Víkend na vícedélkách u Dachsteinu

Již několik týdnů jsme se chystali na nějaké vícedélky v Alpách, ale vyšlo nám to až začátkem září, když jsme námi plánovaný Studlegrat na Grossglockner kvůli počasí museli vyměnit za toto lezení. V pátek večer vyrážíme z Čech a těsně před půlnocí přijíždíme na parkoviště v Oberhofalmenu. Zde jsme si pod zdejší stříškou na betonu rozbalili spacáky a zde také přespali.

Na první den si vybíráme cestu Hochkesselkopf SW – Verschneidung, což je 440m vysoká cesta o 13 délkách. Cesta a vrchol je již pěkně vidět z auta, i když cesta k nástupu je poměrně dlouhá. Ráno vyrážíme od auta směrem na Adamekhütte. Po několika ukazatelích a po cca 1,5 hodině chůze se dostáváme ke skalám. Zde u ukazatele a velkého kamene nevíme kam dál k nástupu, tak nám cestu ukáže až místní pasáček ovcí. Poslední část k nástupu vede přes nepříjemnou suť, kameny se hodně sypou a cesta je hodně nepříjemná. Ale nástup nakonec nacházíme, je označen červeným kruhem na skále, tak jsme si jistí, že jsme správně.  První délku začíná Pavel a následně se poctivě střídáme. První délky lezeme ještě ve stínu, ale od 4 délky nás již slunce pěkně hřeje. Obtížnost celé lezecké cesty je docela konstantní, nejsou tady žádné těžké úseky či úplné choďáky a cesta je luxusně odjištěná. Nejtěžší úsek se nachází v 8. délce, která je klasifikovaná jako 5+. Nejtěžší úsek to pravděpodobně bude, ale je toto místo až silně přejištěno, v nejtěžším místě jsou borháky snad po 1 metru. Cesta nám jde docela rychle a za nějaké 4 hodiny jsme už u poslední délky. Zde se najíme, přezujeme si lezečky za boty a vystoupáme až na vrchol Hones Hochkesselegg vysoký 2260m. Jsou zde krásné výhledy na Dachstein i Adamek Hutte. Sestupujeme po značené cestě až k autu. Je zde i pár malých ferátek, tak cesta dolů není až tak stereotypní. Dolů nám to trvalo kolem 2 hodin. Večer přejíždíme do Gosau, dáváme si zde pivko v místní hospodě a přespáváme na parkovišti.

http://www.bergsteigen.com/klettern/salzburg/dachsteingebirge/hochkesselkopf-sw-verschneidung

p1140719 p1140726 p1140733 p1140736 p1140743 p1140749 p1140761 p1140783

Druhý den jsme si vybrali cestu Zeitreise, vysokou 400m a o 11 délkách. Tato cesta má jednu obrovskou výhodu. Nástup je asi jen čtvrt hodiny od auta. Nástup je hned u jezera Gosausee a začíná přímo na cestě, která vede přímo kolem jezera. Nástup se nachází hned za skalním převysem, který byl vyrubán kvůli zdejší cestě. Už podle prvního pohledu je jasné, že tato cesta je poměrně zelená a převážně první délky byly poměrně dost mokré. Pavel zde dokonce v cestě uviděl žábu, což dokresluje naše lezecké ambice a umění. Nutno dodat, že se žába vůbec nejistila a lezla stejnou cestu jako my – což znamená, že je mnohem lepším lezcem než my. Ale na to jsme si již zvykli u kamzíků i jiných zvířat. Lezecká cesta je to lehká, nejtěžší délka je předposlední a je klasifikovaná jako 5. Po nějakých 3,5 hodinách lezení jsme nahoře a začínáme sestupovat. Ale oficiální sestup nějak míjíme a sestupujeme docela prudkým a hlavně silně zarostlým svahem. Dole jsme už ale za necelou ¾ hodinu. Po sestupu vyrážíme směrem k domovu.

http://www.bergsteigen.com/klettern/oberoesterreich/dachsteingebirge/zeitreise

p1140809 p1140811 p1140812 p1140814 p1140819 p1140834

Účastníci:

Martin Jáchym (Akim)

Pavel Rozehnal

Lůzři na Loseru

Už dlouho jsme nešli nějakou vícedélku a tak jsme se jednoho dne s Benym rozhodli, že zajedeme zkusit cestu Loser Südwand.
Vyrážíme v půl 8 z Českých Budějovic směr Altaussee, za níž je vrchol Loser. K němu vede zpoplatněná silnice Loser Panoramastrase, o které někde na internetu se píše,  že je za symbolický poplatek. Proto původní plán vyjet to na kole, a nechat ho někde ve křoví, měníme na pohodlnější výjezd autem. Bohužel ze symbolického poplatku bylo najednou 16 euro.

Po zaplacení mýtného vyjíždíme na prostřední veliké parkoviště, odkud je to jen dle plánku 30 minut k nástupu. No my to šli dokonce i o něco rychleji.
Cesta je poměrně zřetelná, jde se od parkoviště přímo směrem k vrcholu, jen je třeba sledovat cedule na Sisi kletterstige, neboť nástup na naší lezeckou cestu je cca  70m vpravo od nástupu této feraty.

Skála sice není přejištěná, hlavně s lehčích pasážích nýty skoro nejsou, ale těžší části jsou zajištěné dobře. Cesta vede poměrně po rozlámané skále, proto musí lezec dávat pozor na co stoupá a čeho se drží, protože poměrně často zde nějaký ten kámen se ulomí. Cesta má nejtěžší úsek skoro nahoře, jedná se o klasifikaci 6-/6, ale úsek je poměrně dlouhý a trošku v převisu, ale celkem dobře odjištěný. Na skále se střídáme na prvním, Beny tahá ten nejtěžší úsek.

Po dolezu obouváme boty a jdeme se kouknout na vrchol, kde je klasický rakouský vrcholový kříž. Sestupujeme po vyšlapané cestičce přes Loserhutte k autu. Cesta se dá i slanit, ale to časově bude delší.

Lano stačí jednoduché 50m a asi 10 expresek. Délka je 240m, my to šli asi necelé 3 hodiny.

P1140093 P1140098 P1140100 P1140105 P1140110 P1140114 P1140122

http://www.bergsteigen.com/klettern/steiermark/totes-gebirge/loser-suedwand

Účastníci:  Martin Jáchym a Petr Benhák

Okruh v Totes Gebirge

Na červencové státní svátky se rozhodujeme jet do Totes Gebirge a zde si je projít okruhem přes místní nejvyšší vrchol Gross Priel. V 9 vyrážíme z Českých Budějovic a na parkoviště v Habernau (577m) dorážíme za necelé 2,5 hodiny. Parkoviště se nachází po východním břehu potoka Alm a jezera Almsee a je zdarma. Zde Akim zjišťuje drobnou chybku v přípravě a to, že si zapomněl doma boty. No nic, musí to dát v keckách. Ve 12 vyrážíme nahoru. Odtud se jde nejdříve kolem jezera Almsee prašnou cestou do Ght Seehaus a pak pěšinou k rozcestí, kde začíná pořádné stoupání (808m). Zde jsou na chatu Pühringerhütte šipky na obě strany (3 a 4,5 hodiny). My se rozhodujeme pro kratší variantu. Zde cesta vede přes Sepp – Huber – Steig, což je nějaká Ačková velmi jednoduchá ferata (jištění není nutné). Cestou překonáváme sedlo Rollsattel (1755m) a pak už jen zklesáme do naší chaty Pühringerhütte (1637m). Zde pěkné pohledy na Elmsee a Scheiblingkogel. Cesta k chatě nám z parkoviště trvala nějakých 5 hodin. Zde dáváme polévku a pár piv a jdeme spát. Ubytování v lageru stojí pro členy OEAV 8 euro.

