Kaiser Franz – Josef – Klettersteig

Rýsovala se volná sobota a pěkné počasí, a tak jsme hledali vhodnou ferratu na jeden den, což jinými slovy znamenalo krátký nástup a pěkně dlouhou cestu po skále. Kaiser Franz – Josef – Klettersteig s dobou nástupu 15 minut a 860 výškovými metry v Hochschwabgruppe tyto představy přesně naplňoval.

Vyjeli jsme z Českých Budějovic v 6 hodin a počítali jsme s tím, že kolem 9 hodiny už budeme na místě, nicméně začátek prázdnin v Bavorsku nás zdržel na dálnici, a tak jsme na parkoviště u jezera Leopoldsteiner See dorazili až po 10 hodině. Parkoviště je zdarma a navíc jsou tu i toalety a stánek s občerstvením – ideální začátek a závěr cesty, o krásném jezeru ani nemluvě. Kolem půl jedenácté jsme stáli pod nástupem, bohužel asi s deseti dalšími lidmi. Jak už to u ferrat bývá, je jejich začátek postaven tak, aby případně nedostatečně vybavené jedince eliminoval hned na začátku. Také naše déčková ferrata tak začínala ostřeji, přičemž po přelezení prvního úseku je možné uniknout pěšmo, ovšem přeci jen se musí přelézt. Při našem příchodu už dva lidi slézali od prvního těžšího místa, byli zde však i slabší jedinci, kteří se nechtěli vzdát a zůstali viset v půlce tohoto výstupu, z něhož už nebylo cesty zpět, jen vpřed. Mezi adepty na přelezení cesty byli i tři kluci ze Slovenska, kteří nám při čekání na nástup sdělili vždycky výbornou zprávou na začátku cesty – včera se z ferraty zřítil ze 100 m výšky člověk. Trpělivě jsme čekali až všichni nastoupí do cesty, nicméně jeden Rakušan zůstal sedět v dost silovém úseku, který je dobře přejít rychle, a že nepůjde – tak jsem musela vynaložit všechno své psychologické umění a po 10 minutovém povzbuzování, přemlouvání a udělování pokynů k přelezení těžšího místa, se konečně pohnul a první úsek dokončil. Uff. To ale byla dřina. Přeci jen z takového čekání bolí ruce více než z lezení.

Po překonání první části se přecházela první cesta lesem k dalšímu nástupnímu místu (zde je právě možné z ferraty uniknout na turistickou cestu), které již znamenalo 300 výškových metrů lezení, a také velmi vzdušné a krásné výhledy do údolí k jezeru a na okolní štíty. Ty byly za krásného počasí opravdu skvostné. V této části se přelézali vertikálně skalní věže a některé úseky byly silovější, nicméně velmi pěkně odjištěné, nejednalo se však jako u jiných ferrat jen o jednotlivé těžší kroky, ale skutečně o delší přelezy. Po přelezení této části jsme opět dorazili k místu, jež se přechází. Vzhledem k délce (1200 m) a převýšení ferraty jsme již byli trochu vyšťavení, a tak jsme se rozhodli pro malou svačinku ve stínu lesíku. Ta nám dodala energii pro příkrý výstup lesem a loukou k poslední skalní věži, na které byl již jen jeden silový úsek a jeden těžký krok (doporučuji obejít zprava, skála je kolem lana totiž absolutně uklouzaná) a byli jsme nahoře u lanového můstku, který je nepovinný :D. Dali jsme si vrcholové pivko a udělali pár fotografií a mezitím dorazili kluci ze Slovenska, které jsme v cestě předběhli, a stěžovali si na stržené puchýře na rukou. Faktem je, že ferrata je trochu silová a hlavně dlouhá, takže je možné ji doporučit dostatečně zkušeným nebo kondičně vybaveným ferratistům. Shodli jsme se, že pro začátečníky bez dostatečné kondice se nehodí. Klettersteig je časově odhadován na 4 hodiny, nám i s čekáním stačilo 3, 5 hodiny. Cestu jsme si opravdu užili, nicméně to jsme ještě nevěděli, co máme před sebou. Přečetli jsme si, že sestupová cesta má trvat 2 hodiny, ale že budou tak náročné, to jsme netušili. Po zhruba třetině sestupu se totiž krásná stezka mezi vzrostlými stromy mění ve velmi příkrou a místy nebezpečnou cestu bez jakéhokoliv zajištění kolem malých skalek. Říkali jsme si, že jestli někde spadl člověk, čekali bychom to tady. Sestup tedy znamenal 1, 5 hodiny plného soustředění. U jezera jsme si dali sestupové pivo :D, které bylo stejně zasloužené jako výstupové, a koupel (ovšem ten nekonečný sestup nás na rozdíl od výstupu netěšil, i když nakonec byl vlastně velmi dobrodružný). Po příjezdu domů, který již trval předpokládané 2, 5 hodiny, jsme si na i – dnesu přečetli zprávu, že včera (30. 7.) se z naší ferraty zřítil z výšky 300 m Čech – bylo nám úplně jasné, z kterého místa to bylo. Také jsme mrkli důkladněji do průvodce na Abstieg, abychom se dozvěděli, že sestupová cesta č. 822 je velmi vzdušná, příkrá a nezajištěná, s vykřičníkem.

Takže, pokud se rozhodnete pro tuto překrásnou ferratu, lze jen doporučit přijet k jezeru již večer, vyrazit hned ráno a sestupovou cestu volit přes vrchol po č. 820, ta je sice velmi dlouhá (4 hodiny) nicméně s překrásnými výhledy a hlavně bezpečná (to samozřejmě neplatí pro ostřílené hochy a holky).