Vidět Neapol a zemřít

Neapol nás přivítala slunečným počasím. Již na letišti jsme si chtěli zakoupit kartičku ArteCard Campania, o které Akim zjistil, že za 32€/osoba (25€/student) můžeme na 3 dny využívat veškerou veřejnou dopravu a navíc umožňuje výrazné slevy na vstupné. Na letišti bohužel nebyla k zakoupení a tak jsme se za 3€ / osoba vydali z letiště uschovat batohy do Hotelu Ideal, kde jsme si již z Čech zarezervovali ubytování za 500 Kč / za osobu na noc se snídaní. Hotel byl hned u centrálního nádrží na Piazza Garibaldy. Na tomto nádraží jsme na informacích zakoupili zmíněnou ArteCard Campania. První zlevněný vstup jsme využili v Národním archeologickém muzeu v Neapoli (5€ / osoba). Ohromily nás velké antické sochy z mramoru, vytesané z jediného kusu, bohaté nálezy z Pompejí a Herkulanea. Velmi zajímavá byla lehce eroticky laděná expozice „italské kamasutry“ zachycená na freskách z Pompejí – do 20. Století byla expozice ženám a dětem nepřístupna 😉

P1090816 P1090820 P1090829 P1090834

Po návštěvě muzea jsme se vydali objevovat krásy Neapole. Tradiční italské uličky a ruch jako blázen J Velký rozdíl od Benátek, které je výrazně „pozlatěnější“. V Neapoli je „jedna velká Itálie“. Každé druhé auto je zedřené, bourané, pomačkané, což i odpovídá stylu jízdy. Na přechodu na zelenou nikdo nečeká, Italové troubí o sto šest. Každou chvilku je slyšet zvuk sirén avšak samotná sanitka kolem vás projede málokdy, protože se obvykle zasekne v nekončící koloně. Z pruhu do pruhu přejet nelze, jsou děleny betonovými ohradníky, čemuž se nedivíme, protože by se jezdilo všude možně.

P1090840 P1090850

Naším odpoledním hlavním úkolem bylo sehnat lístky na fotbal. Hrála Neapol s Fiorentinou, která zastává první místo v tabulce. Na informacích nás poslali do prodejny tabáku, kde se však lístky sehnat nedaly a prodavač nám navíc oznámil, že už je stejně vyprodáno. My jsme se ale nedali a po návštěvě pevnosti v Neapoli, kde jsme pořídli mnoho snímků s výhledy na Neaopol a Vesuv, jsme v časové tísni proběhli italskými uličkami a díky vstřícnosti Italů jsme se dostali včas na nádraží, odkud jsme se měli dostat k fotbalovému stadionu. Když jsme se blížili ke stadionu, Jana byla naprosto ohromena. Burácející stadion, všude mraky Italů, neuvěřitelný nepořádek, prázdné lahve, letáky, poházené odpadky. Kam jsme se podívali, tam stáli prodavači malých lahviček alkoholu a černých lahviček čehosi (Jana vsázela na drogy, Akim na dělobuchy a po prozkoumání lahvičky jsme zjistili, že se jedná o 20% likér – no tak snad to tak bylo 😀 ) Lístky jsme bohužel nesehnali. Akim zkoušel zkušeně vyhledat překupníky, avšak neúspěšně. Nicméně jakmile zápas začal, oběma začalo být skutečně líto, že toho nejsou součástí, protože skandování na stadionu bylo neuvěřitelně vzrušující. Se zklamáním opouštíme vřavu stadionu a vydáváme se ubytovat na hotel.

