Maltatal – ledy II

Druhé letošní ledové lezení padlo hned nad další víkend. Ubytování jsme měli na stejném místě, ale pro pohodlí a jízdě ve 4 jsme zvolili už dvě noci – je to přeci jen o poznání pohodlnější než jet v noci a hned po příjezdu začít lézt. Jako první led jsme zvolili jednoduchý a krátký Hochalmfall 3+, který jsme si naplánovali na dopoledne.

V 9 ráno už stojíme u nástupu a jelikož tento víkend dorazila sněhová kalamita i v ČR, tak cestu k ledu jsme si museli pěkně prošlápnout hlubokým sněhem i zde. Relativně velké množství bylo i na ledu v této cestě (resp. tento víkend ve všech cestách asi v celé Evropě). Tento led lze lézt na dvě délky s konfortním štandem ve skále pod převisem v pravo nebo na jednu délku – jelikož jsme si chtěli s Akimem oba užít lezení, tak jsme zvolili dvoudélkovou variantu. První délku lezl Pavel a bez nějaký obtíží byl za 20min u štandu – lezení jen komplikoval slabší led ve středu, pod kterým teče vydatně voda a led nepůsobí příliš stabilně – lze oblézt po stranách.

Souběžně s námi leze Viktar s Ondrou, kde celou cestu tahá Ondra a jde mu to pěkně od ruky – cestu vzali na jednu délku, tak nahoře štanduje v době kdy Akim nalézá do druhé délky a dokončují slaňování už když Pavel dolézá k druhému štandu.

P1020246 P1020248

Continue reading

Maltatal – ledy I

O víkendu 16-17. února 2013 jsme se rozhodli konečně uspořádat první letošní ledové lezení, jelikož předchozí termín proležel Akim s horečkou, tak jsme museli přeplánovat harmonogram. Pavel příliš neprostestoval, jelikož poraněná šlachová poutka přeci jen každý týden rehabilitace jen a jen uvítají.

Jelikož jsme měli drobné perepetie se sehnáním ubytování, tak jsme se rozhodli pro variantu jen jedné noci a proto vyrážíme z Českých Budějovic kolem 3h ráno a před 8h už nasazujeme řetězy dole v údolí Maltatal.

V plánu máme dva ledy – Gamseckfall a Mittlerer Maralmfall. V údolí se válí mlha tak máme drobné problémy s nalezení Gamseckfallu, ale po pul hodince nejistoty stojíme po 9h ranní o nějakou stovku metrů výše a s respektem se koukáme na první letošní ledové lezení.

P1020163 P1020171

Gamseckfall je 250m dlouhý a z kládá se celkem 5ti délek, kde za zmínku stojí jen první a třetí – v našem podání jsme v prdí délce strávil hrubě přes hodinu v třetí taktéž. Druhou délku Pavel nějakým způsobem vynechal, což nám zajistilo cca 10m souběžného lezení. Čtvrtá a pátá délka jsou již relativně jednoduché a je to příjemné dolezení. Celkem jsme v cestě strávili nějaký 5 a půl hodiny a k autu přicházíme se setměním… Continue reading

Ukončení lezecké sezóny na Großer Priel aneb rodinná dovolená

Na podzimní víkend 20.-21.10 je dobrá předpověd, tak se rychle rozhodujeme, že bysme mohli důstojně zakončit lezeckou sezónu na Großer Priel, 2515m + vylezení cesty „Stella“ (600m, 5-, 13 délek). Celou akci bereme také i jako rodinnou dovolenou a bereme sebou všechny přítelkyně i kamarádky, které budou mít v programu vylezení tamní ferraty Bert-Rinisch-Steig (C/D).

Pro dopravu se rozdělujeme do dvou aut – jedno z Brna a druhé z Českých Budějovic. S tím, že si dáváme sraz až na chatě  Prielschutzhaus (1420m). Z parkoviště je to na chatu nějaké 2 a půl hodinky. Na chatu doráží skupina z ČB už před 20h (mají to o poznání blíž, ne že by byli rychlejší:) a brněnská až po 22h. Přesto ještě před zavřením tamího výčepu stíháme několik rund piváků a rozdělujeme se do dvou skupin – „lezci“ a ferratisté. Lezci musí vyrazit už kolem 5h ranní, abysme u vrcholového kříže stanuli zhruba ve stejnou dobu. Předpokládáme totiž, že ferratisté budou rychlejší (tento předpoklad se nepotvrdil).

Počasí je naprosto úžasné – ráno v 5h cca 13C (v údolí mrazíky díky inverzi) – takže už od chaty jdeme v jen v termu.

 P1010904 P1010923

Kolem 7h už na sebe věšíme všechny cinkátka a vyrážíme do cesty. První délku lze spojit s druhou, ale jelikož zrovna tyto délky jsou v rámci obtížnosti této cesty nejtěžší (nic těžšího než 5 zde nečekejte). Cesta je pěkně vyborhákovaná a naše dvojčata jsou příliš těžký kalibr na ni – bez problémů bysme si vystačili s jednoduchým lanem 60m.

Continue reading

Ortler (3905m) – nejvyšší hora Rakouska – Uherska

Na prodloužený víkend začátkem července jsme se chystali, jako už obvykle, na Matterhorn. A jako loni, zhatilo nám plány počasí. Předpověď počasí byla opravdu špatná, tak jsme plán přehodnotili a vyrazili jsme na italský Ortler, nejvyšší horu bývalé rakousko-uherské monarchie. Ale ani tady nebyla předpověď bůh ví jaká a to se bohužel ukázalo jako pravda.

Cesta začala jako klasicky v Českých Budějovicích (Pavel přijel z Brna a Beny s Davidem z Prahy) a vyrazili jsme směr Alpy a po cca 6 hodinách dorazili do městečka Solda.

Náš prvotní cíl byl se dostat na vrchol po hřebenu Hintergrat, proto jsme došli na chatu Hintergrat hütte (2661 m), kde jsme dopili poslední zásoby piva a také tady přespali. Bohužel ráno (nebo spíše ve 4 v noci) jsme se dle plánu vzbudili a chtěli vyrazit nahoru, tak nás venku přivítaly docela silné přívaly čerstvého sněhu. Na chatě nám cestu nahoru nedoporučovali, proto jsme se rozhodli, že nebudeme těsně před cestou do Kyrgyzstánu riskovat a na vrchol se pokusíme dostat normálkou.

 ortler1 ortler2

       pohled na Hintergrat                               normální cesta na Ortler

Pichlweg – jižní stěna Dachsteinu ve 22 délkách

Sníh pomalu ustupuje i z vyšších partií Alp a tak se rozhodujeme, že by to chtělo začít sezónu stylově. Už delší dobu pokukujeme po jižní stěně Dachsteinu kde se nachází několik opravdu VÍCEdélkových cest z nichž nejvýznamější je Pichlweg (700m/22 délek) a Steinerweg (1070m/27 délek). Na Steinerweg se zatím necítíme tak volba celkem rychle padá na Pichlweg, kde máme (aspoň teoretickou) šanci, že cestu stihneme vylézt do setmění. Nutno upozornit, že v takovýchto stěnách není snadná orientaci ani pro jedince s orientačním smysl natož pro nás, tak počítáme s někahodinovým spožděním. Dále obě výše uvedené cesty jsou osazeny pouze štandy (většinou), takže se leze po vlastním a na orientaci to také nepřidá.

P1010064a

Stav stěny posuzujeme dle výborné webové kamery, která jižní stěnu online monitoruje. Ve stěně vidíme poměrně dost sněhu, tak doufám, že to sleze do víkendu.

Continue reading

Ankogel gruppe – náš první kuloár

Z důvodu nákupu lezeckých cepínů a nedočkavosti na ledopádovou sezónu jsme vyrazili na poslední letošní (r. 2011) cestu do hor. Vybrali jsme si kuloár Nördlichste Rinne na vrchol Hochalmspitze v Ankogel gruppe. V pátek večer jsme vyrazili z Českých Budějovic směr údolí Maltatal. Kolem 9 hodiny už jsme u příjezdové cestě k horké chatě Gießener Hütte, kde jsme chtěli ve winterraumu přespat. Bohužel jsme měli sněhové řetězy nekompatibilní v našim autem, tak jsme začali objíždět místní benzínové pumpy a s plánem koupit nové. Bohužel jsme řetězy sehnali až asi tak na 10 benzínové pumpě až na dálnici a už jsme mohli vyrazit nahoru. Po několika kilometrech nás ale stejně zastavuje závora a my šlapeme nahoru cca 2 hodiny již po svých. Do chaty dorážíme kolem 2 ranní, kde zatápíme v kamnech a jdeme spát.

100_0787 100_0809

Po pár hodinách spánku vyrážíme nahoru, je dost sněhu a tak cesta jde pomalu. Nakonec se rozhodujeme, že náš plánovaný kuloár v rozumný čas nedáme, tak se rozhodujeme, že budeme chvilku blbnout na jiném kuloáru a vrchol dojdeme normálkou. Dolů si pomůžeme feratou a nahuru stoupáme již prostředkem kuloáru. Ten si opravdu užíváme, i když je místy opravdu sněhu hodně. Na okolní skály se jistíme pomocí friendů a vklíněnců.

Continue reading

Piz Bernina 4049m, pokus číslo dvě

Po neúspěšném květnovém pokusu o nejvýchodnější čtyřtisícovku Alp se o vrchol pokoušíme znova a to po hřebeni Biancograt. První den vyrážíme z Českých Budějovic brzo ráno přes Rakousko a Německo do Švýcarského Sankt Moritz (Sv. Mořic). Parkujeme nedaleko ve vesnici Pontresina a ještě ten den docházíme po čtyřech hodinách chůze na chatu Chamanna da Tschierva (2583 m), výchozí chatu na Biancograt.

100_0155

Druhý den vstáváme ve 2 hodiny ráno, rychle posnídáme  a jako první, kolem půl 3, z chaty vyrážíme vzhůru. Zanedlouho dorážíme ke skalním blokům, kde se navazujeme a průběžným lezením lezeme nahoru. Zde se také plně ozívá Akimův natažený sval na břiše, kdy při každém jeho kroku cítí silnou bolest. Ale výstup nevzdává, protože by ještě minimálně 5 let slyšel, jak na Piz Berninu nemá a jaké je máslo. Zde je také asi technicky nejobtížnější část cesty, lezení obtížnosti  až III+ UIAA, ale jsou zde místy nějaké kruhy a nýty, tak nám to šlo poměrně rychle.

Continue reading

Rychlovka na Mont Blanc (4810m)

Máme volný prodloužený víkend a rozhodujeme se, co s ním. A rozhodli jsme se, že se pokusíme o Mont Blanc, nejvyšší horu Alp.

V pátek večer po práci se scházíme v Českých Budějovicích, kam přijíždí Pavel z Brna a Beny s Davidem z Prahy, a rovnou vyrážíme směr Francie.

Snímek 074

Ráno dojíždíme do městečka Le Fayet, kde se nachází stanice tramvaje, která vede do stanice Nid d´Aigle (2 367 m), kde začíná normální francouzská cesta na vrchol. Chvilku se prospíme, počkáme na první ranní tramvaj a jedeme do Nid d´Aigle, kde začíná naše cesta. Zde už začíná ledovec, nazouváme mačky a za 2 hodiny jsme již na chatě Refugio de Tete Rouse (3 167 m). Zde se ale moc nezdržujeme a stoupáme ještě o cca 650 metrů výše na chatu Refugio du Gouter (3 817 m). Na chatě se ptáme na ubytování, ale protože je plno, nabízejí nám, že jestli chceme, můžeme se vyspat v jídelně. Tuto nabídku přijímáme a čekáme, až se všichni ostatní nají a jídelnu uvolní. Ale nikdo k našemu spánku nemá moc pochopení a oslavují úspěšné výstupy na vrchol. A protože jsme byli po celo-noční jízdě autem značně unaveni, ubytování v chatě vzdáváme a jdeme si ven postavit stan, kde přespíme.

Continue reading