Ankogel gruppe přes Gießener Hütte

Vánoční obodbí se blíží a my opět, jako každý rok, přemýšlíme kam vyrazíme na předvánoční výlet. Jelikož počasí není nic dle předpovědí nic moc, tak zvažujeme něco jednoduššího v nižších nadmořských výškách. Nakonec vyhrává pohoří Ankogel s hlavním vrcholem Hochalmspitze a jak se nakonec ukázalo, tak zas tak jednoduché to ve skutečnosti nebylo. Krom toho také s Pavel s Akimem, jelikož Pavel má si musí „neočekávaně“ vybrat zbytek dovolené do konce roku, plánují následně po 3 dnech přejet pokračovat na Wildspitze.

Odjezd je naplánovaný na pátek ráno, ale celé plány bourá Pavel, jelikož těsně před odjezdem onemocní a tím se celá společenská akce v Ankogelu rozpadá – což není dobrá zprávu pro Andreu a Vlastu, kteří mají dovolenou jen v pátek.

V neděli je ale Pavlovi už lépe a tak se rychle formuje s Akimem a plánují odjezd na pondělí – Wildspitze se ovšem nekoná, protože počasí se rapidně zhoršilo a další neúspěšný zimní výstup si již na Wildspitzi dovolit nemůžeme. Nakonec se tedy s Akimem vydáváme na Ankogel s cílem Hochalmspitze, 3360m.

P1040999

Pavel doráží do Budějek v neděli večer. Dáváme si sraz s Andreou na nejlepší lezecké stěně v Budějkách – Lanovka s výškou luxusních 8m – kdyby tam byly žíněnky, tak by to byla kvalitní bouldrovka, ale takto … Lezeme tedy s lanem  a po dvou hodinkách si dáváme pár pivek ve stěnovém baru (ten je pro změnu na vysoké úrovni). Snažíme se chovat slušně a tak dorážíme domů kolem 23 s tím, že se kvalitně vyspíme. Slovo dalo slovo a půl litr slivky zase kvalitní náladu a tak usínáme kolem 2 v noci. Ráno máme naplánovaný odjezd na 7h, ale ani jeden z nás není ve stavu, že bysme mohli vyrazit a tak se odjezd posouvá na 9h. Cesta je veselá a do cíle, závora na cestě k přehradě ve výšce 1100m, dorážíme kolem 14h. Cesta na winterraum u chaty Gießener Hütte, 2215m je dlouhá. Tma nás zastihne u přehrady a dalších 400m výškových jdeme po tmě. Na chatu dorážíme kolem 18h. Večer se už příliš aktivity nekoná a po vytopení winterraumu na příjemných 30C usínáme.

P1040913 P1040915 P1040922 P1040926 P1050599 P1050601

Ráno vstáváme v 6h a jakmile se začne rozednívat vyrážíme cestou Rudolstädter č. 536 do sedla „Steinerne Mannln“. Toto místo je nepřehlédnutelně vidět už od chaty. Sněhu je více než odst a tak se nám jde ve sněžnicích docela dobře. Celý den je zataženo, mírně posněhává a naštěstí nefouká. Naše pohodová cesta končí cca 30m výškových pod sedlem, kde je třeba překonat, v létě bezproblémovou, ferratu. Sudáváme batohy a sněžnice a jdeme do lezeckého. Posledních cca 50m výškových sněhového pole je již hodně strmých a tak batohy necháváme v polovině svahu. Jakmile dolezeme ke skále tak dostáváme studenou sprchu – ferrata je téměř zcela pod prašanem, který nedrží. Navíc ferrata tvoří traverz, který se hodně blbě jistí a díky nestabilnímu sněhu je téměř nemožné jej slanit. Lezeme jen první třetinu a vyhodnocujeme stav jako příliš nebezpečný a slaňujeme dokud nám to ještě naše jedna 60m půlka dovolí. Otáčíme to o v 11:30 a čas nám říká, že na vrchol bysme to sice za světla stihli ale v tomto počasí, viditelnost je díky sněžení mizerná i přes den, nechcme riskovat návrat za tmy.

P1040928 P1040933 P1050559 P1050560 P1050562 P1050563 P1050564 P1050565 P1050566

Continue reading

Wildspitze, další opakování

Po jarním úsměvném pokusu o výstup na druhou nejvyšší horu Rakouska – Wildspitze jsme se rozhodli, že ho zkusíme zopakovat s lepším výsledkem o tomto prodlouženém víkendu. Počasí vypadalo vyjimečně dobře – slunce bez mráčku po dobu jednodho týdne. Sice v posledním týdnu sněžilo, ale věřili jsme (šlo letos o první sníh), že ho nebude příliš mnoho. Bohužel příroda nás opět překvapila a u chaty při nástupu náš už chatař vítá slovy „Víte, že nahoře v posledním týdnu nasněžilo přes metr čerstvého sněhu?“ …
Vyjíždíme z Brna v sobotu ráno a nabíráme zbytek skupiny jak jinak než v Českých Budějovicích. Odsud pokračujeme do Ventu a krásné počasí se postupem časí v hodně dlouhý a hodně vydatný déšť, který končí až těsně před cílem. Už teď je nám jasné, že sněžit v této oblasti asi nepřestalo dva dny zpět, ale že tu sněžilo ještě dnes. Po chvíli hledání nalézáme pěkný (a mokrý) plácek a po pár pivkách a dlouhých debatách uleháme v různých polohách i místech. V průběhu noci nás některé budí ještě několik přeháněk.

P1050118

Ráno vyrážíme přes Solden do Ventu, což se nám trochu zkomplikuje světákem v lyžování, který značně ztíží průjezd přes Solden. Naštěstí nám dnes hodinové zpoždění nijak nevadí. Kolem 10h už parkujeme u chaty za Ventem, přebalujeme batohy a vyrážíme do svahu. Z nějakého, těžko pochopitelného, důvodu jsme se rozhodli nevzít sněžnice (velká chyba, i když ne naštěstí osudná).

V 11h a s těžkými batohy si pomalu razíme cestu hlubokým cestem a bez náznaků jediné stopy do svahu. Většinou je sněhu pod kolena, ale kroky, kdy se propadáme po pás nejsou vůbec vyjímkou. Sněžnice by se hodily.

P1050139 P1040758 P1040762 P1040768 P1040761

 

Continue reading

Dachstein přes Adamek Hütte

Výlet na Dachstein jsme již měli naplánovaný před 14ti dny, ale počasí bylo příliš špatné. Vhodné počasí je až nyní a tak bez váhání vyrážíme ve skromném počtu 3 členů, protože ostatní mají již jiné plány.

Odjíždíme z Brna v pátek v 18h a těsně po 22h parkujeme na našem oblíbeném kempovacím místě u jeskyně Kühlloch, kam podnikáme 20minutovou mini-exkurzi, abychom se trošku před spaním zašpinili. Chvíli ještě debabujeme nad plechovkou pivka a jdeme spát těsně po půlnoci.

P1040583  P1040591 P1040592 P1040599 P1040595 P1040600 P1040601

Ráno odjíždíme kolem 8 a o hodinku později již vyrážíme z parkoviště (neplacené) u Gossausee. Čeká nás poměrně dlouhých 15km s převýšením cca 1300m. Jezero je ve výšce 950m a chata 2196m. Rezervaci na chatu nemáme – bylo plno. Trasa vede zcela logickou linií mezi oběma gossauskými jezery a pak pokračuje výšvyhem nad prahem lesa až na chatu. Cesta není nijak obtížná – k zadnímu jezeru vede šotolinová cesta a pak už jen pěšinka až na chatu. Na chatu dorážíme kolem 13h. Jelikož se nám celou dobu nad hlavami honí mraky, tak si dáváme jen krátkou půlhodinovou pauzu a zabíráme poslední 3 místa v chatě.

Continue reading

Alpské čtyřtisícovky nad údolím Saastal

Tak jsme se opět po roce zajeli podívat do Wallisských Alp a to konkrétně do údolí Saastal.

 

sobota 5.7. – Vyrážíme v 10:00 z Českých Budějovic směrem ke Švýcarsku, do údolí Saastal. Těsně před tímto údolím, mezi městečky Visp a Stalden, u oranžové benzínové stanice, odbočujeme vlevo a po několika set metrech, v podobných místech jako loni, parkujeme u opuštěného seníku, u kterého jsme nakonec strávili dohromady 2 noci.

