Wildspitze, 3768m – na čtvrtý pokus až na vrchol

Vylézt na Wildspitze, druhou nejvyšší horu Rakouska, jsme se již pokoušeli třikrát a třikrát neúspěšně. Proto není divu, že jsme o dalším pokusu stále víc a víc přemýšleli. Je nutné dodat, že jsme chtěli vystoupat na vrchol jen v zimních podmínkách a bez použití lanovky.

  1. Wildspitze, 3770m – druhé opakování
  2. Wildspitze, další opakování

Rozhodujeme se, že se o další pokus pokusíme začátkem dubna. K tomuto rozhodnutí nás vedou hlavně naši kamarádi, kteří plánují výstup v červnu, kdy budeme na Aljašce – a pak se nám chtějí samozřejmě vysmívat. Jedeme tedy pouze ve dvou s tím, že nemáme vymyšlenou přesnou trasu a rozhodneme se přímo na místě.

V pátek v 8 večer vyrážíme z Českých Budějovic směr rakouský Vent, výchozí místo na chatu Breslauer Hütte. Kolem 2 hodiny ráno dorážíme cca 50km od Ventu, kde v lese nedaleko silnice bivakujeme.

P1060811 P1050597 P1050596

Ráno jedeme do Ventu, kde necháváme auto a za 2,5 hodiny dorážíme na chatu Breslauer Hütte (2840 m), kde odpočíváme, za konzumace několika pivek, na zítřejší výstup. Počasí dopoledne bylo krásné, ale po 3 hodině odpolední se zatáhuje a začíná sněžit. Sněžení nepřestává do pozdních nočních a my jen doufáme, že se počasí do druhého dne umoudří. Večer probíráme možné trasy výstupu, jestli horu obejít a jít severní cestou, či jižní stěnou Wildspitze (na tu jsme si již brousili zuby minule), nebo normálkou. Rozhodnutí necháváme na další den. Za zmínku stojí ještě Pavlovo představení jaký je horolezec. Vycházíme večer z chaty a Akim mu povídá: „Dávej pozor, víš jaký jsi nemehlo“. Ani to nedopoví a Pavel již leží od krve a s roztrhlým trikem na zemi. Pavel argumentuje nebezpečným terénem při výstupu z chaty (30ti cm sněhová mulda), nevhodnou obuví (žabky) a množstvím alkoholu (4 pivka), ale není mu to nic platné.

Ráno vstáváme v 5:20, snídáme a těsně před 6 hodinou vyrážíme nahoru. Je jasno a bezvětří. Nového sněhu příliš není, ale i tak se místy propadáme i se sněžnicemi po kolena, bez nich po pás.

P1050604 P1060815 P1060816

Proto se rozhodujeme, že půjdeme „jen“ normálkou a bylo to dobré rozhodnutí, zjišťujeme i při sestupu. Ale k tomu se vrátíme později. Od chaty se lehce stoupá širokým údolím Mitterkar, které končí skalní hradbou. Zde vede normálka lehce vlevo až do sedélka Mitterkarjoch (3468 m). V létě se zde chodí feratou, která je nyní z velké části zasněžená, proto se rozhodujeme jít prostředkem kuloáru.

P1060817 P1050617 P1050616 P1050620 P1050636

Ze sedla se sejde pár výškových metrů na ledovec Taschachferner, odkud se jde až do míst, kde se stýkává tato cesta s cestou z Pitztalu. Pak se dojde mírným stoupáním do širokého sedla (3650m) a odtud již strmějším svahem až na vrchol, odkud se již před 10 hodinou kocháme krásným výhledem a slunečným počasím.

P1050640 P1050651 P1060833 P1050656 P1050661 P1050677 P1060825 P1060821 P1050670 P1050669 P1050668 P1050667

Po půl hodině na vrcholu sestupujeme dolů. Sníh v kuloáru pod sedlem Mitterkarjoch již dost povolil, sníh se nám dost sypal pod nohama, a i proto jsme byli rádi, že máme oba lezecké cepíny. Pod sedlem, při pohledu na jižní stěnu, koukáme na vrtulník, který zrovna zachraňuje někoho ze stěny, o které jsme uvažovali jako o možné výstupové trase. Viditelně ho smetla lavina. Zraněného horolezce snesl vrtulník dolů na laně až do míst, kudy vede naše cesta my. Horolezec ležel na nosítkách, celý od krve, měl úplně černý obličej a kolem něj běhali záchranáři s kapačkami apod. Doufáme, že vše dopadlo nakonec dobře, ale vůbec nevypadal dobře.

P1050700 P1050690 P1050707 P1060850 P1050709

Po tomto nepříjemném pohledu docházíme na chatu, balíme všechny věci, scházíme dolů a přesně ve 3 hodiny docházíme k autu. Převlíkáme se a těšíme se, že kolem půl 9 můžeme být v Budějovicích.

P1060854 P1060860 P1050710

Ale dojíždíme 200 metrů za Vent a kde nás zastavuje závora přes silnici s nápisem Pozor laviny oblopená kempujícími skupinkami. Dozvídáme se, že přes silnici spadla lavina a neví se, kdy bude odklizena. Čekáme 4 hodiny, kdy závoru otevřou, než nám došla trpělivost a šli jsme si do nedaleké restaurace na pizzu. V tu chvíli vidíme projíždějící auta.

P1060863 P1060866

Cestou autem pak potkáváme onu lavinu a nutno uznat, že byla velice působivá. Sněhový splaz, který ležel na silnici, a který odklízela rypadla, měl tak 8 metrů na výšku. Do Budějovic jsme dojíždíme kolem 1 ráno. Pavel se na další 3h do Brna už necítí a dává si 3 a půl hodinky spánku než v 5 ráno vyráží do Brna. V pondělí již jsme oba v práci.

P1060875 P1060877 P1060879

Tento výlet měl trošku vědecký účel a to ten, zjistit, kde byl problém v předešlých výpravám, že jsme na Wildspitzi nevylezli. Výsledek je zcela jasný.

Účast:
Martin Jáchym (Akim)
Pavel Rozehnal

Posted in Horolezectví, Proběhlé akce and tagged , , , .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *