Náš výlet po Spojených státech začal v Kalifornii, kde jsme strávili jeden týden.

23.5. Odlétáme těsně před polednem z Prahy, s jedním přestupem v Londýně, do Los Angeles, kam jsme také večer s American Airlines doletěli. Vystoupili jsme z letadla a šli si vyzvednout naše zavazadla. A najednou si Pavel všimne, že má Akim jako příruční zavazadlo karimatku a on ne, protože jí zapomněl v letadle. Do letadla ho už nepustili, tak přemluvil nějakou letušku, aby mu karimatku přinesla. Ta mu jí bez problémů přinesla a dokonce i s bundou, kterou tam nechal samozřejmě také.  Toto byl ale bohužel jen začátek, neboť při čekání u pásů na zavazadla a následně na informacích zjišťujeme, že s námi letadlem přiletělo jen jedno zavazadlo ze tří. Ty dvě zavazadla zůstali při přestupu v Londýně. Prý se to někdy stává a že si pro ně musíme přijít druhý den. Scházíme se s Fredrikem ze Švédska na domluveném místě a měníme hned plány. Neodjedeme hned do hor, ale den strávíme v LA. Půjčili jsme si auto a ubytovali se v motelu nedaleko letiště.

24.5. Druhý den jsme si šli protáhnout nohy na Hollywood Hills, známé převážně díky nápisu Hollywood, a na Hollywoodském chodníku slávy. Večer jedeme na letiště a k naší radosti již zavazadla dorazily a my tak mohli odjet směr Sierra Nevada. Noc jsme strávili kousek od silnice spánkem pod širákem někde v poušti.

25.5. Brzy ráno přijíždíme do Lone Pine, vstupního městečka do Inyo National Forest s nejvyšší horou USA s výjimkou Aljašky – Mt. Whitney. A tato hora byla právě náš cíl. Pro výstup na tento vrchol je nutné mít permit. Permit je specifický tím, že se nejdříve sbírají účastnící – musíte se zaregistrovat a o pár měsíců se z nich losují ti, kteří mají v danou sezónu možnost jít nahoru. Měli jsme štěstí – vyhráli jsme a permit dostali. Ráno v 8 otevírají místní informační centrum, kde je nutné zařídit potřebné formality, získat informace, půjčit si bear box a vyfasovat nutné igelitové pytlíky.  Bear box je plastová uzavíratelná nádoba, kam je nutné vložit všechny voňavé věci, především jídlo. Igelitové pytlíky jsou fasovány nejen pro odpadky, ale převážně na exkrementy. Na celé hoře platí pravidlo, že co si člověk přinese, tak si také odnese a to platí bez výjimky. Dojíždíme na parkoviště pod Whitney, přebalíme baťohy a vyrážíme směr Trail Camp ve výšce 3669 m.n.m., což znamená, že první den nás čeká něco kolem 1200m převýšení. Cestou nahoru po klikaté cestičce potkáváme malé skupinky lidí jdoucí dolů. Ti nás informují, že na vrcholu nikdo v posledních dnech nebyl, protože napadlo moc sněhu a lidé se do něj boří po pás. Trošku tedy litujeme nechaných sněžnic v autě. Po nějakých 2 hodinách docházíme k jezeru Lone Pine, dále procházíme lesem a kolem močálů až k Outpost Campu (3158m), malebnému místu ke kempování. My ale chceme tábořit výš, proto stoupáme dál až do Trail Campu. K rychlejšímu tempu nás nutí déšť, a proto Pavel vyráží napřed, aby postavil stan. V Trail Campu jsme za 5 hodin od startu z parkoviště, jsou zde 3 stany a sestupující nás ujišťují, že se nahoru nedá vylézt. Jen nás trošku uklidňuje fakt, že sem na tuto horu, nechodí jen samý Messnerové a třeba jeden mistr svůj stan postavil až za asistence Pavla, jinak by asi musel spát pod širákem.

26.5. Vrcholový den vstáváme ve 4 hodiny, snídáme a v 5 vyrážíme nahoru. Sníh je pěkně tvrdý a o nějakém propadání po pás ani náznaku. Dokonce zde byla vyšlapaná ve sněhu malá cestička a tak jsme se za 4 hodinky už kochali výhledy z vrcholu Mt. Whitney – tato 4418m vysoká hora je nejvyšší v USA mimo Aljašky. Na vrcholu pořizujeme nezbytné fotky, svačíme a po hodině sestupujeme ke stanu. Cestou potkáváme tak 6 lidí, díky permitům zde není nějak moc přeplněno. U stanu vaříme a hlavně sledujeme dalšího experta, který vedle nás postavil stan, nafoukl si karimatku, vybalil všechny věci, aby hned koukl na výstupovou trasu, řekl že na to nemá, sbalil si všechny věci a odešel dolů. To jsme v odpoledních hodinách udělali také a večer už tak byli u auta. Tady zjišťujeme, že máme uvnitř mokro a to proto, že jsme se nějak neobtěžovali zavřít střešní okno, když jsme přijeli. Večer odjíždíme do Lone Pine, vracíme bear box a ubytováváme se v motelu.

27.5. Rozhodujeme se na změně plánu – jedeme do Údolí smrti (Death Valley) a Telescope Peak (3368m) – nejvyšší vrchol celého národního parku. Autem vyjedeme až do kempu Mahogany Flat, odkud vede po hřebeni Panamint Range 11km dlouhá cesta až na vrchol. Už výjezd na parkoviště je trošku oříšek a na této prašné cestě by mělo nějaké úplně obyčejné osobní auto problémy. Následná pěší cesta na vrchol není příliš strmá a trvala nám kolem 3 hodin. Z vrcholu je pěkný výhled na celé Death Valley včetně Badwater, místo které je 86 metrů pod hladinou moře a byl to náš cíl na další den. Po vrcholu táboříme v Mahogany Flatu.

28.5. Další den cestujeme do Údolí smrti, kde je neuvěřitelné horko. Byla zde v minulosti dokonce naměřena druhá nejvyšší teplota na Zemi – 57 stupňů celsia. Zde nemůžeme vynechat Badwater – nejníže položené místo na západní polokouli, obrovské písečné duny a několik kaňonů.  Už za tmy pak dorážíme do kempu u Sequoia národního parku.

29.5. V Sequoia národním parku existují dokonalé podmínky pro nejmohutnější stromy světa – sekvoje. A roste jich zde spousty v čele s General Shermanem, nejmohutnějším stromem světa. Tento strom má v obvodu 32m a v průměru 11m. Po prohlídce sekvojů už musíme jet na letiště v Long Beach v Los Angeles, odkud večer odlétáme na Aljašku a Denali, hlavní cíl naší cesty.

Článek z Aljašky si můžete přečíst zde http://www.horyzdalky.cz/2015/07/10/denali-nejvyssi-hora-severni-ameriky/

Permit na Mt. Whitney: http://www.fs.usda.gov/detail/inyo/passes-permits/recreation/?cid=stelprdb5150055

Účast:
Martin Jáchym (Akim)
Pavel Rozehnal
Fredrik Östman