Původní plán, výstup na Weisskugel (3739 m.), jsme museli zrušit pár dnů před odjezdem kvůli nepřízni počasí. Jako alternativu jsme si zvolili lezení na vápencovém masivu Hohe Wand, kde si i začínající lezci mohou vyzkoušet vícedelkové lezení na až 250 metrů vysoké skále.

V sobotu jsme vyjeli brzo ráno. S druhou polovinou výpravy (z Českých Budějovic) jsme se setkali po desáté hodině v kempu Agrargemeinschaft Maiersdorf, odkud je to asi 30 minut chůze, včetne nástupu.

Vzhledem k tomu, že lezecký tlak je v této oblasti velký a my jsme ke skále dorazili trošku později než jsme měli v úmyslu, museli jsme vybrat cestu spíše podle toho, kde bylo volno.

Akim s Andreou si zvolili cestu „Drachsgrat, 4+“ která má trošku težší první délku, jinak je to ale hodně zajímavá cesta přes hřebínek. Zbytek, Pavel s Ivčou a já s Václavem, jsme se vydali cestou „Reineke Fuchs, 5-„. Cesta nám zabrala necelé tři hodiny, ale potvrdilo se nám, že Hohe Wand není úplně vhodný na letní horké dny. Všichni jsme byli unavení víc ze slunce než ze samotného lezení, takže jsme se po občerstvení  v „Alpengasthof Postl“ domluvili už jen na jednodélkové cesty.

Po návratu do kempu jsme u piva přemýšleli, kterou cestou se vydáme druhý den. V kurzu byla (pro některé) težká cesta „Smoky Joki, 6-„, ale nemohli jsme se domluvit kdo s kým poleze – to byla chvíle kdy nás Pavel překvapil jeho organizačními schopnostmi. Jeho systémem, kdy nám rozdal losy se jménem ostatních – ty následně vyhodil a řekl kdo s kým poleze, jsme se dopracovali k tomu že v každým týmu byl jeden silnější lezec, který by mohl natáhnout lano přes nejtěžší úsek.

Ráno jsme tedy vyrazili. Nástup nám vzal opět něco přes půl hodiny. Než jsme došli k „naší“ cestě – slunce už bylo v plné síle a každý kousek stínu byl pro všechny úlevou. Brzy jsme se dostali k nejtěžšímu úseku ( 6- ) který zvládl Akim a Ivča bez větších problémů. Zbytek cesty byl více náročný spíš morálně než technicky, zvlášť v částech kdy jsme byli ve vzdušných místech nad 50 metrovým převisem. Ač dobře odjištěná cesta, místy jsme si nebyli jistí, jestli jsme správně, naštěstí s námi byl Akim, který si odlezl i kus sedmičkové cesty, aby následně zjistil, že jsme špatně (což jsme zjistili od lezců, se kterými jsme se setkali na naší cestě).

Až na slunce, které z nás vysávalo víc energie než samotné lezení, jsme si to moc užili a určitě se na Hohe Wand rádi vrátíme.

Účast:
Robert, Andrea, Ivča, Pavel, Akim, Václav.