Zimní Izrael

Kupujeme letenky asi pul roku dopředu s Wizzairem za necelé 2 tisíce. A protože jsou u nás velké mrazy, jedeme se „ohřát“ do Izraele. Ale ani tady zimní bundu skoro nesundáme 😀

Pátek 27.1. Odlétáme z Prahy v 6:10, do Izraele, kam přilétáme v 11 hodin místního času. Protože zrovna silně fouká, přistání je drobně dramatické, letadlo při přistání ve větru silně háže. Izrael nás přivítá deštěm. Na letišti jdeme na jisto k půjčovně aut, kde jsme si z Čech zarezervovali auto za 85 euro. K našemu překvapení je nám na pobočce sděleno, že nejlevnější auto nám můžou půjčit za téměř dvojnásobek původně sjednané částky, což razantně odmítáme a půjčujeme si auto raději u společnosti Avis. S malým zpožděním, když se nám nedaří nastartovat naše půjčené auto (musí se před nastartováním na palubovce namačkat 4-místný kód) vyrážíme hned směr Jaffa, což je starobylé přístavní město, které se nachází jižně od Tel Avivu. Nejdříve se procházíme po promenádě kolem moře a sledujeme velké vlny, jak naráží na pobřeží. Pak jdeme do obnovené části Starého města, kde procházíme mezi starobylými budovami až na náměstí na vršku, odkud je vidět krásně Tel Aviv s jeho mrakodrapy. Po procházce Jaffou jedeme do Jeruzaléma, kde máme zamluvené ubytování přes Airbnb v nejortodoxnější části v Jeruzaléma – Mea Shearim.

Ubytování v ultra ortodoxní čtvrti vyžaduje jistá opatření pro vyjádření úcty k náboženským pravidlům, mimo jiné pro holky v podobě zahalení nohou dlouhou sukní a zákaz jízdy automobilem v průběhu Šábesu (od pátku večer do soboty večer).

Sobota 28.1.

Je sobota ráno (Šábes) a my vyrážíme autem od našeho ubytování a hned zjišťujeme, že zákaz jízdy autem v Mea Shearim myslí místní zcela vážně. Většina místních obyvatel se před naším autem schovává či alespoň otáčí zády, aby nás neviděli. Jeden z místních nám dokonce hrozil, ale my rychle ujíždíme z této čtvrti pryč směrem k Mrtvému moři. Dokonce zjišťujeme, že tato čtvrť je u každého výjezdu zatarasena mobilní zábranou, aby do této oblasti nikdo během Šábesu nevjel. Asi moc nepočítali, že by z této čtvrti chtěl někdo odjet pryč 😀 Nakonec nacházíme jednu ulici s pootevřenou zábranou a vyjíždíme z Mea Shearim ven. Máme z tohoto porušení docela výčitky a je nám jasné, že se sem můžeme vrátit až po skončení Šábesu. Po necelé hodině jízdy poprvé vidíme z auta Mrtvé moře. Ale náš cíl byl jiný – přírodní park Ein Gedi. Je to přírodní rezervace, která se nachází ve Velké příkopové propadlině nedaleko Mrtvého moře. V rezervaci se nacházejí čtyři prameny: David, Arugot, Šulamit a Ein Gedi. Prameny jsou zdrojem života pro flóru a faunu v zelené tropické oáze, která je v příkrém kontrastu s pustinou okolní pouště. Naleznete zde stromy a rostliny z východoafrické oblasti i bohatou vegetaci na březích vodních toků připomínající porosty u řeky Jordánu. Setkáváme se zde s kozorohem nubijským, je zde několik různě velikých vodopádů. Vstup 28 šekelů za osobu. Následně jedeme Mosady, což je starověká pevnost posazená na vrcholu pouštní stolové hory na okraji Judské pouště. Herodes Veliký ji nechal opevnit a vybudoval z ní svůj úkryt pro případ útoku. Pro tento účel byla využita až v 1. století n. l. v době židovské války proti Římu, kdy Masadu obléhaly početné římské legie. Uvnitř jejích hradeb tehdy pobývalo necelých tisíc židovských vzbouřenců s rodinami. Po dvouletém obléhání následoval silný římský útok a pevnost mu nedokázala odolat. Římané zde však našli už jen mrtvá těla místních obyvatel. Raději spáchali hromadnou sebevraždu, než aby padli do rukou Římanů. Pevnost se nachází na vršku hory, kam vede lanovka (za 72 šekelů včetně vstupu), ale my jdeme nahoru pěšky (pouze za vstup 28 šekelů). Večer se vracíme již v poklidu k našemu ubytování.

