Po výletě po Kalifornii, kterou máme popsanou zde http://www.horyzdalky.cz/2015/07/05/kalifornske-narodni-parky-a-mt-whitney/, jedeme na Aljašku.
Náš hlavní cíl výletu, pokus o výstup na nejvyšší vrchol Severní Ameriky, začal přistáním na mezinárodním letišti v Anchorage, hlavním městě Aljašky. Známější název pro Denali se někdy uvádí starší název Mt. McKinley.
Již před začátkem jsme se rozdělili do 2 stanových skupin. Akim s Pavel (osa ČR) a Fredrik (Švédsko) s Juanem (Španělsko).
30.5. Přistáváme na letišti, těsně po půlnoci, a hned je nám patrné, že tmy si tady moc neužijeme, je zde totiž světlo po celý den. Na letišti si zajistíme ubytování, z hotelu si pro nás přijeli a my se hned ubytovali. Zde byl také sraz se čtvrtým parťákem a to s Juanem ze Španělska.
31.5. Nakupujeme v Anchorage jidlo, nějaký lezecký materiál a jedeme autobusem do Talkeetny, vstupní brány na Denali. Hromadná doprava zde není opravdu levnou záležitostí, cena pro jednoho autobusem za jednosměrnou jízdu stojí 65 USD, vlak dokonce 99 USD.
1.6. Na dnešní den máme zamluvený let na ledovec Kahiltna, a tak ráno vyrážíme do rangerské stanice, kde je nutné zaplatit poplatky za vstup do národního parku, projít školením o bezpečnosti na hoře a vyzvednout speciální záchodové kbelíky, které se používají při lidských potřebách a exkrementy je možné házet pouze do speciálních ledovcových trhlin. Díky tomuto pravidlo je hora velice čistá a i přes poměrně velké množství lidí nesrovnatelně čistější než oblíbené hory v Kyrgyzstánu či Tádžikistánu. Protože cesta mezi přistávací dráhou a kempem 1 se doporučuje, z důvodu velkého množství trhlin a vyšší teploty, procházet kolem půlnoci, dohodneme si s naším pilotem firmy Sherlon air na odlet v 19:00, abychom nemuseli stavět stan i u přistávací dráhy. U letecké agentury si půjčujeme sáně, kupujeme benzín do vařičů a dostáváme bambusové tyčky pro označení uschovaného materiálu. Čas je dodržen přesně, my si stíháme ještě dát poslední místní hamburger a v 7 opravdu odlétáme. Za nějakých 40 minut přistáváme na ledovci Kahiltna, kde nás vítá místní ranger a informuje nás, že poslední týden bylo docela pěkné počasí. My jen doufáme, že to jen tak neskončí a čekáme do 22:00 a vyrážíme do C1. Bohužel pěkné počasí skončilo půl hodiny po našem startu a my tak celou cestu šli v padajícím sněhu a špatné viditelnosti.
2.6. Navázaní na lano jdeme slepě po stopách a trasírkách směrem k C1 (tzv. Ski Hill camp – 2400m). Tam také asi za 4 hodiny docházíme, stavíme stan a jdeme si lehnout. Ráno se probouzíme a máme krásné počasí, tak sušíme. Ale najednou se zase zatáhlo a začalo opět sněžit. To už jsme byli sbalený a tak jsme vyrazili nahoru do C2. Počasí je ještě horší než předešlý den, proto se Fredrik s Juanem rozhodují, že se v cca polovině cesty utáboří. Akim s Pavlem se rozhodují dojít až do C2 (Motorcycle Hill – 3300m). Šlo se ve velice špatné viditelnosti, stopa byla zavátá a trasírky byly vidět jen velice slabě. Ale i tak, sice až kolem půl noci asi po 7 hodinách chůze, jsme došli až do C2.
3.6. Počasí se neustále zhoršuje, sníh někdy zasype celý stan a proto se alespoň „zabavujeme“ jeho odhazováním. Hrajeme člověče nezlob se a často koukáme na telefonu na různé filmy a seriály. Mobilní telefony jsme nabíjeli přes solární nabíječku.
4.6. Dopoledne přestalo sice sněžit, avšak viditelnost byla nadále minimální. I přes to dorazili Fredrik a Juan za námi do C2 a tak jsme alespoň už nebyli rozdělení.
5.6. Opět relaxujeme ve stanu, případně se bavíme odhazováním sněhu.
6.6. – Ráno se udělalo krásně, bylo zcela jasno a tak neleníme a balíme stan, abychom mohli vyrazit nahoru. V C2 zahrabujeme pár nepotřebných věcí, jako sněžnice či čelovky. Čelovka zde opravdu není třeba ani úplně v noci. Kolem záhrabu zapíchneme bambusové trasírky s názvem naší skupiny „Hory z dálky“ a vyrážíme nahoru. Stále s jedním baťohem na zádech a s jedním na saních. Směřujeme směrem k Squierrel Hill a hlavně k místu zvaném Windy Conner, které je známé tím, že se zde potkávají větry, vítr se často mění ve vichřici a je zde tak velmi nízká pocitová teplota. No nám nefoukalo skoro vůbec, ale i tak cesta do C3 dala zabrat. Po několika hodinách docházíme do C3 – nazývaný Besin Camp či předsunuty základní tábor. My mu říkali klasicky Base camp. Jedná se vlastně o malé stanové městečko s rengerovkou základnou s lékařskou stanicí, kde je možné se nechat ošetřit od trvale přítomných záchranářů.
7.6. Přes noc je venkovní teplota kolem mínus 30 st. a my jsme si tak říkali, že to je na začátek docela dost. Ale pravděpodobně to byla nejstudenější noc celého pobytu. Viditelnost se zhoršila, nahoře bylo vidět, že tam pěkně fouká. Avšak v base campu foukalo minimálně. BC má velikou výhodu v aktuální předpovědi počasí, každý den je u rengerovské stanice vyvěšená tabule s aktuální předpovědí na 3-4 dny dopředu. A dle ní to na min. 4 dny na výstup nevypadalo.
8.6. Jdeme s vynáškou do sedla nad base campem. Jde asi o 600 metrové převýšení, cestou se prochází přes Headwall, kde jsou nataženy fixní lana a pomocí jumarů se leze nahoru. Zde poznáváme, jaká Denali může být. Vítr fouká velice silně, sníh štípe do tváře a pocitový teplota byla velice nízká. Akim sundal na chvilku kvůli focení péřové rukavice a velice toho litoval. Mráz v okamžiku zalezl až pod nehty a tak musel Pavel vykopat díru ve sněhu pro vynášku sám. Fredrik a Juan vynesli materiál radši jen pod fixní lana.
9.6. Pořád špatné počasí, předpověď špatná. Zabavujeme se klábosením s ostatními skupinami, či maximálně procházkami po kempu, kde bylo možné vidět spoustu sněhových hradeb kvůli ochranně proti větru, až některé měli vysokou architektonickou hodnotu. Například některé dokonce zakončené cimbuřím a podobně. Prostě každý se baví, když není co dělat, po svém.
10.6. Pořád špatné počasí, některé skupinky, které byly v base campu dlouho, vrchol vzdávají a sestupují, někteří, kteří zkoušeli vrchol i přes špatné počasí, čekají u rangerů na ošetření omrzlin.
11.6. A konečné, na tabuli se ukázala konečně lepší předpověď. Za 2-3 dny začne okno s pěkným počasím.
12.6. Už je lépe, ale je vidět, že nahoře pořád fouká jako blázen.
13.6. Počasí relativně dobré, předpověď taky. Vyrážíme tedy nahoru. Pavel s Akimem se rozdělují s tím, že Pavel vyrazí dřív se stanem a postaví ho v C4 – Hight campu, Akim zahrabe v Base campu nepotřebné věci a nabere cestou nahoru vynášku, kterou jsme nechali v sedle před 5 dny. Z důvodu delšího horšího počasí se v BC nakumuloval vysoký počet horolezců, kteří v ten samý den jako my chtěli vyrazit nahoru. To způsobilo viditelný dlouhý štrůdl lidí jdoucí nahoru k fixním lanům. Ten se však nikde na dlouho nezarazil, dokonce ani na fixních lanech to docela šlo. V sedle byla už docela zima a foukal vítr. Námahu ztěžoval hlavně vítr na hřebeni, vyšší nadmořská výška také byla velice znát a tak jsme došli do C4 velice znavení. Pavel asi o 2 hodiny dřív než Akim, ale nebyl zcela odpočinutý ani po Akimovo příchodu, ale stan byl již dostavěný. Dostavěli jsme sněhové hradby a šli si rovnou lehnout do spacáků.
14.6. První noc strávená v Hight campu a první možný vrcholový den. Ten nám zhatil silný vítr, který nám dokonce zbořil sněhovou zeď. Rozhodujeme se počkat na další den a takhle se rozhoduje celý kemp a na vrchol ten den nešel tak nikdo. Všichni šetřili síly na další den.
15.6. Vrcholový den, ráno již příliš nefouká, a proto je celá C4 na nohou a vyráží směr vrchol. My v 9:15 vyrážíme nahoru také, mezi prvními. Z kempu se lehce sklesá, aby se začalo stoupat a traverzovat do Denali Pass v 5,5 tisícové výšce. Tento traverz byl docela nepříjemný, chvilkama foukal silný vítr a foukal tak sníh do obličeje. Proto bylo nutné místy zapíchnout do sněhu cepín a počkat, až vítr ustane. Ale jak jsme se dostali do Denali sedla k tzv. fotbalovému hřišti, udělalo se úplně dokonalé počasí, skoro bezvětří. Ještě se tak hodinu stoupá, když se konečně objeví v dálce vrchol, což ale znamená, že je to ještě min. 3 hodiny namáhavé chůze. Pak stačilo projít konečný vrcholový hřebínek a už stojíte na vrcholu nejvyšší hory Severní Ameriky. Akim v 15:30, Pavel a Juan za 40 minut po něm a Fredrik za dalších 20 minut. A tak děláme v 16:30 poprvé společnou naší vrcholovou fotku. Jsme spolu už na 3tí expedici a ještě nikdy jsme nedošli na vrchol společně. Akim tak strávil na vrchole celkově 1,5 hodiny, což není na jedné z nejstudenějších hor světa běžné. Počasí bylo opravdu dokonalé. Pokocháme se krásnými pohledy dolů a sledujeme skupinu Korejců, která zabere vrchol na min. čtvrt hodiny, protože měli bez přehánění min. 30 vlajek nějakých sponzorů a s každou se museli nechat vyfotit. Na to začneme klesat až do hight campu.
16.6. Sestupujeme do relativního bezpeční do C3 base campu. Kde stavíme stan a dopíjíme poslední loky slivovice.
17.6. Plán na tento den bylo sestoupit do C1, ale už jsme se chtěli co nejdřív najíst nějakého normálního jídla, trošku jsme se hecli a došli někdy po půl noci až k přistávací ploše. Cestou jsme se ještě zastavili v C2 pro uschované věci a udělali zde malí piknik na sluníčku.
18.6. Ráno v 8 docházíme do místního rangerovského stanu, a informujeme, že jsme se vrátili, aby nám zavolali naší leteckou společnost. A to opravdu asi do hodiny pro nás naše letadlo přiletělo a odvezlo zpátky do Talkeetny. Zde již nemohl chybět zasloužený místní hamburger, sprcha a několik místních piv Denali. Nakonec jsme skončili v místním klubu na koncertě.
video z přednášky o Denali v rengerské stanici je možné vidět zde: https://www.youtube.com/watch?v=8qxNj0wXhzc
údaje z GPSky zde: https://www.strava.com/activities/340547797
Následně jsme projeli autem Aljašku: http://www.horyzdalky.cz/2015/07/10/krizem-krazem-aljaskou/
Účast:
Martin Jáchym (Akim)
Pavel Rozehnal
Fredrik Östman
Juan Bolaños
Pingback: Křížem krážem Aljaškou | Hory z dálky
Pingback: Kalifornské národní parky a Mt. Whitney | Hory z dálky