Grossglockner, 3798m – nejvyšší hora Rakouska po sezóně

Už přes týden je v ČR letní počasí a dle předpovědi to má ještě týden vydržet. Vzhledem k tomu, že právě začal
listopad je to bomba. Počátkem týden je jasné, že na víkend musíme do hor – toto počasí není normální.

Obesílám všechny známe i neznámé, ale vypadá, že se nikomu moc ven nechce. Postupně se vymlouvají všichni na společenské
aktivity nebo umělku v Linzi. Nakonec se přidává jen Vlasta – nebojí se a to se počítá.

Původně jsem plánoval lehčí akci na GrossVenediger, který je technicky velmi jednoduchý. Jelikož ale všichni odřekli, tak
jsme to mohli změnit na těžší terén a volba padla na GrossGlockner, 3798m – nejvyšší horu Rakouska.

Rozhodujeme se, že půjdeme z jihu od chaty Lucknerhaus, přes Studdlehutte na Johana, kde přespíme ve winterraumu.

Z Brna odjíždíme v 15h a za 7 a půl hodinky už parkujeme na parkovišti u chaty ve výšce 1900m. Po cestě ze Salzburgu nás
pouze potkává jeden tunel za 10E.

p1070181 p1070185

Dáváme pivko pro lepší usínání a zaléháme. Ráno se probouzíme kolem 7 a těsně po 8h vyrážíme na dlouhý trek s převýšením
1500m, kde posledních 500m výškových je po ledovci a pak i po ferratě (B). Bereme sebou sněžnice, spacáky, stan a
karimatky – kdyby náhodou byl na chatě nějaký problém.

p1070185 p1070187 p1070190 p1070195 p1070197 p1070203 p1070208Continue reading

Monte Zoncolan, Tre Cime & sedla Giau, Falzarego, Gardena, Sella a Pordoi

Na poslední slušný prodloužený víkend tohoto roku jsme si s Honzou nachystali výlet do Dolomit na kola. Akce byla naplánována s měsíčním předstihem, takže jsme byli velmi příjemně překvapeni, když se předpověď postupně zlepšovala a zlepšovala. Nakonec to vypadalo, že se pro nás chystá slunečný víkend s teplotami kolem 10°C.

Z Brna odjíždíme o půl třetí a kolem 23h už projíždíme přes Cortina d’Ampezzo a za dalších 16km parkujeme u našeho ubytování – https://www.airbnb.com/rooms/7644919 .

Den 1 – Tre Cime di Lavaredo (Rifugio Auronzo) & sedla Falzarego a Giau

Na první den si chystáme pěkný úkol – z Cortiny na Tre Cime di Lavaredo (Rifugio Auronzo), 2360m a zpět s následným přejezdem sedla Falzarego, 2105m a přes Passo Giau, 2236m zpět.

Výjezd na Tre Cime je rozdělen na dvě části – první kilometry jsou v průměru kolem 9% a to pravé osvěžení přichází na 4 kilometru od cíle – zde se silnice zvedá do průměru kolem 13ti procent a toto si drží až do konce. Nahoře prožíváme pocity štěstí (že už jsme tu a nemusíme výš) a užíváme si krásných výhledů na skalnaté věže a údolí. Po pár minutách vyrážíme dále a druhým údolím dojíždíme zpět do Cortiny. V tuto chvíli už máme nastoupaných krásných cca 1800m

DSC_0109 DSC_0112 DSC_0115 DSC_0117 DSC_0118 DSC_0123 DSC_0128 DSC_0130

Po krátkém odpočinku vyrážíme na Falzarego, kde nahoře potkáváme partičku českých cyklistů – prodloužený víkend je motivací pro všechny. Oblékáme na sebe všechny vrstvy oblečení a užíváme si pěkného sjezdu. U serpentíny číslo 1 sjíždíme na traverz k údolí nad kterým se tyčí sedlo Giau, známé z Giro d’Italia. Výjezd je přejemných 10km naprosto konstatního stoupání v 9ti procentech. Do stoupání najíždíme s tachometry ukazujícími 100km a 2700m nastoupaných. Výjezd nás už docela prověří – nahoře máme nastoupaných krásných 3700m. Užíváme si sjezdu do Cortiny a Pavel pak ještě pokračujeme mírným sjezdem k našemu ubytování, kam dojíždí za tmy.Continue reading

