Výstup na Prisojnik (Slovinsko) po ferratě

Na vrchol Prisojnik (2547 m.n.m.)  jsme se rozhodli vylézt po původním prekaženém plánu vylézt na Triglav – nejvyšší horu Slovinska (2864 m.n.m). Původní záměr nám překlazil čerstvě napadený sníh spolu se zvážením své vlastní fyzické kondice a prakticky žádné zkušenosti s vysokohorskou turistikou. Část naší výpravy se přece jen pokusila Triglav zdolat – sice se nedostali až na vrchol ale podařilo se jim zdolat alespoň Malý Triglav (2739 m.n.m.).

Cesta na Prisojnik pro nás měla začít ze sedla Vršič (1611 m.n.m) kam se dá pohodlně dojet až autem. Nám ale cestu zkomplikovala oprava místní silnice, takže jsme začínali zhruba na 1100 m.n.m a cestu si tak prodloužili o 2 hodiny. Další zpoždění nám způsobil můj smysl pro dezorientaci a neschopnost najít cestu ze sedla Vršič na nástup k ferratě.

K ferratě (Kopiščarjeva Pot) jsme se tedy dostali zhruba se čtyřhodinovým zpožděním a začalo nám docházet že se na vrchol možná nestihneme dostat za včasu. Označení ferraty D bylo podle nás přehnané, pokud to není z důvodu délky ferraty (1200m). Některé úseky byly zajištěné až zbytečně, jinde bychom lano ocenili. Nejkomplikovanější úsek byl asi ten, kdy jsme se museli po kolenou plazit ve stěně kde bylo navíc celkem mokro kvůli vysrážené vodě. S větším baťohem by to byl problém. První polovina byla bez větších potíží, problém začal, když jsme narazili na sníh a uvědomili si, že „vycházková obuv“ nebyla nejvhodnějí volbou. Další pro nás adrenalinovaným zážitkem byl okamžik, kdy jsme narazili na kamenitou suť která se začla při nášlapu drolit. Jirkovi se dokonce podařilo spustit menší kamennou lavinu když šlápl na uvolněný kámen. Bylo to již v úrovni mraků takže jsme neviděli kam kameny padají, ale ozvěnu bylo slyšet ještě dobré půl minuty.

Koncem ferraty pro nás měl být průchod skalním oknem, které jsem už dlouho netrpělivě očekávala. Díky mrakům jsme však neviděli moc daleko. Najednou jsme před sebou viděli něco, co připomínalo „díru ve skále“. Zafoukal vítr, pročistil vzduch a okno se nám konečně ukázalo. Po přelezení okna byl už konec ferraty úrovně C/D v délce zhruba 10- 15 metrů do výšky 2250 m.n.m..

Po výstupu byla možnost dát se buď vlevo a vystoupat na vrchol Prisojniku (+ 1h), nebo vpravo sejít zpět do sedla Vršič. Jelikož už bylo kolem 6 hodiny a cesta do sedla měla trvat 1.5 hodiny rozhodli jsme se sejít. Část cesty jsme běželi, a z Vršiče dolů k autu jsme už šli další hodinu po tmě.

 

Účast:
Jiří Lengál
Veronika Zvolánková

Posted in Horolezectví and tagged , , , .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *