Vysoké Tatry, pyšnící se přízviskem nejmenší velehory světa, nabízejí na malé rozloze 341 km² pestrobarevnou směsici nejen přírodních krás, ale i nezapomenutelných zážitků. Pro to druhé však musíte opustit značené chodníky, které jsou zaplavené obrovským množstvím turistů, a vyrazit na některý z ostrých tatranských štítů. Rázem se ocitnete v úplně odlišném světě, ve kterém se na několik hodin stanete miniaturní součástí vysokých skalnatých pyramid. Protože je volný pohyb v Tatranském národním parku omezený jen na značené turistické stezky, můžete horolezecké výstupy absolvovat dovoleným způsobem pouze v doprovodu horského vůdce (popřípadě instruktora) či samostatně jako členové ČHS (Českého horolezeckého svazu).
Po loňském výstupu na Gerlachovský štít přes Tetmajerovo sedlo padla pro letošní rok volba na Vysokou a Lomnický štít. Celou akci jsme naplánovali na prodloužený víkend s pátečním odpoledním odjezdem z Brna a pondělním či úterním návratem zpět. Poslední dny před odjezdem jsme s velkým zaujetím sledovali různé servery s předpovědí počasí a protože se prognózy zdály být příznivé, rozhodli jsme se nevytvářet žádný náhradní plán a vyrazit do Tater.
Komplikace při odjezdu
Naši výpravu tvoří tří Brňáci a Tomáš z Litoměřic, který nás má v Brně na parkovišti u obchodního domu Tesco vyzvednout ve tři hodiny odpoledne, abychom stihli v rozumný čas přijet do Tater. Plány jsou jedna věc, ovšem realita se od nich často výrazně liší. Tom mě nejdříve telefonicky informuje o půl hodinovém zpozdění, které se ovšem postupně prodlužuje. Když mi však ve čtvrt na pět přichází zpráva: “Super, vařím”, zakončená smutným smajlíkem, uvědomuju si, že budeme řešit problémy, se kterými se nepočítalo. SMS nás totiž neinformuje o skutečnosti, že si hladový Tomáš potřeboval udělat krátkou pauzu na přípravu těstovin od Vitany, ale bohužel o faktu, že se mu vaří motor. Před pátou za námi nakonec Tom doráží na parkoviště a společně všichni řešíme, co dál. Dostatečně prostorné náhradní auto, které by nás všechny i s batožinou pobralo, k dispozici nemáme, proto se rozhodujeme navštívit Michalova známého v autoservisu. Zde zjišťujeme, že se poškodil ventilátor, díky čemuž se motor v teplém počasí nedostatečně chladí. Na cestu ovšem s několika kanystry vody přece jen po sedmé hodině večer vyjíždíme a celá jízda až do Popradu už naštěstí probíhá bez komplikací. Zde na nás o půl 1 v noci čeká před panelákem ve fešáckém flanelovém pyžamu náš vedoucí výpravy Sveťo, který nám s labužnickým úsměvem nařizuje, ať si jdeme rychle zdřímnout, protože za dvě hodiny vstáváme.
Několik fundovaných expertů zjistilo, že to nejede
Čekání na Tomáše