P1130860 P1130889 P1130881 P1130875 P1130874 P1130869Continue reading

Okolo Dachsteinu na skialpech

Už se tomu stává tradiční zimní akce, Dachsteinský masív na lyžích, proto nyní velmi krátce.

V pátek ráno se nás 6 schází na parkovišti pod lanovkou na Krippenstein, kupujeme si celodenní lístek na vleky a několikrát se necháváme vyvést lanovkami nahoru a sjíždíme většinou ve volném terénu dolů. Před 4 končíme s lyžováním a s malou přestávkou na jedno zdravotní dojíždíme na naší chatu Gjaid Alm, kde máme domluvené ubytování s polopenzí (44-47 eur na den) s tím, že snídaně i večeře jsou formou rautu.

P1110261

Druhý den máme v plánu již „výšlap“ k Dachsteinu s pokusem o vrchol. Balíme do batohů mačky, cepíny a lano a těsně po 8 vyjíždíme z chaty směr Simony Hutte. Před „Simonkou“ je již sněhu hodně málo, a proto lyže nandáme na baťohy a k chatě musíme po svých. Do chaty docházíme kolem půl 12 a dáváme si každý půllitr čaje (2,70 eura). Po malé pauze opět stoupáme nahoru, od chaty již většinou po vyrolbované cestě. Pod Dachsteinem jsme kolem 2 hodiny a počítáme, že na vrchol bychom asi potřebovali nejméně hodinu, spíš více, což by asi znamenalo, že by jsme se pravděpodobně na naší chatu nevrátili za světla. Proto vrchol vzdáváme a sjíždíme v prašanu až k chatě. Až na Michala, který měl technické problémy s lyžemi a jeho cesta je tak o něco pomalejší. Do chaty se ale všichni dostáváme před 5 a hned odepisujeme domů, že jsme v pořádku, neboť na jiném kopci v Alpách spadla lavina na 20 českých skialpinistů a 5 z nich v lavině zemřelo. Večer slavíme Tomášovo kulaté a požehnané narozeniny.

P1110270 P1110276 P1110284 P1110289 P1110296 P1110299

Další den Michal s Bobem jedou ráno rovnou k autu a domů, ostatní si ještě vystoupají na blízký vrchol s křížem (pravděpodobně na Hoher Rumpler), na chatě si dávají oběd a sjíždějí k autu, kde jsou někdy po 2 hodině.

P1110307 P1110308 P1110309 P1110311

Účastníci: Jan Klíma, Martin Jáchym, Michal Dvořák, Petr Krbec, Tomáš Horyna, Bob

Ledový víkend v Rauris, Rakousko

Poslední týden padaly teploty v ČR až na mínus 15C, tak neváháváme a hledáme vhodnou destinaci na lezení v ledu. Překvapivě v Alpách tak nízké teploty nejsou a například v Maltatalu není nateklé téměř nic. Nakonec se rozhodujeme pro poměrně vysoko položenou oblast Rauris poblíž Zell am See. Na tuto oblast existuje výborná webkamera, která umožňuje kontrolovat počasí a stav ledů téměř online – http://www.foto-webcam.eu/webcam/sonnblickbasis/ .

V pondělí voláme na chatu a po pár slovech v angličtině už máme u telefonu českou obsluhu. Dostává se nám informace, že chata je už plná a že možná budeme spát na zemi. Každopádně rezervaci dostáváme. Cena je luxusní – 22Euro za noc se snídání v lagru.

Z ČR vyrážíme ve dvou dvojicích – Pavel s Akimem a Beny s Vlastou. Vlasta bude poprvé na ledech a je z toho trochu rozpačitý, ale nakonec svolí a jede. Odjezd z Brna máme naplánovaný na 17h s tím, že přespíme v Českých Budějovích, a ve 4 ráno vyrazíme na parkoviště v 1200m, odkud by nás na zavolání měl vzít transport do chaty v údolí o 400m výše.

