Matterhorn, Breithorn, Pollux a Castor

Před cestou do Pamíru jsme se potřebovali někde aklimatizovat a protože již už dlouho sníme o výstupu na Matterhorn, rozhodli jsme se pro něj a pro nedaleký masív Monte Rosy. A tak vznikla naše cca 10ti denní dovolená..

5.7.
A protože jsme v našem snažení nechtěli být sami, poptali jsme se pár kamarádů a vyrazili ráno dvěma auty v osmi lidech směr švýcarský Zermatt. Do Zermattu je zákaz vjezdu vozidlům se spalovacím motorem, proto jsme večer dojeli po cca 12 hodinách jízdy (zdrželi nás zácpy apod.) do obce Täsh a přespali na nedaleké louce ve svahu.

6.7. Chata Hornlihutte
Ráno parkujeme na parkovišti (5CHF/den) a odjíždíme vlakem do Zermattu. Odtud jsme se nechali lanovkou za necelých 30CHF (při koupi 10 lístků, 2 jsme prostě vyhodili) vyvézt na Schwarzsee (2566 m) a pěšky na Hornli hutte (3220m). Ještě večer jsme si šli projít nástup a dostali se tak cca 200 výškových metrů nad horskou chatu. Ubytování na chatě nás stálo s alpenvereinem 35CHF.

7.7. Matterhorn
Budíček si nařizujeme na 3:30, posnídáme a ve 4 vyrážíme nahoru. Nahoru jsme šli pouze v pěti ve dvou skupinách, jedna dvojice (Míra a Viktar) a jedna trojice (Akim, Beny a Pavel). První hodina po tmě šla poměrně rychle, ale to jen proto, že jsme si to den před tím prošli. Proto toto považujeme za velice důležité, protože orientace na Matterhornu je opravdu velice mizerná. Asi za 3 hodiny od chaty docházíme z bivakovaní boudě Solvay (4003m). Co nás docela překvapilo bylo, že cesta od Solveyky byla těžší než k ní, ale to bylo dáno i velkým množstvím sněhu. Kolem 10 hodiny se nám podařilo dostat na vrchol, ale protože se k nám začaly pomalu blížit nějaké mraky (ty nám ale nakonec vůbec neohrozily), začali jsme rychle sestupovat dolů. Po nějakých 8 hodinách sestupu a slanění jsme se dostali opět na chatu. Na hoře jsme byli kromě dvou dvojic jdoucí severní stěnou úplně sami.

Matterhorn 4478m / 7.7.2013 from Pavel Rozehnal on Vimeo.

Continue reading

K24 aneb „neexistuje nedokáži jen nechci“ v roce 2013

Nejkratší noc roku je tu a s ní, stejně jako několik posledních let, cyklisticky ultramaraton K24. Jedná se o 24h cyklistický závod v převážně rovinatém terénu jižně od Brna. Klání se odehrává na okruhu dlouhém 28,4km a jediným hodnoticím kriteriem je ujetá vzdálenost za 24h. Závod se startuje vždy v pátek v 16h končí v sobotu ve stejnou dobu. Každoročně závod vyhrávají borci s najetými cca 26-27 kolečky – což odpovídá vzdálenosti více než 700km. Respekt a uznání těmto borcům. Já si dávám cíl o poznání menší a to pouhých 600km. Závod se jede v relativně lehkém terénu, takže krom těla prověří hlavně psychickou stránku závodníka.

Letos týden před závodem panuje tropická vedra, ale na konec týdne jsou již plánovany silné bouřky. Dle předpovědi by se v noci měli objevit bouřky a pršet by mělo i celou sobotu. Vyhlídky nic moc.

Je čtvrtek večer a ja zběsile pobíhám v supermaketu a nakupují balení 6×1,5l vod, toustový chleba, nemalo množství tyčinek a další nutné potraviny. Před závodem je nutné si dobře připravit stravu, abych v průběhu závodu neztrácel čas a sílu přípravou jídla a pití. Ráno v 7h nakládám vše potřebné do auta a kolem 13h končím v práci, abych byl měl ve 14h už zaparkováto v zázemí závodu a mohl se začít psychicky připravovat na závod. Ve startovním stanu dostávám číslo 19 a za venkovní teploty přes 30C jej připevňuji na kolo.

P1170556

Continue reading

Grossglockner Hochalpenstrasse – to nejlepší co nám může Rakousko nabídnout

Již před několika měsíci se mi Honza poprvé zmínil, že by si rád vyjel letos nějaký pořádný kopec. Prý je dobrá HochAlpenstrasse na Gross Glockner. Když jsem to slyšel poprvé tak jsem si říkal, to je v pohodě, to je jako každý jiný nápad který za týden vyšumí. Ale ono ne a Honza začal tuto myšlenku rozpracovávat, začal mě zásobovat postupně odkazy a dalšími informacemi až nakonec sedíme v hospodě a vymýšlíme termín a předběžný program. Já se rozhoduji, že nemám morál na převod 39x25z a kupuji kazetu 27z na kterou si už věřím víc. Týden před odjezdem se k nám přidává ještě Beny a jeho táta, bývalý profík.

Nakonec padl návrh na 3 dny s ubytováním v nějakém penzionku/hotelu kvůli relaxaci místo stanování (pro mě poměrně nezvyk). Jako první den jsme si naplánovali již zmiňovaný Glockner, druhý den výjezd po placené PanoramaStrasse na Loser a třetí už volně, neplánováně nějakou výplň na dopoledne.

 

Den nultý

Z Brna odjíždíme v 15h do Českých Budějovic, kde se přeskupujeme z malé mojí Fabie do luxusní, ale postarší dodávky, kde pohodlně naložíme 4 kola a bagáž. Kolem 22h jsme v Schladmingu a už pomalu nosíme věci na pokoj. Po několik rutinních pivkách jdeme spát.

 

Den první

Ráno v 7h už u snídaně dolaďujeme poslední detaily a v 8h už sedíme v autě míříme směrem Zell am See, konkrétně do obce Bruck (755m), kde vysokohorská silnice začíná. Před 10h už máme zapárkováno pár km od obce Bruck a provádíme poslední úpravy kol.

P1020627

Největší potíž bylo vhodně zvolit oblečení – nikdo nechce tahat baťoh, tak musíme vše nacpat do svých kapes na zádech. Vleze se tam vždycky dvakrát víc než si člověk myslí. V mém případě mám v zadní kapse – nohavice, rukávy od dresu, termotriko, 5x tyčinku a nějaký ten gel, šusťákovku, dlouhé rukavice a v brašně pod sedlem foták. Dole startujeme v příjemných 23 C za polojasna. Kolen nás se mihne peletonek asi 12 cyklistů po kterých cca 20min vyrážíme (a později je v kopci předjíždíme – dost to potěší:) )

Continue reading

Pozdně zimní výstup Gerlach, Vysoké Tatry, 2 654m

Jaro jsme letos vynechali a skočili rovnou do léta, tak nám nezbývá než si ještě jednou zkusit trochu zavzpomínat na zimu (tj. o 14 dnů zpět). Volba padla na Gerlach, nejvyšší horu (Česko)Slovenska a přes Krčmárův žlab. Tato cesta je označována jako nejlehčí výstupová zimní cesta. Žlab je tvořen 40 až 60ti stuňovým kuloárem se skalním prahem zhruba v polovině, jehož obtížnost silně závisí na aktuálních podmínkách – čistý led až čistá skála (max III UIAA).

Continue reading

Přechod Nízkých Tater na sněžnicích

Na velikonce se nám dopřává stále zimního počasí, tak je nuté toho náležitě. Loni jsme podnikli třídenní cyklovýlet Solnou komorou a letos počasí určilo spíště zimní radovánky. Volba padla vzhledem k velmi špatnému počasí na přechod Nízkých Tater na sněžnicích a jak jinak než natěžko.

Jako trasu jsme zvolili standardní hlavní část hřebene – z Čertovice směrem na Chopok a dál. Velikonoce nám dávají den k dobru, takže jsme si naplánovali cca 20km na každý den a doufali, že počasí dovolí.

P1020383 P1020377
V sobotu vyrážíme ve 3h z Brna a kolem 7h jsme v Čertovici a v 8h vyrážíme sjezdovou nahoru. Všejde hladce, dokonce se občas objeví i slibované polojasno, ktere bylo spíše polo než jasno a po 10h už ani polo. Na Štefánikovu chatu dorážíme kolem 12 – tzn. jen nepatrně pomaleji než jsou letní časy dle ukazatelů, dáváme pivko, čaj a podobně. Pavel se prozrazuje, že zapoměl doma ešus, tak se k tomu staví zodpovědně a na Štefáničce se mu daří vyprosit náhradní „ešuš“ – resp. starý hrnec jehož váha se blíží k 1kg a ten si samozřejmě nese (za blbost se platí)..

Continue reading

Maltatal – ledy II

Druhé letošní ledové lezení padlo hned nad další víkend. Ubytování jsme měli na stejném místě, ale pro pohodlí a jízdě ve 4 jsme zvolili už dvě noci – je to přeci jen o poznání pohodlnější než jet v noci a hned po příjezdu začít lézt. Jako první led jsme zvolili jednoduchý a krátký Hochalmfall 3+, který jsme si naplánovali na dopoledne.

V 9 ráno už stojíme u nástupu a jelikož tento víkend dorazila sněhová kalamita i v ČR, tak cestu k ledu jsme si museli pěkně prošlápnout hlubokým sněhem i zde. Relativně velké množství bylo i na ledu v této cestě (resp. tento víkend ve všech cestách asi v celé Evropě). Tento led lze lézt na dvě délky s konfortním štandem ve skále pod převisem v pravo nebo na jednu délku – jelikož jsme si chtěli s Akimem oba užít lezení, tak jsme zvolili dvoudélkovou variantu. První délku lezl Pavel a bez nějaký obtíží byl za 20min u štandu – lezení jen komplikoval slabší led ve středu, pod kterým teče vydatně voda a led nepůsobí příliš stabilně – lze oblézt po stranách.

Souběžně s námi leze Viktar s Ondrou, kde celou cestu tahá Ondra a jde mu to pěkně od ruky – cestu vzali na jednu délku, tak nahoře štanduje v době kdy Akim nalézá do druhé délky a dokončují slaňování už když Pavel dolézá k druhému štandu.

P1020246 P1020248

Continue reading

Maltatal – ledy I

O víkendu 16-17. února 2013 jsme se rozhodli konečně uspořádat první letošní ledové lezení, jelikož předchozí termín proležel Akim s horečkou, tak jsme museli přeplánovat harmonogram. Pavel příliš neprostestoval, jelikož poraněná šlachová poutka přeci jen každý týden rehabilitace jen a jen uvítají.

Jelikož jsme měli drobné perepetie se sehnáním ubytování, tak jsme se rozhodli pro variantu jen jedné noci a proto vyrážíme z Českých Budějovic kolem 3h ráno a před 8h už nasazujeme řetězy dole v údolí Maltatal.

V plánu máme dva ledy – Gamseckfall a Mittlerer Maralmfall. V údolí se válí mlha tak máme drobné problémy s nalezení Gamseckfallu, ale po pul hodince nejistoty stojíme po 9h ranní o nějakou stovku metrů výše a s respektem se koukáme na první letošní ledové lezení.

P1020163 P1020171

Gamseckfall je 250m dlouhý a z kládá se celkem 5ti délek, kde za zmínku stojí jen první a třetí – v našem podání jsme v prdí délce strávil hrubě přes hodinu v třetí taktéž. Druhou délku Pavel nějakým způsobem vynechal, což nám zajistilo cca 10m souběžného lezení. Čtvrtá a pátá délka jsou již relativně jednoduché a je to příjemné dolezení. Celkem jsme v cestě strávili nějaký 5 a půl hodiny a k autu přicházíme se setměním… Continue reading

Ukončení lezecké sezóny na Großer Priel aneb rodinná dovolená

Na podzimní víkend 20.-21.10 je dobrá předpověd, tak se rychle rozhodujeme, že bysme mohli důstojně zakončit lezeckou sezónu na Großer Priel, 2515m + vylezení cesty „Stella“ (600m, 5-, 13 délek). Celou akci bereme také i jako rodinnou dovolenou a bereme sebou všechny přítelkyně i kamarádky, které budou mít v programu vylezení tamní ferraty Bert-Rinisch-Steig (C/D).

Pro dopravu se rozdělujeme do dvou aut – jedno z Brna a druhé z Českých Budějovic. S tím, že si dáváme sraz až na chatě  Prielschutzhaus (1420m). Z parkoviště je to na chatu nějaké 2 a půl hodinky. Na chatu doráží skupina z ČB už před 20h (mají to o poznání blíž, ne že by byli rychlejší:) a brněnská až po 22h. Přesto ještě před zavřením tamího výčepu stíháme několik rund piváků a rozdělujeme se do dvou skupin – „lezci“ a ferratisté. Lezci musí vyrazit už kolem 5h ranní, abysme u vrcholového kříže stanuli zhruba ve stejnou dobu. Předpokládáme totiž, že ferratisté budou rychlejší (tento předpoklad se nepotvrdil).

Počasí je naprosto úžasné – ráno v 5h cca 13C (v údolí mrazíky díky inverzi) – takže už od chaty jdeme v jen v termu.

 P1010904 P1010923

Kolem 7h už na sebe věšíme všechny cinkátka a vyrážíme do cesty. První délku lze spojit s druhou, ale jelikož zrovna tyto délky jsou v rámci obtížnosti této cesty nejtěžší (nic těžšího než 5 zde nečekejte). Cesta je pěkně vyborhákovaná a naše dvojčata jsou příliš těžký kalibr na ni – bez problémů bysme si vystačili s jednoduchým lanem 60m.

Continue reading

Úspěšný výstup na Chan Tengri (7010m)

Po úspěšné loňské výpravě na Aconcaguu (6 959 m n.m.) jsme se rozhodli, že je třeba jít dál a tedy, že se pokusíme o nějakou sedmitisícovku.

Po různých úvahách a s přihlédnutím na termín svatby mojí sestry bylo rozhodnuto, že pojedeme do pohoří Ťan Šan, kde se pokusíme o horu Chan Tengri, o které se říká, že je se svojí výškou 6 995 m n.m. nejsevernější sedmitisícovka na světě :-), nutno ale ještě dodat, že s vrcholovým ledovcem má 7 010 m n.m.

Continue reading

Ortler (3905m) – nejvyšší hora Rakouska – Uherska

Na prodloužený víkend začátkem července jsme se chystali, jako už obvykle, na Matterhorn. A jako loni, zhatilo nám plány počasí. Předpověď počasí byla opravdu špatná, tak jsme plán přehodnotili a vyrazili jsme na italský Ortler, nejvyšší horu bývalé rakousko-uherské monarchie. Ale ani tady nebyla předpověď bůh ví jaká a to se bohužel ukázalo jako pravda.

Cesta začala jako klasicky v Českých Budějovicích (Pavel přijel z Brna a Beny s Davidem z Prahy) a vyrazili jsme směr Alpy a po cca 6 hodinách dorazili do městečka Solda.

Náš prvotní cíl byl se dostat na vrchol po hřebenu Hintergrat, proto jsme došli na chatu Hintergrat hütte (2661 m), kde jsme dopili poslední zásoby piva a také tady přespali. Bohužel ráno (nebo spíše ve 4 v noci) jsme se dle plánu vzbudili a chtěli vyrazit nahoru, tak nás venku přivítaly docela silné přívaly čerstvého sněhu. Na chatě nám cestu nahoru nedoporučovali, proto jsme se rozhodli, že nebudeme těsně před cestou do Kyrgyzstánu riskovat a na vrchol se pokusíme dostat normálkou.

 ortler1 ortler2

       pohled na Hintergrat                               normální cesta na Ortler