Mezi Vánoci a Silvestrem nám zůstalo několik volných dnů, a tak jsme s Petrou vyrazili na výlet do Nízkých Tater. Konkrétně volba padla na hlavní část hřebene a vzhledem pouze ke třem volným dnům jsme se rozhodli pro trasu z Čertovice na Chopok přes chaty M. R. Štefánika a Kamenná chata pod Chopkom. Původní víkendový termín nevyšel z důvodu obsazenosti chat, a tak to posouváme o jeden den na ne, po, út. Na chatách máme rezervovaná poslední místa (s týdenním předstihem).

Z Brna vyrážíme v neděli v 4:30 ráno za mírného sněžení. Cestou na Starý Hrozenkov sněžení zesilovalo a o hodinku později už jedeme 5-ti centimetrovou vrstvou nového sněhu. Naštěstí není žádný provoz a tak je cesta docela klidná (silničáře jsme potkali jen jedny v protisměru). Na Čertovici dorážíme těsně po 9 ráno a vítá nás zde pěkný marast – zataženo, silný vítr a teplota -12C. Z auta se nám moc nechce. Převlékáme se v autě.

Na hřeben vyrážíme těsně před 10h ranní a za chvíli se dostáváme do závětří mezi stromy, a tak se situace stabilizuje. I mraky jsou ještě nad námi, tak si užíváme nějakých výhledů. Bohužel, jak jsme postupem času nabírali výšku, tak jsme se dostali do mraků a výtr výrazně zesílil. Na hřebeni potkáváme jen jednoho skialpinistu, který nás předchází a poté zahlédneme osamocenou blížící postavičku (Jirku, jak později na chatě zjišťujeme), kterému následně, díky horší viditelnosti a jeho nandávání maček, mizíme.

Trasa z Čertovice na chatu Štefánika je dlouhá 8,5 km a poslední třetina je již na holém hřebenu, kde boční vítr dosahuje více než 50km/h. Zastavovat nemůžeme a já si všímám, že Petra má na tváři výrazný býlý flek, z čehož se na chatě vyklube mírná omrzlinka. Na chatu dorážíme kolem půl třetí a je to docela vysvobození. Seznamujeme se s Jirkou a až překvapivě rychle likvidujeme naše zásoby slivovice.

Celý průběh večera je standardní pouze s tím, že se tu objevuje skupinka 5ti chalanů, kteří si věří a vyrážejí stanovat do závětří chaty. Respekt. Za půlhodinky se ovšem vrací s tím, že jeden stan jim odfouknul výtr (opravdu odletěl bez nich do údolí) a u druhého při stavění polámali tyčky. Po této příhodě také likvidují svoje zásoby alkoholu a stelou si na chodbě. Docela frajeřinka, klidně by mohli být i součástí hor z dálky!:)

Snídani si dáváme bohémsky na 8 ráno s tím, že nás čeká pohých 5km na Chopok. Doufám, že se počasí umoudří. Opak je pravdou a je ještě větší zima – přes den -16 °C a vítr je ještě o něco silnější než včera.  Naštěstí velká část hřebene se traverzuje a tak jsme aspoň trochu krytí. Já se vzdávám svoji masky na obličej, aby se Petřina omrzlina nezhoršila. Daří se.

Vyrážíme standardní zimní cestou přes Ďumbier a jak se později ukáže, tak hřeben jde v tomto počasí max 10 odvážlivců. Ze skupinky pěti frajerů se stanem se tři na Ďumbieru otáčejí. I my v půli cesty, při velmi mizerné viditelnosti (občas nebyla vidět ani další tyč), zvažujeme moudrost našeho rozhodnutí. Naštěstí vydržíme a na Chopok po necelých čtyřech hodinkách dorážíme. Poslední půlhodinka byla docela krušná – Petře pro změnu omrzá velmi lehce i stehno- asi ty podélné zipy u kalhot měly být zaplé uplně celé (což je samozřejmě selhání moje:D). Na chatu dorážíme před 13h a několik čajů s rumem nám spravuje náladu. Kolem 16h se chata vyprazďnuje od lyžařů a turistů co sem dojeli lanovkou a dostává to klasickou atmosféru. Petra jde spát už někdy kolem 19h a já si ještě užívám místní folklor. Mizím slušně v dobré náladě kolem 11h kdy ostatní to táhnout až do 5té ráno – je potřeba myslet na to, že jsme tu na rodinné dovolené:).

Ráno nás už jen čeká sestup a tak vyrážíme v 9h kolem lanovky přímo dolů a pár minut před 11h dorážíme na parkoviště odkud nás odváží skibus (v 11h) do Bystré. Skibus jede jen 3x denně, tak je dobré si to naplánovat.

Stop na Čertovicu chytáme během minuty a tak se už v o půl jedné převlékáme u auta. Jelikož ještě máme čas a chuť si prohřát těla v sauně, tak přejíždíme do Aqua Bešeňová. Zde, místo sauny, dostáváme studenou sprchu s tím, že sauny jsou jen součástí VIP balíčku za 30Euro – poděkujeme a zkoušíme přejet do Kúpele Lúčky – což je sice prakticky bez bilboardů, ale sauny nabízejí za příjemných 9Euro/2,5h. Máme vítěze. Při odjezdu se ještě zastavujeme v salaši/restauraci Krajinka, kde se přejídáme jídly z ovčích sýrů a kolem půl deváté přijíždíme do Halenkova za ostatními.

Po našem odjezdu se samozřejmě vyjasnilo. Na výhledy si sem tedy zajedem někdy jindy.

Účast:
Petra Rozehnalová
Pavel Rozehnal

Trasa:
gpx file trasy ke stažení