Po jarním úsměvném pokusu o výstup na druhou nejvyšší horu Rakouska – Wildspitze jsme se rozhodli, že ho zkusíme zopakovat s lepším výsledkem o tomto prodlouženém víkendu. Počasí vypadalo vyjimečně dobře – slunce bez mráčku po dobu jednodho týdne. Sice v posledním týdnu sněžilo, ale věřili jsme (šlo letos o první sníh), že ho nebude příliš mnoho. Bohužel příroda nás opět překvapila a u chaty při nástupu náš už chatař vítá slovy „Víte, že nahoře v posledním týdnu nasněžilo přes metr čerstvého sněhu?“ …
Vyjíždíme z Brna v sobotu ráno a nabíráme zbytek skupiny jak jinak než v Českých Budějovicích. Odsud pokračujeme do Ventu a krásné počasí se postupem časí v hodně dlouhý a hodně vydatný déšť, který končí až těsně před cílem. Už teď je nám jasné, že sněžit v této oblasti asi nepřestalo dva dny zpět, ale že tu sněžilo ještě dnes. Po chvíli hledání nalézáme pěkný (a mokrý) plácek a po pár pivkách a dlouhých debatách uleháme v různých polohách i místech. V průběhu noci nás některé budí ještě několik přeháněk.
Ráno vyrážíme přes Solden do Ventu, což se nám trochu zkomplikuje světákem v lyžování, který značně ztíží průjezd přes Solden. Naštěstí nám dnes hodinové zpoždění nijak nevadí. Kolem 10h už parkujeme u chaty za Ventem, přebalujeme batohy a vyrážíme do svahu. Z nějakého, těžko pochopitelného, důvodu jsme se rozhodli nevzít sněžnice (velká chyba, i když ne naštěstí osudná).
V 11h a s těžkými batohy si pomalu razíme cestu hlubokým cestem a bez náznaků jediné stopy do svahu. Většinou je sněhu pod kolena, ale kroky, kdy se propadáme po pás nejsou vůbec vyjímkou. Sněžnice by se hodily.