P1090853 P1090868

Musíme uznat, že za málo peněz hodně muziky! Pokoj byl malinký, útulný, čistý! Byli jsme nadšeni i ze snídaní, která byla více než dostačující! Večer jsme se vydali na večeři do restaurace pod hotelem. Jana ochutnala Italské gnocchi a Akim pizzu s brambory. Na účtence jsme našli tradiční poplatek za pečivo na stole 1€ a 15% poplatek obsluze „servizo“

Večer jsme prošli nočními ulicemi Neapole, kde průvodce nedoporučuje se pohybovat, vzhledem k časté drobné kriminalitě. Na každém rohu kartony, odpadky, hluční Italové a černoši prodávající „značkové zboží“ Uleháme již kolem deváte, naprosto znaveni minulou probdělou nocí. Ráno se probouzíme s nepříjemným očekáváním deštivého počasí. Naštěstí nebe vypadá jasně a tak Akim rozhodne, že se vydáme do Paestra a Amfi. Po více jak hodinové cestě vlakem, kterou Jana jako již tradičně celou prospala, vystupujeme v Paestum. Akima popadá panika. Nikde ani noha, u nádraží žádný ukazatel, kam se vydat, abychom neminuly náš cíl – antické město se třemi chrámy, jež bylo objeveno až v 18.století (chrámy do té doby byly zarostlé houštím a stromy). Paní na nádraží nás posílá směrem po dlouhé prašné cestě lemované stromy. Akim je stále nervózní, že nevidí již z dálky žádný chrám a děsí ho i klid a nepřítomnost pouličních prodavačů a shluky turistů. Po 10 minutách docházíme na konec cesty, kde konečně vidíme chrámy. Za 5€ (2,5€ pro studenta) si kupujeme vstupenky a procházíme zbytky antického města. Když stojíme u obrovských sloupů chrámu, připadá nám až neskutečné, že město nebylo objeveno dříve! Užíváme si krásné počasí, až neobvyklý klid od turistů a nádheru velkolepých staveb. Cestou zpět si dáváme výbornou italskou zmrzlinu a míříme zpět na nádraží na cestu do Amfi.

P1090884 P1090889 P1090900

Vystupujeme v Salermu a dobíháme autobus do Amfi. Po hodině cesty vystupujeme v pobřežním městě Amalfi. Navštěvujeme místní chrám, procházíme se krásnými uličkami a trávíme čas posedáváním moře, kde sledujeme výletní lodě, jak se perou u břehu s vysokými vlnami. Vzhledem k tomu, že máme dost času, Akima napadá, že bychom mohli navštívit ještě městečko Ravoli. Nasedáme tedy na autobus a vydáváme se na“ dobrodružnou“ cestu plnou serpentýn až na vrcholek kopců. (Místí řidiči autobusů mají na úzkých cestách nervy z oceli) Do Ravoli přijíždíme a už silně prší. Doslova prolétneme městečko a vracíme se zpět do Amalfi. Zde čekáme na autobus do Salerma. Čekáme však na špatné zastávce, na což nás naštěstí včas upozorní jedna dáma. Běžíme tedy na další zastávku a naskakujeme na poslední chvíli do přeplněného autobusu. Akim si brzy všimne, že jedeme jiným směrem, ale Jana ho uklidní slovy, že ten řidič přeci ví, co dělá a kam jede. Po cca 15 minutách jízdy si Jana všimne ukazatele na Sorento a Akima chce uklidnit, že jedeme správně. Nicméně Akim pohotově vyloví z batohu průvodce a zjišťuje, že jsme nasedli do špatného autobusu – Sorento není rozhodně Salermo! Naštěstí i ze Sorenta je přímé spojení do Neapole. Po příjezdu do Neapole jdeme na „tradiční italskou“ večeři Kebab. Byl výborný, ale v deset večer to nebyla dobrá volba.

P1090916 P1090917 P1090962

Akim se ještě ráno probouzí přejedený, ale Janča ho přemluví na snídani. Po snídani a následné hodince odpočinku, ke kterému nás dohnalo deštivé počasí, vyrážíme do Pompejí. V Pompejích naštěstí již neprší a my jsme ohromeni úžasně zachovalými domy po výbuchu Vesuvu v roce 79. Sopečný prach a láva vše tak dokonale zakonzervovala, až se nám to zdá nemožné. Cesty, chrámy, sloupy, části domů, malby, dokonale zdobené podlahy…neuvěřitelné! Cestou si prohlížíme několik zkamenělých lidí. To že jsou pod kamenem skutečně lidé, dokazují viditelné zuby či lebky, které jsou z části od kamenu odkryté. Vstup do Pompejí díky kartě Artecard Campania nás stál pouze 2€/osoba. Celou dobu v Pompejích po očku sledujeme oblačnost nad Vesuvem, neboť našim dalším cílem je právě návštěva sopky. Bohužel je Vesuv za mraky, ač pršet přestalo. Trochu se obáváme, že se nahoru nedostaneme.

