Monterosa masiv 2016 – Lyskamm, Vincent-Pyramide, Schwarzhorn a Ludwigshöhe

Prázdniny jsou v plném proudu a my již máme od jara rezervovaný týden na horské dovádění v oblasti Monte Rosa – tentokrát z jihu přes chatu Mantova Hut, 3498m. Celý výlet je naplánovaný na odjezd v pátek po práci do Českých Budějovic a poté dvěmi auty do městečka Alagna Valsesisa, Italy. Cesta se nám komplikuje ještě před vyjetím z Brna, kdy Pavle zjištuje, že mu při sekání přilehlého trávníku rozbily pravé ukénko u auta – následuje obvyklá anabáze (policie, pojištovna a obvolávání servisů). Bohužel v pátek večer není oprava možná a tak se Pavlovi daří získat náhradní vůz (bez klimatizace a tempomatu – což je skutečná výzvu na cestu do parné Itálie). Do ČB přijíždí kolem 1 ráno.

DSC05401 DSC05405

Ráno vyrážíme docela bohémsky kolem osmé a přes nespočetná varování o začínajících prázdninách v Bavorsku a dalších dálníčních katastrofách pokračujeme v příjemných 35C teplotách do Itálie. Nakonec parkujeme v kempu u jezera Lago Maggiore kolem 19h večer. Později příjíždí auto David, Radka a Beny, kteří jeli dříve ráno přímo na jih přes Arco, kde se jim podařilo si střihnout ferratu Monta Albano, která byla v roce 2014 znovu otevřena.

Den nultý – cesta na chatu Mantova Hut, 3498m

Po noci v kempu přejíždíme na lanovku v městečku Alagna Valsesisa ze které vede soustava lanovak až do výšky 3200m – cena za zpáteční jízdenku je neskutečných 40Euro, ale za ušetřených 3000m výškových to stojí. Cesta od lanovky na chatu je na necelou hodinku a necelých 300m převýšení bez větších technických potíží. Vzhledem náročnosti trasy bereme alkohol ve skle:)

DSC05408 DSC05409 DSC05413 DSC05412 DSC05422 DSC05424 DSC05427 DSC05432Continue reading

Lůzři na Loseru

Už dlouho jsme nešli nějakou vícedélku a tak jsme se jednoho dne s Benym rozhodli, že zajedeme zkusit cestu Loser Südwand.
Vyrážíme v půl 8 z Českých Budějovic směr Altaussee, za níž je vrchol Loser. K němu vede zpoplatněná silnice Loser Panoramastrase, o které někde na internetu se píše,  že je za symbolický poplatek. Proto původní plán vyjet to na kole, a nechat ho někde ve křoví, měníme na pohodlnější výjezd autem. Bohužel ze symbolického poplatku bylo najednou 16 euro.

Po zaplacení mýtného vyjíždíme na prostřední veliké parkoviště, odkud je to jen dle plánku 30 minut k nástupu. No my to šli dokonce i o něco rychleji.
Cesta je poměrně zřetelná, jde se od parkoviště přímo směrem k vrcholu, jen je třeba sledovat cedule na Sisi kletterstige, neboť nástup na naší lezeckou cestu je cca  70m vpravo od nástupu této feraty.

Skála sice není přejištěná, hlavně s lehčích pasážích nýty skoro nejsou, ale těžší části jsou zajištěné dobře. Cesta vede poměrně po rozlámané skále, proto musí lezec dávat pozor na co stoupá a čeho se drží, protože poměrně často zde nějaký ten kámen se ulomí. Cesta má nejtěžší úsek skoro nahoře, jedná se o klasifikaci 6-/6, ale úsek je poměrně dlouhý a trošku v převisu, ale celkem dobře odjištěný. Na skále se střídáme na prvním, Beny tahá ten nejtěžší úsek.

Po dolezu obouváme boty a jdeme se kouknout na vrchol, kde je klasický rakouský vrcholový kříž. Sestupujeme po vyšlapané cestičce přes Loserhutte k autu. Cesta se dá i slanit, ale to časově bude delší.

Lano stačí jednoduché 50m a asi 10 expresek. Délka je 240m, my to šli asi necelé 3 hodiny.

P1140093 P1140098 P1140100 P1140105 P1140110 P1140114 P1140122

http://www.bergsteigen.com/klettern/steiermark/totes-gebirge/loser-suedwand

Účastníci:  Martin Jáchym a Petr Benhák

Okruh v Totes Gebirge

Na červencové státní svátky se rozhodujeme jet do Totes Gebirge a zde si je projít okruhem přes místní nejvyšší vrchol Gross Priel. V 9 vyrážíme z Českých Budějovic a na parkoviště v Habernau (577m) dorážíme za necelé 2,5 hodiny. Parkoviště se nachází po východním břehu potoka Alm a jezera Almsee a je zdarma. Zde Akim zjišťuje drobnou chybku v přípravě a to, že si zapomněl doma boty. No nic, musí to dát v keckách. Ve 12 vyrážíme nahoru. Odtud se jde nejdříve kolem jezera Almsee prašnou cestou do Ght Seehaus a pak pěšinou k rozcestí, kde začíná pořádné stoupání (808m). Zde jsou na chatu Pühringerhütte šipky na obě strany (3 a 4,5 hodiny). My se rozhodujeme pro kratší variantu. Zde cesta vede přes Sepp – Huber – Steig, což je nějaká Ačková velmi jednoduchá ferata (jištění není nutné). Cestou překonáváme sedlo Rollsattel (1755m) a pak už jen zklesáme do naší chaty Pühringerhütte (1637m). Zde pěkné pohledy na Elmsee a Scheiblingkogel. Cesta k chatě nám z parkoviště trvala nějakých 5 hodin. Zde dáváme polévku a pár piv a jdeme spát. Ubytování v lageru stojí pro členy OEAV 8 euro.

P1130860 P1130889 P1130881 P1130875 P1130874 P1130869Continue reading

Tre Cime na sněžnicích (Dolomity)

Letošní rok nám poprvé nadělil nový státní svátek „Velký Pátek“ a tak máme volné čtyři dny v kuse. Vzhledem k dobíhající rekonstrukci máme, poprvé po několika měsících, možnost se sbalit a vyrazit někam pryč. Vzhledem k předpovědi počasí a dostatku dnů volba nakonec padla na Italské Dolomity – konkrétně oblast v okolí legendárních Tre Cime a města Cortina d’Ampezzo.

Z Brna odjíždíme v sestavě Petra, Pavel a Vlasta v pátek „časně ráno“ kolem 9h. Žádná dopravní špička se nekoná a do ubytování v městečku Villabassa nacházíme bez problémů kolem 17:30. Po krátkém seznámení zjišťujeme, že s angličtinou zde příliš nepochodíme a odnášíme si klíčky od apartmánu. Naštěstí vše klapne a tak se v zápětí zabydlujeme v docela útulné 2+kk. Večer popíjíme něco vína plánujeme cestu, což bez internetu a mapy není úplně jednoduché. Zjevně si budeme muset vystačit s pár tipy a plánky co jsme si vytiskli pár minut před ojezdem.

Den první – Tre Cime z východu – 1100m (nastoupaných)

DSC01925

Z ubytování vyrážíme kolem půl deváté ráno a po menší zajížďce se už blížíme k nástupu od hotelu Dolomitenhof – Fischleintal (1456 m a souřadnice 46.666420 N 12.353570 E nebo UTM 33T 297558 5171497). Cesta vede nejdříve po zasněžené cestě k chatě Talschlusshütte, 1528m  (vhodná i pro kočárky) a poté uhne doprava a začne po chvíli ostře stoupat. Trasa je poměrně frekventovana tak první hodinku jdeme bez sněžnic a nad prvním výšvihem je obouváme. Cesta vede logicky údolím nahoru přes dva skalní výšvihy až na horní plato odkud se ukazuje krásný výhled na horskou chatu Drei-Zinnen-Hütte, 2403m. Po další půlhodince se už kocháme neskutečným výhledem od chaty na tři majestátní vrcholky Tre Cime. Od chaty se ještě vydáváme na dostupný vrcholek Sextnerstein, 2503m a sestupujeme zpět do údolí.

DSC01826 DSC01838 DSC01844 DSC01872 DSC01878 DSC01885 DSC01901 DSC01910 DSC01968 DSC01991 DSC02030 DSC02046 DSC02055 DSC02072

Den druhý – Monte Piana, 2324m – 470m (nastoupaných)

DSC02179

Na druhý den plánujeme o něco lehčí trek s tím že večer strávíme kulturou v městečku Cortina. Volba nakonec padla na placatý vrchol Monte Piana, 2324m, jehož výstupová trasa začíná v městečku Misurina, 1840m. Cesta vede spočátku po rolbované cestě a po kilometru z ní uhne na starou výstupovou cestu, která je vysekaná ve steně kopce. Celou dobu se jde příjemným stoupáním až na chatu rif. Bosi, která je otevřena i přes zimu. Z této chaty se již pokračuje po zvlněném terénu až na „placatý vrchol“ Monte Piana. Sestup stejnou trasu ovšem s výrazným zrychlením – na sáních. Tyto je možné vypůjčit za 5Euro na chatě rif. Bosi.

DSC02117 DSC02121 DSC02133 DSC02166 DSC02168 DSC02170 DSC02173 DSC02174 DSC02272_crop DSC02284_crop DSC02292_crop DSC02355

Den třetí – muzeum první světové války a odjezd

Před odjezdem nám nezbývá už moc času a tak ráno vyjíždíme do pasa navštívit Museo del Forte Tre Sassi – Passo di Valparola (první světové války). Za 7Euro vstupné se můžeme mrknout na autentické muzem první světové války přímo v prostorách pevnosti, která bránila frontovou linii. Prohlídka je skutečně auteticka – v budově se totiž netopí a je zde krásných 6 stupňů.

DSC02366 DSC02361 DSC02365 DSC02371 DSC02373

Po necelé hodince se vydáváme na cestu zpět do ČR kam dorážíme kolem 8 večer.

Účast:
Vlastimil Kotas
Petra Rozehnalová
Pavel Rozehnal

 

Okolo Dachsteinu na skialpech

Už se tomu stává tradiční zimní akce, Dachsteinský masív na lyžích, proto nyní velmi krátce.

V pátek ráno se nás 6 schází na parkovišti pod lanovkou na Krippenstein, kupujeme si celodenní lístek na vleky a několikrát se necháváme vyvést lanovkami nahoru a sjíždíme většinou ve volném terénu dolů. Před 4 končíme s lyžováním a s malou přestávkou na jedno zdravotní dojíždíme na naší chatu Gjaid Alm, kde máme domluvené ubytování s polopenzí (44-47 eur na den) s tím, že snídaně i večeře jsou formou rautu.

P1110261

Druhý den máme v plánu již „výšlap“ k Dachsteinu s pokusem o vrchol. Balíme do batohů mačky, cepíny a lano a těsně po 8 vyjíždíme z chaty směr Simony Hutte. Před „Simonkou“ je již sněhu hodně málo, a proto lyže nandáme na baťohy a k chatě musíme po svých. Do chaty docházíme kolem půl 12 a dáváme si každý půllitr čaje (2,70 eura). Po malé pauze opět stoupáme nahoru, od chaty již většinou po vyrolbované cestě. Pod Dachsteinem jsme kolem 2 hodiny a počítáme, že na vrchol bychom asi potřebovali nejméně hodinu, spíš více, což by asi znamenalo, že by jsme se pravděpodobně na naší chatu nevrátili za světla. Proto vrchol vzdáváme a sjíždíme v prašanu až k chatě. Až na Michala, který měl technické problémy s lyžemi a jeho cesta je tak o něco pomalejší. Do chaty se ale všichni dostáváme před 5 a hned odepisujeme domů, že jsme v pořádku, neboť na jiném kopci v Alpách spadla lavina na 20 českých skialpinistů a 5 z nich v lavině zemřelo. Večer slavíme Tomášovo kulaté a požehnané narozeniny.

P1110270 P1110276 P1110284 P1110289 P1110296 P1110299

Další den Michal s Bobem jedou ráno rovnou k autu a domů, ostatní si ještě vystoupají na blízký vrchol s křížem (pravděpodobně na Hoher Rumpler), na chatě si dávají oběd a sjíždějí k autu, kde jsou někdy po 2 hodině.

P1110307 P1110308 P1110309 P1110311

Účastníci: Jan Klíma, Martin Jáchym, Michal Dvořák, Petr Krbec, Tomáš Horyna, Bob

Ledový víkend v Rauris, Rakousko

Poslední týden padaly teploty v ČR až na mínus 15C, tak neváháváme a hledáme vhodnou destinaci na lezení v ledu. Překvapivě v Alpách tak nízké teploty nejsou a například v Maltatalu není nateklé téměř nic. Nakonec se rozhodujeme pro poměrně vysoko položenou oblast Rauris poblíž Zell am See. Na tuto oblast existuje výborná webkamera, která umožňuje kontrolovat počasí a stav ledů téměř online – http://www.foto-webcam.eu/webcam/sonnblickbasis/ .

V pondělí voláme na chatu a po pár slovech v angličtině už máme u telefonu českou obsluhu. Dostává se nám informace, že chata je už plná a že možná budeme spát na zemi. Každopádně rezervaci dostáváme. Cena je luxusní – 22Euro za noc se snídání v lagru.

Z ČR vyrážíme ve dvou dvojicích – Pavel s Akimem a Beny s Vlastou. Vlasta bude poprvé na ledech a je z toho trochu rozpačitý, ale nakonec svolí a jede. Odjezd z Brna máme naplánovaný na 17h s tím, že přespíme v Českých Budějovích, a ve 4 ráno vyrazíme na parkoviště v 1200m, odkud by nás na zavolání měl vzít transport do chaty v údolí o 400m výše.

DSC01666_result DSC01668_result

Překvapivě až na „drobné“ zpoždění při odjezdu z Brna vše klapne a v 9 ráno se už přebulejeme na chatě Naturfreundehaus v údolí v 1600m. Zdrží nás ještě drobná nehoda při které figurovala plechovka od piva a Akimův spacák. O chvíli později už vyrážíme na ledy v oblasti vpravo od chaty, protože to tam známe už z předchozího roku a také proto, že ledy v levé oblasti nejsou nateklé. Začínáme na ledu Vegetari – vpravo za 2 a v levo za 3. Led pod námi, Cascadi 3/3+, brousí nějaký guide se sedmi klienty na toprope. A když se chceme přidat, tak nás odhání slovy „too dangerous“ (o hodinu později tu linii natahuje a brousí dál – takže asi tak moc dagerous to zase nebylo).

DSC01676_result DSC01674_result DSC01679_resultContinue reading

Zářijový výšlap na Grauspitz

Prodloužený zářijový víkend a příznivá předpověď počasí? Ideální příležitost, jak parádně uzavřít letní sezonu v horách. Výstup na lichtenštejnský Grauspitz jsme s kamarádem Vikingem naplánovali na září, bohužel litoměřický dopravní policista nakonec nedostal na naplánovaný termín volno v práci. Nakonec se tento fakt ukázal jako větší komplikace, než se čekalo. S dalšími parťáky do hor Michalem a Pepou jsme dlouho marně sháněli čtvrtého do party. Až na poslední chvíli domluvil Michal typana, kterému se říká Vibr. Domluvený odjezd z parkoviště u obchodního domu Tesco se očekávaně posunul z 15.hodiny na 16:00. Vibr se totiž ještě na rychlo během pátku přesouval z jižních Čech do Brna, což se v kombinaci s balením vercajku a přesunem na parkoviště ukázalo jako časově náročná záležitost.

Protože jsme nechtěli zdlouhavý přesun až do švýcarské obce Jenins zbytečně hrotit na jeden zátah, rozhodli jsme se pátek využít k ukrojení části trasy a přenocování “na divoko” někde poblíž města Mozartova města Salzburg. Velkou část přejezdu Rakouskem poměrně hustě pršelo. Poslední hodinu cesty se naštěstí počasí umoudřilo a my tak mohli s klidnou myslí hledat plácek, kde bychom si postavili stany. Až nečekaně snadno se nám podařilo najít pastvinu v blízkosti zemědělských stavení a mohli tak načerpat potřebné síly na další den. Sobotní ráno a dopoledne jsme strávili prohlídkou Salzburgu, ve kterém zrovna probíhal Octoberfest. Zbytek dne byl určený k přejezdu až do “základního tábora” ve vesničce Jenins.

Vibrův medailonek

“Za svou řidičskou kariéru jsem měl tak 15 nehod.”, lakonicky konstatuje Vibr své statistické údaje. Před chvílí jsem se dozvěděl, že je aktuálně bez řidičáku, a doplňující informace na sebe nenechají čekat. Michal se otáčí z předního sedadla a vzpomíná, jak kdysi navštívil našeho jiného společného kamaráda Filipa, který po jedné z jízd s Vibrem utrpěl šok a dočasně přišel o řeč. Jak se dovídám, zapojili tehdy za Filipovu stodvacítku přetížený vozík, který se na ně během jízdy z kopce převrátil a nakonec skončili ve struze. “A jooo… noo, tak to ani nepočítám. To bylo takový nic..” snižuje závažnost tohoto karambolu Vibr. Nestačím se divit. Zvlášť, když z Vibra padá jedna perla za druhou. “Tak nejtěžší bouračka…. No, asi když jsem ve stošedesáti přepůlil u Šumic strom. Já mám prostě rád rychlou jízdu. Můj sen je mít jednou Porsche. Ale já bych ho stejně rozbil. A ono to tak i nakonec dopadne.” Tak tohodle šílence, jehož zásadou je nepoužívat bezpečnostní pásy, bych na silnici fakt potkat nechtěl. Hlavně doufám, že až jednou bude toho „Poršáka“ rozbíjet, tak to neodskáče jakákoliv jiná nevinná bytost.

Vibr mlsně kouká na volant, za který jsme ho za celý výlet samozřejmě ani jednou nepustili..

Vibr mlsně kouká na volant, za který jsme ho za celý výlet samozřejmě ani jednou nepustili..

Continue reading

Similaun, 3606m – předvánoční zimní pohoda

Už cca měsíc zpátky se s Akimem domlouváme na nějaký horský výstup. Bohužel volné víkendy se nějak nepotkávají a tak termín padá až na první víkend v prosinci. Lokalitu zatím necháváme otevřenou. Jakmile se termín přiblíží, tak Andrea vykopává destinaci Similaun 3606m poblíž vesnice Vent, kde to velmi dobře známe (po mnoha neúspěšných zimních výstupech na Wildspitze) a dáváme dohromady lidi. Nakonec se nás poskládá 7  – 5 z Brna a 2 z Budějek. Plán je jasný – jedno auto pojede z Brna přímo a druhé přes Budějky. Jelikož si nechceme/nemůžeme brát dovču, tak se to pokusíme zvládnout za 2 dny.

Z Brna vyjíždíme v pátek kolem 15h a kolem 18h nabírám Akima s Andreou v Budějkách. Cesta ubíhá svižně a kolem 2 ráno už hledáme parkování poblíž Soldenu. Po půlhodince bloudění nacházíme luxusní místo na lesní cestě, kde se v pohodě vejdou dvě auta a 7 těl. Jelikož je dobrá nálada, tak otevíráme slivku a ještě skoro hodinku debatujeme o podstatných věcech.

DSC00424 DSC00427Continue reading

Grossglockner, 3798m – nejvyšší hora Rakouska po sezóně

Už přes týden je v ČR letní počasí a dle předpovědi to má ještě týden vydržet. Vzhledem k tomu, že právě začal
listopad je to bomba. Počátkem týden je jasné, že na víkend musíme do hor – toto počasí není normální.

Obesílám všechny známe i neznámé, ale vypadá, že se nikomu moc ven nechce. Postupně se vymlouvají všichni na společenské
aktivity nebo umělku v Linzi. Nakonec se přidává jen Vlasta – nebojí se a to se počítá.

Původně jsem plánoval lehčí akci na GrossVenediger, který je technicky velmi jednoduchý. Jelikož ale všichni odřekli, tak
jsme to mohli změnit na těžší terén a volba padla na GrossGlockner, 3798m – nejvyšší horu Rakouska.

Rozhodujeme se, že půjdeme z jihu od chaty Lucknerhaus, přes Studdlehutte na Johana, kde přespíme ve winterraumu.

Z Brna odjíždíme v 15h a za 7 a půl hodinky už parkujeme na parkovišti u chaty ve výšce 1900m. Po cestě ze Salzburgu nás
pouze potkává jeden tunel za 10E.

p1070181 p1070185

Dáváme pivko pro lepší usínání a zaléháme. Ráno se probouzíme kolem 7 a těsně po 8h vyrážíme na dlouhý trek s převýšením
1500m, kde posledních 500m výškových je po ledovci a pak i po ferratě (B). Bereme sebou sněžnice, spacáky, stan a
karimatky – kdyby náhodou byl na chatě nějaký problém.

p1070185 p1070187 p1070190 p1070195 p1070197 p1070203 p1070208Continue reading

Monte Zoncolan, Tre Cime & sedla Giau, Falzarego, Gardena, Sella a Pordoi

Na poslední slušný prodloužený víkend tohoto roku jsme si s Honzou nachystali výlet do Dolomit na kola. Akce byla naplánována s měsíčním předstihem, takže jsme byli velmi příjemně překvapeni, když se předpověď postupně zlepšovala a zlepšovala. Nakonec to vypadalo, že se pro nás chystá slunečný víkend s teplotami kolem 10°C.

Z Brna odjíždíme o půl třetí a kolem 23h už projíždíme přes Cortina d’Ampezzo a za dalších 16km parkujeme u našeho ubytování – https://www.airbnb.com/rooms/7644919 .

Den 1 – Tre Cime di Lavaredo (Rifugio Auronzo) & sedla Falzarego a Giau

Na první den si chystáme pěkný úkol – z Cortiny na Tre Cime di Lavaredo (Rifugio Auronzo), 2360m a zpět s následným přejezdem sedla Falzarego, 2105m a přes Passo Giau, 2236m zpět.

Výjezd na Tre Cime je rozdělen na dvě části – první kilometry jsou v průměru kolem 9% a to pravé osvěžení přichází na 4 kilometru od cíle – zde se silnice zvedá do průměru kolem 13ti procent a toto si drží až do konce. Nahoře prožíváme pocity štěstí (že už jsme tu a nemusíme výš) a užíváme si krásných výhledů na skalnaté věže a údolí. Po pár minutách vyrážíme dále a druhým údolím dojíždíme zpět do Cortiny. V tuto chvíli už máme nastoupaných krásných cca 1800m

DSC_0109 DSC_0112 DSC_0115 DSC_0117 DSC_0118 DSC_0123 DSC_0128 DSC_0130

Po krátkém odpočinku vyrážíme na Falzarego, kde nahoře potkáváme partičku českých cyklistů – prodloužený víkend je motivací pro všechny. Oblékáme na sebe všechny vrstvy oblečení a užíváme si pěkného sjezdu. U serpentíny číslo 1 sjíždíme na traverz k údolí nad kterým se tyčí sedlo Giau, známé z Giro d’Italia. Výjezd je přejemných 10km naprosto konstatního stoupání v 9ti procentech. Do stoupání najíždíme s tachometry ukazujícími 100km a 2700m nastoupaných. Výjezd nás už docela prověří – nahoře máme nastoupaných krásných 3700m. Užíváme si sjezdu do Cortiny a Pavel pak ještě pokračujeme mírným sjezdem k našemu ubytování, kam dojíždí za tmy.Continue reading