Varování: Pokud se chcete dozvědět nějaké relevantní informace o výstupu na tento vrchol přes chatu Tasch, tak vám tento článek určitě nepomůže a jeho čtením zatratíte pouze Váš drahocenný čás. Jestli si ovšem chcete zvednout své horské seběvědomí (a nebyli jste tam s námi), tak si jej určitě přečtěte.
Zima pomalu končí, ledy se nám letos vlivem počasí nepovedly ani na jeden víkend a tak vymýšlíme co by mohlo být pro letošek důstojným rozloučením s touto nedůstojnou zimou. A jak se později ukazuje, tak se to dalo vymyslet i lépe.
Volba padla na prodloužený víkend a na druhý nejvyšší vrcholek Rakouska – Wildspitze, 3770m. Jelikož se nejedná o těžký vrcholek (přeci jen jsme tu už jednou byli a jednou ho už nevylezli), tak se nebojíme ho zkusit pro změnu v zimních podmínkách. Termín stanovujeme již měsíc dopředu a zveme na tento výlet mnoho naších známých – nakonec se nás poskládala neskutečná skupinka čítající 7 ostřílených chlapů (někteří z nich budou poprvé ve vyšších horách) a jedná odvážná dívka.
První komplikace nastávají už když se rozdělujeme do aut – jedno auto má jet klasicky z Českých Budějovic a jedno netradičně z Prahy. Rozdělujeme se rovnoměrně na dvě skupinky 6 a 2 lidi, což před nás staví drobný problém o nedostatečné kapacitě jednoho vozu. Nakonec se Pavel obětuje a absolvuje cestu do Prahy (kdo by tam dobrovolně jezdil, že) a přidává se ke klukům. Odjezdy plánujeme na těsně popůlnoc z pátku na sobotu.
V sobotu kolem 8 už vysedáme na parkovišti v Mittelbergu, úhledně rovnáme prázdné lahváče do řad v kufru a přebalujeme batohy. Akim v této části věnuje mimořádnou péči dopití zbylých zásob piva. Po necelé hodince klábosení už nahazujeme batohy a vyrážíme. David se mírně zdrží u auta a Pavel na něj kolegiálně čeká. Po pár minutách vyráží za zbytkem skupiny, ale díky jejich mimořádnému orientačnímu smyslu se ztráci ještě na parkovišti (resp. neví směr, kam vyrazit) a už se koná první hovor Akimovi s dotazem kudy a kam. Sice se cestu nedozvěděli (řídíme se heslem “Máš-li kamarády nepotřebuješ nepřátele”), ale všichni se hodně nasmáli. Po cca půl hodince nás dohánějí. Dnes nás čeká poměrně dlouhá cesta na chatu Taschachhaus, kde první část vede krásným údolím kolem potoka (cesta je skialpinisticky velmi atraktivní – hlavně ve směru dolů z hor).
