Za ledními medvědy na Hochkalter, 2607m a Jubilaeumsweg, 6- pod Orlím hnízdem

Na druhý zářijový víkend se slibovalo pěkné počasí, tak jsme si na kávě u kluků z iGea řekli, že je škoda ho prosedět doma. Nejdříve jsme si plánovali výlet na Watzmanna a jeho legendární 1900m vysokou east-wand. Bohužel pro nástup pod stěnu je nutné použít loď přes jezero Konigsee, kde poslední odjíždí v 17h. Tento čas bohužel v pátek nestíháme a tak se lehce posouváme v oblasti Berchtesgaden do údolí pod Hochkalter, 2607m – vícedélek je pod tímto vrchol hodně.

Zajímavostí zde bylo, že jsme spali na parkoviště ve výšce 780m a nástup do cesty byl v 1800m a samotný vrchol v 2607m – a to vše také dolů. Celkově se rýsoval docela intenzivní den.

Pavel s Akimem volí Eisbaer Tour, 5/5+, 500m – lehká lezecká cesta na hřeben vedoucí na Hochkalter. V cestě jsou jen dvě těžší místa a to hned nástupní délka a poté u jeskyně s ledním medvědem – vodní žlábky za 5+. Cestu přelézáme v čase pod 4h.

P1070011 P1090059 P1070030 P1090020 P1090021 P1090026 P1090029 P1090031 P1090033 P1090037

Continue reading

Triglav, 2 864 m – svatební cesta

S Pavlem máme už dva roky po svatbě a tak uzrál čas vyrazit na svatební cestu. Celou dobu jsme si mysleli, že pojedeme do Pyrenejí, ale nakonec jsme se rozhodli pro kratší variantu a vydali se “jen” do Julských Alp. V horách máme zamluveny dvě noci v Zasavské koče.

Z Brna vyjíždíme ve čtvrtek ve tři odpoledne. Rozhodneme se ušetřit za slovinskou dálniční známku a tak poznáme i opravdu zapadlé silničky, ale už těsně před desátou jsme u hotelu u Bohinjského jezera.

V pátek ráno po snídani přejedeme autem pár kilometrů okolo jezera k parkovišti u chaty Koča pri Savici (3€/den).

P1060782 P1060792 P1060797

Dál pokračujeme pěšky. Chceme dojít na Zasavskou koču, přes Černé jezero a koču pri Triglavskih jezerih. Za celý den překonáme cca 1 400 metrů převýšení, míjíme 7 ples a okolo čtvrté dorážíme na chatu.

P1060814 P1060801 P1060820 P1060951

Continue reading

Znovu v Monte Rose

Tradiční výlet do Švýcarska tentokrát vyšel na srpen, protože Akim s Pavlem přijeli v červnu z Aljašky, kde dobyli Denali a Akim potřeboval trochu vydechnout. I když jsme chaty objednávali před jejich odjezdem v polovině května, byly dny druhého termínu  již plně obsazené, a tak byl datum odjezdu přesně stanoven bez ohledu na počasí – od 9. 8. do 13. 8. Podle předpovědi však bylo jasné, že o víkendu 9. a 10. 8. bude v Monte Rose silně pršet resp. sněžit. Plán byl, že budeme spát první noc v Monte Rosa Hutte, následně dvě noci v Cappana Regina Margherita a znovu sestoupíme do Monte Rosa Hutte. Vzhledem k tomu, že bylo možné přebukovat pouze první termín, resp. jej posunout o den, bylo jasné, že ze dvou nocí na Margharitě zůstane jen jedna, což nakonec bylo evidentně dobře. Před Zermattem jsme ve Vispu přespali tradičně u seníku, resp. kvůli celonočnímu dešti přímo v něm a ráno vyrazili na zubačku do Zermattu, kterou jsme se dovezli do mezistanice Rottenboden, kde začínala naše zhruba čtyřhodinová deštivá cesta na Monte Rosa Hutte.

P1080823 P1080824 P1080828 P1080833 P1080836 P1080841Continue reading

Kaiser Franz – Josef – Klettersteig

Rýsovala se volná sobota a pěkné počasí, a tak jsme hledali vhodnou ferratu na jeden den, což jinými slovy znamenalo krátký nástup a pěkně dlouhou cestu po skále. Kaiser Franz – Josef – Klettersteig s dobou nástupu 15 minut a 860 výškovými metry v Hochschwabgruppe tyto představy přesně naplňoval.

Continue reading

Květnové lezení v Oltre Finale

20150507_174622-2

Už v zimě nás začaly svrbět prsty a naše srdce toužila po kameni, a proto jsme začali plánovat letošní lezení v Itálii. Při spřádání těchto plánů padl návrh, že namísto čtyřdenního lezení v Arcu, pojedeme na delší dobu do jiné, vzdálenější, oblasti. Na základě příznivých doporučení od našich kamarádů, jsme si nakonec vybrali Oltre Finale v Ligurii. A protože se v této oblasti neleze v létě kvůli horku, zvolili jsme termín od 30. dubna do 8. května. Vyrazili jsme navečer kolem osmé hodiny 30. dubna z Českých Budějovic. Cesta po dálnici uběhla celkem rychle a před šestou už jsme byli u moře v Albenze, kde jsme si nejprve na pláži dali borůvkový koláč a pak se vydali do města na ranní kávu. Kupodivu už měli v kavárnách od sedmi hodin otevřeno, a tak jsme své korzo po městě zahájili po italsku – voňavým espressem. Uličky byly v této brzké době ještě prázdné, o to více jsme si atmosféru historického centra, s domy posazenými do krásných zahrad, vychutnali. Protože náš apartmán ještě nebyl uklizený, rozhodli jsme se vydat hned ke skalám, a to i přesto, že jsme toho mnoho nenaspali, řidič a jeho bavič vlastně vůbec nic. Krajina, která nás vítala, byla úžasná – úzké zaříznuté údolí, v němž se vzájemně překrývají kopce pokryté bujnou zelení a kolem silnice poskládané domečky postavené z kamenů, v každé osadě bílý kostelík s baňatou střechou. A z bujné zeleně vyčnívaly více či méně monumentální skalní stěny.

IMG_1769IMG_1772IMG_1773DPP_0007

Continue reading

Wildspitze, 3768m – na čtvrtý pokus až na vrchol

Vylézt na Wildspitze, druhou nejvyšší horu Rakouska, jsme se již pokoušeli třikrát a třikrát neúspěšně. Proto není divu, že jsme o dalším pokusu stále víc a víc přemýšleli. Je nutné dodat, že jsme chtěli vystoupat na vrchol jen v zimních podmínkách a bez použití lanovky.

  1. Wildspitze, 3770m – druhé opakování
  2. Wildspitze, další opakování

Rozhodujeme se, že se o další pokus pokusíme začátkem dubna. K tomuto rozhodnutí nás vedou hlavně naši kamarádi, kteří plánují výstup v červnu, kdy budeme na Aljašce – a pak se nám chtějí samozřejmě vysmívat. Jedeme tedy pouze ve dvou s tím, že nemáme vymyšlenou přesnou trasu a rozhodneme se přímo na místě.

V pátek v 8 večer vyrážíme z Českých Budějovic směr rakouský Vent, výchozí místo na chatu Breslauer Hütte. Kolem 2 hodiny ráno dorážíme cca 50km od Ventu, kde v lese nedaleko silnice bivakujeme.

P1060811 P1050597 P1050596

Continue reading

Ledy v oblasti Rauris a Bad Gastein

Tuto akci máme domluvenu už od té poslední s tím, že dáme dohromady dvě auta – jedno z Brna s klukama z Igea a jedno z Českých Budějovic s klasickou posádkou. Dva dny před odjezdem píše Martin Majkut, že je nemocný a tak jeho parťák na rychlo shání náhradu. Den před odjezdem se vše vrací do standardu – jedeme ve čtyřech z ČB. Auto bere Beny. David ho vzít nemůže, protože žádné pojízdné nemá.

Do Českých Budějovic přijíždím v pátek kolem 9h a v průběhu cesty mi volá Beny, že auto nakonec nebere – prasklé přední sklo. No to nám to pěkně začíná. S Akimem probíráme kdy a kam a po pár pivkách usínáme s tím, že vyrážíme ve 3 ráno a po cestě nabereme Benyho s Davidem. Ráno vše klape skvěle – v 3:02 vyrážíme s Akimem z Budějovic. K Benymu dorážíme za necelou půlhodinku a po chvíli čekání před barákem ho mobilním telefonem probudíme. Pro jistotu ve stejnou dobu voláme i Davidovi, kterého probouzíme také. Vše jde jako vždy. Za další půlhodinku nás už kontrolují na hranicí rakouští příslušníci. O oblasti Raurisu víme zřejmě víc než oni, protože příliš důvěry jsme si vyslovení názvu tohoto městečka nezískali.

Těsně před 8 už parkujeme na parkovišti u závory a snažíme se zjistit, jak se co nejrychleji dostat nahoru. Od závory je to nějakých 5km a pár set metrů výškových. Naštěstí zde zrovna příjíždí nějaká skupinka, která má už zajištěný odvoz a po chvíli pro ně příjíždí svoz. S trochou drzosti a štěstí se k nim vmáčkneme na korbu a už fičíme nahoru. Kosa je pěkná – ráno cca -9C a jasno.

P1060202 P1050367 P1060225 P1060235

Continue reading

Ledy v oblasti Bad Gastein

Počasí nám přeje a tak se domlouváme na další ledolezecký výjezd. V Maltě se nám to posledně příliš nepovedlo, tak jedeme zkusit novou oblast v oblasti Bag Gastein, o které kolují legendy. Např. legendární Mordor zná asi každý z nás.

mordor

Continue reading

Maltatal tak trochu jinak

Zima udeřila i našich zeměpisných polohách a o prvním lednovém víkendu se otevřela ledová stěna v Víru. Neváháme a hned v prvních dnech si tam dáváme 4 hodinky ledových hrátek. Teploty kolem nuly a docela kvalitní ledové podmínky nás navnadily, že by mohly být vhodné podmínky i v Maltatalu, Rakousko. Na internetu je napsáno, že polovina ledů je již lezitelných a předpověď slibuje celý týden teploty silně pod nulou a tak domlouváme první ledolezeckou akci.

Formujeme dvě lezcké dvojice a odjezd na sobotu 2:30 ráno z Českých Budějovic, kam odjíždíme z Brna už v pátek odpoledne. Bohužel si ovšem nikdo z nás už nezkontroloval vývoj událostí v Maltatalu. Na místo dorážíme v 7:30 ráno a v údolí nás výtají teploty kolem 5C nad nulou. V údolí navíc v noci silně pršelo a tak nikde nejsou ani stopy sněhu. Nasazujeme řetězy a po ledové cestě (v tu dobu jsme ještě na cestu zpět nemysleli) vyjíždíme nahoru. Auto necháváme v odbčce k Aluholu. Cesta je pokryta kompaktním ledem a sjezd dolů si moc nedovedeme představit. Během chvíle nás míjí auto s dvěmi rakouskými horolezkyněmi, které na situaci kolem sebe koukají stejně vykuleně jako my. Ovšem mají více odvahy než my a pokračují po cestě výše.

P1050112 P1050096 P1050848

Balíme vercajk a vyrážíme k ledu Strannerbach bez jakýchkoliv očekávání. Po půl kilometru narážíme na holky, které se snaží sjet po ledové cestě dolů. Když u nás přibrzdí a my jen sledujeme, jak je zadek auta otáčí a končí pár centimetrů od svodidel. Vypadají docela vyděšeně. Po chvilku laborování jejich auto pomocí lehkého zatlačení otáčíme do protisměru a navrhujeme ať zkusí zcouvat dolů. Možná jsou dobré v ledu, ale určitě ne za volantem. Po chvíli to vzdávají a jedou se znovu otočit nahoru a že to zkusí sjet po krajnici. Kupodivu se jim to docela daří a po chvíli nám mizí z očí.

P1050818 P1050819

Pokračujeme směrem k Strannerbachu, kde nás už čeká Beny. Led na první pohled nevypadá dobře, ale z blízka je situace lepší a tak se rozhodujeme, že jej zkusíme vylézt kam až to půjde a uvidíme. Nakonec se po prvních třech délkách (kde až na komickou vsuvku kde nám Beny ukazuje, jak se dá během okamžiku kompletně zamotat do lana a ještě v tom zkoušet lézt, dostáváme do partií, které jsou více zapuštěny do skalní rokliny a kvalita ledu se výrazně zlepší.

P1050821 P1050105 P1050103 P1050109 P1050827 P1050834 P1050825 P1050838 P1050839 P1050840 P1050843 P1050111 P1050844 P1050846

Pokračujeme do 10té délky, kde ve 2:30 odpoledne zahujeme sestup. Slaněním. Toto slanění je nádhernou ukázkou toho, jak lze úplně promáčené lano vymačkat úplně promáčenými rukavicemi do úplně promáčených kalhot:-)

Cesta dolů není o mnoho rychlejší než výstup a tak se dolů dostáváme až cca hodinku po setmění. Čelovky má naštěstí většina z nás. Velmi vysoké teploty přes den nám řeší situaci jak dostat auto dolů, protože většina ledu z cesty již zmizela a tak sjezd je již téměř bez komplikací.

Večer se ubytováváme u Johanny za velmi příjemných 18Euro a likvidujeme zásoby alkoholu.

V neděli jdeme ještě omrknout Aluhol, ale situace je tak tragická, že jsme jej nepoznali, když jsme k němu došli a tak cca hodinku ještě traverzujeme svahem a hledáme jej v okolí. Bohužel to co jsme našli bylo to nejlepší co tu je – bylo těžké uvěřit, že tohle je ten led, který známe z předchozí let.

P1050115

Kolem 11h to balíme a vyrážíme směr ČR. Sice to byla opravdu tragédie, ale v sobotu jsme si užili cca 9h čistého lezení, tak to ve výsledku takové fiasko není.

Účast:
Petr Behnák
Martin Jáchym (Akim)
Martin Majkut
Pavel Rozehnal