Ice Arena Bad Gastein – Federweissfall, 4 a oba Doppellutscher, 4+

S Akimem máme booknutý víkend na ledy, ale protože nikdo další nemá volno, tak se rozhodujeme pro sólo akci v legendární Ice Aréně u Bad Gasteinu. Nachází se zde legendární Mordor, 5+ a další významné kousky. Z Budějek odjížídme ve 4 ráno a první pohledy do ledové arény máme kolem 8. Teď už nás čeká jen cca hodinový nástup a jdeme na to

Původně jsme chtěli jít Hoehkarfall, 3 (po levé straně údolí na předchozí fotce), ale už z parkoviště vidět, že jeho značná část se již povaluje v údolí. Nakonec volíme Federweissfall, který se nachází přímo uprostřed a nabízí o jeden stupeň obtížnosti více zábavy. No nic, vyrážíme vzhůru údolím kolem říčky.

Federweissfall, 4 [topo]

Po cca hodince škrábání do kopce se dostáváme pod led a před námi jsou v údolí pouze dvě dvojky – jedna se sprchuje v Mordoru na sluníčku (respekt) a druhá před námi v Federweissfallu v třetí délce. Nahazujeme cajky a společně ještě se 2 lezeckými dvojcemi jdeme na to. První délka začíná pozvolna a pak se to zvedá nahuru až do čtyřkové obtížnosti. Štandujeme v ledu a pokračujeme mírným traverzem k pravé stěně do borháku. Třetí délka je to nejlepší co tu můžeme najít a to 50m ve čtyřkové obtížnosti. Ale máme téměř ideální podmínky – teplota kolem nuly, takže měkčí led ale stále suchý – tak to jde krásně. Nahoře opět štand ve skále vpravo a choďáček pod poslední vrcholovou délku. Nádhera – veprostřed jsou krásné mohutné převislé rampouchy a po stranách kompaktní téměř 90tky. Vylezeme poslední délku a už slaňujeme o strom dolů a podél pravé stěny až pod stěnu. Dole jsme kolem 15h a shodujeme se, že to bylo asi to nejhezčí, co jsme zatím  kdy lezli (ještě jsme toho moc nelezli:-) ).

 

Kolem 16h jsme u auta a přejíždíme k mýtné bráně směrem k oboum Doppellutscherům zjistit podmínky na druhý den. Vypadá to v pohodě a ani teploty nad nulou se na ledech nijak nepodepsaly. Na sestupu ztrácím klíče od auta a tak si to dáváme ještě jednou a trochu ve stresu 😀

Večer přejíždíme do luxusního ubytování za 2,5k, páč žádné sockoidní ubytování již nebylo. Večer navštěvujeme místní bar, kde si užíváme pohledů na skupinky místních vnadných a mladých slečen v drindlech.

Levý Doppellutscher, 3 [topo]

Ráno parkujeme těsně pod mýtnou bránou a kolem 9h už nahazujeme cajky u levého ledu. Jsme tu sami.

Tento led už jsme oba lezli, tak víme do čeho jdeme. Lezeme to na dvě délky a dobře to odsýpá. Sice dostávám kusem ledu do ksichtu a tak na top dolézám s trochu zkrvaveným ksichtem, ale na kvalitě zážitku to nic nemění. Slaňujeme a přesouváme se k pravému bratříčkovi.

Pravý Doppellutscher, 4-5 [topo]

Led je v bezvadné kondici a prvních 10m vypadá docela zábavně. Skála je tu převislá a tak je začátek tvořený steklými rampouchy v čisté kolmici. Překvapivě ještě nějaké síly zbyly a tak se mi daří to přelézt čistě a o dvacet minut později už štandujeme na abalakách. Akim to svižně vybuší a ani moc nenadává a o hodinku a půl později už balíme cajky u cesty.

V cca pul třetí odjíždíme a v 7h jsme již v Budějkách odkud pokračuji dále do Brna.

Účast:
Martin Jáchym (Akim)
Pavel Rozehnal

 

 

Maltatal 2017 – Strannerbach a Hochalmfall

Letošní zima nám dopřává pořádných mrazů a tak už v prosinci spřádáme plány na výlet na ledy. Jelikož podmínky jsou téměř tutové, tak vyrážíme na víkend do Maltatalu.

Z Budějek odjíždíme v sobotu ráno ve 4hodiny ráno a  do údolí dorážíme kolem 9té. Řetězy nasazujeme hned na konci upravené silnice. Bohužel plně naložená kára a pomerně měký sníh nám dovolí vyjet jen pod Columbus a tam musíme auto nechat. I proto, že jeden se řetězů se přetrhl.

 Continue reading

Tradiční zimní výšlap, tentokrát na Fluchtkogel (3. 500 m. n. m.)

Otztalské Alpy sice nejsou z Budějovic nejblíž, ale mají tolik příhodných zimních kopců, že i tentokrát jsme vyrazili na zimní výšlap sem. Kombinací relativně dobře dostupné chaty (jen 900 výškových metrů) a dobře dostupné hory (jen 750 výškových metrů) nabízí Fluchtkogel dobré podmínky pro zimní výstup. Proto jsme si dovolili vyjet z Budějovic až ve čtyři ráno a počítali s tím, že to stihneme jak do Ventu, tak i nahoru na Vernagthuette. Všechno šlo dobře a tak jsme už po 10. hodině balili bágly u auta a za půl hodky šlapali z Rofenhofu směrem na chatu. Cesta (902, 920) jde pěkně po vrstevnici a zpočátku nastoupává údolím kolem potoka Rofenache jen pomalu, dlouhá je 7,5km z Rofenhofu a 9,5 km z Ventu. Teprve za stanicí lanovky vedoucí na Vernagthuette se nakrátko zvedne, aby vás později přivedla již zase v příznivém sklonu k mostu přes potok, a odtud už pak vede pěkně strmě vzhůru s chatou na dohled.

Continue reading

Grossglockner, 3798m – podzim na Stüdlgratu (nevyšel)

Svátek 28. října vychází letos na pátek a nám se v hlavě rychle formuje myšlenka někam vyrazit. Jelikož máme letos v tomto termínu čas jenom s Akimem, tak vyrážíme za dobrodružštvím na Glockner se záměrem vylézt Stüdlgrat – lehkou lezeckou cestu a zajímavější na podzim, kdy je hřebínek pod sněhem.

Náše cesta nakonec kuloár pod označením 5b

Odjezd plánujeme na čtvrtek 27tého, kdy přijíždím do Budějek a ráno s Akimem pokračujeme k chatě Lucknerhaus, 1920m, kde necháváme zaparkované auto kolem 13h. Je suprové počasí bez jediného mráčku a na chatu Stüdlhütte, 2802m dorážíme po 3h chůze.

dsc06037 dsc06040 dsc06046 dsc06047 dsc06051 dsc06060 dsc06061 p1140970Continue reading

Schwarzmooskogel Eishöhle – ledová jeskyně v Toteskách

Už na jaře vznikl nápad zopakovat exkurzi do jeskyně Schwarzmooskogel Eishöhle, kterou jsme navštivili už v roce 2012. Tato jeskyně je vyjímečná mimořádně klimatem chladným klimatem (temploty kolem -2C), které umožňuje její celoroční zalednění.

Z Brna odjíždíme v pátek po práci a vzhledem k dlouhému přístupu k jeskyni si bereme volno i v pondělí. Abysme mohli prozkoumat co nejvějtší část jeskyně (součást komplexu o rozsahu 56km), tak se připravujme na dvě noci v jeskyni – tzn. bivakovat! Z Brna odjíždíme s lehkým spožděním, ale Marika za volantem situaci bravurně napravuje. S Akimem se potkáváme kome půl 9 večer v Linzi, kde se sesedáme do jednoho vozu. Vměstnat veškerou bagáž není uplně jednoduché, ale pomoci dobrých konstrukčních technik se nám to daří.

dsc07419

Na parkoviště pod Vrchlem Loser příjíždíme kolem 23h přes mýtnou bránu, kde při odjezdu platíme 16 Euro za tři dny nahoře. Nahoře parkujeme, stavíme stany a upíjíme zásoby alkoholu. Něco po půlnoci jdeme spát. Je hezky.

dsc05866 dsc07420

Ráno balíme veškerou bagáž a vyržíme k jeskyni. Věcí máme slušně – jen lan táhneme 220m což už samo o sobě je pěkná váha. Vaření a bivak také situaci nepomáhají. Počasí je ale krásné, tak se pomalu posouváme v dobré náladě k jeskyni. Po necelých 3 hodinkách jsme už v místech, kde se má s pěšiny odbočit a Akim s Pavlem vyrážejí najít cestu ke vstupu. Po 3 hodinách se vracejí po velmi dobrodružné – vidíte tady pěšinku nahoru? Tak tude ne:D Správnou cestu našli až na sestupu a tak se prodírali půl kilometru svahem proti kleti s nejasným cílem. Dobrodružné. Nahazujeme všichni batohy a vyrážíme – za hodinu už sledujeme chladné proudění směrej z jeskyně. Respekt. Přebalujeme, obklékáme overaly, sedáky a vyrážíme.

dsc05868 dsc05869 dsc05871 dsc05873 dsc05877 dsc05890 dsc05898 dsc07469 dsc07466 dsc07468 dsc07476 dsc07481 dsc07482 dsc07492 dsc07491 dsc05908 dsc07504

Pro vstup jsme použili Sloní vchod, který ústí přímo do Mamutího domu. Tento dóm má neskutečné prostory ve stovkách metrů každým směrem a kapající voda zde vytváří ledové krápníky neskutečných rozměrů.

dsc05912 dsc05911 dsc05980 dsc05921 dsc05924Continue reading

Víkend na vícedélkách u Dachsteinu

Již několik týdnů jsme se chystali na nějaké vícedélky v Alpách, ale vyšlo nám to až začátkem září, když jsme námi plánovaný Studlegrat na Grossglockner kvůli počasí museli vyměnit za toto lezení. V pátek večer vyrážíme z Čech a těsně před půlnocí přijíždíme na parkoviště v Oberhofalmenu. Zde jsme si pod zdejší stříškou na betonu rozbalili spacáky a zde také přespali.

Na první den si vybíráme cestu Hochkesselkopf SW – Verschneidung, což je 440m vysoká cesta o 13 délkách. Cesta a vrchol je již pěkně vidět z auta, i když cesta k nástupu je poměrně dlouhá. Ráno vyrážíme od auta směrem na Adamekhütte. Po několika ukazatelích a po cca 1,5 hodině chůze se dostáváme ke skalám. Zde u ukazatele a velkého kamene nevíme kam dál k nástupu, tak nám cestu ukáže až místní pasáček ovcí. Poslední část k nástupu vede přes nepříjemnou suť, kameny se hodně sypou a cesta je hodně nepříjemná. Ale nástup nakonec nacházíme, je označen červeným kruhem na skále, tak jsme si jistí, že jsme správně.  První délku začíná Pavel a následně se poctivě střídáme. První délky lezeme ještě ve stínu, ale od 4 délky nás již slunce pěkně hřeje. Obtížnost celé lezecké cesty je docela konstantní, nejsou tady žádné těžké úseky či úplné choďáky a cesta je luxusně odjištěná. Nejtěžší úsek se nachází v 8. délce, která je klasifikovaná jako 5+. Nejtěžší úsek to pravděpodobně bude, ale je toto místo až silně přejištěno, v nejtěžším místě jsou borháky snad po 1 metru. Cesta nám jde docela rychle a za nějaké 4 hodiny jsme už u poslední délky. Zde se najíme, přezujeme si lezečky za boty a vystoupáme až na vrchol Hones Hochkesselegg vysoký 2260m. Jsou zde krásné výhledy na Dachstein i Adamek Hutte. Sestupujeme po značené cestě až k autu. Je zde i pár malých ferátek, tak cesta dolů není až tak stereotypní. Dolů nám to trvalo kolem 2 hodin. Večer přejíždíme do Gosau, dáváme si zde pivko v místní hospodě a přespáváme na parkovišti.

http://www.bergsteigen.com/klettern/salzburg/dachsteingebirge/hochkesselkopf-sw-verschneidung

p1140719 p1140726 p1140733 p1140736 p1140743 p1140749 p1140761 p1140783

Druhý den jsme si vybrali cestu Zeitreise, vysokou 400m a o 11 délkách. Tato cesta má jednu obrovskou výhodu. Nástup je asi jen čtvrt hodiny od auta. Nástup je hned u jezera Gosausee a začíná přímo na cestě, která vede přímo kolem jezera. Nástup se nachází hned za skalním převysem, který byl vyrubán kvůli zdejší cestě. Už podle prvního pohledu je jasné, že tato cesta je poměrně zelená a převážně první délky byly poměrně dost mokré. Pavel zde dokonce v cestě uviděl žábu, což dokresluje naše lezecké ambice a umění. Nutno dodat, že se žába vůbec nejistila a lezla stejnou cestu jako my – což znamená, že je mnohem lepším lezcem než my. Ale na to jsme si již zvykli u kamzíků i jiných zvířat. Lezecká cesta je to lehká, nejtěžší délka je předposlední a je klasifikovaná jako 5. Po nějakých 3,5 hodinách lezení jsme nahoře a začínáme sestupovat. Ale oficiální sestup nějak míjíme a sestupujeme docela prudkým a hlavně silně zarostlým svahem. Dole jsme už ale za necelou ¾ hodinu. Po sestupu vyrážíme směrem k domovu.

http://www.bergsteigen.com/klettern/oberoesterreich/dachsteingebirge/zeitreise

p1140809 p1140811 p1140812 p1140814 p1140819 p1140834

Účastníci:

Martin Jáchym (Akim)

Pavel Rozehnal

S klukama v Tyrolsku

Jak jinak se dostat co nejčastěji do hor, než nakazit láskou k nim celou rodinu. Je však zapotřebí k tomu přistupovat s velkou obezřetností, zvlášť když jde o děti (partnery :)), a proto je velmi dobré připravit program, při němž lze zapomenout na nějakou tu námahu. Takže strategie by byla, a když je cílem cesty Svatý Johan v Tyrolsku není obtížné ji také naplnit. Cesta z Budějovic není nikterak dlouhá, ale po dvou hodinkách ji přerušujeme a sjíždíme před Salzburgem k Mondsee, a to hned na jeho počátku na oficiální pláž, auto necháváme za 4 eura na parkovišti a dvě tři hodinky se oddáváme příjemnému osvěžení v jezeře. Ve dvě hodiny máme objednánu prohlídku v solných dolech v Halleinu, a tak se neradi zvedáme, abychom se za necelých 40 minut nechali nasoukat do plátěných kalhot a haleny, ještě předtím se na parkovišti teple oblékáme, což není ve 30 °C zrovna příjemné, ale co se dá dělat, když v dolech má být kolem 10 °C. U pokladny ještě kupuji klukům dva elektronické průvodce v češtině, což je, jak se ukáže, velmi užitečná služba. Výklad je dlouhý a bez něj by návštěva dolů vůbec nebyla tak zajímavá. Dozvídáme se zde totiž (od živého průvodce v angličtině a němčině) vše o dávné historii dolů (těžili zde již Keltové), o způsobech těžby, o nálezech v dole und so weiter,….Prohlídka je velmi působivá, povozí vás při ní důlním vláčkem, na lodi po solném jezeře a sami si můžete užít na skluzavkách. Po návštěvě solného dolu ještě navštívíme keltskou vesnici Salinu, která je hned vedle a i zde elektronický průvodce dobře poslouží. V Halleinu je ještě možné vidět exponáty z doby Keltů ve městě v muzeu. Vše je zahrnuto ve vstupném do dolů (pro nás 2+1=44 euro + 10 euro průvodci, vstup pro děti od 4 let). Muzeum však vynecháváme a mažeme na ubytko do Sankt Johannu, část Marsch, dvůr Rothof. Dostaneme svůj předem objednaný apartmán (400 euro na 5 nocí včetně úklidu a turistických poplatků), který je jako vždy v Rakousku pěkně vymazlený a u pivíčka a vínečka plánujeme další dny.

img_3102img_31083593_eimg_3107Continue reading

Přechod Mont Blancu

https://www.youtube.com/watch?v=lC5NunXtZrg&feature=youtu.be
Po dvou letech, kdy jsme přechod Mont Blancu kvůli špatnému počasí otočili již kousek od lanovky, se pokoušíme o přechod Mont Blancu znova.  Náš plán je tedy stejný jako před léty, vystoupat na vrchol tzv. cestou tří Mont Blanců (obtížnost PD+) a sestoupit po normální francouzské cestě přes Dôme du Goûter.
Vyrážíme ve čtvrtek ve 23:00 z Prahy směr Chamonix, Akim přisedá do auta v Plzni. Už v Rozvadově na benzínce zjišťujeme malý  problém – Honza po prohledání celého auta zjišťuje, že si doma zapomněl penězenku se všemi penězi a hlavně doklady. Nyní se z něj tak stal uprchlík a z nás převaděči. Když jsme projížděli hranice, dělal že spí a tak i bez Honzovo dokladů dorážíme v pátek kolem 10 dopoledne do Chamonix, kde necháváme auto na stejném místě jako před 2 lety, nedaleko vlakového nádraží.
Po zabalení věcí do baťohů docházíme na začátek lanovky a kupujeme za 48,5 euro jednosměrnou jízdenka na Aiguille du Midi do cca 3842 m.n.m. Vyjíždíme lanovkou nahoru a protože máme poměrně dost času, a na chatu je to z lanovky pár minut, rozhodujeme se, že se budeme na horní stanici lanovky „aklimatizovat“ – tj. ležet, dospávat spánkový deficit z noční jízdy autem a hlavně pít pivo. Po 2 hodinách příjemného zahálení projdeme krátkých ledovým tunelem a sestupujeme do údolí Col mu Midi, kde se nachází také naše chata Cosmiques, kde máme zamluvené ubytování. Lze se zde ubytovat pouze s polopenzí a tak jsme každý rázem chudší o nekřesťanských 65 eur. Ale večeře byla chutná.
P1140605 P1140617 P1140622

Continue reading

Monterosa masiv 2016 – Lyskamm, Vincent-Pyramide, Schwarzhorn a Ludwigshöhe

Prázdniny jsou v plném proudu a my již máme od jara rezervovaný týden na horské dovádění v oblasti Monte Rosa – tentokrát z jihu přes chatu Mantova Hut, 3498m. Celý výlet je naplánovaný na odjezd v pátek po práci do Českých Budějovic a poté dvěmi auty do městečka Alagna Valsesisa, Italy. Cesta se nám komplikuje ještě před vyjetím z Brna, kdy Pavle zjištuje, že mu při sekání přilehlého trávníku rozbily pravé ukénko u auta – následuje obvyklá anabáze (policie, pojištovna a obvolávání servisů). Bohužel v pátek večer není oprava možná a tak se Pavlovi daří získat náhradní vůz (bez klimatizace a tempomatu – což je skutečná výzvu na cestu do parné Itálie). Do ČB přijíždí kolem 1 ráno.

DSC05401 DSC05405

Ráno vyrážíme docela bohémsky kolem osmé a přes nespočetná varování o začínajících prázdninách v Bavorsku a dalších dálníčních katastrofách pokračujeme v příjemných 35C teplotách do Itálie. Nakonec parkujeme v kempu u jezera Lago Maggiore kolem 19h večer. Později příjíždí auto David, Radka a Beny, kteří jeli dříve ráno přímo na jih přes Arco, kde se jim podařilo si střihnout ferratu Monta Albano, která byla v roce 2014 znovu otevřena.

Den nultý – cesta na chatu Mantova Hut, 3498m

Po noci v kempu přejíždíme na lanovku v městečku Alagna Valsesisa ze které vede soustava lanovak až do výšky 3200m – cena za zpáteční jízdenku je neskutečných 40Euro, ale za ušetřených 3000m výškových to stojí. Cesta od lanovky na chatu je na necelou hodinku a necelých 300m převýšení bez větších technických potíží. Vzhledem náročnosti trasy bereme alkohol ve skle:)

DSC05408 DSC05409 DSC05413 DSC05412 DSC05422 DSC05424 DSC05427 DSC05432Continue reading

Lůzři na Loseru

Už dlouho jsme nešli nějakou vícedélku a tak jsme se jednoho dne s Benym rozhodli, že zajedeme zkusit cestu Loser Südwand.
Vyrážíme v půl 8 z Českých Budějovic směr Altaussee, za níž je vrchol Loser. K němu vede zpoplatněná silnice Loser Panoramastrase, o které někde na internetu se píše,  že je za symbolický poplatek. Proto původní plán vyjet to na kole, a nechat ho někde ve křoví, měníme na pohodlnější výjezd autem. Bohužel ze symbolického poplatku bylo najednou 16 euro.

Po zaplacení mýtného vyjíždíme na prostřední veliké parkoviště, odkud je to jen dle plánku 30 minut k nástupu. No my to šli dokonce i o něco rychleji.
Cesta je poměrně zřetelná, jde se od parkoviště přímo směrem k vrcholu, jen je třeba sledovat cedule na Sisi kletterstige, neboť nástup na naší lezeckou cestu je cca  70m vpravo od nástupu této feraty.

Skála sice není přejištěná, hlavně s lehčích pasážích nýty skoro nejsou, ale těžší části jsou zajištěné dobře. Cesta vede poměrně po rozlámané skále, proto musí lezec dávat pozor na co stoupá a čeho se drží, protože poměrně často zde nějaký ten kámen se ulomí. Cesta má nejtěžší úsek skoro nahoře, jedná se o klasifikaci 6-/6, ale úsek je poměrně dlouhý a trošku v převisu, ale celkem dobře odjištěný. Na skále se střídáme na prvním, Beny tahá ten nejtěžší úsek.

Po dolezu obouváme boty a jdeme se kouknout na vrchol, kde je klasický rakouský vrcholový kříž. Sestupujeme po vyšlapané cestičce přes Loserhutte k autu. Cesta se dá i slanit, ale to časově bude delší.

Lano stačí jednoduché 50m a asi 10 expresek. Délka je 240m, my to šli asi necelé 3 hodiny.

P1140093 P1140098 P1140100 P1140105 P1140110 P1140114 P1140122

http://www.bergsteigen.com/klettern/steiermark/totes-gebirge/loser-suedwand

Účastníci:  Martin Jáchym a Petr Benhák