Již dlouho jsem se chtěl podívat do Severní Koree, ale nesehnal jsem nikoho, který by tento výlet se mnou chtěl absolvovat. Tak se rozhoduji, že pojedu sám a to na konci sezóny, kdy jsou nejlevnější zájezdy. Individuálně se zde totiž cestovat nedá.
Jedu s agenturou Koryo Tours, a mohu jí jen doporučit. Cena 990 Eur + 50 euro vízum. Sraz v Pekingu.
http://www.koryogroup.com/travel_groupTours.php
Neděle 13. listopadu – v 0:50 Odlet z Prahy a Aeroflotem
Pondělí 14.listopadu – v 0:30 přílet do Pekingu.
Přílet lehce po půlnoci, a protože se mi již nechce hledat nějaký hotel a rychlovlak z letiště do města jezdí až od cca 6 ráno, přečkávám na letišti. Hned prvním vlakem odjíždím na Náměstí Nebeského klidu s Mao-Ce-Tungovým mauzoleem. Je ale bohužel pondělí a vše je zavřené, včetně císařského Zakázaného města. Obcházím alespoň okolní parky a následně jedu do olympijského parku, kde se nachází především Pekingský národní stadion, známý spíše jako Ptačí hnízdo. Stadion je pro 80 tisíc účastníků. Vstup je za 80 CNY, kdy se následně můžete pohyboval po celém stadionu, především po její střeše, kde je udělán systém pochozích chodníčků. Ve 14:00 máme schůzku v agentuře, kde nás informují, co bude vše třeba v Severní Korei. Například noviny nesmíme překládat tak, aby např. u fotografie Kim Čong-una nebyl přehyb. Dále také nejsou vhodné džíny do mausolea, proto si jdu ještě koupit černé kalhoty. Na schůzce zjišťuji, že zde nejsem jediným Čechem, ale jsme zde dokonce 4 a jeden Slovák. Všichni sem jeli sólo. Dohromady nás je asi 60 různých národností a jsme rozděleni do 3 skupin, které budou objíždět v Severní Koreu vlastním autobusem.
Úterý 15. listopadu – den odletu do KLDR
Sraz máme všichni u agentury v půl 10, abychom mohli všichni společně vyrazit na letiště. Zde jde odbavení poměrně pomalu a tak náš let nabírá docela velké zpoždění. Ale večer již přistáváme na zcela novém a moderním letišti v Pyongyangu. Je zde směnárna i bankomat, ale samozřejmě jsou zavřené či nefunkční. Po nezbytné a důkladné celní prohlídce (kontrola telefonů, apod.) hned na letišti zkoušíme v jednom z několika barů místní pivo – cena 0,46 centů, hned je nám tak jasné, že se nám tady bude líbit. Před letištěm jsou již přistaveny naše 3 autobusy (pro každou skupinu jeden) a my vyrážíme směr Pyongyang. Do Pyongyangu dorážíme již za tmy. Čekáme poloprázdné město bez elektřiny, silnice bez aut a všude tmu. Ale i když silnice zde nejsou osvětleny jako u nás, veřejné osvětlení svítí a v oknech v okolních panelákách svítí také. Dokonce čekáme chvíli v dopravní zácpě. Na první pohled je Pyongyang velice moderní město. Jedeme se ještě podívat na památník se sochou s kladivem a srpem, který byl postaven na oslavu 50. výročí vlády Dělnické strany. Večer se ubytováváme ve velice moderním hotelu Sosan a jdeme hned tmelit kolektiv do místního baru.
Středa 16.listopadu – Kaesong
Po časné snídani, kteří někteří z nás ani nestihli, jedeme 3 hodiny jízdy na jih do města Kaesong, což je místo v blízkosti demilitarizované zóny s Jižní Koreou. Celá cesta vede po dálnici, ale auta zde již nejsou vidět skoro žádná, jen rolníci na kolech. Zde je již vidět, že Severní Korea není nijak bohatou zemí, lidé obdělávají pole pouze motykami či pomocí volů, chudoba je mimo Pyongyang patrná hodně. Na jedné zastávce si fotím nedalekou chaloupku, jsem pak ale následně donucen fotky vymazat. Ale jinak s focením nebyl nikde problém. Jedeme dokonce za nejstřeženější hranici světa, za ostnaté dráty. Je vidět odtud i Jižní Korea a její hraniční budovy. Zde se také můžeme fotit s vojáky Severokorejské armády. Následně se vracíme zpátky do města Kaesong a navštěvujeme Kaesong Koryo muzeum, kde se dozvídáme o místní historii. Na oběd jdeme do místní restaurace a kdo chce, dostává psí polévku. Já neodolal a musím říct, že byla dost poctivá, na mase nešetřili. Po obědě se vracíme do Pyongyangu, kde navštěvujeme další památník sjednocení a již v noci hlavní náměstí Kim Ir-sena včetně knihovny s anglickou literaturou. Ještě večer nás průvodci berou do místního obchodního centra, což je něco jako náš Prior. Zde máme asi hodinu rozchod, můžeme si vyměnit místní peníze a jít utrácet. K mému překvapení si jeden kanadský pár zde koupil jízdní kolo.
Čtvrtek 17.listopadu – Pyongyang
Ráno jdeme do mauzolea Kim Ir-sena a Kim Čong-ila. Zde se nesmí fotit a musíme zde mít košili, slušné kalhoty a kravatu. Mauzoleum je velice působivé, u každé ze slavných mrtvol se všichni přítomní včetně nás turistů musí 3x poklonit. Následně procházíme muzeem, kde jsou vlaky, auta či jachty vůdců. Jsou zde také medaile a diplomy, které Kim Ir-sen a Kim Čong-il dostali, např. řád bílého lva od prezidenta Ludvíka Svobody apod. Dále jedeme na hřbitov revolučních mučedníků, kteří jsou pohřbeni na kopci, aby měli pěkný výhled na celé město. Následuje oběd a pak návštěva velkých bronzových soch Kim Ir-sena a Kim Čong-ila. Zde musíme opět u soch položit květiny a poklonit se. Dále jedeme navštívit Věž Čučche, což je 150m vysoký věž s blikající červených světlem ve tvaru pochodně. Je to prý nejvyšší kamenný monument na světě. Ze shora je krásný výhled na celé město. Celou dobu nacházíme české dopravní prostředky, karosy a české tramvaje. Den končíme ve válečném muzeu, kde je mnoho válečného vybavení, sestřelené americké letadla a tanky, americká špionážní loď zajatá v roce 1968. Pouštějí nám zde několik dokumentů o Korejské válce, nutno podotknout, popsanou dost jednostranně ve prospěch Severokorejskému režimu.
Pátek 18.listopadu – Pchjongsong
Hned ráno vyrážíme do Pchjongsongu, ke staré místní škole, která dnes již slouží pouze jako muzeum. Nejzajímavější zde podle průvodkyně je, že tuto školu navštívil v minulosti sám Kim Ir-sen. Po malé procházce přes staré učebny a kuchyní jedeme navštívit hlavní náměstí v Pchjongsongu, kde se nacházejí opět bronzové sochy místních vůdců. Opět se klaníme a pokládáme pod jejich nohy květiny. Hned potom jedeme do místní základní školy, kde je patrná poctivost místních dětí. Navštěvujeme hodiny čtení, informační techniky, angličtiny, baletu i hudby. I když je patrné, že je to trošku divadlo, musím uznat, že to bylo velice působivé. Pak nás odvezou do střední školy, především do hodiny angličtiny. Následně se vracíme do Pyongyangu, kde jedeme 6 stanic metrem k vítěznému oblouku. Metro je velice působivé, všude samé ozdoby, revoluční malby a sochy. Samotný vítězný oblouk je podobný tomu pařížskému, jen samozřejmě větší. Večer končíme v místním bowlingovém klubu, což je klub se 40 dráhami. Nutno podotknout, že kromě nějakých Rusek jsme tam byli sami.
Sobotu 19.listopadu – Den odjezdu
Den odjezdu zpátky do Pekingu. Asi 60% lidí se rozhoduje pro letadlo, zbytek jede vlakem. Já se rozhoduji pro vlak, čekám, že ještě něco uvidím ze Severní Koree. Ráno odjíždíme z hotelu autobusem na vlakové nádraží. Nemůžeme však vstoupit na nádraží jako místní, ale před nějaký VIP salonek. Následně musíme hned do vlaku a v 10 hodin již odjíždíme směr Čína. Ve vlaku je i jídelní vůz a lůžka. Vlak jede většinou pouze přes pole mimo civilizace a zastavujeme až na hranicích. Zde nás celníci důkladně prolustrují, prohledávali dokonce peněženky, zda nepřevážíme do zahraničí severokorejské peníze, koukají nám do foťáků na fotky. Ale asi po hodině opět vyrážíme přes hraniční most do Číny.
Neděle 20. listopadu
Kolem 9 ráno, po asi 23 hodinách jízdy vlakem, přijíždíme opět do Pekingu. Zde se jdu dodívat do Zakázaného města, které jsem první den neviděl. Pak jdu kouknout na budovu místní opery. Ale to již začíná pršet a já přemýšlím, co dělat dám. Rozhoduji se, že navštívím místní akvárium. Vstupné nekřesťanských 120 CNY, ale riskuji to. No musím říct, že žádný zázrak to tedy není. Večer mám sraz s Davidem, který letěl do Číny letecky, dáváme pár piv a objednáváme si výlet na druhý den na Čínskou zeď.
Pondělí 21. listopadu
Odjíždíme na Velkou čínskou zeď. Cestou se ještě zastavujeme ve výrobně různých kamenných předmětů. Velká čínská zeď vznikla na obranu proti častým mongolským nájezdům a v délce šest tisíc kilometrů kopíruje severní čínskou hranici. My jsme se šli podívat jen na malou část, ale i když zde byla neuvěřitelná zima, bylo zde turistů neuvěřitelné množství. A to bude v sezóně určitě mnohem horší. Cestou do Pekingu se ještě zastavujeme na čínské masáži (masáž nohou) a v čajovém muzeu. Na obou místech nám nabízí předražené zboží, které s díky odmítáme. Večer se již, nemaje žádné čínské peníze, jdu podívat na místní trh, kde mají nejrůznější pochutiny jako červy, pavouky apod. Já ochutnal s nějakými Čechy, které jsem náhodou zde potkal, hada. Na noc již jedu na letiště.
Úterý 22.listopadu – návrat do Prahy