Již v nočních hodinách nás velice pobavil David a jeho velkolepá ohňová šou, když při pokusu o vaření nejen zničil svůj benzínový vařič, ale málem i podpálil stodolu a svoje auto.

neděle 6.7. – A už jedeme konečně do hor. I když počasí nám zrovna úplně nepřeje, vyjíždíme za 39CHF (zpáteční) lanovkou do stanice Hochsaas (3100 m), kde se za neuvěřitelných 75CHF ubytováváme v Bergrestaurant Hohsaas hütte. Máme polopenzi, protože jinak se na chatě ubytovat nelze. Po ubytování hned vyrážíme na Lagginhorn (4010 m).  Zde taky Beny načíná naší profesionální přípravu – zjišťuje, že si nechal v autě slunečný brýle, naštěstí má Akim jedny lyžařské brýle jako náhradní, tak mu je může půjčil.

Ale z důvodů toho, že vyrážíme velice pozdě a začínalo i sněžit, dostáváme se pouze na skalnatý hřebínek. Nejprve to otáčí Andrea, pak David s Radkou a nakonec Akim s Benym (Beny se dostal nejvýš). Do chaty již dorážíme v nulové viditelnosti a pak již jen sledujeme z okna, jak hustě prší či sněží. V noci pak v restauraci koukáme na finálový fotbalový zápas mistroství světa mezi Německem a Argentinou.

P1030953 P1030952

pondělí 7.7. – v 7 hodin vyrážíme směrem na Weissmies (4017 m). Jedná se o jednoduchý pohyb na ledovci, kdy však celá trasa vede mezi trhlinami a cesta tak dost kličkuje. Na vrchol dorážíme asi za 3,5 hodiny, sice výhledy jsme žádné neměli, ale konečně jsme se dostali na vrchol. Dolů sestupujeme stejnou cestou, tak jsme za chvilku opět u lanovky, začíná opět pršet, a tak rychle chvátámei dolů. Večer jedeme ještě do Brigu, kde mají termální lázně a za 8CHF se zde 2 hodiny koupeme. Hlavně tobogán tady mají hodně luxusní. V noci spíme (někdo vevnitř) opět u našeho oblíbeného seníku, který přezdíváme roztomile maštal.

P1030986 P1030972

úterý 8.7. – vyjíždíme za 44CHF (opět zpáteční) lanovkou na Felskinn (prvním spojem, který jede v 7:30), odkud dojdeme za cca 40 minut do chaty Britannia Hutte (ukazatelé ukazují 1:15 hod), která se stala na 2 noci naším domovem. Sice na internetových stránkách píší, že ubytovávají pouze s polopenzí, ale když jsme jim volali kvůli rezervaci, tak že nás ubytují i pouze se snídaní za 39CHF za noc. Akim, Beny a Andrea využívají den (částečně pomocí metra Allalin)výstupem na Allalinhorn (4027 m). Z konečné lanovky Mittel Allalin je to sice jen na vrchol cca 500 výškových metrů a cca 2 hodiny chůze po ledovci, ale protože už je teplo  a slunečno a již dost hodin, výstup je i tak docela namáhavý, protože je sníh již zcela rozbředlý. Zde Beny zjišťuje, že si zapomněl na chatě sedát, tak se spolu navazují pouze Akim s Andreou. Na vrchole máme konečně jasno a tak vidíme pěkně okolní vrcholky včetně Matterhornu i další vrcholy, na kterých jsme byli loni. David s Radkou se potulovali kolem chaty.

P1030990c P1030990g

středa 9.7. – Tento den máme v plánu Stralhorn (4143 m). Budíček nařizujeme na příjemných 2:45 ráno, ve 3 hodiny máme snídani a těsně před 4 hodinou vyrážíme nahoru. Vlastně dolů, protože cesta vede od chaty dolů na ledovec (odhadem tak 100-150 výškových metrů). Dole Akim zjišťuje, že si nechal na chatě mačky, tak se pro ně vrací a pak musí skupinu dohnat. Kolem 6 hodiny dorážíme na rozcestí mezi Stralhornem a Rimpfischhornem. To už pěkně svítá a my sledujeme východ slunce. Následně se na chvilku rozdělujeme, Akim s Benym lezou direktivně přes jednu kolmější ledovou stěnku, ostatní jdou normálkou. Před vrcholem se opět spojujeme a na vrchol dorážíme společně. Tam stojíme kolem 9 hodiny, fotíme se a jdeme dolů. Cestou dolů již sníh pěkně rozbředl. Také cestou dolů zjišťujeme, že je na ledovci hodně trhlin, které musíme překonat, ale v noci jsme si jich nevšimli. Proto je dobré zde chodit navázaní na laně, i když to prvně na nějaké objektivní riziko nevypadalo. Na chatu pak docházíme v cca rozmezí 12:00 – 12:30.

P1040011 P1040030

čtvrtek 10.7. – Tento den se rozdělujeme. Akim s Benym jdou na Rimpfischhorn (4199m), ostatní bez lanovky rovnou z chaty na Allalinhorn (4027 m). Opět máme budíček ve 2:45.

Na Rimpfischhorn se jde první 2 hodiny stejně jako na Stralhorn, pak se uhýbá vpravo a Rimpfischhorn se obchází. Nejtěžších je posledních cca 150-200 výškových metrů. Cesta vede v mixovém lezení II+, později až III+, na jižní předvrchol (4185m), kde je již vidět hlavní vrchol s křížem. Zde se přechází skalnatý hřebínek, který byl zasněžený prašanem, proto zde měl malý problém Akim, který moc svému nikdy nebroušenému turistickému cepínu moc nevěřit, tak raději počkal na Benyho, který když se vracel v vrcholu, mu půjčil svůj lezecký. Nazpátek na chatě jsme byli ve 12:30, kde již na nás čekala druhá skupina, která se vrátila z Allalinhornu.

A z jejich vyprávění vyplynulo, že tato cesta může s klidným svědomím konkurovat severní stěně Eigeru. V této skupince se do role horského vůdce přihlásil David a světe div se, nejen že to všichni přežili, dokonce ho holky chválily, jak byl šikovný.

Potom se již vracíme na lanovku a k autu a opět před termální lázně v Brigu jedeme domů. Další den v pátek 11.7. , kolem 15 hodiny, dorážíme do Čech.

P1040058 P1040049 P1040055 P1040060

 

Účast:

Andrea Tetourová
David Dvořák
Martin Jáchym (Akim)
Petr Benhák (Beny)
Radka Kozáková

Foto:
http://akimos.rajce.idnes.cz/2014_-_Svycarsko/

Wildspitze, 3770m – druhé opakování

Varování: Pokud se chcete dozvědět nějaké relevantní informace o výstupu na tento vrchol přes chatu Tasch, tak vám tento článek určitě nepomůže a jeho čtením zatratíte pouze Váš drahocenný čás. Jestli si ovšem chcete zvednout své horské seběvědomí (a nebyli jste tam s námi), tak si jej určitě přečtěte.

Zima pomalu končí, ledy se nám letos vlivem počasí nepovedly ani na jeden víkend a tak vymýšlíme co by mohlo být pro letošek důstojným rozloučením s touto nedůstojnou zimou. A jak se později ukazuje, tak se to dalo vymyslet i lépe.

Volba padla na prodloužený víkend a na druhý nejvyšší vrcholek Rakouska – Wildspitze, 3770m. Jelikož se nejedná o těžký vrcholek (přeci jen jsme tu už jednou byli a jednou ho už nevylezli), tak se nebojíme ho zkusit pro změnu v zimních podmínkách. Termín stanovujeme již měsíc dopředu a zveme na tento výlet mnoho naších známých – nakonec se nás poskládala neskutečná skupinka čítající 7 ostřílených chlapů (někteří z nich budou poprvé ve vyšších horách) a jedná odvážná dívka.

První komplikace nastávají už když se rozdělujeme do aut – jedno auto má jet klasicky z Českých Budějovic a jedno netradičně z Prahy. Rozdělujeme se rovnoměrně na dvě skupinky 6 a 2 lidi, což před nás staví drobný problém o nedostatečné kapacitě jednoho vozu. Nakonec se Pavel obětuje a absolvuje cestu do Prahy (kdo by tam dobrovolně jezdil, že) a přidává se ke klukům. Odjezdy plánujeme na těsně popůlnoc z pátku na sobotu.

V sobotu kolem 8 už vysedáme na parkovišti v Mittelbergu, úhledně rovnáme prázdné lahváče do řad v kufru a přebalujeme batohy. Akim v této části věnuje mimořádnou péči dopití zbylých zásob piva. Po necelé hodince klábosení už nahazujeme batohy a vyrážíme. David se mírně zdrží u auta a Pavel na něj kolegiálně čeká. Po pár minutách vyráží za zbytkem skupiny, ale díky jejich mimořádnému orientačnímu smyslu se ztráci ještě na parkovišti (resp. neví směr, kam vyrazit) a už se koná první hovor Akimovi s dotazem kudy a kam. Sice se cestu nedozvěděli (řídíme se heslem “Máš-li kamarády nepotřebuješ nepřátele”), ale všichni se hodně nasmáli. Po cca půl hodince nás dohánějí. Dnes nás čeká poměrně dlouhá cesta na chatu Taschachhaus, kde první část vede krásným údolím kolem potoka (cesta je skialpinisticky velmi atraktivní – hlavně ve směru dolů z hor).

P1040319

Continue reading

Dachsteinský masív na lyžích

S klukama, co jsem potkal v Pamíru, jsme se domluvili, že bychom mohli v zimě zajet na skialpy. A slovo dalo slovo a my v zimě opravdu vyrazili.

V pátek již pozdě v noci jsme příjeli pod lanovku na Krippenstein a přespali pod širákem. Druhý den ráno jsme vyrazili nahoru a nechali si většinu věcí v lyžařské chatě Gjaid-Alm, kde jsme plánovali přespat. Ten den jsme dojeli na Simony hutte a zpátky sjeli na naší chatu. Večer se tmelil kolektiv a myslím si, že jsme se stmelili hodně dobře. V neděli bylo v plánu dojet až na ledovec, což se některým povedlo, ale to už se zatáhlo a na ledovci bylo vidět max. na 10m.

P1020604

P1020625

P1020623

P1020613

Na to, že jsme byli na skialpech na přelomu ledna a února, bylo opravdu hodně málo sněhu.

 

Účast:
Jan Klíma, Libor Libich, Martin Jáchym, Michal Dvořák, Petr Mareš, Tomáš Gryc, Tomáš Horyna

 

Předvánoční Grossvenediger (3666m)

Ke konci roku jsme si chtěli užít ještě jeden prodloužený víkend v Alpách a když se ukázalo, že nám přeje i předpověď počasí, vyrazili jsme do Vysokých Taur a to konkrétně na Grossvenediger. Byla půlka prosince, ale min. týden před našim výstupem v Alpách nesněžilo.

IMG_3060e IMG_3069e IMG_3091e IMG_3117e

Continue reading

Passo dello Stelvio, Gavia, Mortirolo – splnění cyklistického snu

Už na GrossGlockneru jsme si říkali, že tímto naše cyklistické výlety neskončí. Už tam vznikl nápad udělat 3 denní cyklistický výlet do slunné Itálie za finální etapou Giro di Italia – na Passo dello Stelvio a dalšími passy v oblasti městečka Bormio.

Stelvio - Prato

Odjezd jsme naplánovali za čtvrtek poledne z Brna a 15h z Českých Budějovic, kde jsme přesedli do prostorné dodávky. Cesta tímto „dopravní prostředkem“ s maximální rychlostí 100km/h si vyžaduje na tuto vzdálenost už přespání někde na trase. Přes server hotels.com jsme zvolili krásný hotýlek  Alfaierhof-Bergheimat poblíž průsmyku Brenner. Do tohoto hotýlku dorážíme v 11 v noci, kdy všichni už spí, a všude nás vítají pouze cedulky „Family Rozehnal“, které nas zavedly až do našeho pokoje. Ráno odjíždíme kolem 8h a za 2h jsme v městečku Prato allo Stelvio, kde parkujeme na opuštěném parkovišti u nějakého hotelu a rychle se soukáme do dresů a kolem 11h vyrážíme na dlouhou cestu vzhůru na Passo dello Stelvio.Continue reading

Matterhorn, Breithorn, Pollux a Castor

Před cestou do Pamíru jsme se potřebovali někde aklimatizovat a protože již už dlouho sníme o výstupu na Matterhorn, rozhodli jsme se pro něj a pro nedaleký masív Monte Rosy. A tak vznikla naše cca 10ti denní dovolená..

5.7.
A protože jsme v našem snažení nechtěli být sami, poptali jsme se pár kamarádů a vyrazili ráno dvěma auty v osmi lidech směr švýcarský Zermatt. Do Zermattu je zákaz vjezdu vozidlům se spalovacím motorem, proto jsme večer dojeli po cca 12 hodinách jízdy (zdrželi nás zácpy apod.) do obce Täsh a přespali na nedaleké louce ve svahu.

6.7. Chata Hornlihutte
Ráno parkujeme na parkovišti (5CHF/den) a odjíždíme vlakem do Zermattu. Odtud jsme se nechali lanovkou za necelých 30CHF (při koupi 10 lístků, 2 jsme prostě vyhodili) vyvézt na Schwarzsee (2566 m) a pěšky na Hornli hutte (3220m). Ještě večer jsme si šli projít nástup a dostali se tak cca 200 výškových metrů nad horskou chatu. Ubytování na chatě nás stálo s alpenvereinem 35CHF.

7.7. Matterhorn
Budíček si nařizujeme na 3:30, posnídáme a ve 4 vyrážíme nahoru. Nahoru jsme šli pouze v pěti ve dvou skupinách, jedna dvojice (Míra a Viktar) a jedna trojice (Akim, Beny a Pavel). První hodina po tmě šla poměrně rychle, ale to jen proto, že jsme si to den před tím prošli. Proto toto považujeme za velice důležité, protože orientace na Matterhornu je opravdu velice mizerná. Asi za 3 hodiny od chaty docházíme z bivakovaní boudě Solvay (4003m). Co nás docela překvapilo bylo, že cesta od Solveyky byla těžší než k ní, ale to bylo dáno i velkým množstvím sněhu. Kolem 10 hodiny se nám podařilo dostat na vrchol, ale protože se k nám začaly pomalu blížit nějaké mraky (ty nám ale nakonec vůbec neohrozily), začali jsme rychle sestupovat dolů. Po nějakých 8 hodinách sestupu a slanění jsme se dostali opět na chatu. Na hoře jsme byli kromě dvou dvojic jdoucí severní stěnou úplně sami.

Matterhorn 4478m / 7.7.2013 from Pavel Rozehnal on Vimeo.

Continue reading

Grossglockner Hochalpenstrasse – to nejlepší co nám může Rakousko nabídnout

Již před několika měsíci se mi Honza poprvé zmínil, že by si rád vyjel letos nějaký pořádný kopec. Prý je dobrá HochAlpenstrasse na Gross Glockner. Když jsem to slyšel poprvé tak jsem si říkal, to je v pohodě, to je jako každý jiný nápad který za týden vyšumí. Ale ono ne a Honza začal tuto myšlenku rozpracovávat, začal mě zásobovat postupně odkazy a dalšími informacemi až nakonec sedíme v hospodě a vymýšlíme termín a předběžný program. Já se rozhoduji, že nemám morál na převod 39x25z a kupuji kazetu 27z na kterou si už věřím víc. Týden před odjezdem se k nám přidává ještě Beny a jeho táta, bývalý profík.

Nakonec padl návrh na 3 dny s ubytováním v nějakém penzionku/hotelu kvůli relaxaci místo stanování (pro mě poměrně nezvyk). Jako první den jsme si naplánovali již zmiňovaný Glockner, druhý den výjezd po placené PanoramaStrasse na Loser a třetí už volně, neplánováně nějakou výplň na dopoledne.

 

Den nultý

Z Brna odjíždíme v 15h do Českých Budějovic, kde se přeskupujeme z malé mojí Fabie do luxusní, ale postarší dodávky, kde pohodlně naložíme 4 kola a bagáž. Kolem 22h jsme v Schladmingu a už pomalu nosíme věci na pokoj. Po několik rutinních pivkách jdeme spát.

 

Den první

Ráno v 7h už u snídaně dolaďujeme poslední detaily a v 8h už sedíme v autě míříme směrem Zell am See, konkrétně do obce Bruck (755m), kde vysokohorská silnice začíná. Před 10h už máme zapárkováno pár km od obce Bruck a provádíme poslední úpravy kol.

P1020627

Největší potíž bylo vhodně zvolit oblečení – nikdo nechce tahat baťoh, tak musíme vše nacpat do svých kapes na zádech. Vleze se tam vždycky dvakrát víc než si člověk myslí. V mém případě mám v zadní kapse – nohavice, rukávy od dresu, termotriko, 5x tyčinku a nějaký ten gel, šusťákovku, dlouhé rukavice a v brašně pod sedlem foták. Dole startujeme v příjemných 23 C za polojasna. Kolen nás se mihne peletonek asi 12 cyklistů po kterých cca 20min vyrážíme (a později je v kopci předjíždíme – dost to potěší:) )

Continue reading