Ankogel gruppe přes Gießener Hütte

Vánoční obodbí se blíží a my opět, jako každý rok, přemýšlíme kam vyrazíme na předvánoční výlet. Jelikož počasí není nic dle předpovědí nic moc, tak zvažujeme něco jednoduššího v nižších nadmořských výškách. Nakonec vyhrává pohoří Ankogel s hlavním vrcholem Hochalmspitze a jak se nakonec ukázalo, tak zas tak jednoduché to ve skutečnosti nebylo. Krom toho také s Pavel s Akimem, jelikož Pavel má si musí „neočekávaně“ vybrat zbytek dovolené do konce roku, plánují následně po 3 dnech přejet pokračovat na Wildspitze.

Odjezd je naplánovaný na pátek ráno, ale celé plány bourá Pavel, jelikož těsně před odjezdem onemocní a tím se celá společenská akce v Ankogelu rozpadá – což není dobrá zprávu pro Andreu a Vlastu, kteří mají dovolenou jen v pátek.

V neděli je ale Pavlovi už lépe a tak se rychle formuje s Akimem a plánují odjezd na pondělí – Wildspitze se ovšem nekoná, protože počasí se rapidně zhoršilo a další neúspěšný zimní výstup si již na Wildspitzi dovolit nemůžeme. Nakonec se tedy s Akimem vydáváme na Ankogel s cílem Hochalmspitze, 3360m.

P1040999

Pavel doráží do Budějek v neděli večer. Dáváme si sraz s Andreou na nejlepší lezecké stěně v Budějkách – Lanovka s výškou luxusních 8m – kdyby tam byly žíněnky, tak by to byla kvalitní bouldrovka, ale takto … Lezeme tedy s lanem  a po dvou hodinkách si dáváme pár pivek ve stěnovém baru (ten je pro změnu na vysoké úrovni). Snažíme se chovat slušně a tak dorážíme domů kolem 23 s tím, že se kvalitně vyspíme. Slovo dalo slovo a půl litr slivky zase kvalitní náladu a tak usínáme kolem 2 v noci. Ráno máme naplánovaný odjezd na 7h, ale ani jeden z nás není ve stavu, že bysme mohli vyrazit a tak se odjezd posouvá na 9h. Cesta je veselá a do cíle, závora na cestě k přehradě ve výšce 1100m, dorážíme kolem 14h. Cesta na winterraum u chaty Gießener Hütte, 2215m je dlouhá. Tma nás zastihne u přehrady a dalších 400m výškových jdeme po tmě. Na chatu dorážíme kolem 18h. Večer se už příliš aktivity nekoná a po vytopení winterraumu na příjemných 30C usínáme.

P1040913 P1040915 P1040922 P1040926 P1050599 P1050601

Ráno vstáváme v 6h a jakmile se začne rozednívat vyrážíme cestou Rudolstädter č. 536 do sedla „Steinerne Mannln“. Toto místo je nepřehlédnutelně vidět už od chaty. Sněhu je více než odst a tak se nám jde ve sněžnicích docela dobře. Celý den je zataženo, mírně posněhává a naštěstí nefouká. Naše pohodová cesta končí cca 30m výškových pod sedlem, kde je třeba překonat, v létě bezproblémovou, ferratu. Sudáváme batohy a sněžnice a jdeme do lezeckého. Posledních cca 50m výškových sněhového pole je již hodně strmých a tak batohy necháváme v polovině svahu. Jakmile dolezeme ke skále tak dostáváme studenou sprchu – ferrata je téměř zcela pod prašanem, který nedrží. Navíc ferrata tvoří traverz, který se hodně blbě jistí a díky nestabilnímu sněhu je téměř nemožné jej slanit. Lezeme jen první třetinu a vyhodnocujeme stav jako příliš nebezpečný a slaňujeme dokud nám to ještě naše jedna 60m půlka dovolí. Otáčíme to o v 11:30 a čas nám říká, že na vrchol bysme to sice za světla stihli ale v tomto počasí, viditelnost je díky sněžení mizerná i přes den, nechcme riskovat návrat za tmy.

P1040928 P1040933 P1050559 P1050560 P1050562 P1050563 P1050564 P1050565 P1050566

Continue reading

Wildspitze, další opakování

Po jarním úsměvném pokusu o výstup na druhou nejvyšší horu Rakouska – Wildspitze jsme se rozhodli, že ho zkusíme zopakovat s lepším výsledkem o tomto prodlouženém víkendu. Počasí vypadalo vyjimečně dobře – slunce bez mráčku po dobu jednodho týdne. Sice v posledním týdnu sněžilo, ale věřili jsme (šlo letos o první sníh), že ho nebude příliš mnoho. Bohužel příroda nás opět překvapila a u chaty při nástupu náš už chatař vítá slovy „Víte, že nahoře v posledním týdnu nasněžilo přes metr čerstvého sněhu?“ …
Vyjíždíme z Brna v sobotu ráno a nabíráme zbytek skupiny jak jinak než v Českých Budějovicích. Odsud pokračujeme do Ventu a krásné počasí se postupem časí v hodně dlouhý a hodně vydatný déšť, který končí až těsně před cílem. Už teď je nám jasné, že sněžit v této oblasti asi nepřestalo dva dny zpět, ale že tu sněžilo ještě dnes. Po chvíli hledání nalézáme pěkný (a mokrý) plácek a po pár pivkách a dlouhých debatách uleháme v různých polohách i místech. V průběhu noci nás některé budí ještě několik přeháněk.

P1050118

Ráno vyrážíme přes Solden do Ventu, což se nám trochu zkomplikuje světákem v lyžování, který značně ztíží průjezd přes Solden. Naštěstí nám dnes hodinové zpoždění nijak nevadí. Kolem 10h už parkujeme u chaty za Ventem, přebalujeme batohy a vyrážíme do svahu. Z nějakého, těžko pochopitelného, důvodu jsme se rozhodli nevzít sněžnice (velká chyba, i když ne naštěstí osudná).

V 11h a s těžkými batohy si pomalu razíme cestu hlubokým cestem a bez náznaků jediné stopy do svahu. Většinou je sněhu pod kolena, ale kroky, kdy se propadáme po pás nejsou vůbec vyjímkou. Sněžnice by se hodily.

P1050139 P1040758 P1040762 P1040768 P1040761

 

Continue reading

Dachstein přes Adamek Hütte

Výlet na Dachstein jsme již měli naplánovaný před 14ti dny, ale počasí bylo příliš špatné. Vhodné počasí je až nyní a tak bez váhání vyrážíme ve skromném počtu 3 členů, protože ostatní mají již jiné plány.

Odjíždíme z Brna v pátek v 18h a těsně po 22h parkujeme na našem oblíbeném kempovacím místě u jeskyně Kühlloch, kam podnikáme 20minutovou mini-exkurzi, abychom se trošku před spaním zašpinili. Chvíli ještě debabujeme nad plechovkou pivka a jdeme spát těsně po půlnoci.

P1040583  P1040591 P1040592 P1040599 P1040595 P1040600 P1040601

Ráno odjíždíme kolem 8 a o hodinku později již vyrážíme z parkoviště (neplacené) u Gossausee. Čeká nás poměrně dlouhých 15km s převýšením cca 1300m. Jezero je ve výšce 950m a chata 2196m. Rezervaci na chatu nemáme – bylo plno. Trasa vede zcela logickou linií mezi oběma gossauskými jezery a pak pokračuje výšvyhem nad prahem lesa až na chatu. Cesta není nijak obtížná – k zadnímu jezeru vede šotolinová cesta a pak už jen pěšinka až na chatu. Na chatu dorážíme kolem 13h. Jelikož se nám celou dobu nad hlavami honí mraky, tak si dáváme jen krátkou půlhodinovou pauzu a zabíráme poslední 3 místa v chatě.

Continue reading

Švédsko – národní parky, trailový běh a plechovka Surströmming

Již delší dobu přemýšlíme o návštěvě našeho parťáka ve vysokých horách – Fredrika, který bydlí ve Švédsku v městečku Umea. Navíc, když na jaře zjišťujeme, že je toto městečko Umea zvoleno evropským městem kultury pro rok 2014, tak je rozhodnuto. Datum odjezdu určuje trailový běh, který se tam běží v sobotu 14.6.2014. Společně s registrací na závod (startovné 250 SEK) kupujeme i letenky u ČSA za 3400,-. Termín nakonec volíme kvůli cenám letenek od středy do pondělí. Na transport ze Stockholmu – letiště Arlanda se rozhodujeme mezi dalším letem nebo půjčením auta. Z důvodu praktičnosti i celkových úspor  (ve 4 lidech to už vyjde levněji) volíme auto od půjčovny AVIS, kde si vyřizuji Eurobonusovou kartičku od SAS (švédské aerolinky) na kterou dostávám slevu 10%. Celkové náklady na tento šesti denní výlet jsou tedy:

letenka – 3400,-/osoba
auto – 7 500,-/6 dnů
benzín – 3 nádrže – dohromady cca 5000,-
startovné na běh – 750,-/osoba

Výlet pro nás společně začíná na letišti Václava Havla v Praze, kde se sjíždíme ze všech koutů – Akim s Andreou jedou z Českých Budějovic, David je z Prahy a já jedu z Brna. Odlétáme v 11:45, tak se na letišti potkáváme už v 10h dopoledne. Není lepšího přívítání než plechovkou piva a takto se to už táhlo celý výlet. Vybrat dárek pro Fredrika do Švédska, kde vládne prohibice, bylo docela jednoduché – veškerý volný objem a hmotnost batohů doplnujeme plechovkami piva. Snažíme se skoupit všechny různé druhy a docela se nám to podařilo díky Akimovi, který si tento úkol vzal za svůj. Nakonec dovážíme nějakých 30 plechovek, kde 2 kusy padly díky péči jemných pracovníků aerolinek a provoněli krásně celý akimův obsah batohů včetně spacáku.

Po standardních leteckých rituálech – pár pivek na hlavu pro navození správného transportního stavu – nastupujeme do letadla a už to začíná. Jak procházím při vstupu do letadla kolem stevardů, tak na mě pan Stevard (v té době zcela neznámý) promluví “Běžel jste to?”. Ja něj chvilku koukám docela nechápavě až on znovu “Vokolo príglu, běžel jste to?”. V tu chvíli mi dochází, že mám na sobě tričko z běžeckého závodu “Vokolo príglu”. Logicky tedy odpovídám “Jasně, to snad běžel každý,ne?”. V zápětí se dozvídám, že běhá maratony a že se zastaví na pokec. Tak jo, říkám si. To bude dobrý let.

A skutečně, po startu se skutečně zastavuje a dozvídáme se, že se jedná o Miroslava Hasala, který je aktivní běžec a spravuje běžecké tabulky na www.behej.com. Mimojiné nám vypraví o svém “maratonu v letadle”. Docela zajímavý kolík. David mezitím ruinuje aerolinky svým způsobem a objednává si jednoho panáka Jamesona za druhým. Za necelé dvě hodinky letu stíhá čtyři kousky a dvoudecku červeného. Což ho na zbytek dne deklasuje z cestujícího na zavazdlo.

P1030613

Po příletu na letiště Arlanda, Stockholm se po drobných výtržnostech přesunujeme letištím autobusem BETA k autopůjčovnám a po chívíli nakládáme batohy a Davida do Toyoty Avensis a odjíždíme na sever do městečka Sundsvall, kde máme domluvený sraz s Fredrikem. Po cca 350km a 3 a půl hodinkách za volantem se potkáváme u Mekáče ve městě kolem 19h. A po krátkém občerstvení v místní severské síti Max burgers pokračujeme dalších cca 110km do parku Skuleskogen. Na parkovišti parkujeme kolem 21h. Už teď zjištujeme, že to máme s časem nahnutý, protože nás čekají min 2h chůze ke srubu, kde jsme plánovali spát. A skutečně po krásných 2 a půl hodince chůze dorážíme těsně před půlnocí ke srubu. Výhoda severské země se hned projevila – i o půlnoci se dá fotit bez blesku a tak není s pozdním příchodem nejmenší problém. Jediné co nás trochu zaráží je severský způsob léta – v ČR vládnou tropická vedra 30C a na severu nás vítá krásných 14C a přeháňka každé 3h.

2014-06-11 21.41.14 P1030626 P1040349 IMG_1343 IMG_1342 IMG_1341 IMG_1345 IMG_1349 IMG_1350 P1040369 P1040407 P1030666 P1030665 P1040412 P1040419 P1040420

Continue reading

Wildspitze, 3770m – druhé opakování

Varování: Pokud se chcete dozvědět nějaké relevantní informace o výstupu na tento vrchol přes chatu Tasch, tak vám tento článek určitě nepomůže a jeho čtením zatratíte pouze Váš drahocenný čás. Jestli si ovšem chcete zvednout své horské seběvědomí (a nebyli jste tam s námi), tak si jej určitě přečtěte.

Zima pomalu končí, ledy se nám letos vlivem počasí nepovedly ani na jeden víkend a tak vymýšlíme co by mohlo být pro letošek důstojným rozloučením s touto nedůstojnou zimou. A jak se později ukazuje, tak se to dalo vymyslet i lépe.

Volba padla na prodloužený víkend a na druhý nejvyšší vrcholek Rakouska – Wildspitze, 3770m. Jelikož se nejedná o těžký vrcholek (přeci jen jsme tu už jednou byli a jednou ho už nevylezli), tak se nebojíme ho zkusit pro změnu v zimních podmínkách. Termín stanovujeme již měsíc dopředu a zveme na tento výlet mnoho naších známých – nakonec se nás poskládala neskutečná skupinka čítající 7 ostřílených chlapů (někteří z nich budou poprvé ve vyšších horách) a jedná odvážná dívka.

První komplikace nastávají už když se rozdělujeme do aut – jedno auto má jet klasicky z Českých Budějovic a jedno netradičně z Prahy. Rozdělujeme se rovnoměrně na dvě skupinky 6 a 2 lidi, což před nás staví drobný problém o nedostatečné kapacitě jednoho vozu. Nakonec se Pavel obětuje a absolvuje cestu do Prahy (kdo by tam dobrovolně jezdil, že) a přidává se ke klukům. Odjezdy plánujeme na těsně popůlnoc z pátku na sobotu.

V sobotu kolem 8 už vysedáme na parkovišti v Mittelbergu, úhledně rovnáme prázdné lahváče do řad v kufru a přebalujeme batohy. Akim v této části věnuje mimořádnou péči dopití zbylých zásob piva. Po necelé hodince klábosení už nahazujeme batohy a vyrážíme. David se mírně zdrží u auta a Pavel na něj kolegiálně čeká. Po pár minutách vyráží za zbytkem skupiny, ale díky jejich mimořádnému orientačnímu smyslu se ztráci ještě na parkovišti (resp. neví směr, kam vyrazit) a už se koná první hovor Akimovi s dotazem kudy a kam. Sice se cestu nedozvěděli (řídíme se heslem “Máš-li kamarády nepotřebuješ nepřátele”), ale všichni se hodně nasmáli. Po cca půl hodince nás dohánějí. Dnes nás čeká poměrně dlouhá cesta na chatu Taschachhaus, kde první část vede krásným údolím kolem potoka (cesta je skialpinisticky velmi atraktivní – hlavně ve směru dolů z hor).

P1040319

Continue reading

Mallorca – jarní cyklistická příprava

Už v zimě vznikl nápad, že bysme po našich horských cyklistických výletech do Alp mohli zkusit i nějakou jarní přípravu. Do hledáčku nám padla Korsika a Mallorca. Po pár týdnech, kdy jsme to nechávali uležet se plány začali přiklánět k Mallorce – jednodušší a rychlejší doprava (letecky) a velmi silná cyklistická tradice a mnoho pozitivních zkušeností různě na netu. Jelikož volba padla na tento malebný ostrov, tak jsme se rozhodli sebou vzít i přátelé a manželky/přítelkyně. Nakonec se nás poskládalo celkem 9 do 3 skupin po 3 lidech – cyklisté, horolezci a památkáři. Tento report se bude zabývat cyklistickým pohledem na výlet – ve složení Pavel, Honza a Laďa (Benyho táta, cca 60 let – který nás proháněl celou dobu).

  20140510_121414 20140510_115352

20140510_120027-PANO(1)

Z organizačního pohledu:

termín 6-11.5.2014
letenky přes Niki Air (zašítěno Air Berlin) – odlet z vídně, cca 3600,-
hotel Globales Nova v Palmanova – dvoulůžkáče za 3300,- osoba/5 nocí
půjčení kola na místě v http://www.ciclosquintana.com/ 110 Euro/6 dnů včetně pojištění
půjčení auta na letišti v http://www.enterprise.com cca 6500,-/6 dnů

Continue reading

Silvestrovské Roháče, Slovensko

I úplný konec roku jsme se rozhodli strávit na horách a protože v Alpách nebyla předpověď nějak dobrá, jeli jsme do slovenských Vysokých Tater –  Roháčů.

V sobotu 28.12. jsme v půl 5 ráno vyrazili z Brna na Slovensko, nad obec Žiar nad Liptovským Mikulášem, nechali auto na místním parkovišti na začátku Žiarské doliny (za 3 eura) a vyrazili do hor. Naše cesta vedla kolem Žiarské chaty, kde jsme si dali čaj, a ten den naše cesta skončila asi 100 výškových metrů pod Smutným sedlem (1962m), kde jsme postavili stany. Toto místo se stalo na 3 noci naším domovem.

P1020466 P1040084

V neděli jsme na lehko a za pěkného počasí vyrazili na Ostrý Roháč. Nejdříve jsme vystoupali do Smutného sedla a po hřebenu se dostali až na vrchol jménem Plačlivé (2125m). Následovala cesta na Ostrý roháč (2087m), na který jsme se dostali po 2,5 hodinách také vystoupali. Cestou jsme využili jednou řetězy. Nazpátek jsme přetraverzovali do Žiarského sedla a následně došli opět k našim stanům.

Continue reading

Předvánoční Grossvenediger (3666m)

Ke konci roku jsme si chtěli užít ještě jeden prodloužený víkend v Alpách a když se ukázalo, že nám přeje i předpověď počasí, vyrazili jsme do Vysokých Taur a to konkrétně na Grossvenediger. Byla půlka prosince, ale min. týden před našim výstupem v Alpách nesněžilo.

IMG_3060e IMG_3069e IMG_3091e IMG_3117e

Continue reading

Passo dello Stelvio, Gavia, Mortirolo – splnění cyklistického snu

Už na GrossGlockneru jsme si říkali, že tímto naše cyklistické výlety neskončí. Už tam vznikl nápad udělat 3 denní cyklistický výlet do slunné Itálie za finální etapou Giro di Italia – na Passo dello Stelvio a dalšími passy v oblasti městečka Bormio.

Stelvio - Prato

Odjezd jsme naplánovali za čtvrtek poledne z Brna a 15h z Českých Budějovic, kde jsme přesedli do prostorné dodávky. Cesta tímto „dopravní prostředkem“ s maximální rychlostí 100km/h si vyžaduje na tuto vzdálenost už přespání někde na trase. Přes server hotels.com jsme zvolili krásný hotýlek  Alfaierhof-Bergheimat poblíž průsmyku Brenner. Do tohoto hotýlku dorážíme v 11 v noci, kdy všichni už spí, a všude nás vítají pouze cedulky „Family Rozehnal“, které nas zavedly až do našeho pokoje. Ráno odjíždíme kolem 8h a za 2h jsme v městečku Prato allo Stelvio, kde parkujeme na opuštěném parkovišti u nějakého hotelu a rychle se soukáme do dresů a kolem 11h vyrážíme na dlouhou cestu vzhůru na Passo dello Stelvio.Continue reading