DSC01666_result DSC01668_result

Překvapivě až na „drobné“ zpoždění při odjezdu z Brna vše klapne a v 9 ráno se už přebulejeme na chatě Naturfreundehaus v údolí v 1600m. Zdrží nás ještě drobná nehoda při které figurovala plechovka od piva a Akimův spacák. O chvíli později už vyrážíme na ledy v oblasti vpravo od chaty, protože to tam známe už z předchozího roku a také proto, že ledy v levé oblasti nejsou nateklé. Začínáme na ledu Vegetari – vpravo za 2 a v levo za 3. Led pod námi, Cascadi 3/3+, brousí nějaký guide se sedmi klienty na toprope. A když se chceme přidat, tak nás odhání slovy „too dangerous“ (o hodinu později tu linii natahuje a brousí dál – takže asi tak moc dagerous to zase nebylo).

DSC01676_result DSC01674_result DSC01679_resultContinue reading

Similaun, 3606m – předvánoční zimní pohoda

Už cca měsíc zpátky se s Akimem domlouváme na nějaký horský výstup. Bohužel volné víkendy se nějak nepotkávají a tak termín padá až na první víkend v prosinci. Lokalitu zatím necháváme otevřenou. Jakmile se termín přiblíží, tak Andrea vykopává destinaci Similaun 3606m poblíž vesnice Vent, kde to velmi dobře známe (po mnoha neúspěšných zimních výstupech na Wildspitze) a dáváme dohromady lidi. Nakonec se nás poskládá 7  – 5 z Brna a 2 z Budějek. Plán je jasný – jedno auto pojede z Brna přímo a druhé přes Budějky. Jelikož si nechceme/nemůžeme brát dovču, tak se to pokusíme zvládnout za 2 dny.

Z Brna vyjíždíme v pátek kolem 15h a kolem 18h nabírám Akima s Andreou v Budějkách. Cesta ubíhá svižně a kolem 2 ráno už hledáme parkování poblíž Soldenu. Po půlhodince bloudění nacházíme luxusní místo na lesní cestě, kde se v pohodě vejdou dvě auta a 7 těl. Jelikož je dobrá nálada, tak otevíráme slivku a ještě skoro hodinku debatujeme o podstatných věcech.

DSC00424 DSC00427Continue reading

Grossglockner, 3798m – nejvyšší hora Rakouska po sezóně

Už přes týden je v ČR letní počasí a dle předpovědi to má ještě týden vydržet. Vzhledem k tomu, že právě začal
listopad je to bomba. Počátkem týden je jasné, že na víkend musíme do hor – toto počasí není normální.

Obesílám všechny známe i neznámé, ale vypadá, že se nikomu moc ven nechce. Postupně se vymlouvají všichni na společenské
aktivity nebo umělku v Linzi. Nakonec se přidává jen Vlasta – nebojí se a to se počítá.

Původně jsem plánoval lehčí akci na GrossVenediger, který je technicky velmi jednoduchý. Jelikož ale všichni odřekli, tak
jsme to mohli změnit na těžší terén a volba padla na GrossGlockner, 3798m – nejvyšší horu Rakouska.

Rozhodujeme se, že půjdeme z jihu od chaty Lucknerhaus, přes Studdlehutte na Johana, kde přespíme ve winterraumu.

Z Brna odjíždíme v 15h a za 7 a půl hodinky už parkujeme na parkovišti u chaty ve výšce 1900m. Po cestě ze Salzburgu nás
pouze potkává jeden tunel za 10E.

p1070181 p1070185

Dáváme pivko pro lepší usínání a zaléháme. Ráno se probouzíme kolem 7 a těsně po 8h vyrážíme na dlouhý trek s převýšením
1500m, kde posledních 500m výškových je po ledovci a pak i po ferratě (B). Bereme sebou sněžnice, spacáky, stan a
karimatky – kdyby náhodou byl na chatě nějaký problém.

p1070185 p1070187 p1070190 p1070195 p1070197 p1070203 p1070208Continue reading

Monte Zoncolan, Tre Cime & sedla Giau, Falzarego, Gardena, Sella a Pordoi

Na poslední slušný prodloužený víkend tohoto roku jsme si s Honzou nachystali výlet do Dolomit na kola. Akce byla naplánována s měsíčním předstihem, takže jsme byli velmi příjemně překvapeni, když se předpověď postupně zlepšovala a zlepšovala. Nakonec to vypadalo, že se pro nás chystá slunečný víkend s teplotami kolem 10°C.

Z Brna odjíždíme o půl třetí a kolem 23h už projíždíme přes Cortina d’Ampezzo a za dalších 16km parkujeme u našeho ubytování – https://www.airbnb.com/rooms/7644919 .

Den 1 – Tre Cime di Lavaredo (Rifugio Auronzo) & sedla Falzarego a Giau

Na první den si chystáme pěkný úkol – z Cortiny na Tre Cime di Lavaredo (Rifugio Auronzo), 2360m a zpět s následným přejezdem sedla Falzarego, 2105m a přes Passo Giau, 2236m zpět.

Výjezd na Tre Cime je rozdělen na dvě části – první kilometry jsou v průměru kolem 9% a to pravé osvěžení přichází na 4 kilometru od cíle – zde se silnice zvedá do průměru kolem 13ti procent a toto si drží až do konce. Nahoře prožíváme pocity štěstí (že už jsme tu a nemusíme výš) a užíváme si krásných výhledů na skalnaté věže a údolí. Po pár minutách vyrážíme dále a druhým údolím dojíždíme zpět do Cortiny. V tuto chvíli už máme nastoupaných krásných cca 1800m

DSC_0109 DSC_0112 DSC_0115 DSC_0117 DSC_0118 DSC_0123 DSC_0128 DSC_0130

Po krátkém odpočinku vyrážíme na Falzarego, kde nahoře potkáváme partičku českých cyklistů – prodloužený víkend je motivací pro všechny. Oblékáme na sebe všechny vrstvy oblečení a užíváme si pěkného sjezdu. U serpentíny číslo 1 sjíždíme na traverz k údolí nad kterým se tyčí sedlo Giau, známé z Giro d’Italia. Výjezd je přejemných 10km naprosto konstatního stoupání v 9ti procentech. Do stoupání najíždíme s tachometry ukazujícími 100km a 2700m nastoupaných. Výjezd nás už docela prověří – nahoře máme nastoupaných krásných 3700m. Užíváme si sjezdu do Cortiny a Pavel pak ještě pokračujeme mírným sjezdem k našemu ubytování, kam dojíždí za tmy.Continue reading

Za ledními medvědy na Hochkalter, 2607m a Jubilaeumsweg, 6- pod Orlím hnízdem

Na druhý zářijový víkend se slibovalo pěkné počasí, tak jsme si na kávě u kluků z iGea řekli, že je škoda ho prosedět doma. Nejdříve jsme si plánovali výlet na Watzmanna a jeho legendární 1900m vysokou east-wand. Bohužel pro nástup pod stěnu je nutné použít loď přes jezero Konigsee, kde poslední odjíždí v 17h. Tento čas bohužel v pátek nestíháme a tak se lehce posouváme v oblasti Berchtesgaden do údolí pod Hochkalter, 2607m – vícedélek je pod tímto vrchol hodně.

Zajímavostí zde bylo, že jsme spali na parkoviště ve výšce 780m a nástup do cesty byl v 1800m a samotný vrchol v 2607m – a to vše také dolů. Celkově se rýsoval docela intenzivní den.

Pavel s Akimem volí Eisbaer Tour, 5/5+, 500m – lehká lezecká cesta na hřeben vedoucí na Hochkalter. V cestě jsou jen dvě těžší místa a to hned nástupní délka a poté u jeskyně s ledním medvědem – vodní žlábky za 5+. Cestu přelézáme v čase pod 4h.

P1070011 P1090059 P1070030 P1090020 P1090021 P1090026 P1090029 P1090031 P1090033 P1090037

Continue reading