Malé ohlédnutí za naším výletem do Afghánistánu a neúspěšný pokus na Nošák 7492m. On to vlastně nebyl ani pokus, spíš jen trek do BC.
Náš termín byl vybrán velice nešťastně a to 22.8.-15.9. I přes ujišťování, že je to nejlepší možný termín, opak byl pravdou.
Do Dušanbe přilétáme 23.8. v ranních hodinách a hned před letištěm stojí naše jeapy, které nás mají odvést k Afghánským hranicím. Cesta vede z velké části po tádžicko afghánské hranici. V noci spíme asi po 13 hodinách jízdy v Chorogu. Další den po zařízení afgánských víz přejíždíme do tádžického Iškašimu, kde trávíme další noc
25.8. konečně přejíždíme do Iškašimu na afghánské straně. Po vyřízení nezbytné registracea permitu jedeme do Qazi Dehu, kde čekáme na nosiče a odkud začíná trek do základního tábora. Nosiči přicházejí s hodně hodinovým zpožděním, ale i tak vyrážíme směrem do BC.
Trek do BC jsme si rozvrhli na 3 dny a tak do základního tábora dorážíme 27.8. Jsme tady úplně sami. Odpoledne se jdu podívat nad BC a potkávám Pavla Béma, který jde proti mě. Po menším rozhovoru se jdu podívat do jeho kempu, který je asi půl hodiny nad BC. Když tam dorazím, potkávám se tam neplánovaně s Tomášem Haničincem, se kterým už jsem na pár akcí byl. Následně k nám doráží část naší party a zjišťujeme informace. No prostě nám nějak bylo řečeno, že náš termín je na prd a že už teď je tady všechno v ledu a už to není moc bezpečné.
Další den se přesunujeme do předsunutého tábora, abychom jsme se mohli podívat alespoň trošku nahoru, i když jsme s vrcholem vůbec nepočítali. Následující den jdeme směrem do C1. Cesta vede v tohle období jen po suti či rozsekané skále a není to cesta vůbec příjemná. Docházíme asi 100 výškových metrů pod C1, kde to Jirka s Fandou otáčejí. My se rozhodujeme, že se tady alespoň jednou vyspíme.
Ráno se probouzíme a Fredrikovi je špatně, proto sestupuje. Já s Tomášem se jdeme podívat do C1. A protože se nám tam líbilo, balíme stan a jdeme se do C1 vyspat. V C1 byl hrozný nepořádek, skoro všechny obaly v polštině. A když vidíme, že je opravdu všechno v ledu, a že tady neuděláme žádnou horolezeckou stopu, rozhodujeme se, že tady uděláme alespoň stopu ekologickou. A celý kemp C1 jsme s Tomášem uklidili, což nám trvalo asi hodinu.
Následující den se jdeme projít po ledu nad C1, ale asi po 100 výškových metrech to otáčíme. Led má asi 45 stupňů a my moc nevidíme smysl, proč jít víc nahoru a víc riskovat. Proto ještě ten den scházíme do BC.
Tady už na nás čekali Jirka s Fandou, že bychom mohli jít alespoň na okolní vrchol Kharpošte Yakhi (5698m). A také vyrážíme. Je to vrchol na 2 dny od BC. První den se dojde k moréně asi v 5000m a druhý dojde na vrchol. Technicky je to jednoduché, jen kousek pod vrchol se prochází taková menší ledová stěnka asi o 50 stupních. Odměnou nám jsou krásné výhledy na Tirich Mir, nejvyšší vrchol Hindúkuše, ale také v dálce osmitisícovky K2, Gasherbrumy či Nanga Parbat.
Následně se rozhodujeme, že tady toho asi moc nepředvedeme, tak si přes satelitní telefon objednáme nosiče, kteří po pár dnech přicházejí a my se vracíme od Nošáku pryč.
Je to škoda, tady z tohodle pohledu nevypadal Nošák nějak extrémně těžce (samozřejmě my nikam nedošli a dostali se tak maximálně do 5700m, těsně nad C1). Ale září na Nošáku asi není nejlepší nápad.