Neděle 29.1.

Ráno jedeme do překrásného údolí Wádi Quelt. Je to krásná poušť, v jenom z místních údolí se nachází klášter sv. Jiří. Zde se zastavují všichni turisté, kteří tuto oblast navštíví, proto je zde mnoho arabských prodejců. Po návštěvě pouště se vracíme do Jeruzaléma a jedeme do muzea holocaustu. Muzeum se nachází u Památníku Yad Vashem na kopci Har Hazikaron. Muzeum, jež vlastní největší sbírku umění holocaustu na světě (10 000 prací), je věnováno uměleckým dílům vzniklých v období holocaustu (portréty vězňů, výjevy ze života v koncentračních táborech, aj) a novodobým dílům s tématikou holocaustu. Muzeum ve velice emotivní je zde mnoho exponátů v češtině od českých Židů, kteří skončili v koncentračních táborech za druhé světové války. Ve Starém městě v Jeruzalémě necháváme na parkovišti nedaleko Damašské brány auto a jdeme se hned podívat ke Zdi nářků. Procházíme arabskou částí Starého města s velkým množství obchůdků, až docházíme ke kontrole se skenerem, která se nachází těsně před Zdí nářků. Západní zeď, jiný název pro Zeď nářků, se stala od dob zboření druhého chrámu v roce 70 n. l. nejposvátnějším místem judaismu. Přestože tato zeď tvořila pouze obvodovou zeď chrámového komplexu, podle rabínské tradice je i zde boží existence stále přítomna. Vstup ke zdi není nikterak omezen a lze se zde jednoduše pohybovat mezi velkým množstvím věřících, kteří se před zdí klaní. Po návštěvě Zdi nářků jdeme do Chrámu Božího hrobu, kde končí křížová cesta a hlavně chrám připomíná místo ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Nazaretského. Současný chrám je tvořen změtí asi 30 nestejně velkých kaplí z různých období, hned vedle tohoto křesťanského chrámu se nachází minaret. Při vstupu do chrámu Božího hrobu uvidíte před sebou kámen Pomazání. Místo, kam bylo položeno mrtvé Ježíšovo tělo sňaté z kříže, je označeno velkým mramorovým oltářem. Nalevo od vstupního vchodu, vedle kamene Pomazání, můžete projít do hlavní části celého komplexu. Je jím kruhová rotunda, která byla na připomínku Ježíšova zmrtvýchvstání a byla postavena již ve 4. století. Večer nakupujeme v obchodě víno a v našem apartmánu úspěšně dopíjíme.

Pondělí 30.1.

Tento den již nic nestíháme a tak jedeme rovnou na letiště, kde vracíme auto a čekáme na naše letadlo do Prahy. Odlet z Jeruzaléma s malým zpožděním kolem poledne, přílet do Prahy něco kolem půl 4.

Účast:
Petra Rozehnalová
Jana Fridová
Pavel Rozehnal
Martin Jáchym

Ice Arena Bad Gastein – Federweissfall, 4 a oba Doppellutscher, 4+

S Akimem máme booknutý víkend na ledy, ale protože nikdo další nemá volno, tak se rozhodujeme pro sólo akci v legendární Ice Aréně u Bad Gasteinu. Nachází se zde legendární Mordor, 5+ a další významné kousky. Z Budějek odjížídme ve 4 ráno a první pohledy do ledové arény máme kolem 8. Teď už nás čeká jen cca hodinový nástup a jdeme na to

Původně jsme chtěli jít Hoehkarfall, 3 (po levé straně údolí na předchozí fotce), ale už z parkoviště vidět, že jeho značná část se již povaluje v údolí. Nakonec volíme Federweissfall, který se nachází přímo uprostřed a nabízí o jeden stupeň obtížnosti více zábavy. No nic, vyrážíme vzhůru údolím kolem říčky.

Federweissfall, 4 [topo]

Po cca hodince škrábání do kopce se dostáváme pod led a před námi jsou v údolí pouze dvě dvojky – jedna se sprchuje v Mordoru na sluníčku (respekt) a druhá před námi v Federweissfallu v třetí délce. Nahazujeme cajky a společně ještě se 2 lezeckými dvojcemi jdeme na to. První délka začíná pozvolna a pak se to zvedá nahuru až do čtyřkové obtížnosti. Štandujeme v ledu a pokračujeme mírným traverzem k pravé stěně do borháku. Třetí délka je to nejlepší co tu můžeme najít a to 50m ve čtyřkové obtížnosti. Ale máme téměř ideální podmínky – teplota kolem nuly, takže měkčí led ale stále suchý – tak to jde krásně. Nahoře opět štand ve skále vpravo a choďáček pod poslední vrcholovou délku. Nádhera – veprostřed jsou krásné mohutné převislé rampouchy a po stranách kompaktní téměř 90tky. Vylezeme poslední délku a už slaňujeme o strom dolů a podél pravé stěny až pod stěnu. Dole jsme kolem 15h a shodujeme se, že to bylo asi to nejhezčí, co jsme zatím  kdy lezli (ještě jsme toho moc nelezli:-) ).

 

Kolem 16h jsme u auta a přejíždíme k mýtné bráně směrem k oboum Doppellutscherům zjistit podmínky na druhý den. Vypadá to v pohodě a ani teploty nad nulou se na ledech nijak nepodepsaly. Na sestupu ztrácím klíče od auta a tak si to dáváme ještě jednou a trochu ve stresu 😀

Večer přejíždíme do luxusního ubytování za 2,5k, páč žádné sockoidní ubytování již nebylo. Večer navštěvujeme místní bar, kde si užíváme pohledů na skupinky místních vnadných a mladých slečen v drindlech.

Levý Doppellutscher, 3 [topo]

Ráno parkujeme těsně pod mýtnou bránou a kolem 9h už nahazujeme cajky u levého ledu. Jsme tu sami.

Tento led už jsme oba lezli, tak víme do čeho jdeme. Lezeme to na dvě délky a dobře to odsýpá. Sice dostávám kusem ledu do ksichtu a tak na top dolézám s trochu zkrvaveným ksichtem, ale na kvalitě zážitku to nic nemění. Slaňujeme a přesouváme se k pravému bratříčkovi.

Pravý Doppellutscher, 4-5 [topo]

Led je v bezvadné kondici a prvních 10m vypadá docela zábavně. Skála je tu převislá a tak je začátek tvořený steklými rampouchy v čisté kolmici. Překvapivě ještě nějaké síly zbyly a tak se mi daří to přelézt čistě a o dvacet minut později už štandujeme na abalakách. Akim to svižně vybuší a ani moc nenadává a o hodinku a půl později už balíme cajky u cesty.

V cca pul třetí odjíždíme a v 7h jsme již v Budějkách odkud pokračuji dále do Brna.

Účast:
Martin Jáchym (Akim)
Pavel Rozehnal

 

 

Maltatal 2017 – Strannerbach a Hochalmfall

Letošní zima nám dopřává pořádných mrazů a tak už v prosinci spřádáme plány na výlet na ledy. Jelikož podmínky jsou téměř tutové, tak vyrážíme na víkend do Maltatalu.

Z Budějek odjíždíme v sobotu ráno ve 4hodiny ráno a  do údolí dorážíme kolem 9té. Řetězy nasazujeme hned na konci upravené silnice. Bohužel plně naložená kára a pomerně měký sníh nám dovolí vyjet jen pod Columbus a tam musíme auto nechat. I proto, že jeden se řetězů se přetrhl.

 Continue reading

Tradiční zimní výšlap, tentokrát na Fluchtkogel (3. 500 m. n. m.)

Otztalské Alpy sice nejsou z Budějovic nejblíž, ale mají tolik příhodných zimních kopců, že i tentokrát jsme vyrazili na zimní výšlap sem. Kombinací relativně dobře dostupné chaty (jen 900 výškových metrů) a dobře dostupné hory (jen 750 výškových metrů) nabízí Fluchtkogel dobré podmínky pro zimní výstup. Proto jsme si dovolili vyjet z Budějovic až ve čtyři ráno a počítali s tím, že to stihneme jak do Ventu, tak i nahoru na Vernagthuette. Všechno šlo dobře a tak jsme už po 10. hodině balili bágly u auta a za půl hodky šlapali z Rofenhofu směrem na chatu. Cesta (902, 920) jde pěkně po vrstevnici a zpočátku nastoupává údolím kolem potoka Rofenache jen pomalu, dlouhá je 7,5km z Rofenhofu a 9,5 km z Ventu. Teprve za stanicí lanovky vedoucí na Vernagthuette se nakrátko zvedne, aby vás později přivedla již zase v příznivém sklonu k mostu přes potok, a odtud už pak vede pěkně strmě vzhůru s chatou na dohled.

Continue reading

Grossglockner, 3798m – podzim na Stüdlgratu (nevyšel)

Svátek 28. října vychází letos na pátek a nám se v hlavě rychle formuje myšlenka někam vyrazit. Jelikož máme letos v tomto termínu čas jenom s Akimem, tak vyrážíme za dobrodružštvím na Glockner se záměrem vylézt Stüdlgrat – lehkou lezeckou cestu a zajímavější na podzim, kdy je hřebínek pod sněhem.

Náše cesta nakonec kuloár pod označením 5b

Odjezd plánujeme na čtvrtek 27tého, kdy přijíždím do Budějek a ráno s Akimem pokračujeme k chatě Lucknerhaus, 1920m, kde necháváme zaparkované auto kolem 13h. Je suprové počasí bez jediného mráčku a na chatu Stüdlhütte, 2802m dorážíme po 3h chůze.

dsc06037 dsc06040 dsc06046 dsc06047 dsc06051 dsc06060 dsc06061 p1140970Continue reading

Schwarzmooskogel Eishöhle – ledová jeskyně v Toteskách

Už na jaře vznikl nápad zopakovat exkurzi do jeskyně Schwarzmooskogel Eishöhle, kterou jsme navštivili už v roce 2012. Tato jeskyně je vyjímečná mimořádně klimatem chladným klimatem (temploty kolem -2C), které umožňuje její celoroční zalednění.

Z Brna odjíždíme v pátek po práci a vzhledem k dlouhému přístupu k jeskyni si bereme volno i v pondělí. Abysme mohli prozkoumat co nejvějtší část jeskyně (součást komplexu o rozsahu 56km), tak se připravujme na dvě noci v jeskyni – tzn. bivakovat! Z Brna odjíždíme s lehkým spožděním, ale Marika za volantem situaci bravurně napravuje. S Akimem se potkáváme kome půl 9 večer v Linzi, kde se sesedáme do jednoho vozu. Vměstnat veškerou bagáž není uplně jednoduché, ale pomoci dobrých konstrukčních technik se nám to daří.

dsc07419

Na parkoviště pod Vrchlem Loser příjíždíme kolem 23h přes mýtnou bránu, kde při odjezdu platíme 16 Euro za tři dny nahoře. Nahoře parkujeme, stavíme stany a upíjíme zásoby alkoholu. Něco po půlnoci jdeme spát. Je hezky.

dsc05866 dsc07420

Ráno balíme veškerou bagáž a vyržíme k jeskyni. Věcí máme slušně – jen lan táhneme 220m což už samo o sobě je pěkná váha. Vaření a bivak také situaci nepomáhají. Počasí je ale krásné, tak se pomalu posouváme v dobré náladě k jeskyni. Po necelých 3 hodinkách jsme už v místech, kde se má s pěšiny odbočit a Akim s Pavlem vyrážejí najít cestu ke vstupu. Po 3 hodinách se vracejí po velmi dobrodružné – vidíte tady pěšinku nahoru? Tak tude ne:D Správnou cestu našli až na sestupu a tak se prodírali půl kilometru svahem proti kleti s nejasným cílem. Dobrodružné. Nahazujeme všichni batohy a vyrážíme – za hodinu už sledujeme chladné proudění směrej z jeskyně. Respekt. Přebalujeme, obklékáme overaly, sedáky a vyrážíme.

dsc05868 dsc05869 dsc05871 dsc05873 dsc05877 dsc05890 dsc05898 dsc07469 dsc07466 dsc07468 dsc07476 dsc07481 dsc07482 dsc07492 dsc07491 dsc05908 dsc07504

Pro vstup jsme použili Sloní vchod, který ústí přímo do Mamutího domu. Tento dóm má neskutečné prostory ve stovkách metrů každým směrem a kapající voda zde vytváří ledové krápníky neskutečných rozměrů.

dsc05912 dsc05911 dsc05980 dsc05921 dsc05924Continue reading

Víkend na vícedélkách u Dachsteinu

Již několik týdnů jsme se chystali na nějaké vícedélky v Alpách, ale vyšlo nám to až začátkem září, když jsme námi plánovaný Studlegrat na Grossglockner kvůli počasí museli vyměnit za toto lezení. V pátek večer vyrážíme z Čech a těsně před půlnocí přijíždíme na parkoviště v Oberhofalmenu. Zde jsme si pod zdejší stříškou na betonu rozbalili spacáky a zde také přespali.

Na první den si vybíráme cestu Hochkesselkopf SW – Verschneidung, což je 440m vysoká cesta o 13 délkách. Cesta a vrchol je již pěkně vidět z auta, i když cesta k nástupu je poměrně dlouhá. Ráno vyrážíme od auta směrem na Adamekhütte. Po několika ukazatelích a po cca 1,5 hodině chůze se dostáváme ke skalám. Zde u ukazatele a velkého kamene nevíme kam dál k nástupu, tak nám cestu ukáže až místní pasáček ovcí. Poslední část k nástupu vede přes nepříjemnou suť, kameny se hodně sypou a cesta je hodně nepříjemná. Ale nástup nakonec nacházíme, je označen červeným kruhem na skále, tak jsme si jistí, že jsme správně.  První délku začíná Pavel a následně se poctivě střídáme. První délky lezeme ještě ve stínu, ale od 4 délky nás již slunce pěkně hřeje. Obtížnost celé lezecké cesty je docela konstantní, nejsou tady žádné těžké úseky či úplné choďáky a cesta je luxusně odjištěná. Nejtěžší úsek se nachází v 8. délce, která je klasifikovaná jako 5+. Nejtěžší úsek to pravděpodobně bude, ale je toto místo až silně přejištěno, v nejtěžším místě jsou borháky snad po 1 metru. Cesta nám jde docela rychle a za nějaké 4 hodiny jsme už u poslední délky. Zde se najíme, přezujeme si lezečky za boty a vystoupáme až na vrchol Hones Hochkesselegg vysoký 2260m. Jsou zde krásné výhledy na Dachstein i Adamek Hutte. Sestupujeme po značené cestě až k autu. Je zde i pár malých ferátek, tak cesta dolů není až tak stereotypní. Dolů nám to trvalo kolem 2 hodin. Večer přejíždíme do Gosau, dáváme si zde pivko v místní hospodě a přespáváme na parkovišti.

http://www.bergsteigen.com/klettern/salzburg/dachsteingebirge/hochkesselkopf-sw-verschneidung

p1140719 p1140726 p1140733 p1140736 p1140743 p1140749 p1140761 p1140783

Druhý den jsme si vybrali cestu Zeitreise, vysokou 400m a o 11 délkách. Tato cesta má jednu obrovskou výhodu. Nástup je asi jen čtvrt hodiny od auta. Nástup je hned u jezera Gosausee a začíná přímo na cestě, která vede přímo kolem jezera. Nástup se nachází hned za skalním převysem, který byl vyrubán kvůli zdejší cestě. Už podle prvního pohledu je jasné, že tato cesta je poměrně zelená a převážně první délky byly poměrně dost mokré. Pavel zde dokonce v cestě uviděl žábu, což dokresluje naše lezecké ambice a umění. Nutno dodat, že se žába vůbec nejistila a lezla stejnou cestu jako my – což znamená, že je mnohem lepším lezcem než my. Ale na to jsme si již zvykli u kamzíků i jiných zvířat. Lezecká cesta je to lehká, nejtěžší délka je předposlední a je klasifikovaná jako 5. Po nějakých 3,5 hodinách lezení jsme nahoře a začínáme sestupovat. Ale oficiální sestup nějak míjíme a sestupujeme docela prudkým a hlavně silně zarostlým svahem. Dole jsme už ale za necelou ¾ hodinu. Po sestupu vyrážíme směrem k domovu.

http://www.bergsteigen.com/klettern/oberoesterreich/dachsteingebirge/zeitreise

p1140809 p1140811 p1140812 p1140814 p1140819 p1140834

Účastníci:

Martin Jáchym (Akim)

Pavel Rozehnal

Lůzři na Loseru

Už dlouho jsme nešli nějakou vícedélku a tak jsme se jednoho dne s Benym rozhodli, že zajedeme zkusit cestu Loser Südwand.
Vyrážíme v půl 8 z Českých Budějovic směr Altaussee, za níž je vrchol Loser. K němu vede zpoplatněná silnice Loser Panoramastrase, o které někde na internetu se píše,  že je za symbolický poplatek. Proto původní plán vyjet to na kole, a nechat ho někde ve křoví, měníme na pohodlnější výjezd autem. Bohužel ze symbolického poplatku bylo najednou 16 euro.

Po zaplacení mýtného vyjíždíme na prostřední veliké parkoviště, odkud je to jen dle plánku 30 minut k nástupu. No my to šli dokonce i o něco rychleji.
Cesta je poměrně zřetelná, jde se od parkoviště přímo směrem k vrcholu, jen je třeba sledovat cedule na Sisi kletterstige, neboť nástup na naší lezeckou cestu je cca  70m vpravo od nástupu této feraty.

Skála sice není přejištěná, hlavně s lehčích pasážích nýty skoro nejsou, ale těžší části jsou zajištěné dobře. Cesta vede poměrně po rozlámané skále, proto musí lezec dávat pozor na co stoupá a čeho se drží, protože poměrně často zde nějaký ten kámen se ulomí. Cesta má nejtěžší úsek skoro nahoře, jedná se o klasifikaci 6-/6, ale úsek je poměrně dlouhý a trošku v převisu, ale celkem dobře odjištěný. Na skále se střídáme na prvním, Beny tahá ten nejtěžší úsek.

Po dolezu obouváme boty a jdeme se kouknout na vrchol, kde je klasický rakouský vrcholový kříž. Sestupujeme po vyšlapané cestičce přes Loserhutte k autu. Cesta se dá i slanit, ale to časově bude delší.

Lano stačí jednoduché 50m a asi 10 expresek. Délka je 240m, my to šli asi necelé 3 hodiny.

