy posazenými do krásných zahrad, vychutnali. Protože náš apartmán ještě nebyl uklizený, rozhodli jsme se vydat hned ke skalám, a to i přesto, že jsme toho mnoho nenaspali, řidič a jeho bavič vlastně vůbec nic. Krajina, která nás vítala, byla úžasná – úzké zaříznuté údolí, v němž se vzájemně překrývají kopce pokryté bujnou zelení a kolem silnice poskládané domečky postavené z kamenů, v každé osadě bílý kostelík s baňatou střechou. A z bujné zeleně vyčnívaly více či méně monumentální skalní stěny.

IMG_1769IMG_1772IMG_1773DPP_0007

Bydleli jsme v údolí VAL PENNAVAIRE ve vesnici Calstelbianco, část Vesallo. Prvním sektorem, který jsme navštívili, tak byla Telematica v blízkosti Collety a vybrali jsme si dobře, cesty se nám tu moc líbily – lezli jsme obtížnosti 5c až 6b+ o délce 20 m – 25 m a jejich hodnocení se nám zdálo o něco mírnější než je obvyklé, obzvlášť pěkná byla cesta MP3 o délce 20 m a obtížnosti 6b+ s krápníčkem. Kolem třetí hodiny jsme dojeli k penzionu AGRITURISME CASA DEI NONNI, kde jsme měli zamluvený apartmán se dvěma samostatnými pokoji, obytnou kuchyňkou s rozkládací pohovkou pro dva a terasou. Apartmán byl plně vybavený pro vaření, a tak jsme si s sebou přivezli jen grill a toastovač. Po sprše a obědě jsme pak všichni zcela unavení usnuli, abychom si odpočinuli před první z velkých večerních debat :-).

DPP_0066OLYMPUS DIGITAL CAMERA

DPP_0003DPP_0008

DPP_0002DPP_0001DPP_0010IMG_1812IMG_1818IMG_1821

V lezecké dny jsme vstávali v osm hodin a kolem desáté už byli u skály, na rozdíl od Italů, kteří zpravidla dorazili až po obědě :-). Druhý lezecký den (sobota) jsme se přemístili do sektoru Malavoglia, tady jsme se rozlezli na 5c, ale pak už jsme práskali především 6a, cestu VIA CLAUDIO E ANGELA o obtížnosti 6a+ a délce 32 m pak Tomáš ohodnotil jako „nejtěžší 6a+ na světě (ever)“. Lezlo se tu spíše po malých škrabkách, ale vzhledem k tomu, že stěny byly mírně ukloněné nebo svislé, pěkně držely. O zábavu se nám také staral pěkný psík se sympatickým páníčkem, který ovšem navíc páradně lezl. Adam si pak popošel ještě do sousedního sektoru Bausu Centrale a překonal zde AF cestu TRA LE NUVOLE E IL SOLE – o délce 30 m a obtížnosti 7a, na zcela převislé IL VOLO DELLA CALABRONE – 10 m, 6c v sektoru Bausu Destro mu tak už nezbyly síly. Vzhledem k tomu, že měl následovat rest day, jsme se po večeři pěkně uvolnili a trochu s obavami vstávali do nedělního dopoledne, nicméně sousedé nám naše křepčení do druhé ranní hodiny odpustili a blahosklonně se na nás usmívali.

DPP_0033DPP_0077

DPP_0005DPP_0006
IMG_1783DPP_0007

V den odpočinku jsme měli v plánu znovu zajet do Albengi a snad se konečně vykoupat v moři, nakoupit si a pak si prohlídnout další dva lezecké sektory v blízkosti apartmánu. Na koupání bohužel nedošlo, protože obloha byla přikrytá pokličkou z mraků, ale jinak jsme plán zvládli. Nejdříve jsme si prohlédli Enotecu, která se nám líbila, ale byla vzhledem k počasí vlhká a pak jsme vystoupali k Terminalu, což je opravdu monumentální blok kamene. Patří zřejmě k těm velmi oblíbeným, protože na něm visel Ital vedle Itala a také kamarád Tomáše a Adama, Ondra z Brna, kterého jsme zde zastihli společně s Petrou. Na Terminalu převažovaly těžší cesty a Adam si zde chtěl obhlédnout nějaké 7a, což byl OS jeho cíl.

DPP_0054DPP_0063

V pondělí bylo mrakem, kolem 17 °C. Vzhledem k tomu, že v noci pršelo, bylo jasné, že Enoteca bude stále mokrá, a tak jsme nakonec zvolili zcela jiný lezecký sektor v našem údolí – Colosseo. Jak se později ukázalo, byla to moc dobrá volba pro všechny a hlavně pro Adama. Vláďa se opět rozlézal na krutým 5c :-), ale pak už jsme všichni pokračovali na 6a a přidali několik 6a+, z nichž CARACALLA byla tříhvězdičková s pěkným převískem, který jsme udolali všichni. K tomu Adam s Vláďou přidali pěkně převislou cestu DIOCLEZIANO 6b+ a Adam završil práskem RP na převislé cestě NERONE – 25 m – 7a –hurá! Odpoledne jsme si udělali ještě krátkou procházku nad Vesallem ke zřícenině hradu a po terasách bývalých olivových hájů a prošli částí opuštěných domů zpět na ubytko. Tom už s námi nešel, neb se necítil a lepší to nebylo ani následující ráno, takže jsme odjížděli sami bez něho.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA DPP_0013DPP_0079DPP_0089DPP_0090

Na úterý pro nás Bibuše vybrala cesty v sektoru Murri Rossi, za kterými jsme si museli asi 25 km popojet směrem na Caprauno. Cesta k nim stále stoupala, a tak jsme se dostali do nejvyšších míst v  údolí. Měli jsme díky tomu krásné výhledy a také vzduch byl příjemně chladivý, přitom ale pěkně svítilo slunce. Shodli jsme se, že je to nejhezčí místo našeho lezeckého týdne. Nástup ke skalám byl nejkratší ze všech, auto jsme nechali u rifugia na konci kamenité cesty. Skála MURI ROSSI je zvětralá a zřejmě málo lezená, proto nám občas zůstávaly v ruce chyty a při lezení se uvolňovaly kameny. Minimálně pro jističe je zde tedy nutná helma. Lezení zde bylo spíše obtížnější (vypadalo to, že některé chyty a stupy již byly v cestách uvolněny a chybí), přesto jsme vylezli každý několik cest obtížnosti 6a a 6a+ a Adam přidal PANORAMICU – 60 m – 6b, která vedla velkolepě přes táhlou hranu a LA RUGU – 40 m – 7a, obě AF. Po lezení jsme ještě obešli zbytek navazujících skal – sektory LO SCUDO a PLAZZA DI GUZ, které nabízejí ponejvíce ukloněné plotny. V rifugiu jsme si pak dali pivko a kávu a vtiskávali si do paměti krásné výhledy na celé údolí. Tom s námi tentokrát nejel a zápasil doma se svou virózou za pomoci interferonu gama :-). Večer díky tomu vypadal o moc lépe! Navečer se za námi zastavili kamarádi Ondra s Petrou, kteří se s námi podělili o radost z lezení a ze života vůbec, zároveň s tím došly zásoby (alkoholu) :-).

DPP_0015IMG_1841IMG_1858DPP_0016DPP_0115

Čekal nás druhý a poslední rest day. Adam se Zdeňkou zahájili den časnou vycházkou a Andrea během. Tentokrát jsme si vyjeli do městečka Alessia, které je velmi turistické – kolem pobřeží se táhne pás hotelů s hotelovými plážičkami. Díky poklici z mraků jsme se opět nevykoupali, zato jsme si dali obrovitánskou pizzu, nakoupili a mazali zpět do Vesalla, abychom stihli malou túru po údolí přes nádherné historické mostky a prohlídku skanzenu v Castellu.

20150506_103027-2 DPP_0142
20150506_123028-2 OLYMPUS DIGITAL CAMERA  OLYMPUS DIGITAL CAMERA DPP_0021 DPP_0018 DPP_0020 OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Poslední lezecký den jsme zůstali skoro „doma“. Lezli jsme v sektorech Coletta a Reunion. Únava z předešlých dní se již nastřádala více či méně u všech, a tak Adam nařídil vymáčknout ze sebe všechno včetně slzy bolesti. To nakonec nebylo ani tak těžké. Skála obou sektorů se vyznačuje přítomností malých jehliček, které sice pěkně drží, zároveň však přitom skalpelují pěkně prolezená bříška prstů. V Colettě, kde se nám cesty zdály mírně obtížnější oproti jejich označení, i tak jsme vylezli několik 6a a také pěkný koutek nazvaný TELEFATICA 6a+, Tomem přejmenovaný na „rozhoď nožky“. Adam si zde vyvedl AF cestu TRITACO 6c+ a už jsme frčeli do Reunionu, což je opravdu pěkný kus skály, schovaný ve stínu lesa. Zde jsme si doodřezali zbylé prsty, ovšem zaváleli Adam, Zdeňka, Tom a Vláďa. Adam vyvedl AF MERCI LAURENT – 17 m – 7a – nádherně převislou cestu s pěknými chyty (šalinami, jak nás poučili Ondra s Petrou), do které nastoupil i Tomáš a po dvou přelezených třetinách se pohoupal a následně Vláďa, který díky odpočinku v odsedce nakonec topoval – gratulace! A Zdeňka s Tomem na závěr zvládli TR cestu SALAZIE – 17 m – 6b+.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA DPP_0027 DPP_0028 OLYMPUS DIGITAL CAMERADPP_0198DPP_0216

Vzhledem k tomu, že naše lezecké výkony zasluhovaly oprávněnou odměnu, odjeli jsme na večer zpět do skanzenu v Castelle a tady si na terase s dokonalými výhledy dali voňavou kávu a drink – Aperol Spritz (Aperol + Prosecco + soda), k němuž jsme k našemu velkému překvapení dostali plný stůl jídla. Trochu jsme se tak obávali, kolik ten drink vlastně stojí, ale obavy to byly zbytečné – LA BELLA ITALIA – DOLCE VITA!!!

DPP_0232DPP_0162 20150507_174622-2 DPP_0030 DPP_0243OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Cíl: Oltre Finale

Ubytování: Calstelbianco, část Vesallo, AGRITURISME CASA DEI NONNI – cena 590 Euro pro 6 osob

Délka cesty: 2000 km (z Českých Budějovic)

Mýtné: 90 Euro (Itálie), 18 Euro (2x Brenner), rakouská dálniční známka

Účastníci:
Andrea Tetourová
Iva Hanušová
Zdeňka Bajgarová
Adam Bajgar
Tomáš Doležal
Vladimír Talíř

 
Posted in Horolezectví and tagged , , , .

One Comment

  1. Ahoj Andreo, narazil jsem na tento tvúj článek. Chystáme se na jaře také někam k Finale. Myslíš, že bych tě mohl požádat o telefon, pokud nechceš tak alespoň mail. Rád bych sehnal více informací. Případně, pokud chodíš lézt na stěnu do Písku, tak bych za tebou zašel. Díky moc, Ruby

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *