Grossglockner, 3798m – podzim na Stüdlgratu (nevyšel)

Svátek 28. října vychází letos na pátek a nám se v hlavě rychle formuje myšlenka někam vyrazit. Jelikož máme letos v tomto termínu čas jenom s Akimem, tak vyrážíme za dobrodružštvím na Glockner se záměrem vylézt Stüdlgrat – lehkou lezeckou cestu a zajímavější na podzim, kdy je hřebínek pod sněhem.

Náše cesta nakonec kuloár pod označením 5b

Odjezd plánujeme na čtvrtek 27tého, kdy přijíždím do Budějek a ráno s Akimem pokračujeme k chatě Lucknerhaus, 1920m, kde necháváme zaparkované auto kolem 13h. Je suprové počasí bez jediného mráčku a na chatu Stüdlhütte, 2802m dorážíme po 3h chůze.

dsc06037 dsc06040 dsc06046 dsc06047 dsc06051 dsc06060 dsc06061 p1140970

Prostorný winterraum nacházíme v obležení Čechů. Je tu cca 14 míst na spaní, která jsou až na dvě kompletně rozebrána. Máme štěstí a tak poslední místa zabíráme. Bez zbytečného váhání jdeme vařit a zaléháme kolem 19h s úžasným západem slunce. Chvíli na to se ovšem chata začne otřásat pod poryvy větru a tak debatujeme co jako a proč. Kolem půlnoci se k větru přidává ještě oblačnost a pomalu začíná sněžit. Už víme, že to druhý den nebude tak jednoduché, jak jsme doufali.

Z chaty vyrážíme v 5:30 ráno do mírného sněžení/deště a silného větru. Jakmile se dostáváme na volné prostranství ledovce a do mraků, tak se mixové srážky promění ve sněžení a my si všímáme, že jsme my i vše okolo pokryty ledovou krustou. Po 2h chůze kolem 7:30 dorážíme na nástup na Stüdlgrat – s chaty za námi šlo ještě několik dvojic, ale všichni ostatní to (jak zjišťujeme) otočili. Před námi je pouze jedna česká dvojice – guide s klientkou. Po krátké debaťě nám dává info o nějakém kuloáru o pár set metrů dále – je škoda se vracet a tak to jdeme zkusit.

Nástup na studlgrat Kokoti na sněhu Kuloárek v pravo před námi dsc06098 dsc06096 kuloar dsc06081 p1140975 A jsme nahoře!

Nástup do kuloáru je pohodový a sníh docela drží. Po pár desitkách metrů je potřeba překonat drobný stupeň, který je pěkně vyledněný a jde to velice dobře. Dále kuloár pokračuje konstatním sklonem 50 stupňů až 150m výškových pod vrchol Grossglockneru. Lezení si užíváme a jelikož lezeme jako druhá dvojice, tak i padajícího ledu, kterým nás častují kolegové. V kuloáru si užíváme cca 300m výškových bez jediné možnosti jištěstí. Je to pecka.

Několikavteřinové okno na fotku Většinou to ale vypadá takto... dsc06079 Živej a ... živej!

Po dolezu na plošinu pod vrcholovou pyramidou se dostáváme na větrné místo. Poryvy větru jsou tak silné, že nemůžeme nechat batohy bez dozoru – odletěly by. Necháme zkušenější dvojici učuchat lezecké pokračování, ale po pár minutách se vracejí – jak později říkají, vítr tam byl tak silný, že to týpka málem sfouklo přes hranu. Kombinace skály pokryté ledovou krustou a tak silného větru nedává moc možností pro pokračování. Ustupujeme.

Slézáme opatrně stejnou cestou a po hodince jsme opět na ledovci. Živí!

Akim našel trhlinu!:) A další vedle... dsc06113 Už jsme konečně pod mraky!

Na vrchol jsme se sice nedostali, ale kuloár to byl výborný a výborná zkušenost. Na chatu dorážíme kolem 13h, balíme a jelikož předpověď se nemá moc zlepšovat, tak vyrážíme k autu a odjíždíme.

udoli_panorama1

Kolem 21h jsme v Budějkách a já těsně před půlnocí dorážím do Brna.

Účast:
Martin Jáchym (Akim)
Pavel Rozehnal

Posted in Horolezectví and tagged , , , , , , .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *