Svátek 28. října vychází letos na pátek a nám se v hlavě rychle formuje myšlenka někam vyrazit. Jelikož máme letos v tomto termínu čas jenom s Akimem, tak vyrážíme za dobrodružštvím na Glockner se záměrem vylézt Stüdlgrat – lehkou lezeckou cestu a zajímavější na podzim, kdy je hřebínek pod sněhem.

Odjezd plánujeme na čtvrtek 27tého, kdy přijíždím do Budějek a ráno s Akimem pokračujeme k chatě Lucknerhaus, 1920m, kde necháváme zaparkované auto kolem 13h. Je suprové počasí bez jediného mráčku a na chatu Stüdlhütte, 2802m dorážíme po 3h chůze.

Prostorný winterraum nacházíme v obležení Čechů. Je tu cca 14 míst na spaní, která jsou až na dvě kompletně rozebrána. Máme štěstí a tak poslední místa zabíráme. Bez zbytečného váhání jdeme vařit a zaléháme kolem 19h s úžasným západem slunce. Chvíli na to se ovšem chata začne otřásat pod poryvy větru a tak debatujeme co jako a proč. Kolem půlnoci se k větru přidává ještě oblačnost a pomalu začíná sněžit. Už víme, že to druhý den nebude tak jednoduché, jak jsme doufali.

Z chaty vyrážíme v 5:30 ráno do mírného sněžení/deště a silného větru. Jakmile se dostáváme na volné prostranství ledovce a do mraků, tak se mixové srážky promění ve sněžení a my si všímáme, že jsme my i vše okolo pokryty ledovou krustou. Po 2h chůze kolem 7:30 dorážíme na nástup na Stüdlgrat – s chaty za námi šlo ještě několik dvojic, ale všichni ostatní to (jak zjišťujeme) otočili. Před námi je pouze jedna česká dvojice – guide s klientkou. Po krátké debaťě nám dává info o nějakém kuloáru o pár set metrů dále – je škoda se vracet a tak to jdeme zkusit.

Nástup do kuloáru je pohodový a sníh docela drží. Po pár desitkách metrů je potřeba překonat drobný stupeň, který je pěkně vyledněný a jde to velice dobře. Dále kuloár pokračuje konstatním sklonem 50 stupňů až 150m výškových pod vrchol Grossglockneru. Lezení si užíváme a jelikož lezeme jako druhá dvojice, tak i padajícího ledu, kterým nás častují kolegové. V kuloáru si užíváme cca 300m výškových bez jediné možnosti jištěstí. Je to pecka.

Po dolezu na plošinu pod vrcholovou pyramidou se dostáváme na větrné místo. Poryvy větru jsou tak silné, že nemůžeme nechat batohy bez dozoru – odletěly by. Necháme zkušenější dvojici učuchat lezecké pokračování, ale po pár minutách se vracejí – jak později říkají, vítr tam byl tak silný, že to týpka málem sfouklo přes hranu. Kombinace skály pokryté ledovou krustou a tak silného větru nedává moc možností pro pokračování. Ustupujeme.

Slézáme opatrně stejnou cestou a po hodince jsme opět na ledovci. Živí!

Na vrchol jsme se sice nedostali, ale kuloár to byl výborný a výborná zkušenost. Na chatu dorážíme kolem 13h, balíme a jelikož předpověď se nemá moc zlepšovat, tak vyrážíme k autu a odjíždíme.

Kolem 21h jsme v Budějkách a já těsně před půlnocí dorážím do Brna.

Účast:
Martin Jáchym (Akim)
Pavel Rozehnal