Tradiční výlet do Švýcarska tentokrát vyšel na srpen, protože Akim s Pavlem přijeli v červnu z Aljašky, kde dobyli Denali a Akim potřeboval trochu vydechnout. I když jsme chaty objednávali před jejich odjezdem v polovině května, byly dny druhého termínu  již plně obsazené, a tak byl datum odjezdu přesně stanoven bez ohledu na počasí – od 9. 8. do 13. 8. Podle předpovědi však bylo jasné, že o víkendu 9. a 10. 8. bude v Monte Rose silně pršet resp. sněžit. Plán byl, že budeme spát první noc v Monte Rosa Hutte, následně dvě noci v Cappana Regina Margherita a znovu sestoupíme do Monte Rosa Hutte. Vzhledem k tomu, že bylo možné přebukovat pouze první termín, resp. jej posunout o den, bylo jasné, že ze dvou nocí na Margharitě zůstane jen jedna, což nakonec bylo evidentně dobře. Před Zermattem jsme ve Vispu přespali tradičně u seníku, resp. kvůli celonočnímu dešti přímo v něm a ráno vyrazili na zubačku do Zermattu, kterou jsme se dovezli do mezistanice Rottenboden, kde začínala naše zhruba čtyřhodinová deštivá cesta na Monte Rosa Hutte.

Na této luxusní chatě jsme dostali pokoj jen sami pro sebe a byli jsme důrazně upozorněni, že musíme vařit a jíst venku, což za deště bylo malinko složité ;). Navečer se podle předpovědi obloha rozjasnila a vypadalo to, že dvoudenní okno s dobrým počasím klapne.  V restauraci byl český guide, který nás varoval, že přechod ledovce – Grenzgletscher na Signalkuppe (4. 553 m. n. m.) nebude jednoduchá záležitost, neboť jednak je velmi teplé léto a jednak uplynulé dva dny nasněžilo v nejvyšších místech 50 cm sněhu. Bohužel bylo jasné, že se na přechod ledovce chystáme sami, a tak jsme se rozhodli vyjít až v pět hodin, abychom byli u ledovce až za denního světla. Čekalo nás 1800 výškových metrů, to však nakonec byl ten nejmenší problém. Podle plánu jsme došli kolem šesté k ledovci a drželi se podle udělených rad vlevo. Cesta nás však zavedla přes nepříjemně šklebící se trhliny do slepé uličky a donutila nás vrátit se krkolomnou cestou zpět. Padla na nás trochu beznaděj, vypadalo to, že se přes pole trhlin nedostaneme a náš výlet tím pádem skončí potupně hned na začátku. Z výše položeného místa, z něhož jsme sestupovali nazpět, jsme si ledovec prohlédli a vytipovali, kudy by to mohlo jít. Po zhruba třech hodinách složitých přechodů ne moc bezpečně vypadajících mostů a přeskoků trhlin, které jsme museli vícekrát obcházet dlouhým traverzem jsme se dostali na kótu 4. 000 m. n. m. a před sebou uviděli již vyšlapanou dálnici na Signalkuppe (5. nejvyšší horu Alp), po níž chodí ponejvíce klienti s guidy z chaty Riffugio Gnifetti (hodnoceno stupněm obtížnosti snadný), tedy z italské strany. Byli jsme rádi, že jsme ledovec zdolali, zároveň jsme však byli unavení, neboť jednak to bylo psycho a jednak bylo nutné prošlapávat hluboký čerstvý sníh, také rychlý výstup z 2. 800 m. n. m. udělal své. Posledních 550 výškových metrů nám tak připadalo nekonečně dlouhých, ačkoliv cíl – chatu Cappana Regina Margherita, která je nevýše položenou chatou v Evropě a je postavena na vrcholku Signalkuppe, jsme již měli po celou dobu na dohled. Akim s Davem se však kousli a došli se podívat ještě na Zumsteinspitzi, neboť zvažovali přechod sedýlkem mezi tímto vrcholkem a Dufourspitzí (Monte Rosou) jako svůj cíl na další den. Chata Cappana Margherita je postavena v tradičním stylu a my jsme museli obdivovat naše předky, kteří ji na vrcholu hory před 130 lety postavili. Příchod na ni je v posledním úseku relativně příkrý a nám se již z nadmořské výšky trochu motala hlava, výšková nemoc však u všech gradovala během noci, a tak jsme toho moc nenaspali a ani nemohli ocenit snídani, která byla v ceně, neboť jsme do sebe žádné jídlo nedostali.

Ačkoliv jsme se těšili na zasloužený odpočinek, ten bohužel nepřišel. V noci jsme se všichni více či méně potýkali s nadmořskou výškou, takže jsme toho příliš nenaspali, u snídaně jsme byli jak přejetí parním válcem. Martin se nakonec plánu na Dufourspitzi vzdal, neboť přechodový hřebínek do strmého sedýlka mezi kopci Zumsteinspitze a Dufouspitze byl pod sněhem a také skalnatý hřebínek na ni byl zčásti pokryt sněhem, což zvyšovalo významně nebezpečnost tohoto  technického přechodu. My ostatní jsme si trochu oddychli, jít totiž přes ledovec ve třech lidech nebylo úplně bezpečné. Na dnešní den jsme my ostatní měli naplánované původně tři vrcholy nad 4. 000 metrů, ale kluci se báli stavu sněhu na ledovci, který by za velmi teplého počasí mohl ztížit/znemožnit přechod trhlin zpět. Vybrali jsme tedy jen dva kopce – Zumsteinspitzi (4. 563 m. n. m. – 4. nejvyšší hora Alp) a Parrotspitzi (4. 432 m. n. m.), abychom se vydali na cestu zpět co nejdříve.

Po dosažení vrcholu třetí čtyřtisícovky během dvou dnů jsme již museli obrátit své kroky směrem k ledovci. Malinko se nám ulevilo, neboť jsme před sebou uviděli guida s klientem, a tak jsme doufali v lepší cestu zpět. Tato naděje se však nenaplnila – museli jsme konstatovat, že naše cesty se snad ze dvou třetin shodovaly a ani guidova trasa se nedokázala přeskokům a přechodům trhlin vyhnout. Pravda byla, že sníh byl již velmi rozbředlý, a tak kromě toho, že hrozilo jako předchozího dne, že se okraj trhlin s námi utrhne , nyní jsme se nemohli z rozbředlého sněhu ani odrazit a báli jsme se, že po břečce sjedeme rovnou do ledovce. Nutno poznamenat, že kromě trhlin velkých jako domy, zde bylo i spousty těch neviditelných, kam jsme každý opakovaně zajeli tu po kolena, tu po pás. Moc jsme si tedy oddechli, když jsme měli cestu za sebou a úspěch jsme na chatě zapili pivem i dvěma. Odpoledne jsme si vychutnali na terase za plného slunce a s úžasnými výhledy na hory již zdolané i nezdolané – Matterhorn, Breithorn, Pollux, Castor, Liskamm a Dufourspitzi – kvůli té posledně jmenované se sem nejspíš ještě vrátíme, abychom ji zdolali normálkou z chaty Monte Rosa Hutte. Ráno jsme si ještě dopřáli sestup z chaty až do údolí do Zermattu a vůbec jsme té námahy nelitovali, všechna ta krása za to opravdu stála, po sestupu do Zermattu ještě příjemně osvěžila po cestě tradiční návštěva termálních lázní, a pak již domů….

Účastníci:
Radka Kozáková
Andrea Tetourová
Martin Jáchym (Akim)
Petr Benhák (Beny)
David Dvořák

Délka cesty celkem: 1670 km

Cena chat (lze uplatnit OAEV) – nutná rezervace !!!
Monte Rosa Hutte – 30 CHF/noc/osobu
Cappana Regina Margherita – 45 euro/noc+ snídaně/osobu
Zubačka do Rottenboden (jednocestná) – 38 CHF
Cesta z Tasche do Zermatu (tam i zpět) – 16 CHF
Termální lázně – 18 CHF
Voda na chatách – 4 CHF resp. 4 euro za litr, pivo přiměřeně více 🙂