P1140093 P1140098 P1140100 P1140105 P1140110 P1140114 P1140122

http://www.bergsteigen.com/klettern/steiermark/totes-gebirge/loser-suedwand

Účastníci:  Martin Jáchym a Petr Benhák

Okruh v Totes Gebirge

Na červencové státní svátky se rozhodujeme jet do Totes Gebirge a zde si je projít okruhem přes místní nejvyšší vrchol Gross Priel. V 9 vyrážíme z Českých Budějovic a na parkoviště v Habernau (577m) dorážíme za necelé 2,5 hodiny. Parkoviště se nachází po východním břehu potoka Alm a jezera Almsee a je zdarma. Zde Akim zjišťuje drobnou chybku v přípravě a to, že si zapomněl doma boty. No nic, musí to dát v keckách. Ve 12 vyrážíme nahoru. Odtud se jde nejdříve kolem jezera Almsee prašnou cestou do Ght Seehaus a pak pěšinou k rozcestí, kde začíná pořádné stoupání (808m). Zde jsou na chatu Pühringerhütte šipky na obě strany (3 a 4,5 hodiny). My se rozhodujeme pro kratší variantu. Zde cesta vede přes Sepp – Huber – Steig, což je nějaká Ačková velmi jednoduchá ferata (jištění není nutné). Cestou překonáváme sedlo Rollsattel (1755m) a pak už jen zklesáme do naší chaty Pühringerhütte (1637m). Zde pěkné pohledy na Elmsee a Scheiblingkogel. Cesta k chatě nám z parkoviště trvala nějakých 5 hodin. Zde dáváme polévku a pár piv a jdeme spát. Ubytování v lageru stojí pro členy OEAV 8 euro.

P1130860 P1130889 P1130881 P1130875 P1130874 P1130869Continue reading

Okolo Dachsteinu na skialpech

Už se tomu stává tradiční zimní akce, Dachsteinský masív na lyžích, proto nyní velmi krátce.

V pátek ráno se nás 6 schází na parkovišti pod lanovkou na Krippenstein, kupujeme si celodenní lístek na vleky a několikrát se necháváme vyvést lanovkami nahoru a sjíždíme většinou ve volném terénu dolů. Před 4 končíme s lyžováním a s malou přestávkou na jedno zdravotní dojíždíme na naší chatu Gjaid Alm, kde máme domluvené ubytování s polopenzí (44-47 eur na den) s tím, že snídaně i večeře jsou formou rautu.

P1110261

Druhý den máme v plánu již „výšlap“ k Dachsteinu s pokusem o vrchol. Balíme do batohů mačky, cepíny a lano a těsně po 8 vyjíždíme z chaty směr Simony Hutte. Před „Simonkou“ je již sněhu hodně málo, a proto lyže nandáme na baťohy a k chatě musíme po svých. Do chaty docházíme kolem půl 12 a dáváme si každý půllitr čaje (2,70 eura). Po malé pauze opět stoupáme nahoru, od chaty již většinou po vyrolbované cestě. Pod Dachsteinem jsme kolem 2 hodiny a počítáme, že na vrchol bychom asi potřebovali nejméně hodinu, spíš více, což by asi znamenalo, že by jsme se pravděpodobně na naší chatu nevrátili za světla. Proto vrchol vzdáváme a sjíždíme v prašanu až k chatě. Až na Michala, který měl technické problémy s lyžemi a jeho cesta je tak o něco pomalejší. Do chaty se ale všichni dostáváme před 5 a hned odepisujeme domů, že jsme v pořádku, neboť na jiném kopci v Alpách spadla lavina na 20 českých skialpinistů a 5 z nich v lavině zemřelo. Večer slavíme Tomášovo kulaté a požehnané narozeniny.

P1110270 P1110276 P1110284 P1110289 P1110296 P1110299

Další den Michal s Bobem jedou ráno rovnou k autu a domů, ostatní si ještě vystoupají na blízký vrchol s křížem (pravděpodobně na Hoher Rumpler), na chatě si dávají oběd a sjíždějí k autu, kde jsou někdy po 2 hodině.

P1110307 P1110308 P1110309 P1110311

Účastníci: Jan Klíma, Martin Jáchym, Michal Dvořák, Petr Krbec, Tomáš Horyna, Bob