Za ledními medvědy na Hochkalter, 2607m a Jubilaeumsweg, 6- pod Orlím hnízdem

Na druhý zářijový víkend se slibovalo pěkné počasí, tak jsme si na kávě u kluků z iGea řekli, že je škoda ho prosedět doma. Nejdříve jsme si plánovali výlet na Watzmanna a jeho legendární 1900m vysokou east-wand. Bohužel pro nástup pod stěnu je nutné použít loď přes jezero Konigsee, kde poslední odjíždí v 17h. Tento čas bohužel v pátek nestíháme a tak se lehce posouváme v oblasti Berchtesgaden do údolí pod Hochkalter, 2607m – vícedélek je pod tímto vrchol hodně.

Zajímavostí zde bylo, že jsme spali na parkoviště ve výšce 780m a nástup do cesty byl v 1800m a samotný vrchol v 2607m – a to vše také dolů. Celkově se rýsoval docela intenzivní den.

Pavel s Akimem volí Eisbaer Tour, 5/5+, 500m – lehká lezecká cesta na hřeben vedoucí na Hochkalter. V cestě jsou jen dvě těžší místa a to hned nástupní délka a poté u jeskyně s ledním medvědem – vodní žlábky za 5+. Cestu přelézáme v čase pod 4h.

P1070011 P1090059 P1070030 P1090020 P1090021 P1090026 P1090029 P1090031 P1090033 P1090037

Continue reading

Denali/McKinley, 6194m – přípravy a tak dále

Něco málo úvodem

Naším cílem pro rok 2015 se stane vrchol Denali/McKinley – http://www.summitpost.org/denali-mount-mckinley/150199 . Výstup by neměl být technicky nijak obtížný – situaci komplikuje jen mimořádná zima – prý se jedná o nejstudenější horu planetu a nejvyšší horu polárního pásma. Jako cestu volíme tu nejjednodušší – Washburn Route/West Buttress. Jak takový výstup vypadá můžeme vidět na úspěšném výstupu z roku 2001:

Expedice Denali – Mt. McKinley 2001 from Jan Vesták on Vimeo.

Jako aklimatizaci plánujeme výstupy na vrcholy Mt. Whitney (4418m) a White Mtn. Peak (4342m) poblíž Los Angeles.

Co, kdy, kde a jak

půjčení auta v LA: http://www.airportrentalcars.com/search/?pickup-location=Long+Beach+-+Daugherty+Field%2C+CA+%28LGB%29&dropoff-location=&pickup-date=05%2F23%2F2015&pickup-time=18%3A00&dropoff-date=05%2F29%2F2015&dropoff-time=10%3A00Continue reading

Wildspitze, 3768m – na čtvrtý pokus až na vrchol

Vylézt na Wildspitze, druhou nejvyšší horu Rakouska, jsme se již pokoušeli třikrát a třikrát neúspěšně. Proto není divu, že jsme o dalším pokusu stále víc a víc přemýšleli. Je nutné dodat, že jsme chtěli vystoupat na vrchol jen v zimních podmínkách a bez použití lanovky.

  1. Wildspitze, 3770m – druhé opakování
  2. Wildspitze, další opakování

Rozhodujeme se, že se o další pokus pokusíme začátkem dubna. K tomuto rozhodnutí nás vedou hlavně naši kamarádi, kteří plánují výstup v červnu, kdy budeme na Aljašce – a pak se nám chtějí samozřejmě vysmívat. Jedeme tedy pouze ve dvou s tím, že nemáme vymyšlenou přesnou trasu a rozhodneme se přímo na místě.

V pátek v 8 večer vyrážíme z Českých Budějovic směr rakouský Vent, výchozí místo na chatu Breslauer Hütte. Kolem 2 hodiny ráno dorážíme cca 50km od Ventu, kde v lese nedaleko silnice bivakujeme.

P1060811 P1050597 P1050596

Continue reading

Gran Canaria a Tenerife – jarní cyklistická příprava

Po loňské cyklistické Mallorce jsme se rozhodli už napodzim uzpořádat podobnou jarní cyklistickou akci. Volba padla na ostrovy Grand Canarie a Tenerife, které mají být cyklistům nakloněny podobně kladně nakloněny jako Mallorca. Plánování započalo už někdy na konci října, kdy jsme se rozhodli, že dáme dohromady zase větší počet lidí. Postupem času se nás nasbíralo celkem 9. Z cyklistů jsme to nakonec měli být pouze Honza a já a zbytek osazenstva se má věnovat poznávacím výletům. Termín jsme zvolili na 14.3. – 22.3.2015 (celkem 9 dnů).

P1050470

Letenky na GC (Grand Canarii) nejsou tak jednoduché jako s Mallorcou a tak nám nakonec vyšla nejvýhodnější varianta při cestě přes Londýn s Rayenairem tam a zpět přes Kolín v kombinaci s Germanwings.

Z organizačního pohledu

termín 14-22.3.2015
letenky přes Ryanair a Germanwings – odlet z Prahy, cca 6766.14,-/osoba
airbnb – Grand Canaria – celý dům, max 15 osob, 17677,-/dům
airbnb – Tenerife – celý dům, max 10 osob, 15190,-/dům
půjčení kola na místě na GC www.free-motion.com 25 Euro/den bez pojištění, ultegra
půjčení kola na místě na Tenerife www.bikepointtenerife.com 26 Euro/den bez pojištění, ultegra
půjčení auta na letištích dohromady cca 9500,-/9 dnů, doporučuje www.cicar.com
t
rajekt GC -> Tenerife, www.fredolsen.es, 405E/9 osob – při koupi s předstihem levnější o 40Euro

V našem případě jsme letěli s Rayenairem a toto více doporučit nemůžeme. Let není v žádném ohledu komfortní a vzhledem k tomu, že jsme převáželi i nějaké věci, které nešli vložit do příručního zavazadla, tak jsme si dokupovali jedno do podpalubí a toto je v podání této společnosti docela nepříjemná záležitost. V každém letu stálo zavazadlo uplně jinak – od 400,- do 1200,-. Posledí stálo nejvíc – člověk už nemůže couvnot. Půjčení kol byla všude příjemná záležit a můžeme jen doporučit.

Continue reading

Ledy v oblasti Rauris a Bad Gastein

Tuto akci máme domluvenu už od té poslední s tím, že dáme dohromady dvě auta – jedno z Brna s klukama z Igea a jedno z Českých Budějovic s klasickou posádkou. Dva dny před odjezdem píše Martin Majkut, že je nemocný a tak jeho parťák na rychlo shání náhradu. Den před odjezdem se vše vrací do standardu – jedeme ve čtyřech z ČB. Auto bere Beny. David ho vzít nemůže, protože žádné pojízdné nemá.

Do Českých Budějovic přijíždím v pátek kolem 9h a v průběhu cesty mi volá Beny, že auto nakonec nebere – prasklé přední sklo. No to nám to pěkně začíná. S Akimem probíráme kdy a kam a po pár pivkách usínáme s tím, že vyrážíme ve 3 ráno a po cestě nabereme Benyho s Davidem. Ráno vše klape skvěle – v 3:02 vyrážíme s Akimem z Budějovic. K Benymu dorážíme za necelou půlhodinku a po chvíli čekání před barákem ho mobilním telefonem probudíme. Pro jistotu ve stejnou dobu voláme i Davidovi, kterého probouzíme také. Vše jde jako vždy. Za další půlhodinku nás už kontrolují na hranicí rakouští příslušníci. O oblasti Raurisu víme zřejmě víc než oni, protože příliš důvěry jsme si vyslovení názvu tohoto městečka nezískali.

Těsně před 8 už parkujeme na parkovišti u závory a snažíme se zjistit, jak se co nejrychleji dostat nahoru. Od závory je to nějakých 5km a pár set metrů výškových. Naštěstí zde zrovna příjíždí nějaká skupinka, která má už zajištěný odvoz a po chvíli pro ně příjíždí svoz. S trochou drzosti a štěstí se k nim vmáčkneme na korbu a už fičíme nahoru. Kosa je pěkná – ráno cca -9C a jasno.

P1060202 P1050367 P1060225 P1060235

Continue reading

Ledy v oblasti Bad Gastein

Počasí nám přeje a tak se domlouváme na další ledolezecký výjezd. V Maltě se nám to posledně příliš nepovedlo, tak jedeme zkusit novou oblast v oblasti Bag Gastein, o které kolují legendy. Např. legendární Mordor zná asi každý z nás.

mordor

Continue reading

Maltatal tak trochu jinak

Zima udeřila i našich zeměpisných polohách a o prvním lednovém víkendu se otevřela ledová stěna v Víru. Neváháme a hned v prvních dnech si tam dáváme 4 hodinky ledových hrátek. Teploty kolem nuly a docela kvalitní ledové podmínky nás navnadily, že by mohly být vhodné podmínky i v Maltatalu, Rakousko. Na internetu je napsáno, že polovina ledů je již lezitelných a předpověď slibuje celý týden teploty silně pod nulou a tak domlouváme první ledolezeckou akci.

Formujeme dvě lezcké dvojice a odjezd na sobotu 2:30 ráno z Českých Budějovic, kam odjíždíme z Brna už v pátek odpoledne. Bohužel si ovšem nikdo z nás už nezkontroloval vývoj událostí v Maltatalu. Na místo dorážíme v 7:30 ráno a v údolí nás výtají teploty kolem 5C nad nulou. V údolí navíc v noci silně pršelo a tak nikde nejsou ani stopy sněhu. Nasazujeme řetězy a po ledové cestě (v tu dobu jsme ještě na cestu zpět nemysleli) vyjíždíme nahoru. Auto necháváme v odbčce k Aluholu. Cesta je pokryta kompaktním ledem a sjezd dolů si moc nedovedeme představit. Během chvíle nás míjí auto s dvěmi rakouskými horolezkyněmi, které na situaci kolem sebe koukají stejně vykuleně jako my. Ovšem mají více odvahy než my a pokračují po cestě výše.

P1050112 P1050096 P1050848

Balíme vercajk a vyrážíme k ledu Strannerbach bez jakýchkoliv očekávání. Po půl kilometru narážíme na holky, které se snaží sjet po ledové cestě dolů. Když u nás přibrzdí a my jen sledujeme, jak je zadek auta otáčí a končí pár centimetrů od svodidel. Vypadají docela vyděšeně. Po chvilku laborování jejich auto pomocí lehkého zatlačení otáčíme do protisměru a navrhujeme ať zkusí zcouvat dolů. Možná jsou dobré v ledu, ale určitě ne za volantem. Po chvíli to vzdávají a jedou se znovu otočit nahoru a že to zkusí sjet po krajnici. Kupodivu se jim to docela daří a po chvíli nám mizí z očí.

P1050818 P1050819

Pokračujeme směrem k Strannerbachu, kde nás už čeká Beny. Led na první pohled nevypadá dobře, ale z blízka je situace lepší a tak se rozhodujeme, že jej zkusíme vylézt kam až to půjde a uvidíme. Nakonec se po prvních třech délkách (kde až na komickou vsuvku kde nám Beny ukazuje, jak se dá během okamžiku kompletně zamotat do lana a ještě v tom zkoušet lézt, dostáváme do partií, které jsou více zapuštěny do skalní rokliny a kvalita ledu se výrazně zlepší.

P1050821 P1050105 P1050103 P1050109 P1050827 P1050834 P1050825 P1050838 P1050839 P1050840 P1050843 P1050111 P1050844 P1050846

Pokračujeme do 10té délky, kde ve 2:30 odpoledne zahujeme sestup. Slaněním. Toto slanění je nádhernou ukázkou toho, jak lze úplně promáčené lano vymačkat úplně promáčenými rukavicemi do úplně promáčených kalhot:-)

Cesta dolů není o mnoho rychlejší než výstup a tak se dolů dostáváme až cca hodinku po setmění. Čelovky má naštěstí většina z nás. Velmi vysoké teploty přes den nám řeší situaci jak dostat auto dolů, protože většina ledu z cesty již zmizela a tak sjezd je již téměř bez komplikací.

Večer se ubytováváme u Johanny za velmi příjemných 18Euro a likvidujeme zásoby alkoholu.

V neděli jdeme ještě omrknout Aluhol, ale situace je tak tragická, že jsme jej nepoznali, když jsme k němu došli a tak cca hodinku ještě traverzujeme svahem a hledáme jej v okolí. Bohužel to co jsme našli bylo to nejlepší co tu je – bylo těžké uvěřit, že tohle je ten led, který známe z předchozí let.

P1050115

Kolem 11h to balíme a vyrážíme směr ČR. Sice to byla opravdu tragédie, ale v sobotu jsme si užili cca 9h čistého lezení, tak to ve výsledku takové fiasko není.

Účast:
Petr Behnák
Martin Jáchym (Akim)
Martin Majkut
Pavel Rozehnal

Nízké Tatry v zimě aneb rodinný výlet

Mezi Vánoci a Silvestrem nám zůstalo několik volných dnů, a tak jsme s Petrou vyrazili na výlet do Nízkých Tater. Konkrétně volba padla na hlavní část hřebene a vzhledem pouze ke třem volným dnům jsme se rozhodli pro trasu z Čertovice na Chopok přes chaty M. R. Štefánika a Kamenná chata pod Chopkom. Původní víkendový termín nevyšel z důvodu obsazenosti chat, a tak to posouváme o jeden den na ne, po, út. Na chatách máme rezervovaná poslední místa (s týdenním předstihem).

Z Brna vyrážíme v neděli v 4:30 ráno za mírného sněžení. Cestou na Starý Hrozenkov sněžení zesilovalo a o hodinku později už jedeme 5-ti centimetrovou vrstvou nového sněhu. Naštěstí není žádný provoz a tak je cesta docela klidná (silničáře jsme potkali jen jedny v protisměru). Na Čertovici dorážíme těsně po 9 ráno a vítá nás zde pěkný marast – zataženo, silný vítr a teplota -12C. Z auta se nám moc nechce. Převlékáme se v autě.

P1050009

Na hřeben vyrážíme těsně před 10h ranní a za chvíli se dostáváme do závětří mezi stromy, a tak se situace stabilizuje. I mraky jsou ještě nad námi, tak si užíváme nějakých výhledů. Bohužel, jak jsme postupem času nabírali výšku, tak jsme se dostali do mraků a výtr výrazně zesílil. Na hřebeni potkáváme jen jednoho skialpinistu, který nás předchází a poté zahlédneme osamocenou blížící postavičku (Jirku, jak později na chatě zjišťujeme), kterému následně, díky horší viditelnosti a jeho nandávání maček, mizíme.

P1050012 P1050019 P1050031 P1050035 P1050039

Trasa z Čertovice na chatu Štefánika je dlouhá 8,5 km a poslední třetina je již na holém hřebenu, kde boční vítr dosahuje více než 50km/h. Zastavovat nemůžeme a já si všímám, že Petra má na tváři výrazný býlý flek, z čehož se na chatě vyklube mírná omrzlinka. Na chatu dorážíme kolem půl třetí a je to docela vysvobození. Seznamujeme se s Jirkou a až překvapivě rychle likvidujeme naše zásoby slivovice.

P1050048 P1050043 P1050045 P1050047 P1050049 P1050052 P1050050 P1050051 P1050054 P1050060

Continue reading