Monte Zoncolan, Tre Cime & sedla Giau, Falzarego, Gardena, Sella a Pordoi

Na poslední slušný prodloužený víkend tohoto roku jsme si s Honzou nachystali výlet do Dolomit na kola. Akce byla naplánována s měsíčním předstihem, takže jsme byli velmi příjemně překvapeni, když se předpověď postupně zlepšovala a zlepšovala. Nakonec to vypadalo, že se pro nás chystá slunečný víkend s teplotami kolem 10°C.

Z Brna odjíždíme o půl třetí a kolem 23h už projíždíme přes Cortina d’Ampezzo a za dalších 16km parkujeme u našeho ubytování – https://www.airbnb.com/rooms/7644919 .

Den 1 – Tre Cime di Lavaredo (Rifugio Auronzo) & sedla Falzarego a Giau

Na první den si chystáme pěkný úkol – z Cortiny na Tre Cime di Lavaredo (Rifugio Auronzo), 2360m a zpět s následným přejezdem sedla Falzarego, 2105m a přes Passo Giau, 2236m zpět.

Výjezd na Tre Cime je rozdělen na dvě části – první kilometry jsou v průměru kolem 9% a to pravé osvěžení přichází na 4 kilometru od cíle – zde se silnice zvedá do průměru kolem 13ti procent a toto si drží až do konce. Nahoře prožíváme pocity štěstí (že už jsme tu a nemusíme výš) a užíváme si krásných výhledů na skalnaté věže a údolí. Po pár minutách vyrážíme dále a druhým údolím dojíždíme zpět do Cortiny. V tuto chvíli už máme nastoupaných krásných cca 1800m

DSC_0109 DSC_0112 DSC_0115 DSC_0117 DSC_0118 DSC_0123 DSC_0128 DSC_0130

Po krátkém odpočinku vyrážíme na Falzarego, kde nahoře potkáváme partičku českých cyklistů – prodloužený víkend je motivací pro všechny. Oblékáme na sebe všechny vrstvy oblečení a užíváme si pěkného sjezdu. U serpentíny číslo 1 sjíždíme na traverz k údolí nad kterým se tyčí sedlo Giau, známé z Giro d’Italia. Výjezd je přejemných 10km naprosto konstatního stoupání v 9ti procentech. Do stoupání najíždíme s tachometry ukazujícími 100km a 2700m nastoupaných. Výjezd nás už docela prověří – nahoře máme nastoupaných krásných 3700m. Užíváme si sjezdu do Cortiny a Pavel pak ještě pokračujeme mírným sjezdem k našemu ubytování, kam dojíždí za tmy.

DSC_0135 DSC_0137 DSC_0145 DSC_0140 DSC_0144 DSC_0146 DSC_0153

Den 2 – profláknuté kolečko přes sedla Gardena (2136m), Sella (2244m), Pordoi (2239m) a znovu Falzarego (2105m)

Ráno vstáváme kolem 8h a vyrážíme k jezeru Lago Di Alleghe, odkud chceme startovat na nejokruh v Dolomitech. Již cestou tám si vybíráme cestu k jezeru, která je sice kratší (asi o 2km) ale také o min půl hodiný časově delší. Každopádně jsme navštívilí pár míst, která by za stála za to projet na kole také. Místo na parkování nacházíme bez nejmenších problémů a chystáme se vyrazit. Už jen boty a jdem na to. A ejhle – Pavel zjišťuje, že boty budou trochu problém – nechal si je na ubytování. Jelikož už se blíží 11h nedává nám to příliš prostoru na improvizaci. Rychle se rozdělujeme – Pavel pojede domů pro boty, Honza si cvičně vyjedeme Falzarego ze západu (krásných 1200m převýšení) a potkáme se za 1,5h v sedle. Zní to jako dobrý plán – jediná nevýhoda, že toto sedlo pojedeme dneska ještě jednou na závěr projížďky. Stejně si Honza chtěl pořádně zajezdit, tak dostane příležitost.

DSC_0160 DSC_0168 DSC_0171 DSC_0173 DSC_0176 DSC_0181 DSC_0184 DSC_0191 DSC_0194 DSC_0196 DSC_0203 DSC_0205 DSC_0206 DSC_0209 DSC_0212 DSC_0219 DSC_0222 DSC_0223 DSC_0232 DSC_0236

Za hodinku a půl se skutečně potkáváme v sedle a bez zbytečných prodlev vyrážíme. Nejdříve nás čeká sjezd do městečka La Ila, po rovince přejezd do Pescota a už se před námi ukazuje sedlo Gardena. Jsme v prvním sedle okruhu a hodinky ukazují půl třetí – času není mnoho. Rychle se oblékáme a sjíždíme a vyjíždíme do sedla Sella. Už víme proč je to tu tak oblíbené – nesjíždí se nijak hluboko a do každého sedla je to cca 400m výškových – pohodička. Po chvíli odpočinku a oblékání sjíždíme a vyjíždíme do sedla Pordoi – všechno jsou to příjemné sklony kolem 8%. Kolem 17h jsme v sedle a sjíždíme na nástup do sedla Falzarego. Poslední stoupání před námi a my máme ještě hodinku světla – pohoda. Honza sice trochu frfňá, že to jede dneska už podruhé, ale docela si to užívá. Poslední výškové metry si stylově vyspurtujeme. Pavel nasedá v cyklistickém do auta a sváží auto zatímco Honza si užívá sjezd do Cortiny. Před Cortinou se prohazujeme a Pavel za tmy sjíždí k ubytování. Celkově má Pavel 2600m nastoupaných a Honza o 1200m víc. Super den – i přes tu botu na začátku to nakonec klaplo výborně.

Den 3 – nejtěžší výstup Evropy – Zoncolan z Ovara

Poslední den nám vzhledem k cestě nezbývá už příliš času a tak se z rána přepravujeme do vesnice Ovaro, kde začíná skutečná legenda – Monte Zoncolan. Jde o 1200m převýšení v průměru 11,9% a kilometrovým úsekem v průměru 19,8%. Toto stoupání dokonale prověří jak tělo tak mysl. Vše začíná na křižovatce v městečku, odkud se cesta zvedá 2km prudkým stoupáním až za něj a kde začíná opravdové dobrodružství. První kilák je 13-15% na rozjetí a následují další ve 20ti procentech. Každých pár desítek metrů je na asfaltu jasně napsáno jaká procenta nás čekají. Střídají se čísla od 18ti do 22. Odpočinou se nedá ani pořádně v serpentinách (zatáčka), jelikož cesta se příliš neklikatí. Po tomto úseku se cesta zůží a pokračuje dále již v lidských hodnotách mezi 13ti až 18ti procenty. Cca 2km před koncem se to už konečně začne mírně rovnat – je zde i jeden cca 100m sjezd (čti rovinka), projíždí se třemi tunely s mírným 6ti procentním stoupáním a poslední půlkilometr je ve výživné patnáctce. Pocit (tedy radost, že už to končí), který zažijete na vrcholu se dá jen stěží popsat. Oba jsme to zvládli v jednom kuse bez zesednutí. Honza dal Pavla o nějakých 6 minut, že je velmi pěkný výkon – respekt. Celkově to máme za cca 1h9min a 1h15min.

Neskutečný zážitek!

DSC_0243 DSC_0245 DSC_0248 DSC_0249 DSC_0252 DSC_0257 DSC_0259 DSC_0261 DSC_0254 DSC_0253 DSC_0262 DSC_0263

Z vrcholu sjíždíme na druhou stranu do Sutria a údolím (přes sedlo) se vracíme do Ovara.

Účast:
Jan Pernička
Pavel Rozehnal

Posted in Cyklistika and tagged , , .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *