Předvánoční Izrael

Po Benátkách a Neapoli nás čekala poslední cesta za pár kaček pro tento rok a to tentokrát do Izraele (1 800 Kč / zpáteční s Wizzair). Vyrazili jsme ve čtvrtek dopoledne, nasbírali pár turistických vizitek v Praze, navštívili rodinu a v pátek ve 3 ráno jsme vyrazili na letiště. Auto jsme opět nechali kousek od letiště v obytné zóně.

Izrael na nás dýchla už při výstupu z letiště, vzduch byl úplně jiný, příjemný a my byli natěšení. Vydali jsme se z letiště shuttlem za 60 Shekelů /osoba až k našemu hotelu Alon v Jeruzalémě, který jsme si zarezervovali již z Čech za 850 Kč/osoba/noc. Vybalili jsme si v rychlosti to nejnutnější a vydali se na průzkum. Vzhledem k tomu, že byl pátek odpoledne, pomalu ale jistě se uzavíraly všechny židovské obchody a muzea – se setměním začíná židům Šábes. My jsme jako první zastávku zvolili Staré město a Zeď nářků. Před vstupem do oblasti jsme byli zkontrolováni vojáky, kteří byli na každém rohu. Není důvod se cítit v nebezpečí. Staré město má svou zvláštní energii. Střetává se tu mnoho kultur, vyznání a náboženství. U Zdi nářků jsme se s Akimem rozdělili do mužské a ženské části. Jana si všimla, že ženy modlící se u Zdi odcházejí pozpátku a to proto, že by jejich modlitby nemusely být vyslyšeny, pokud by se otočili k bohu zády. Muži si pro změnu musí nasadit Jarmulku, aby nestanuli před bohem nazí. Jana sledovala bedlivě prostředí, místa, zvyky obyvatel Izreale a večer předčítala Akimovi informace z internetu. Bloudíme krásnými uličkami Starého města, které je mimo jiné jedna velká tržnice se vším, na co si vzpomenete. Se zatměním se vydáváme projít Staré město znova, najednou je vše tišší, klidnější, téměř bez lidí. Přestávají jezdit autobusy, tramvaje, aut výrazně ubylo. Užíváme si noční výhledy, procházíme se a už nyní se těšíme na další den, kdy nás čeká návštěva Betléma.

 

P1100428 P1100439 P1100451 P1100485

V plánu jsme měli původně Mrtvé moře, ale protože k Mrtvému moři se dostaneme pouze autobusem židovské společnosti, která v sobotu nejezdí, volíme návštěvu Betléma, kam se dostaneme s arabskou společností. Ráno se vydáváme nejprve navštívit Jeruzalémský Chrám Božího hrobu ve Starém městě. Poměrně nenápadný chrám avšak místo, kde se podle tradice odehrál okamžik, který stál u zrodu křesťanství. U vchodu je kámen, na němž spočinulo jeho tělo a o pár kroků dál kamenná svatyně, jež uprostřed skrývá prostor, který je po bezmála dva tisíce let považován za místo Ježíšova pohřbu.Po návštěvě Chrámu se vydáváme na trh kousek od Damašské brány. V pátek večer jsme zde ochutnali vynikající Falafel a koupili si pár dobrot do hotelu. V sobotu ráno si zde nakupujeme výborné sladké pečivo v pekárně a spěcháme na autobus do Betléma. Janča, jak jinak, téměř celou cestu prospí – neuvěřitelné, kde ta holka všude dokáže usnout a ještě klidně během konverzace 🙂 Akim jí vypráví, že když přejížděli hranice s Palestinou, žádných kontrol si nevšiml, tak jsme zvědaví, co nás čeká cestou zpět. Jen co jsme vystoupili z autobusu, hned nám je v paták několik taxikářů, kteří nás chtějí svézt k chrámu Narození Páně, že nám prý zkrátí cestu o 40 minut. My se ale nedáme a chceme ukrojit co největší část Betléma a tak se vydáváme po svých. Procházíme obrovským tržištěm, kde se od ptactva přes králíky, jídlo, oblečení až po hračky a drogerii prodává naprosto vše. Neuvěřitelně to zde žije. Obchodníci vyvolávají, nakupující smlouvají, je tu až žasnoucí ruch. Žádné ženy zahalené v burkách, všeho všudy jsme za celou návštěvu Betléma potkali jednu zcela zahalenou ženu, ale potkáváme spoustu krásných arabských žen, které mají zahaleny vlasy do nádherných barevných šátků, nosící přenádherné barevné a originální dlouhé kabátky. Spoustu žen je tu oblečeno jako Evropanky, jen se liší zahalenými vlasy. Jana je z prostředí nadšená! Za pár desítek minut stojíme již u Chrámu. Vstupujeme nízkými dveřmi, které jsou postaveny tak, aby se každý musel před vstupem poklonit. Chrám jako takový je bohužel v rekonstrukci, takže si jeho krásu nemůžeme zcela prohlédnout. Vydáváme se tedy rovnou do zadní části, kde navštěvujeme jeskyni, kde se Ježíšek (dovolte mi vzhledem k blížícím se Vánocům tuto milou zdrobnělinu) narodil. Zrovna se zde shromáždila skupina jeptišek a zpívají oslavnou píseň. Velmi zajímavá atmosféra. Scházíme úplně dolů a vidíme na zemi hvězdu, jako místo označení narození, kterou věřící jeden po druhém políbí. Po návštěvě chrámu shlédneme na náměstí, kde mimo jiné právě zdobí nádherný velký vánoční strom s Palestinskou vlajkou na vrcholku, přehlídku dětských hudebníků, pravděpodobně slavnostní přivítání, ale bohužel jsme nezjistili, koho vítají. Vydáváme se ulicemi až ke zdi, která dělí palestinský Betlém od Izraele. Zvláštní pocit. Vysoká betonová zeď s ocelovými dráty na vrchu, osvětlující z vyhlídek Betlém. Je celá pomalovaná hesly a obrázky. Všechno mluví za vše – žádosti o konec rozepře, konec útlaku, obrovská touha po svobodě a klidu. Na zdi jsou vyvěšeny tabule s příběhy Palestinců žijících v Betlémě.  Jsou to nesmírně emotivní příběhy, které vypráví o mnohdy nepříjemných zkušenostech s izraelskými vojáky. Víte, na všech posvátných místech cítíme pokoru, respekt a obrovskou energii a naději, ačkoli nejsme žádného vyznání. U té rozdělující zdi je najednou všechno jinak. Cítíme sílu, kterou Palestinci musejí mít, aby se dokázali odtrhnout od pocitu nesvobody a žít alespoň trochu normálním životem, cítíme vzdor, snahu, ale zároveň jisté odevzdání osudu, nespravedlnost…přitom ať žijeme tady nebo tam, ať věříme v něco nebo v nic pořád jsme lidé, tak proč se na světě děje to, co se děje…Cestou zpět projíždíme hranicí a tentokrát jsme zkontrolováni. Z autobusu musejí vystoupit všichni arabové, zbytek je zkontrolován vojáky v autobuse. Chvíli trvá, než vojáci přistoupí k arabům a začnou je jednoho po druhém kontrolovat. Když kontrolují vojáci nás v autobuse, loučí se slovy „Enjoy Izrael“ celé to působí dost tísnivým dojmem. Chápeme na jedné straně obavy o bezpečnost, ale svobody si velmi vážíme. V podvečer se vydáváme na Olivovou horu, kde navštěvujeme největší židovský hřbitov na světě. Usedáme v jedné ze zahrad a prohlížíme si osvětlené město. Tma zde přichází velmi rychle a výhledy jsou fascinující. Když se vracíme dolů do města, opět vše kolem po Šábesu ožívá. Začínají jezdit tramvaje, doprava houstne, ulice, které jsme procházeli ještě ráno úplně sami, se zaplňují.

P1100496 P1100610 P1100603 P1100597 P1100577 P1100574 P1100560 P1100557 P1100548 P1100527

V neděli ráno se vydáváme navštívit mešitu Al-Aksá ve Starém městě. Vstup je v zimě omezen na cca 4 hodiny za den. Procházíme bezpečnostní kontrolou a vydáváme se do nádherného komplexu. Jana má na sobě šaty, bundičku a dlouhé černé legíny. Okamžitě jí stopuje jeden chlápek a posílá jí zapůjčit si šátek, neboť je prý nevhodně oblečená. Vydáváme se tedy na místo, které nám ukazuje a tam si nás odchytává jeden stařeček a chce Janě půjčit špinavý pochybný šátek za 20 Shekelů. To se Janě zdá podezřelé a tak se vydává zpět k policejní kontrole a ptá se, zda takto oblečená může vstoupit na Chrámovou horu. Ostraha Janu posílá dál, neboť má zahalené nohy a to je dostačující. Ten chlápek, co Janu odchytl a chtěl jí donutit si zapůjčit za poplatek šátek, na tom asi slušně u neznalých turistů vydělává J Dopoledne se autobusem vydáváme navštívit Mrtvé moře. Bohužel jsme si nějak nerozuměli s řidičem a vystupujeme dříve, než je nutné. Letovisko Ein Gedi, které je uváděno v průvodcích, jako letovisko s nejlepším přístupem k moři, je dost špatně značeno. Myslíme si, že k Mrtvému moři dojdeme pěšky, ale je to ještě pěkný kus cesty. Stopujeme si další autobus a platíme další ne zrovna levnou jízdenku. Konečně ale vystupujeme, kde máme a vydáváme se po obědě v našem oblíbeném McDonaldu na pláž. Pláž je písčitá, čistá, udržovaná hned u komplexu hotelů. Zřejmě je po sezóně. Na pláži je pár lidí, takže si užíváme klid. Koupání v Mrtvém moři je příjemné. Po hodince odpočinku se vydáváme na obchůzku a chytáme autobus zpět do Jeruzaléma. Vracíme se za tmy. Kupujeme suvenýry, posíláme pohledy, užíváme si poslední večer v Jeruzalémě a pomalu plánujeme další návštěvu.

P1100671 P1100654 P1100634

V pondělí ráno se vydáváme opět Shuttlem na letiště. Jak po příletu do Izraele, tak při odletu jsme podrobeni bezpečnostnímu výslechu. Padají otázky jako: „proč jste v Izraeli, na jak dlouho, kde budete bydlet, zda navštěvujete zemi opakovaně…“ Akim má poměrně více razítek v pase a tak jsou otázky na něj ještě hlubší. I kontroly příručních zavazadel jsou bedlivější. Po 4 hodinách nekonečného letu jsme zpět v Praze. A podáváme si ruku na to, že se do Izraele ještě určitě znovu podíváme.

Similaun, 3606m – předvánoční zimní pohoda

Už cca měsíc zpátky se s Akimem domlouváme na nějaký horský výstup. Bohužel volné víkendy se nějak nepotkávají a tak termín padá až na první víkend v prosinci. Lokalitu zatím necháváme otevřenou. Jakmile se termín přiblíží, tak Andrea vykopává destinaci Similaun 3606m poblíž vesnice Vent, kde to velmi dobře známe (po mnoha neúspěšných zimních výstupech na Wildspitze) a dáváme dohromady lidi. Nakonec se nás poskládá 7  – 5 z Brna a 2 z Budějek. Plán je jasný – jedno auto pojede z Brna přímo a druhé přes Budějky. Jelikož si nechceme/nemůžeme brát dovču, tak se to pokusíme zvládnout za 2 dny.

Z Brna vyjíždíme v pátek kolem 15h a kolem 18h nabírám Akima s Andreou v Budějkách. Cesta ubíhá svižně a kolem 2 ráno už hledáme parkování poblíž Soldenu. Po půlhodince bloudění nacházíme luxusní místo na lesní cestě, kde se v pohodě vejdou dvě auta a 7 těl. Jelikož je dobrá nálada, tak otevíráme slivku a ještě skoro hodinku debatujeme o podstatných věcech.

DSC00424 DSC00427Continue reading