Už na jaře vznikl nápad zopakovat exkurzi do jeskyně Schwarzmooskogel Eishöhle, kterou jsme navštivili už v roce 2012. Tato jeskyně je vyjímečná mimořádně klimatem chladným klimatem (temploty kolem -2C), které umožňuje její celoroční zalednění.

Z Brna odjíždíme v pátek po práci a vzhledem k dlouhému přístupu k jeskyni si bereme volno i v pondělí. Abysme mohli prozkoumat co nejvějtší část jeskyně (součást komplexu o rozsahu 56km), tak se připravujme na dvě noci v jeskyni – tzn. bivakovat! Z Brna odjíždíme s lehkým spožděním, ale Marika za volantem situaci bravurně napravuje. S Akimem se potkáváme kome půl 9 večer v Linzi, kde se sesedáme do jednoho vozu. Vměstnat veškerou bagáž není uplně jednoduché, ale pomoci dobrých konstrukčních technik se nám to daří.

Na parkoviště pod Vrchlem Loser příjíždíme kolem 23h přes mýtnou bránu, kde při odjezdu platíme 16 Euro za tři dny nahoře. Nahoře parkujeme, stavíme stany a upíjíme zásoby alkoholu. Něco po půlnoci jdeme spát. Je hezky.

Ráno balíme veškerou bagáž a vyržíme k jeskyni. Věcí máme slušně – jen lan táhneme 220m což už samo o sobě je pěkná váha. Vaření a bivak také situaci nepomáhají. Počasí je ale krásné, tak se pomalu posouváme v dobré náladě k jeskyni. Po necelých 3 hodinkách jsme už v místech, kde se má s pěšiny odbočit a Akim s Pavlem vyrážejí najít cestu ke vstupu. Po 3 hodinách se vracejí po velmi dobrodružné – vidíte tady pěšinku nahoru? Tak tude ne:D Správnou cestu našli až na sestupu a tak se prodírali půl kilometru svahem proti kleti s nejasným cílem. Dobrodružné. Nahazujeme všichni batohy a vyrážíme – za hodinu už sledujeme chladné proudění směrej z jeskyně. Respekt. Přebalujeme, obklékáme overaly, sedáky a vyrážíme.

Pro vstup jsme použili Sloní vchod, který ústí přímo do Mamutího domu. Tento dóm má neskutečné prostory ve stovkách metrů každým směrem a kapající voda zde vytváří ledové krápníky neskutečných rozměrů.

Asi hodinku strávíme focením a zkoušením lezení v ledu a poté pokračujeme v levém rohu slaněním do chodby vedoucí do další části jeskyně. Zde je krásný ledový tunel, kde lze většinou lehce jít až na jednu část, kde je fixní lano zamrzlé v ledu a tak se nedá použít. Pavel s Akimem úsek vylézají a už natahujeme náš fix.  V horní části narážíme na první rozdíl oproti předchozí návštěvě. Předtím jsme po ledové rampě mohli dojít do dalších části, ale nyní zde led skokově končí prudkým svahem do suťoviska. Chvili debatujeme kudy dál a nakonec natahujeme fix z předchozí části, slaňíme dolů a už se škrábeme do suťového svahu. Chodba končí slaněním do dalších části a tak obahuzujeme jeden skalní výběžek a jedeme dolů. Jde to skvěle.

Vzhledem ke komplikovanosti jeskyně, bagáži a velikosti skupiny je postup pomalu pomalý. Už jsme v jeskyni 5h (a je 22h) a žádné vhodné místo na bivak zatim nikde. Vzhledem k tomu, že všechnu vodu jsme vypili ještě před vstupem do jeskyně, tak už bysme to rádi někde zapíchli. Pokračujeme ale dále a po další hodince a kousek se dostáváme do volkého domu, kterým procházíme a slízáme skalním stupeň až do aktivnější části jeskyně. A zde oáza – jezírko skapové vody v ledovém korytě. Jsme doma. Rozbalujeme bivak na ledu a v místě, kde (což se nepotvrdilo) nekape. Vaříme večeři a kolem 1 ráno jdeme spát. Jelikož jsme docela unavení, tak nenstavujeme budíka.

Druhý den, vstáváme bohémsky v 10 ráno, snídáme a vyrážíme již na lehko do dalších části. Jeskyně je v této větvi velmi členitá a tak každých pár desítek metrů lezeme nějaký skalní stupeň nebo slaňujeme. Naštěstí už narážíme na nějaké fixní lana (vzhledem ke stavu, je vidět, že tu stále probíhá nějaký výzkum) a pomalu pokračujeme. Míjíme několik obrovských dómů a stále se pohybujeme v krásných profilem. Sehnout se musíme jen vyjímečně.

Nacházíme také stopy původních objevitelů ve slepé části jeskyně, kterou dříve používali jako bivak.

Z této části vede pokračování obrovskou propastí bez lana nebo úžinou s lanem. Volíme cestu s lanem. Dole nás čeká další patro, ze kterého ovšem nacházíme jedinou cestu dál obrvskou asi 50ti metrovou studnou, která vede kdo ví kam. Bohužel nemáme sebou už dostatečně dlouhé lano a tak se vracíme pomalu zpátky.

Po návratu do bivaku diskutujeme možnosti dalšího postupu, likvidujeme zbytky alkoholu a jídla a kolem 21h uleháme. Budík na 5 ráno v 7 ráno vyrážíme na cestu zpět. Kolem 9h jsme venku, kde nás vítá velmi nevlídné počasí. Před obědem dorážíme uplně promoklí k autu a vyrážíme zpět k domovům. Určitě se sem ještě vrátíme a zkousíme proniknout hlouběji.

Mapa: ice_cave_map

Účast:
Petr Celý
Martin Jáchym
Marika Kučerová
Pavel Rozehnal
Luboš Trtílek