P1090986 P1090999 P1100011 P1100028 P1100031

Po prohlídce Pompejí jdeme na infocentrum zeptat se, zda se můžeme z Pompejí dostat na Vesuv. Paní nám bohužel podá špatné zprávy, že vzhledem k počasí je Vesuv uzavřen. Akim se ale jen tak nikdy nevzdá a vydáváme se do Herculana, odkud by měl jezdit Vesuv Expres. Tato společnost je hned u nádraží, a protože cestou Vesuv vyšel z mraků, doufáme, že se tam dostaneme. Dostává se nám informace, že vyjedeme, až se k nám někdo přidá. Máme radost, uvidíme kráter! Mezitím do Vesuv Expres přichází další klienti a my jsme vyzváni k úhradě cesty na Vesuv. Uvedeno bylo 10€ za osobu – odvoz na Vesuv, čekání 90min a odvoz zase zpět, ale to by nebyli Italové, kdyby vás nechtěli trochu oškubat a tak ještě musíte zaplatit 10€ vstup na Vesuv (řidič nám lístky kupuje těsně před Vesuvem a ani vás nepřekvapí, že lístek běžně stojí 6,5€ / 4,5€ studentský). Natěšení vyrážíme na cestu, ale začíná lehce pršet. Čím více se blížíme, tím je Vesuv více v oblacích. Již cestou je nám jasné, že výhledy nebudou, ale snad alespoň uvidíme kráter. Vystupujeme kousek před vrcholem Vesuvu. Nahoru nám to trvá cca 30 minut a už vidíme tu nádheru přírody! Jana se přiznává k jedné neznalosti a čeká uprostřed černou díru do země. Nicméně je ve skutečnosti dno kráteru zasypané. I tak je společně s Akimem naprosto ohromená. Představa neuvěřitelné síly, kterou sopka vyvinula v roce 79, že popelem zasypala a lávou pohřbila 10km vzdálené Pompeje, je až mrazivá. Akimovi se z té nádhery udělalo konečně dobře, ale Janě je nějak těžko. Zcela promočení od deště, ale spokojení a ohromení se vracíme k odvozu.

P1100046 P1100055

Poslední večer v Neapoli hledáme restauraci, protože máme chuť na italské špagety. Bohužel míjíme pouze jedno rychlé občerstvení za druhým a tak vyhladovělí skončíme v McDonaldu. Jana si najivně myslí, že až se nají, tak se jí uleví. Po další „pravé italské“ večeři odcházíme na hotel. Nařizujeme budíka, abychom nezaspali cestu na letiště a bohužel nás čeká velmi rušná noc, protože Janě je opravdu hodně špatně. Ráno balíme, vracíme klíče od pokoje a vydáváme se na autobus na letiště. Řidič nás překvapí. Jako jediný kontroluje naší kartičku ArteCard Campania a protože nám prošla předchozí den (děláme, jakože o tom nevíme), musíme si koupit lístky na letiště za 4€/osoba. Vracíme se do Prahy na letiště, vyzvedáváme auto a jedeme zpět do ČB.

Účastníci:

Jana Fridová
Martin Jáchym (Akim)

Posted in Cestování.

3 Comments

  1. Dobrý den, zavítala jsem na Váš blog a článek se mi moc líbí! Za 3 týdny jedeme s kamarádkou do Neapole a chtěl bych se zeptat ohledně Artecard – cestu až do Paesta a zpět přes Salermo, Sorrento až do Neapole jste měli díky té kartě zcela zdarma?

    Děkuji moc za odpověď.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *